KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Ministři zemědělství EU minulý týden schválili nejen návrh zemědělských výdajů na příští sedmileté období, ale také hojně přetřásaný ekologicky motivovaný dokument „Farm to Fork“, tedy „ze statku na vidličku“, který se oficiálně bohužel překládá „od zemědělce ke spotřebiteli“ a působí tak mnohem mdleji a nudněji než „eftuef“ originál titulek.
Vedle sémantické taškařice a překladového oříšku je to obsahem nabitá „strategie“, která dosti příkře protiřečí z ekologického hlediska velmi umírněnému návrhu reformy Společné zemědělské politiky EU. Srovnání obou dokumentů potvrzuje dojem, že Evropská unie bezradně přešlapuje, pokud jde o řízení její zemědělské politiky, která přitom spotřebovává třetinu unijního rozpočtu. Ačkoli zemědělství představuje vlastně jen okrajovou ekonomickou aktivitu z hlediska podílu na HDP, je jeho význam mnohonásobně vyšší, jde-li o zásobování a výživu obyvatelstva, ale také znečišťování životního prostředí, vlivu na klima a na krajinu.
Podle Evropské komise může zemědělství za 10,3 procenta emisí skleníkových plynů v EU, přičemž 70 procent emisí způsobuje živočišná výroba, a to zejména plyny vypouštěné přežvýkavci, kterým se odborně říká enterální fermentace. Dalším velkým zdrojem je uvolňování dusičnanů z obdělávané půdy. Zemědělství je tak hlavním zdrojem jiných skleníkových plynů, než je oxid uhličitý (CO2), tedy metanu a oxidu dusného. K emisím CO2 pak přispívá potravinářský průmysl, balení, doprava či maloobchodní prodej. Radovat se můžeme z toho, že toto neblahé působení klesá – lidé jedí méně masa, takže ubývá skotu i bravu a oproti roku 1990 poklesly emise metanu o 22 procent. Rolníci hnojí uvážlivěji, takže i únik oxidu dusného šel dolů o 17 procent. S výjimkou Španělska a Kypru se to stalo všude. Přesto však je desetina emisí na zemědělský sektor nepřiměřeně vysoko.
Nejde však jen o vliv na ovzduší. Strategie „Farm to Fork“ klade důraz na „konkurenceschopnou udržitelnost zemědělské výroby“; samo toto spojení v sobě obsahuje rozpor, který nebude snadné překonat. Aby se to povedlo, mají členské státy EU omezit používání pesticidů do roku 2030 o polovinu a používání hnojiv o čtvrtinu. Mají zajistit, aby únik živin z půdy poklesl o 50 procent. A také o polovinu omezit používání antibiotik v živočišné výrobě. Do téhož roku 2030, tedy do deseti let, by měl podíl půdy využívané k ekologickému zemědělství vzrůst na 25 procent. Tyto cíle nejsou zatím nijak právně závazné a nepromítnou se do okamžité zemědělské legislativy. I proto je členské státy schválily jednomyslně, i když Česká republika a Maďarsko s poukazem na to, že nebylo předloženo hodnocení dopadů celé strategie.
