„Kaczyński, drž se od mojí dělohy!” Rozzuřené Polky udeřily na Brusel

Eva Hrnčířová

Polské ženy sloganem „Moje tělo, moje volba“ útočí na bruselské euroinstituce. Když se v říjnu v Polsku rozhořely divoké pouliční protesty kvůli zákazu interrupcí, unie překvapeně sledovala, co se to v jednom velkém členském státě děje. Brzo se ale celý příběh začal odehrávat i za hranicemi katolické země. Krajanské spolky začaly manifestace pořádat v Německu, v Rakousku, Velké Británii, ale hlavně přímo v belgickém Bruselu. Tady sice nebyly tak obrovské ani tak halasné jako ve Varšavě, ale výsledkem práce Polek a Poláků, kteří za nimi stojí, je skutečný tlak na evropské instituce. A ten nakonec může být mnohem efektivnější než křičení davů v ulicích.

„Kaczyński, drž se dva metry daleko od mojí dělohy!” doporučuje jedna z účastnic manifestace polskému vicepremiérovi. Stojí s nápisem přímo před Evropským parlamentem v Bruselu na náměstí Luxemburg. Přišla sem asi necelá stovka lidí a polským organizátorkám z krajanského sdružení Elles sans frontières (Ony bez hranic) šlo hlavně o to, aby upoutaly pozornost těch, kdo mají vliv uvnitř. Europoslanci v ten den debatují o situaci v Polsku. O tom, že jeho ústavní soud prakticky znemožnil potraty, a to i v případech poškození plodu. A tak Polky před europarlament přivedly i desítku „nevinných panen“, od hlavy k patě zahalených bílým rouchem, v závojích a s věnci bílých květin na hlavách. Jen od pasu dolů jejich symbolickou neposkvrněnost kazí velká krvavě rudá skvrna. Bílá a červená je i polská vlajka. Střídá se hrobové ticho a šílený křik. Umělecké pojetí protestu se dá chápat, jako že polští politici v kalhotách berou ženám právo rozhodovat o tom, co ony budou mít pod sukní, a především co se bude dít s jejich tělem. Rudá barva a křik manifestujících jsou symbolem obrovské zlosti, kterou to vyvolává.

sinfin.digital