Konference o budoucnosti Evropy: splněný sen českých reformátorů EU

 FOTO: ČTK

Vít Dostál, Vendula Karásková

16. 09. 2020 • 07:00
Česko přijme euro, ale teprve až Evropská unie provede nezbytné reformy, vyjádřil se letos premiér Andrej Babiš. Před volbami v roce 2017 také plánoval, že Česko přijde s konkrétními návrhy, jak Unii reformovat a zlepšovat. Stejné volání po reformě EU můžeme slyšet od českých politiků napříč spektrem. Tvrzení, že Evropská unie potřebuje změnu, se zkrátka stalo součástí společenského bontonu.

Kritizovaný „Brusel“ přitom není k náladám v Evropě hluchý – nabídne proto všem reformátorům příležitost vyjádřit své připomínky v tzv. Konferenci o budoucnosti Evropy. Ve svém volání po reformě Evropské unie totiž v Česku nejsme sami. Zvláště od migrační krize v roce 2015 a šoku způsobeném referendem o brexitu v roce následujícím řešili politici napříč Evropou, jak podobným událostem předejít a jak tedy Unii reformovat tak, aby lépe odpovídala současným potřebám Evropanů.

Už v září 2016 tedy lídři sedmadvacítky členských států v Bratislavě uznali, že „EU není dokonalá, ale pro řešení nových výzev, jimž čelíme, je to nejlepší nástroj, který máme“ a zavázali se, že svým občanům „v nadcházejících měsících nabídnou vizi atraktivní EU“. Diskuze na toto téma pokračovaly během mnoha následujících summitů až k loňskému zasedání v rumunském Sibiu, kde se všichni včetně Andreje Babiše dohodli, že Unie se musí změnit.

Volání po změně se tedy paradoxně stalo neměnnou součástí několika minulých let, do jehož čela se staví zvlášť francouzský prezident Emmanuel Macron. Ať už svým slavným proslovem na Sorbonně, kde nabídl plán reforem EU, nebo plánem občanských konzultací, které probíhaly v roce 2018 i v Česku.

Bez referend

Konferenci o budoucnosti Evropy přislíbila Evropská komise už před rokem, na její zahájení se ale stále čeká – částečně kvůli pandemii covid-19, částečně protože se hledá shoda na jejích parametrech.

Zásadní otázkou přitom je, jestli by její výsledek mohl vést k zásadní změně základních zakládajících smluv a tedy hlubší reformě fungování evropských institucí. I když Evropský parlament a Evropská komise tuto možnost nevyloučily, Evropská rada ji v červnu 2020 zavrhla.

V takovém případě by totiž muselo dojít k ratifikaci nové smlouvy ve všech členských státech. Žádná evropská vláda však nechce opakování martýria, které si EU zažila s Ústavní nebo Lisabonskou smlouvu. Ve chvíli, kdy se Evropa musí potýkat s řadou potíží, ať už je to covid-19, klimatická krize, brexit nebo schvalování evropského rozpočtu na příštích sedm let, není na velké experimenty nálada.

Z nedávného průzkumu provedeného think-tankem European Policy Center v „bruselské bublině“ mezi důležitými úředníky, diplomaty, odborníky a zástupci byznysu navíc vyplynulo, že změny smluv nepovažuje za žádoucí ani polovina respondentů. Téměř 40 % z nich by si pak přálo flexibilnější integraci.

České úkoly

Ačkoli se již nyní objevují hlasy, že Konference se stane jen dalším zastavením při snaze o další unifikaci a integraci, bude se jednat spíše o užitečné intelektuální cvičení, na které státy nebudou chtít vynaložit příliš mnoho energie. Přesto bychom toto fórum měli využít a říci, co v rámci Evropské unie Česká republika očekává. Pokud mají Češi tolik nápadů k reformě EU, je toto ideální fórum pro jejich předložení.

Pro Česko je navíc Konference zajímavá ještě v jednom ohledu – původně měl dvouletý proces začít na jaře a jeho výsledky by tedy byly prezentovány během francouzského předsednictví v první polovině roku 2022. Zahájení se ale stále posouvá, a pokud by se stihlo do konce letošního roku, závěr Konference by vyšel na předsednictví České republiky. Tím spíše by nás tato událost měla zajímat.

Autoři působí v Asociaci pro mezinárodní otázky (AMO).

SDÍLET