Jako kdyby toho už nebylo dost. Kolem vakcíny od britsko-švédské firmy AstraZeneca se rozpoutalo další haló, když Marco Cavalleri, vysoký úředník Evropské lékové agentury (EMA), oznámil spojitost mezi podáním této látky a ojedinělým výskytem cévních trombóz u naočkovaných osob. Po dvoudenním šetření pak EMA připustila takovou velmi vzácnou možnost a nařídila ji uvádět mezi řídkými vedlejšími účinky uvedenými v příbalovém letáku.
Celkový přínos vakcíny při prevenci proti covidu-19 vysoce převyšuje rizika spojená s těmito vedlejšími účinky, uvedla EMA s tím, že nadále jde o účinnou vakcínu zachraňující spousty životů. Přesto několik západních zemí rozhodlo, že ji dočasně nebude nabízet ženám mladším 60 či 55 let, u kterých je riziko vzniku krevních sraženin nejvyšší.
Evropská unie by si byla tuto epizodu ráda odpustila. Starostí s AstraZenekou už bylo opravdu dost, počínaje její neschopností či neochotou dodávat nasmlouvané objemy a konče opakovanými hádkami Evropské komise s vedením firmy ohledně termínů či utajování dodávek určených na export mimo Evropu. Tato neblahá zkušenost na jedné straně zásadně ochlazuje původní nadšení právě pro tuto vakcínu, na druhé ovšem vyzdvihuje prozíravost komise, která rozložila objednávky stamilionů dávek mezi šest tehdy perspektivních výrobců; vytvořila tak široké portfolio, které umožňuje úspěšně pokračovat navzdory výpadku či klopýtnutí jednoho článku.
Postupně vyplouvají na povrch další a další podrobnosti, které dokreslují okolnosti, jež vedly k dnešním problémům s AstraZenekou. Vakcína vznikla v renomovaných laboratořích oxfordské univerzity, která ji chtěla poskytnout za minimální obnos řadě dalších pracovišť, aby dokončily její vývoj a provedly klinické testy před zahájením masové výroby. Z podnětu Nadace Billa Gatese se však podle listu New York Times nakonec rozhodla sama hledat silného partnera pro testování a výrobu. První volba padla na americkou firmu Merck, ale nakonec byla vybrána AstraZeneca – k údivu zasvěcených, protože neměla s výrobou vakcín zkušenosti. Není tedy vyloučeno, spekuluje belgický list Le Soir, že šlo o politiku – svět měl sledovat úspěch právě britské vakcíny jako součást prezentace nové pobrexitové Británie, hráče na světové scéně. Britsko-švédská společnost navíc musela převzít i oxfordský závazek, že bude prodávat skoro za výrobní cenu, bez generování zisku nutného pro reinvestice do výroby. Podle všeho pořádně nevěděla, do čeho jde.
Pár dní předtím, než dostala v lednu zelenou od EMA, AstraZeneca najednou zjistila, že není schopna dodat nasmlouvané objemy. Ukázalo se, že podepsala kontrakty, které nedokáže splnit, a že tedy pravděpodobně ani nejednala v dobré víře. Evropská komise reagovala stále podrážděněji na její výmluvy, vyhýbala se však otevřené rozepři, aby v době rostoucí nervozity kolem pomalého očkování napříč Evropou neohrozila i ty omezené dodávky, které AstraZeneca ještě nabízela. Vrcholem se pak stalo objevení 29 milionů dávek u dodavatelské firmy v italském Anagni. Podle komise není dodnes jasné, komu byly určeny. Pupínky evropským úředníkům naskakují také při zjištění, že firma dodala britské vládě sto procent nasmlouvaných dávek, zatímco unii sotva čtvrtinu – podle serveru Politico jsou důvodem rozdílného přístupu právní důsledky neplnění, které jsou přesněji a tudíž pro firmu nebezpečněji specifikovány v britském než v belgickém právu, jímž se řídí evropské smlouvy.
