Poprvé za 30 let: EU zavedla sankce proti Číňanům, Peking obratem přišel s odvetou

Ministři zahraničí zemí EU potrestali pronásledování a útisk ujgurské menšiny v čínské provincii Sin-tiang. Schválili sankce vůči čtyřem čínským činovníkům, kteří nesou přímou odpovědnost. Peking už dopředu dával vědět, že to nenechá jen tak a sliboval „tvrdou odpověď“.

Zatímco jiné části světa jsou zvyklé na evropské hartusení, proti Číně unie takto zvedla hlas naposledy před 30 lety po krveprolití na náměstí Nebeského klidu, kdy sáhla k embargu na vývoz zbraní. Tentokrát dává najevo pobouření nad dlouhodobou represí proti muslimským menšinám. 

Tlak se v poslední době stupňoval, tím spíš, že nedávno dojednaná investiční dohoda je podle mnohých pozorovatelů spíše smířlivé gesto svědčící o převládajícím duchu „realpolitiky“, což neuniklo jak evropskému, tak nizozemskému parlamentu. Oba označily zacházení komunistického režimu s Ujgury za „genocidu“, podobně jako parlament kanadský. Mimořádnou váhu tomuto názoru následně dodalo obdobné stanovisko Spojených států. I tak je dnešní rozhodnutí EU pozoruhodné, vezmeme-li v úvahu, že vyžadovalo jednomyslnost členských států. 

Sankce proti čtyřem lidem a jedné organizaci ve zmíněné provincii jsou zajisté velmi symbolické. Zakazují jim vstup na území EU a povedou ke zmrazení jejich účtů v unii, pokud nějaké mají, což není pravděpodobné. Obdobně dnes unie zasáhla proti představitelům a „entitám“ odpovědným za represe v Severní Koreji, za zabíjení a únosy v Libyi, za pronásledování zástupců sexuálních menšin a politických odpůrců v Čečensku na ruském území a za mučení a zabíjení v Súdánu a Eritreji. 

Ministři v komuniké spojili tyto tresty se sankcemi uvalenými začátkem března na čtyři ruské činitele odpovědné za pronásledování opozičního politika Alexeje Navalného a surové potlačení demonstrací na jeho podporu. EU tak dala najevo, že hodlá bohatě využívat svůj nový „globální režim sankcí za porušování lidských práv“, bezprecedentní nástroj schválený loni v prosinci. Vedle zmíněných postihů zakazuje také poskytování jakékoli podpory potrestaným fyzickým nebo právnickým osobám kýmkoli v EU. Salva mířící na šest zemí je zároveň interpretována jako vzkaz Moskvě a Pekingu, že nejde o cílené nepřátelské kroky vůči nim, ale že EU měří stejným metrem za porušování lidských práv kdekoli ve světě a bude v tom pokračovat.  

Čínské vedení dalo již předem najevo, že si sankce jen tak líbit nenechá. „Pokud unie učiní chybná rozhodnutí založená výlučně na lžích šířených zlomyslnými protičínskými silami, ukáže se jasně, že jde jen o politickou manipulaci,“ oznamoval na twitteru mluvčí čínského ministerstva zahraničí. „Pokud bude EU trvat na přijetí chybných opatření na úkor čínských zájmů, odpovíme tvrdě,“ varoval. 

Odpověď byla dobře připravena. Vzápětí po oznámení evropských sankcí zveřejnil Peking seznam deseti unijních politiků a úředníků postižených obdobnými čínskými sankcemi, plus dva evropské think-tanky a zejména členy politického a bezpečnostního výboru EU, což je špičkový unijní orgán odpovědný zejména za bezpečnostní otázky. 

Ačkoli jde o nejvážnější střet za mnoho let, pozorovatelé nečekají pokračování a výrazné zhoršení vztahů. V okamžiku, kdy administrativa nového amerického prezidenta Joea Bidena míní zřejmě vážně pokračovat v konfrontaci s Pekingem, není v čínském zájmu posilovat skrze protiúdery americko-evropské spojenectví. Evropská unie jako vždy lavíruje mezi zásadami a ekonomickými zájmy – tentokrát se pokouší spojit obojí a myslí si, že by to mohlo fungovat. Diplomaté v Bruselu potvrzují, že převládající zájem v EU je vůči Číně „pokračovat vlastní cestou“. 

Velká prosincová dohoda o usnadnění investic mezi EU a Čínou zatím nebyla zařazena na pořad Evropského parlamentu, kde ji čeká vlna kritiky, mimo jiné kvůli útisku Ujgurů, ale také kvůli demontáži demokratických institucí v Hongkongu. Čínský závazek obsažený v této dohodě, že se Peking připojí k mezinárodním úmluvám a zákazu nucené práce, je považován za špatně vynutitelný. Řada politiků považuje dohodu za výhodnou pro německý průmysl, ale už méně pro další země EU. Ve Francii se proti ní zvedá vlna odporu. Vedle Evropského parlamentu musí dokument schválit také členské státy, obvykle parlamentní cestou. Takže debata o Číně v Evropské unii teprve začíná.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital