Slovinsko si pro půlroční předsednictví Evropské unii, které začíná ve čtvrtek, vytyčilo v podstatě jen jedno velké (staro)nové téma, kterým je zrychlení procesu přijímání nových západobalkánských členských států do EU. Vzhledem ke své poloze a historii je to pro Slovince takřka povinnost; premiér Janez Janša označuje pokrok v této věci skoro za klíč k řešení mnoha problémů, které unie má, a říjnový summit s těmito kandidátskými zeměmi za nejdůležitější událost celého předsednictví.
Pro Slovince to bude znamenat od prvního dne těžké jednání s Bulharskem, které nadále maří start přístupových rozhovorů se Severní Makedonií kvůli nepříliš jasnému sporu o výklad historie a míry překryvu jazyků obou zemí; makedonština podle Sofie prý není svébytným jazykem, ale jen dialektem bulharštiny. V Bruselu už ale všichni mají dost bulharské tvrdohlavosti v této odtažité, ba folklorní věci, tím spíš, že znemožňuje zahájit vstupní rozhovory také s Albánií. EU totiž aspoň zatím nemíní tuto dvojici rozdělit a uvalit tak na Severomakedonce další trest. Pokud se podaří zlomit bulharský odpor, budou Slovinci muset ještě přesvědčit řadu západních členů unie v čele s Francií, že je proces třeba urychlit – například ve vstupním dialogu se Srbskem nebyla od roku 2020 otevřena ani jedna kapitola.
V oficiálních dokumentech Slovinci logicky hlásí, že budou dál koordinovat evropský postup vůči nákaze covidem-19, včetně očkování a testování, ale také pokoušet se posilovat pravomoci EU v oblasti zdravotnictví. Budou dohlížet na schvalování národních plánů obnovy, aby se co nejrychleji rozjely projekty financované z půjček v rámci evropského „fondu obnovy“. Do klína jim spadne obtížná první fáze vyjednávání o návrzích legislativních balíků „zelené dohody“ a digitalizace.
V příštích šesti měsících se má také odehrát nejvíce epizod „dialogu s občany“, z nichž se skládá Konference o budoucnosti EU; Francii, která nastoupí do čela EU od ledna, by měli Slovinci odevzdat už aspoň nějaké závěry a poznatky z tohoto cvičení, které Francouzi míní s jistou pompou uzavřít.
Před lety pochybnosti nebyly, dnes jsou
Dvoumilionové Slovinsko bylo v roce 2008 první z „nových“ členských zemí přistoupivších v roce 2004, které bylo svěřeno pomyslné půlroční žezlo na trůnu unie. Mělo tehdy pověst premianta mezi nováčky – rychle vstřebávalo unijní legislativu, chovalo se podle pravidel, už tři roky po vstupu přijalo společnou měnu euro. Se šéfováním EU se tehdy popasovalo relativně dobře, lépe než Česká republika, které se této pocty (či povinnosti) dostalo jako druhému nováčkovi napřesrok, v lednu 2009.
