Jaký záměr asi sledovali poslanci ANO, ČSSD, SPD a KSČM, když ve středu zvedli ruce pro návrh zákona, který zavádí povinný podíl nabídky některých potravin českého původu v obchodech? Nutně museli vědět, že přijetí takového zákona odporuje základním principům volného trhu EU, a tudíž i konkrétní evropské legislativě a že je v Bruselu neobhajitelné. Nedbali ani na předběžná varování ze strany Evropské komise a skupiny členských zemí EU. Vkrádá se tak myšlenka, že šlo hlavně o populistický tah s cílem oslovit veřejné mínění, které má tendenci být příznivě nakloněné prosazování „českých domácích“ potravin před „cizími“.
Podle návrhu má být od roku 2022 v prodejnách nad 400 metrů čtverečních 55 procent vybraných potravin z české produkce. Jde o asi stovku položek, ale vesměs klíčových, jako jsou maso, vejce či mléčné výrobky. Následně by tento poměr postupně rostl tak, aby v roce 2028 dosáhl minimálně 73 procent.
Evropská komise ve středu reagovala poukazem na zásadu volného pohybu zboží a služeb na vnitřním trhu EU, která podle ní garantuje dobré zásobování napříč unií a v současné době slouží jako hodnotný nástroj pro nápravu ekonomik postižených pandemií koronaviru. „Volný pohyb zemědělských výrobků v rámci vnitřního trhu je zásadní podmínkou pro zajištění bezpečnosti potravin; jakákoli lokální omezení jsou kontraproduktivní,“ uvedla mluvčí komise Sonya Gospodinova. Dodala, že komise se bude zákonem zabývat, až bude definitivně schválen. „V této fázi nemůžeme spekulovat,“ uvedla.
Od záměru zavést povinné kvóty pro české potraviny nabízené v obchodech v ČR odrazoval české politiky už ve dvou dopisech komisař pro vnitřní trh Thierry Breton. Na předsedu zemědělského výboru sněmovny Jana Faltýnka (ANO) a na českou vládu se také v dopise podepsaném pražskými velvyslanci obrátilo osm zemí EU – Německo, Francie, Itálie, Nizozemsko, Rakousko, Belgie, Polsko a Španělsko. Ze všech těchto varování vyplývalo, že schválení zákona bude velmi pravděpodobně podnětem ke spuštění sankční procedury EU, na jejímž konci může být výrok Evropského soudního dvora odsuzující ČR k nápravě a vysoké pokutě.
Nebylo by to poprvé, co by EU trestala narušování pravidel vnitřního trhu v této oblasti. Jako klasický příklad bývá uváděn rozsudek Evropského soudního dvora z roku 1982, v němž bylo Irsko odsouzeno za vládní kampaň „Buy Irish“ (nakupujte irské zboží). Soud shledal, že směřovala k omezení obchodu, poškozovala dovozce, a tudíž narušovala volný pohyb zboží. Irsko bylo odsouzeno za porušení smlouvy o EU.
Česká strana se může v dnešní době bránit módními „zelenými“ argumenty, že dovoz potravin z dalekých končin zanechává uhlíkovou stopu a že trendem je co nejvíce zkracovat cestu potravin od výrobce ke spotřebiteli. Ale právě ochrana spotřebitele může být i protiargumentem. „Spotřebitel by měl mít možnost výběru. Nemělo by mu být nařizováno ze strany státu, co má a nemá nakupovat,“ soudí Kryštof Kruliš z organizace Spotřebitelské fórum. Upozorňuje, že by pro stát mělo být schůdnější kontrolovat potravinové řetězce, zda skutečně plní svá reklamní prohlášení o prodeji českého zboží, než jim zákonem vnucovat nějaká čísla a redukovat tak výběr pro nakupující občany. „Dalo by se přece zařídit, aby stát řetězce podněcoval k využití místních zdrojů potravin, aniž by jim to nařizoval.“
Povinné kvóty na české potraviny prosazují hlavně zástupci velkých zemědělských podniků, mezi něž patří nepochybně Agrofert spojený s osobou premiéra Andreje Babiše, ale i další, například Argotrade vlastněný rodinou ministra zemědělství Miroslava Tomana. Ten ostatně novelu ve sněmovně obhajoval, ačkoli má bohaté zkušenosti s Evropskou unií. Proti se nepostavili ani ministři či poslanci napojení na exportně zaměřený český průmysl, kteří normálně obhajují co největší svobodu při obchodování.
„Všichni věděli, do čeho jdou a jakou dohru to bude mít,“ sdělil nejmenovaný zdroj obeznámený s evropskými okolnostmi případu. Předpověděl, že zástupci vlády se budou nyní snažit diskrétně vyjednávat s Evropskou komisí a sondovat, k čemu by mohlo dojít a v jakém časovém sledu. Na tom totiž velmi záleží – nelze vyloučit, že se zákon po schválení ve sněmovně zasekne v Senátu, který ho nakonec neschválí a vrátí do sněmovny. Tam na něj nakonec dojde řada až někdy v létě, kdy už bude vzhledem k rozjezdu volební kampaně na projednávání pozdě. Takže by celá záležitost mohla vyšumět – a zbyla by po ní do volebního klání pěkná vzpomínka na to, jak poslanci zmíněných stran chtěli, aby se v českých obchodech prodávalo převážně naše domácí dobré české jídlo.
