Koronavirus dal za pravdu odpůrcům europarlamentu ve Štrasburku

 FOTO: Reuters

Karel Barták

09. 09. 2020 • 12:09
Už už se zdálo, že koronavirus přes léto poleví a od září bude všechno skoro normální. Včetně toho, že se Evropský parlament vrátí k rozpustilému zvyku pořádat svá plenární zasedání ve francouzském Štrasburku. Jenže ono to normální není a spor o to, zda obnovit nákladný „cirkus na kolečkách“, se rozhořel opět a s novou silou. Po týdenním psychodramatu hodil předseda parlamentu, Ital David Sassoli, ručník do ringu a Štrasburk na příští týden odpískal.

Bylo to to nejrozumnější, co mohl za stávající situace udělat. Ačkoli byly pro přesun stanoveny přísné limity, počítalo se s tím, že se na cestu z Bruselu do 500 kilometrů vzdáleného Štrasburku vypraví i tak kolem 2000 lidí, vesměs europoslanců, jejich asistentů a zaměstnanců aparátu EP. Přitom se ví, že jak Brusel, tak Štrasburk září na národních semaforech výskytu nákazy velmi sytými barvami. Za normálních okolností by nikoho ani nenapadlo dovolit přesun takové masy lidí. Poslanecká imunita, kterou se argumentovalo, proti covidu 19 zatím nechrání.

Pandemická doba je zajisté dobou výjimečnou a snít o návratu k normálu je logické. Tento případ se však logice vymyká. Štrasburk naprosté většině ze 705 europoslanců nechyběl ani v březnu, ani v dubnu, ani v květnu, červnu či červenci a nebude jim chybět ani v září. Mnozí si začali dokonce představovat, že by kovidové vystřízlivění mohlo napomoci k tomu, aby členské státy konečně vyslyšely většinu v parlamentu – a také hlas rozumu – a aspoň souhlasily se spuštěním procesu vedoucího k zakotvení sídla EP pouze na jednom místě, a to v Bruselu, kde sídlí také Evropská komise, Rada EU a kde europoslanci tráví většinu času prací ve výborech a frakcích.

Francouzský premiér Jean Castex nicméně po rozhovoru se Sassolim „prudce litoval“, že se poslanci nebudou v září stěhovat. Připomněl, že Francie je „hluboce oddána“ Štrasburku jako sídlu EP a zadoufal, že hned říjnové plénum se v alsaském městě už konečně bude konat. Tato výměna potvrdila, že ani koronavirová přestávka nepřiměla Francouze k sebezpytnému přehodnocení své tvrdohlavé „oddanosti“, která podle oficiálních odhadů stojí evropské daňové poplatníky stovky milionů eur ročně.

Jen náklady na pouhý pravidelný přesun na týdenní plénum dvanáctkrát do roka odhadl Evropský účetní dvůr na 114 milionů eur. Podobnou sumu spotřebuje údržba štrasburského sídla EP, využívaného pouze jeden týden do měsíce – a letos naposledy v únoru. Tyto výpočty patří k nejklasičtějším (a také nejpravdivějším) argumentům kritikům evropské integrace, kteří v nich celkem logicky vidí zbytečné rozhazování a také určitou aroganci mocných. A ačkoli se sami europoslanci pravidelně bouří, politická vůle je nezlomná – Francie trvá na sídle v historickém městě na Rýnu, které považuje za symbol poválečného francouzsko-německého usmíření. A Německo jeho postoj z téhož důvodu v tichosti podporuje.

Ačkoli se Evropský parlament ve Štrasburku scházel víceméně pravidelně od 70. let, a to v budově Rady Evropy, jejíž personál vždy na týden v měsíci vyklidil pole, formálně bylo alsaské město stvrzeno jako sídlo EP až v roce 1992 na summitu v Edinburghu. A až o pět let později se příslušná pasáž stala součástí Smlouvy o EU. Při příležitosti její revize na summitu v Amsterdamu navrhl příslušné znění francouzský prezident Jacques Chirac unaveným kolegům ve tři ráno, když se nedařilo se domluvit na zdánlivě mnohem důležitějších věcech. To, že si na to ráno po probuzení málokdo pamatoval, patří k oblíbeným historkám vyprávěným na bruselských večírcích.

Jakmile byl Štrasburk jistý, postavila tam francouzská vláda novou, architektonicky velmi zajímavou budovu, jejíž vnitřní uspořádání ovšem dodnes vyvolává pochybnosti a rozepře. Otevřena byla v roce 1999. Po velkém rozšíření EU v roce 2004 byla postupně propojena s dalšími budovami, z nichž jedna dnes nese jméno Václava Havla. Francie se domnívala, že ukotvením sídla ve smlouvě o EU a výstavbou budovy včetně zázemí vyvolá nezpochybnitelnou situaci, hotovou věc, přes kterou nepojede vlak. Jenže pochybností přibývá, stejně jako návrhů, jak budovu využít jinak – třeba do ní umístit několik evropských agentur rozstrkaných dnes po všech koutech kontinentu, nebo vytvořit prvotřídní evropskou univerzitu, ba konečně usadit Evropský institut technologie a inovace do jednoho místa.

Září bylo tedy odpískáno a sedm stovek poslanců si oddychlo a odhlásilo rezervace štrasburských hotelů. Hlasování o budoucí půjčce Evropské komise na financování Fondu obnovy nebo rozprava kolem Zprávy o stavu unie přednesené předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou se  příští týden odehrají v Bruselu. Ale říjen je už za dveřmi a s ním znovu i otázka příštího plenárního zasedání.

Nejde pouze o jeho samotné konání ve Štrasburku, ale i mnohem praktičtější aspekty, jako je doprava – ani do Bruselu se dnes není snadné letecky dostat, natož do provinčního Štrasburku. Francouzská železniční společnost SNCF nenabídla tradiční speciální rychlovlak Brusel–Štrasburk pro poslance a úředníky, který ovšem jezdíval přes Paříž, protože přímá trať přes Lucemburk a Mety patří k nejpomalejším v Evropě. A nejde jen o přesuny z Bruselu – mnozí poslanci budou cestovat z domova. Takové Španělsko je dnes na evropském semaforu docela červené a tamní letecká společnost Iberia hlásí, že přerušení letů může nastat kdykoli. Z Prahy nelétá vůbec nic a Belgie ji nově řadí rovněž do červené kategorie. Nejsnazší je jet autem, se všemi riziky s tím spojenými.

Takže – koronavirová krize zastavila štrasburská zasedání Evropského parlamentu na další měsíc. Hádanice o to, co bude dál, pokračuje, a zbytečně odvádí pozornost od práce, kterou má Evropský parlament v tomto pololetí nad hlavu. Ať to dopadne v říjnu jakkoli, všichni spokojeni určitě nebudou.

SDÍLET