Evropská unie se ve čtvrtek opatrně vyslovila pro zlepšení vztahů s Tureckem, ačkoli pro to kromě čerstvě smířlivé rétoriky prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana neměla mnoho důvodů. Usnesení z videozasedání Evropské rady je dobrou ukázkou komplexity a kontroverznosti této relace – unie se chytá několika smířlivých tureckých gest z poslední doby v naději, že jde o trvalejší trend. Zároveň však varuje, že její arzenál sankcí a dalších postihů je připraven ke spuštění, pokud by Ankara svým novým slibům nedostála.
„Vyzýváme Turecko, aby se zdrželo nových provokací nebo jednostranných akcí porušujících mezinárodní právo,“ uvedli lídři EU v usnesení. Upozornili, že kdyby se to stalo, nebude EU váhat „použít k ochraně svých zájmů nástroje a možnosti, kterými disponuje“.
Původně se čekalo, že salva evropských sankcí kvůli porušování lidských práv, která zasáhla začátkem týdne Myanmar, Eritreu, Jižní Súdán, Libyi, Rusko, Severní Koreu a dokonce i Čínu, se nevyhne ani Turecku, jehož prezident se v poslední době vyznamenal celou řadou přešlapů ve zmíněné oblasti. Jenže tentýž Erdogan moc dobře ví, že mu stačí ukázat vlídnější tvář, a EU si okamžitě vzpomene, že má co do činění s kolegou většiny členských států v rámci Severoatlantické aliance, ba dokonce, aspoň formálně, s kandidátem na členství v EU, a to už od roku 1999. A zejména se zemí, se kterou ji váže dohoda o kontrole migrace, díky níž turecké orgány brání většině ze čtyř milionů převážně syrských běženců žijících na tureckém území putovat dál do Evropy.
Spolupráce s Tureckem při naplňování této dohody má být „posílena“, a to zejména pokud jde o návrat nelegálních migrantů a odmítnutých žadatelů o azyl, stojí v usnesení summitu. Od Turecka se tedy očekává nejen to, že bude bránit ilegálním přechodům do Řecka či Bulharska, ale také že bude přijímat odmítnuté běžence, což se dosud nedělo. EU je pak ochotna pokračovat v dosavadní praxi, včetně tučných odměn, koncipovaných jako podpora pro uprchlíky. Premiéři požádali Evropskou komisi, aby připravila „finanční rámec pro další financování syrských utečenců v Turecku, stejně jako v Jordánsku, Libanonu a dalších částech regionu“.
Pokud Turecko vytrvá v tendenci zmírňovat napětí, zejména nebude pokračovat v ilegálních zkušebních vrtech v řeckých a kyperských vodách, a vůbec se bude chovat kladně a konstruktivně, je unie připravena k těsnější spolupráci v řadě oblastí, píše se v dokumentu, který ovšem jedním dechem připomíná, že takové pozitivní chování EU závisí na splnění řady podmínek a je kdykoli „zvratitelné“. Turecku jsou nabízeny zejména posílení a modernizace vzájemné celní unie, což by byl zajisté ekonomicky nejpřitažlivější posun, či dialog na vysoké úrovni v oblastech jako zdravotnictví, klima nebo boj proti terorismu.
Ankara v posledních týdnech přestala provokovat Řecko a Kypr zmíněnou prospekcí mořského dna. Dokonce obnovila dialog s Athénami a souhlasila s tím, aby se pod dohledem OSN obnovila jednání o sjednocení Kypru. Stalo se tak docela nečekaně poté, co EU dlouhé měsíce marně Turecko o takové kroky žádala. Jedním z důvodů je určitě nevalný stav tureckého hospodářství, jemuž může těsnější provázání s trhem EU jenom prospět. Na druhé straně má ovšem unie ještě hodně důvodů k nespokojenosti – Ankara masivně porušuje embargo OSN na dodávky zbraní do Libye a otevřeně vojensky podpořila Ázerbájdžán v jeho nedávné válce s Arménií o Náhorní Karabach. V Sýrii turecké jednotky bezostyšně útočí proti kurdským silám, které sehrály významnou roli při porážce Islámského státu.
Na domácí frontě si Erdogan nevede o mnoho lépe – EU jednoznačně odsoudila minulý týden jím zamýšlený zákaz opoziční strany HDP; monitoruje také pokračující útoky proti nezávislým médiím a akademickým svobodám. Doslova šok vyvolalo v sobotu prezidentovo oznámení, že Turecko odvolává svůj podpis pod mezinárodní úmluvou o potírání násilí proti ženám, známou nota bene jako Istanbulská úmluva – a kterou za hostitelskou zemi podepsal v roce 2011 jako první právě Erdogan, tehdy předseda vlády.
