Za nepochopitelné, šokující a politováníhodné označili poslanci zahraničního výboru Evropského parlamentu neochotu Velké Británie spolupracovat s Evropskou unií v zahraniční, obranné a rozvojové politice. Ve středeční rozpravě o dohodě o obchodu a spolupráci, uzavřené na Štědrý den 2020, vyčítali Evropské komisi, že nedokázala Londýn přesvědčit, aby dál s EU pěstoval „strukturovanou spolupráci“ ve zmíněných oblastech. Clara Martínez Alberolová, zástupkyně hlavního vyjednávače EU Michela Barniera, se hájila tím, že Británie o tomto prostě odmítla jednat. „Bylo to z politických důvodů, nebo kvůli samotnému tématu – nevíme přesně proč,“ vysvětlovala.
V politické deklaraci vyjednané premiérkou Theresou Mayovou v únoru 2019 se Spojené království přitom zavázalo pokračovat s EU v „ambiciózní, úzké a trvalé spolupráci“ v zahraniční a bezpečnostní oblasti. Boris Johnson tuto deklaraci převzal a potvrdil, nehodlal však, jak se později ukázalo, naplnit všechny její části. Nelákala ho nabídka, že by britští ministři byli zváni na neformální schůzky EU, s níž by také koordinovali uvalování sankcí nebo, případ od případu, zajišťování vojenských misí. Zdůrazňoval naopak, že se Británie musí vyvlíknout z těsného sevření evropských rozhodnutí, zbavit se bruselského „diktátu“ a hrát roli velkého globálního hráče. Europoslanci žehrali na tuto přehnanou ctižádost ostrovní země, jež si hraje na říši, kterou už dávno není.
„Hodně jsme se vzdálili od deklarace z roku 2019,“ litovala nizozemská sociálně demokratická europoslankyně Kati Piri. „Přesto doufáme, že se Británie bude dál připojovat k EU v politice sankcí.“ Polská konzervativní poslankyně (PiS) Anna Fotygová stejně jako německý zelený poslanec Sergej Lagodinsky vyzývali komisi, aby se nevzdávala a hledala dál platformu pro spolupráci s Británií v zahraniční politice. Alberolová slíbila, že budou pokračovat neformální kontakty s cílem dospět časem k pravidelnější součinnosti. „Naše nabídka trvá,“ prohlásil v Bruselu francouzský státní tajemník pro EU Clément Beaune. Podotkl, že „s konceptem globální Británie by bylo paradoxní se izolovat“.
Je celkem logické, že EU lituje britské absence v zahraniční, bezpečnostní a rozvojové politice – po zemi, která je členem Rady bezpečnosti OSN, disponuje velkou a akceschopnou armádou a má značnou váhu ve světě, zůstává citelná prázdnota. Londýn si je ovšem dobře vědom, co ztrácí a co získává nově nabytou „svobodou“. Zavedl například společně s Kanadou sankce proti běloruskému režimu dříve, než tak učinila evropská „sedmadvacítka“, ochromená povinnou jednomyslností. Tento týden pohrozila britská vláda pokutami těm britským podnikům, které dovážejí zboží, u něhož lze předpokládat, že bylo vyrobeno s přispěním otrocké práce vězněných příslušníků ujgurské menšiny v Číně. K něčemu takovému se EU bude sotva rozhoupávat. Británie tak spíš zatím ukazuje cestu, než že by na neúčast v evropské politice doplácela.
Jednání ve výborech je první etapou vedoucí k ratifikaci vánoční dohody, která bude na pořadu únorového pléna EP. Zahraniční výbor většinově dohodu přivítal, poslanci však kritizovali jednotlivé nedostatky. Vedle britské neúčasti v evropské zahraniční politice žehrali trpce na britské rozhodnutí neúčastnit se výměnného studentského programu Erasmus – doplatí na to prý statisíce studentů na obou stranách. Vadilo jim, že dohoda nezahrnuje respektování evropských zeměpisných označení původu, což bude komplikovat vývoz evropských potravin na britský trh. Poukazovali také na to, že Británie zavedla od 1. ledna vlastní systém obchodování s emisními povolenkami, jehož kompatibilita s tím evropským není zatím jasná, což vede k pochybnostem o sladěném dodržování ekologických standardů.
