Ve čtvrtek se v Moldavsku podruhé neformálně sejdou premiéři a prezidenti více než čtyř desítek evropských zemí – všichni kromě Vladimira Putina a Alexandra Lukašenka. I více než 400 dní po zahájení ruské agrese proti Ukrajině mají symboly svůj význam a společná fotografie všech evropských politiků, na níž budou chybět pouze oba zmínění, bude nepochybně mít váhu takového symbolu, i kdyby ze setkání neměly veřejně vzejít žádné další závěry.
Formát Evropského politického společenství (EPS) navrhl francouzský prezident Emmanuel Macron. Měl tím sice hlavně na mysli nějaký formát sbližování pro země, jejichž přijetí do Evropské unie z těch či oněch důvodů vázne, ale nápad se ujal hlavně kvůli vývoji bezpečnostní situace na kontinentu.
Už první summit EPS loni v říjnu v Praze ukázal, že vedle všech existujících víceméně formálních organizací a platforem dnes Evropa potřebuje, aby se státníci mohli setkat bez pevného programu, bez povinnosti shodnout se na usnesení, dobrovolně a zcela svobodně, a promluvili si.
„EPS nemusí vyplodit žádné prohlášení nebo dosáhnout hmatatelných opatření, bylo by ale chybou zavrhnout ho jako irelevantní,“ řekl k tomu minulý týden na akci v budově českého zastoupení při EU politolog Luuk Van Middelaar. Líbí se mu, že se tak Evropa vrací k historickému pojetí kontinentu, bez ohledu na dnes existující struktury, jako jsou EU nebo Rada Evropy. „Země jsou sjednoceny samotným faktem, že sdílejí společné území. Není to o EU. Je to o Evropě jako světadílu,“ vysvětlil.
Podle moldavské prezidentky Maji Sanduové, která bude společnému zasedání předsedat, se bude mluvit o „mírovém úsilí v kontextu války na Ukrajině a s ní spojených krizí, o obraně demokracie, o posilování energetické bezpečnosti a o odolnosti evropských států“.
Můžeme předpokládat, že zazní různé názory na to, jak ukončit Ruskem vedenou válku; promluví nejen Macron, Scholz nebo Fiala, ale také Orbán, Vučić nebo Erdogan. Prostor dostane neutrální Švýcarsko, které odmítá dovolit vývoz munice na Ukrajinu, či na Rusko napojená Arménie. Mozaika názorů a postojů, spojená doufejme minimálním společným jmenovatelem v podobě jasného odporu vůči agresi a použití síly.
Moldavsko se o uspořádání druhé schůze přihlásilo už v říjnu v Praze. Je to sympatický počin ze strany nejchudší evropské země, která je bezprostředně ohrožena ruským počínáním na Ukrajině, trpí přítomností ruských vojáků v separatistickém Podněstří a silnou „pátou kolonou“; její prozápadní lídři opravdu nemají na růžích ustláno. Přesto, či právě proto prohlubují úsilí o sblížení s EU a už pro svou zemi dosáhli statusu kandidáta. Západní státníci budou vážit cestu z Paříže, Londýna, Berlína či Ankary do vzdáleného Kišiněva, kam by mnozí z nich normálně sotva zavítali; učiní tak gesto, které Moldavsku pomůže.
Z Kišiněva budou účastníci směřovat ještě do 35 kilometrů vzdáleného zámku Mimi, což je neoklasicistní vinařský komplex z konce 19. století. Normálně tam stojí nocleh se snídaní 200 eur. Nejde však o to, budou-li pozvaní platit, ale jak je do tohoto klenotu besarabské architektury a vinařské tradice dostat a postarat se o jejich bezpečí. Očekává se 47 národních delegací a zatím blíže neurčený počet doprovodů a akreditovaných novinářů. Moldavským úřadům pomáhají s organizací a logistikou bezprecedentního úkolu bruselský sekretariát rady EU i úřad francouzského prezidenta.
