V Bruselu už se ruce nepodávají. Eurobyrokracie se mění ve virtuální technokracii

Eva Hrnčířová

30. 09. 2020 • 06:00
REPORTÁŽ | Jestli někdo bruselské administrativě před pár lety říkal odosobněná, nelidská a příliš technokratická, bylo to přehnané a hlavně předčasné. Teprve koronavirus udělal z bruselského aparátu opravdovou technokracii, která i po letní přestávce operuje především po síti. Naprostá většina práce evropských úředníků se přesunula do virtuálního prostoru. Někteří přiznávají, že v lecčems může být on-line administrativa efektivnější a výkonnější. Jiní si ale stěžují, že se v ní ztrácí to neviditelné, co věci posouvalo dopředu. Osobní kontakt, „small talk“ u kávy, který prolomí ledy a dvěma lidem s odlišnou kulturní zkušenostní najednou pomůže se na něčem domluvit.

Ráno v evropské čtvrti vypadá, jako by byl víkend. Je ale všední den, před devátou, a ačkoli jindy by se člověk mačkal už v metru, teď je v něm spousta míst i k sezení. A nad zemí na náměstí Schuman, uprostřed evropské čtvrti, se mezi skleněnými budovami přesouvá jen pár lidí. V tuhle dobu tu klapávaly jedny podpatky za druhými, euroúředníci pospíchali s mobilními telefony a laptopy do práce. Teď vládne atmosféra víc než poklidná.

„Je to tak, je to úplně jiná čtvrť,“ říká stařičký majitel malého knihkupectví s trafikou přímo na Schumanu. Má tu na pultu od memoárů Jeana Monneta, přes sborník o nejvlivnějších ženách v Bruselu a nejnovější knihu o koronaviru v němčině až po Šmouly a Tintina úplně všechno. A hlavně na okně velký nový nápis – možnost objednávat on-line. „Kolem oběda se to začne trochu hýbat, ale už to není, co to bývalo,“ shrnuje, co zbylo z reálného života kolem. Jeho baculatý pomocník v dlouhé muslimské košili zatím rovná časopisy ze všech koutů světa. Od německého Spieglu, přes americký Forbes až po český Respekt tu člověk má svět před sebou na polici. A tenhle chlapík se tváří, jako by všechno už ráno četl: „Charles Michel dostal ko, ko, ko, koronavirus!,“ vtipkuje směrem ke mně na účet europrezidenta a napodobuje gesto strkání loktem do druhého, kterým se politici zdravili na posledním summitu v budově přes ulici, protože si nemohli potřást rukou. Nejvyšší schůzka byla jen přesunutá a politik zůstal v karanténě kvůli tomu, že člen jeho ochranky je pozitivní na covid. Pomyslná karanténa, ještě vloni zcela nepředstavitelný způsob fungování euroinstitucí, ale netrvá 7 ani 14 dní. Začala v březnu a ani po létě neskončila.

To v europarlamentu nikdy nebylo

V parku Leopold před Domem evropské historie hned po ránu v klasických modrobílých úborech na tělocvik trénuje skupinka teenagerů z nedalekého gymnázia. Několik škol v Bruselu a okolí už muselo kvůli pozitivním případům covidu zavřít, částečně nebo úplně. Tahle zatím funguje.

Zato obří palác europarlamentu o pár kroků dál vypadá potemněle. Přes sklo je vidět do hlavní dvorany uvnitř. Znuděně se tam vybavují dva zaměstnanci ochranky. Kolem projde jeden mladík s batůžkem na zádech. Žádní europoslanci, žádní spěchající asistenti, mrtvo. Přitom je jasné, že europarlament nemá svůj štrasburský jednací týden, ani nemůže. Koronavirus už od jara šestkrát zabránil tradičnímu stěhovaní parlamentu z Bruselu do francouzského Štrasburku na plenární zasedání. Až koronavirus dokázal to, co se přes odpor Francie nikdy prosadit nepodařilo.

