Nový půlroční šéf EU nechce zůstat ve stínu mocného Německa

Karel Barták

05. 01. 2021 • 10:02
Portugalsko, které převzalo předsednictví Evropské unie od 1. ledna na půl roku, bude hlavně provádět to, co bylo dohodnuto a prosazeno v uplynulém pololetí, kdy Evropskou unii řídilo mocné Německo. Nebylo toho málo, takže to nebude snadné. Portugalci však chtějí také zanechat vlastní otisk, zejména v podobě posílení sociálního aspektu evropské politiky a koordinace bezprecedentní očkovací kampaně proti covidu-19.

V žádném případě se nemíní pasivně podřídit požadavkům pandemických omezení a spokojit se s rolí rozhodčího v pantoflích před obrazovkou počítače. Ačkoli pokračující druhá (nebo snad už třetí?) vlna nákazy paralyzuje Evropu a řada neformálních schůzek plánovaných na první dva měsíce již byla zrušena, Portugalci tvrdošíjně doufají, že ty další se uskuteční. Zejména pak chtějí uspořádat v květnu v Portu „sociální summit EU“, na kterém by se podle jejich představ „sedmadvacítka“ domluvila na sociální rovnosti jako třetí velké prioritě unie pro příští léta – vedle klimatu a digitalizace. Portugalští ministři se nechali slyšet, že budou schůzím Rady EU předsedat pokud možno z Bruselu, i kdyby většina kolegů měla být přítomna jen virtuálně.

Portugalsko netřeba v roli půlročního šéfa EU podceňovat. Desetimilionová země na atlantickém pobřeží Iberijského poloostrova leží sice zeměpisně na okraji EU, patří však k nejoddanějším stoupencům evropské integrace. Premiér António Costa, jeden z mála socialistických lídrů v EU, doma nadále velmi oblíbený, patří ke vlivnějším členům Evropské rady a je mu nasloucháno. Proslul například tím, že dlouhodobě prosazuje používání tzv. zesílené spolupráce, tedy vícerychlostní přístup umožňující skupině zemí, takzvanému „jádru“, provádět společné politiky bez ostatních, kteří nesdílejí jejich integrační náboj. Tento kontroverzní princip byl ostatně vtělen do smlouvy o EU uzavřené právě v Lisabonu v roce 2007. Není bez zajímavosti, že právě takto smýšlející Portugalsko by mělo v nadcházejícím pololetí zahajovat „konferenci o budoucnosti EU“, odloženou z loňska kvůli pandemii koronaviru.

Evropská unie se na samotném konci roku 2020 dohodla na finančním balíku zahrnujícím sedmiletý rozpočet EU, fond obnovy zacílený na nápravu ekonomických škod způsobených pandemií a podmínky jejich uplatňování. Nyní půjde o to uvést mašinérii rozdělování 1,8 bilionu eur do života. Pokud jde o rozpočet, jeho jednotlivé kapitoly jsou ve většině případů nadále předmětem „trialogů“ mezi Radou EU, Evropským parlamentem a Evropskou komisí a budou dohodnuty v příštích týdnech. Spuštění výdajů z fondu obnovy (750 miliard) závisí zase na schválení národních programů obnovy, které budou nejen vyhodnocovány Evropskou komisí, ale schvalovány členskými státy, a to kvalifikovanou většinou a pod portugalským vedením. Hlavním hlediskem přitom bude, zda třetina peněz určených té které zemi bude skutečně vynaložena na boj proti klimatickým změnám a pětina na projekty související s digitalizací.

Téma „vlády práva“ zařadili Portugalci vysoko mezi své priority, možná i proto, že premiér Costa byl v místních médiích podezírán ze sympatií vůči Maďarsku a Polsku, jejichž vlády vyvolaly zpřísnění pravidel svými nedemokratickými postupy. Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by Portugalsko mělo v úmyslu jakkoli měnit interpretaci prosincových kompromisů; otázka vlády práva nijak nesouvisí se spojenectvím v rámci tzv. přátel koheze, tedy vesměs zemí, které vydělávají na evropské politice soudržnosti. Je ostatně nepravděpodobné, že by se už během příštích šesti měsíců Evropský soudní dvůr vyslovil k otázce nastolené Maďarskem a Polskem, zda je možnost uplatnit finanční sankce za nedodržování zásad vlády práva v souladu se smlouvou o EU či nikoli.

Na květnový summit do Porta byli pozváni nejen šéfové států a vlád a evropských institucí, ale také řada zástupců odborů, zaměstnavatelských svazů a také občanské společnosti. Portugalci tak chtějí oživit „Evropský pilíř sociálních práv“ s důrazem na zaměstnanost, sociální zabezpečení a kvalifikace. Evropská komise chystá na jaro několik dokumentů, včetně akčního plánu, podle něhož by měly členské státy zajistit všem rovné zacházení na trhu práce a spravedlivé pracovní podmínky. Tyto zatím dosti vágní plány budou prý do jara zpřesňovány tak, aby EU dokázala, že dovede reagovat nejen na zdravotní a ekonomické dopady pandemie, ale v rámci svých pravomocí také na její sociální důsledky.

Očekává se, že americký prezident Joe Biden odpoví po inauguraci 20. ledna na početná pozvání a upřesní, kdy se vydá do Evropy na symbolické žehlení transatlantických vztahů poškozených jeho předchůdcem. Zajímavým počinem bude také plánované neformální setkání evropských lídrů s předsedou indické vlády, ukázka snahy posilovat globální vztahy i na jiných směrech než jsou USA či Čína a zároveň vysílat signál, že unie chce být brána vážně jako světový hráč. Portugalci hodlají také naplňovat obsahem rozbíhající se agendu EU-Afrika, kde mohou jako bývalá koloniální mocnost přinést přidanou hodnotu. Příští společné zasedání EU a Africké unie se má konat v červnu 2021. A pokud jde o třetí země, nezapomíná se zajisté ani na tu novou – i na portugalském předsednictví bude záviset, jak se bude v praxi naplňovat úplně čerstvá dohoda o budoucích vztazích mezi EU a Velkou Británií a také zda ji v podobě schválené členskými státy posvětí i Evropský parlament.

SDÍLET