Evropská unie bude dál platit zemím, odkud nejčastěji přicházejí běženci směřující do Evropy, aby tomuto pohybu svých občanům bránily. Dohodli se na tom lídři sedmadvacítky dnes v Bruselu. Potvrdili schválení akčních plánů vůči osmi těmto zemím a vyzvali k jejich rychlému naplnění s „odpovídající finanční podporou“. Dali také zelenou další finanční pomoci pro syrské uprchlíky v Turecku, Jordánsku, Libanonu, Egyptě a dalších zemích. Navíc v reakci na počínání běloruského režimu odsoudili „zneužívání migrantů k politickým účelům“. Na jeho adresu pak pohrozili dalšími sankcemi proti fyzickým i právnickým osobám.
Debata se tedy soustředila na důsledky počínání běloruského Alexandra Lukašenka, jehož režim láká do země kandidáty na emigraci do Evropy převážně z Blízkého východu a Afghánistánu, které pak směruje k ilegálnímu přechodu hranic do Polska, Litvy a Lotyšska. Daří se mu tak docela slušně destabilizovat tamní vlády a vyvolávat kontroverze i uvnitř EU, což je nepsaným cílem této taktiky. Někteří jihoevropští diplomaté na okraji zasedání poukazovali například na to, že Polsko, které nyní požaduje pomoc ze strany EU, zároveň odmítá projevit jakoukoli solidaritu vůči Itálii nebo Španělsku, jež jsou pod tlakem ilegální migrace soustavně dlouhá léta.
Představitelé Polska, Litvy a Lotyšska usilovali o to, aby Evropská rada posvětila jejich nárok na využití evropských peněz pro stavbu fyzických bariér proti migrantům na hranicích. Nedočkali se výslovného souhlasu, protože o těchto věcech se v EU rozhoduje jednomyslně; řadě zemí jsou ploty či hradby stále proti mysli, ačkoli se v tomto případě jedná o zlomyslnou hru diktátora Lukašenka, cynicky využívající lidské bytosti. Po smrti několika migrantů na polsko-běloruské hranici čelí polská vláda podezření, že vytlačuje migranty ven ze svého území, což podtrhuje pokračující zákaz vstupu nejen pro novináře a nevládní organizace, ale také pro pracovníky evropské pohraniční agentury Frontex, která přitom sídlí ve Varšavě.