Mnozí europoslanci nelétají ale ani do Bruselu. Obří politické těleso se smrskává na on-line mítinky, videokonference a politická vystoupení na obrazovkách. „Má to negativní vliv na nováčky, od starších kolegů se tak nic nenaučí,“ prozrazuje jeden z dlouholetých zaměstnanců europarlamentu o politicích, kteří v parlamentu jsou od voleb jen asi rok. „Nepouštějí se pak do nových iniciativ, nepouštějí se do zpravodajování nových legislativních návrhů. Chybí prostě osobní kontakt,“ doplňuje po telefonu od svého stolu v obýváku. Stejně jako on z domova pracuje i drtivá většina zbylých zaměstnanců europarlamentu. To, co by často vyřešili jednoduše při setkání na chodbě, si teď přeposílají v několika emailech. Práce se zpomalila, jak ale předseda europarlamentu Ital David Sassoli ujistil: „Demokracii virus nemůže zastavit“.

Kdo se už několik měsíců potí a nespí jsou především IT specialisti ve všech euroinstitucích. Jaro pro ně bylo obrovský nápor. Najednou se všechno přeneslo na on-line a IT oddělení na to nebyla připravená. Třeba poslanci nikdy předtím v historii europarlamentu nehlasovali na dálku. Od jara ale mohou sedět kdekoli a stačí jim k hlasování email. Na plenárních schůzích i ve výborech. Ty mají dokonce každý svůj způsob elektronického hlasování, který v tom zmatku zatím ani nebyl centrálně sladěný.

Komisaři před kamerou

Ani v Evropské komisi – exekutivě, která navrhuje členským státům legislativu – to není jiné. Po letních dovolených usedli euroúředníci zase k počítačům ve svých obyvácích, kuchyních nebo domácích pracovnách. Teď, když na rozdíl od jara, kdy školy byly zavřené, vypraví po ránu z domu i děti, může být práce i leckdy efektivnější. „Nějak to jde a člověk se alespoň nezapovídá s kolegy,“ shrnuje jedna nižší polská úřednice Evropské komise.

Na vyšších pozicích ale osobní kontakt chybí. Proto jsou kabinety sedmadvaceti komisařů rozdělené na ty, kteří vypracovávají podklady z domova a ty, kteří alespoň některé dny v týdnu přicházejí do budovy Berlaymont na Schumanu. Komisaři sice nezrušili cestování úplně, rozhodně ho ale museli omezit. A schůzka třeba české komisařky Věry Jourové s partnery z Washingtonu, Londýna a Paříže stojí jen na tom, zda se najde společné volné okénko v kalendáři účastníků. Za normální situace by plánování takové akce trvalo měsíce. Teď se nekupují letenky, nerezervují se hotely, muži v černém neprověřují jednací místnosti. Jak potvrzuje jeden ze zdrojů blízkých jejímu kabinetu, mohou být takové schůzky na vysoké úrovni až čtyři za den s lidmi ze všech kontinentů. „Jsou často kratší než osobní jednání, protože není tak dlouho o čem mluvit a zúčastnění mají pod obrazovkou na stole i podklady, takže jsou připravenější.“ Kdo se potí, jsou zase „ajťáci“. Nejrůznější platformy na on-line setkání a volání se vyrojily jako houby po dešti. Jenže stejně jako některé zdi mají uši, ani na internetu není zaručené, že rozhovor uslyší jen ti, kteří se ho účastní oficiálně. Prostupnost informací jinam je nebezpečná a vzhledem k citlivosti některých věcí, které se v euroinstitucích řeší, žádná videokonference nikdy není bez rizika.