Ani propad AstraZeneky není důvodem k prosazování Sputniku
Ačkoli měla AstraZeneca být původně „tou“ vakcínou, která bude nejmasověji podávána, dokázala EU zpomalení jejích dodávek celkem rychle kompenzovat. BioNTech/Pfizer slíbila deset milionů dávek navíc k 200 milionům plánovaných pro druhé čtvrtletí. Zatím není důvod pochybovat, že se od druhé půlky dubna začne rozvážet 55 milionů „jednodávkových“ vakcín od výrobce Johnson & Johnson. A i kdyby se AstraZeneca „nevzpamatovala“, velmi pravděpodobně dodá na trh EU aspoň 80 ze domluvených 180 milionů dávek. Očkování už nyní zrychluje ve většině členských zemí a tento trend bude pokračovat – podle propočtů nizozemského vládního experta Joshuy Livestra dosáhne v půli dubna dvou milionů podaných dávek denně a v květnu se zvedne o další milion denně. „Je to jednoduchá aritmetika. Cíle naočkovat do léta 70 procent evropského obyvatelstva bude dosaženo,“ napsal v článku pro Politico.
Při takovém tempu by bylo v polovině července imunizováno 70 procent z 380 milionů dospělých občanů EU. A to se ještě neví, kdy se objeví vakcína od německé firmy CureVac, kterou už EMA prověřuje – její výroba a použití by vyhlášenou metu ještě přiblížily. Je samozřejmě dál možné, že některé státy EU budou očkovat rychleji než jiné, že některé budou více chybovat než jiné, ale jak se bude situace lepšit, bude i větší ochota vyrovnávat rozdíly a dělit se o případné přebytky. V tomto světle se jeví jako nadbytečná všechna hysterie kolem ruské vakcíny Sputnik V, která je zřejmě i motivací pro střídání na postu českého ministra zdravotnictví.
Rusko si počíná mimořádně šikovně, když za vyhrocené situace používá svou vakcínu jako propagandistický a vlivový nástroj, který se hodí do krámu jak tradičním ruským spojencům, jako jsou třeba maďarský Viktor Orbán nebo Miloš Zeman, ale i západním politikům, kteří buď spatřují ve sdílení vakcín jakousi žádoucí platformu shody v době vyostřených vztahů, nebo tak demonstrují svou nespokojenost se stávajícími poměry či odpor vůči úřadujícím vládám. Sputnik V chce v Bavorsku vyrábět tamní premiér Markus Soder, zřejmě aby ukázal, že není závislý jen na Berlínu a Bruselu, a další spolkové země také projevují zájem. Její nákup prosazuje Isabel Díaz Ayusová, šéfka madridského regionu a rivalka premiéra Pedra Sáncheze, nebo také Vincenzo de Luca, který stojí v čele italského regionu Kampánie. Oba nicméně s očkováním čekají, až Sputnik dostane zelenou od EMA. Totéž byla základní podmínka také pro dosavadního ministra Jana Blatného, ale v českých poměrech byla zřejmě příliš tvrdá. Uvidíme, zda jeho nástupce Petr Arenberger Sputnik V povolí, aniž by čekal na evropský souhlas.
Po traumatu ze surové bitky mezi členskými státy o respirátory a další materiál na začátku pandemie Evropská komise prosadila, že se v případě vakcín nesmí nic takového opakovat. Přiměla vlády sedmadvacítky, aby jí objednávky svěřily. Její počínání nebylo bezchybné, hlavně proto, že vyjednávači komise neměli zkušenosti s neprůhledným světem obchodování s výrobky farmaceutického průmyslu. Postupně se však situace zlepšovala a žádná země ústřední roli komise a potažmo EU zásadně nezpochybnila. Pokud budou takto nasmlouvané vakcíny přicházet výše popsaným tempem – a v tuto chvíli není důvod to neočekávat – bude pro země jako ČR daleko důležitější řádně zorganizovat proces očkování milionů lidí než se dál dohadovat zda Sputnik ano, nebo ne. Vakcín bude dost, a pokud ta ruská bude na evropské úrovni schválena, stane se jednou z nich, bez jakékoli hysterie. Pak se teprve uvidí, kolik jí bude reálně k dispozici, což je zatím velká neznámá a důvod ke skepsi či opatrnosti. Nebude-li ovšem povolena od EMA, měli by všichni občané dostat při očkování možnost volby.
