Evropa hledá cestu z hrozící rozpočtové krize. Platí přitom, že většina členských zemí nemá chuť cokoli měnit na těžce vyjednaném fondu obnovy ani sedmiletém rozpočtu EU – včetně klauzule o podmíněnosti nároku na evropské dotace dodržováním zásad právního státu. Právě tato podmínka je trnem v oku vládám Polska a Maďarska, které vyhrožují, že kvůli ní budou oba finanční mechanismy vetovat.
Většina sedmadvacítky nehodlá ustupovat a naopak stupňuje vlastní tlak na Budapešť a Varšavu tím, že rozpracovává možnosti, jak přinejmenším fond obnovy schválit v pětadvaceti, tedy jak oba středoevropské státy z rozdělování stamilionů eur vyloučit. K lámání chleba má dojít na schůzi Evropské rady koncem příštího týdne. Pokud tam premiéři Viktor Orbán a Mateusz Morawiecki nezmění nebo nezmírní svůj negativní postoj, který ještě přitvrdili při setkání ve Varšavě tento týden, může zbytek EU vyrukovat s několika scénáři. Ten nejměkčí by spočíval v tom, že summit vezme na vědomí zvláštní prohlášení Evropské komise, které stanoví způsob, jakým bude mechanismus podmíněnosti výdajů aktivován, což bude oběma nespokojeným zemím stačit, aby svá veta stáhly. Zatím neprosáklo nic o tom, jaké formulace se zvažují a nakolik by mohly Maďary a Poláky uspokojit.
Vedle této smířlivé možnosti, která by otevřela dveře schválení celého balíku (dlouhodobý rozpočet a fond) v hodnotě 1,8 bilionu eur a má zřejmou podporu německé kancléřky Angely Merkelové, jsou ve hře tvrdší varianty pro případ, že by zmíněná deklarace byla pro Maďarsko a Polsko málo. Nejlogičtějším postupem by bylo spuštění nástroje „zesílené spolupráce“, který přímo počítá s tím, že na některých projektech se nepodílejí všechny členské státy. Fond obnovy, který má mít objem 750 miliard eur, by tak v praxi sloužil jen pětadvaceti členským zemím – a Polsko nebo Maďarsko by k němu mohly v budoucnu přistoupit, pokud by svůj odpor přehodnotily.