On-line nejde všechno

Navzdory bezprecedentnímu přechodu do virtuálního prostoru se potvrzuje, že stoprocentně on-line Evropská unie nikdy fungovat nebude. „Přes obrazovku se nedá nic dohodnout, to ukázal i summit, kdy sem premiéři a prezidenti museli přijet, na čtyři dny se tu zavřít a teprve potom byl výsledkem záchranný balík,“ upozorňuje Jaroslav Zajíček, juniorní velvyslanec ČR při EU. „Výměny pozic v technických otázkách ano, těžké kompromisy ale rozhodně ne,“ odpovídá na dotaz, co tedy diplomati mohou přes monitory počítačů zvládnout. Nejlépe to asi dokazuje fakt, že pravidelná setkání velvyslanců členských zemí unie se nikdy, ani v době největší karantény, nekonala on-line. „Tam je třeba – i s rouškami – sledovat, jestli někdo blafuje nebo ne, jestli se jeden velvyslanec zvedne a jde na chodbu s dalším, neverbální komunikaci v sále a tak dále. To prostě on-line nikdy nemůže fungovat,“ doplňuje Zajíček a dodává, že roušky v sálech s křesly dva metry od sebe si nyní ambasadoři sundávají jen na pití kávy. 

Setkání Rady, kde se scházejí na nejrůznějších úrovních od diplomatů, přes ministry až po premiéry zástupci všech zemí unie, se teď odehrávají tak i tak. Část lidí je přítomna fyzicky v sálech, část se připojuje přes síť. Stejně tak čeští diplomati v Bruselu pracovně pojmenovaní jako žlutí a modří se střídají v kancelářích budovy Stálého zastoupení ČR při EU, aby se tu nepotkávali všichni. Ačkoli jsou v Bruselu, omezení práce diplomatů, nejen těch českých, často zrcadlí situaci v jejich domácí zemi. Němci, kteří tomu všemu od léta předsedají, prožívají frustraci z toho, že koronavirus jim podkopává velké ambice. Třeba místo plánovaného velkolepého summitu s Čínou a fotek sedmadvaceti lídrů s čínským prezidentem u jednoho stolu v Lipsku se Angela Merkelová musela spokojit s výrazně skromnější variantou – videochatem čtyř politiků s vlajkami EU a Číny v pozadí.  

Lidská EU

Obecně atmosféra v Bruselu chladne. „Ztrácí se lidský kontakt, potřesení rukou, krátký rozhovor o tom, co děláte ve volném čase, co obě strany spojí a otevře pracovní jednání v příjemnější notě,“ vysvětluje mi jeden z insiderů. „Evropa tady byla vždycky založená na tom, že se ti lidé, kteří ji řídí, vzájemně osobně znali,“ doplňuje Jaroslav Zajíček. „Teď se nekonají žádné recepce, společenské akce, ani třeba výjezdní setkání velvyslanců nebo diplomatů. Lidé se neznají, vztahy není kde navazovat ani utužovat.“ Neubírá to příležitosti jen diplomatům, ale i lobbistům, kterých je plný Brusel. „Některé věci se zefektivnily, on-line mítinky jsou kratší a na něco k naší práci to úplně stačí. V dlouhodobém horizontu je to ale neudržitelné. Ty vztahy se ochlazují, když si prostě s někým čas od času nezajdete na kafe,“ potvrzuje jeden z českých zkušených lobbistů.

On-line také zcela míchá kartami v tom, kdo má navrch. Technická strohá jednání mohou vyhovovat severským národům, gestikulace, pláč a smích Jižanů ale na obrazovce působí jinak než v reálu. Kdo byl v převaze díky své síle v osobním kontaktu, může zcela ztrácet charisma před kamerou. Svět se mění a EU bude hledat nový způsob fungování své administrativy, který i když koronavirus přestane řádit, už nikdy nebude takový jako dřív. I starší euroúředníci se museli naučit lépe používat nové technologie, IT oddělení euroinstitucí nejspíš budou posilovat. A osobní kontakt bude vzácnou příležitostí, která se nesmí promrhat.

„Alespoň jsem se líp poznal se svojí ženou,“ usmívá se jeden euroúředník, když shrnuje, co mu celá ta karanténa od jara přinesla. „Když s někým trávíte doma 24 hodin denně, najedou zjistíte, že předtím, když jste se potkávali jen večer, jste se vlastně vůbec neznali.“

Autorka je bývalou stálou zpravodajkou ČT v Bruselu

SDÍLET