Už už se zdálo, že koronavirus přes léto poleví a od září bude všechno skoro normální. Včetně toho, že se Evropský parlament vrátí k rozpustilému zvyku pořádat svá plenární zasedání ve francouzském Štrasburku. Jenže ono to normální není a spor o to, zda obnovit nákladný „cirkus na kolečkách“, se rozhořel opět a s novou silou. Po týdenním psychodramatu hodil předseda parlamentu, Ital David Sassoli, ručník do ringu a Štrasburk na příští týden odpískal.
Bylo to to nejrozumnější, co mohl za stávající situace udělat. Ačkoli byly pro přesun stanoveny přísné limity, počítalo se s tím, že se na cestu z Bruselu do 500 kilometrů vzdáleného Štrasburku vypraví i tak kolem 2000 lidí, vesměs europoslanců, jejich asistentů a zaměstnanců aparátu EP. Přitom se ví, že jak Brusel, tak Štrasburk září na národních semaforech výskytu nákazy velmi sytými barvami. Za normálních okolností by nikoho ani nenapadlo dovolit přesun takové masy lidí. Poslanecká imunita, kterou se argumentovalo, proti covidu 19 zatím nechrání.
Pandemická doba je zajisté dobou výjimečnou a snít o návratu k normálu je logické. Tento případ se však logice vymyká. Štrasburk naprosté většině ze 705 europoslanců nechyběl ani v březnu, ani v dubnu, ani v květnu, červnu či červenci a nebude jim chybět ani v září. Mnozí si začali dokonce představovat, že by kovidové vystřízlivění mohlo napomoci k tomu, aby členské státy konečně vyslyšely většinu v parlamentu – a také hlas rozumu – a aspoň souhlasily se spuštěním procesu vedoucího k zakotvení sídla EP pouze na jednom místě, a to v Bruselu, kde sídlí také Evropská komise, Rada EU a kde europoslanci tráví většinu času prací ve výborech a frakcích.
Francouzský premiér Jean Castex nicméně po rozhovoru se Sassolim „prudce litoval“, že se poslanci nebudou v září stěhovat. Připomněl, že Francie je „hluboce oddána“ Štrasburku jako sídlu EP a zadoufal, že hned říjnové plénum se v alsaském městě už konečně bude konat. Tato výměna potvrdila, že ani koronavirová přestávka nepřiměla Francouze k sebezpytnému přehodnocení své tvrdohlavé „oddanosti“, která podle oficiálních odhadů stojí evropské daňové poplatníky stovky milionů eur ročně.
