Večírek, po kterém padají hlavy. Komisař Hogan je out, ale obětí může být víc

Karel Barták

01. 09. 2020 • 18:15
Eurokomisař pro obchod Phil Hogan odstoupil minulý týden poté, co si nedokázal přesvědčivě posypat hlavu popelem za účast na večírku v golfovém klubu v rodném Irsku. Zdánlivá epizodka má velkou dohru takřka pro celou unii.

Účastníci večeře, asi 80 lidí, na fotkách nemají roušky, ani nedodržují rozestupy. Pobouřená irská veřejnost se táže, zda pravidla nařízená shora platí jenom pro ty dole, a vládní činitelé jí dávají za pravdu – Hogana vyzývá k demisi jak předseda vlády Micheál Martin, tak místopředseda a Martinův předchůdce Leo Varadkar, který Hogana přitom do Bruselu vyslal. Komisař se zprvu srdnatě brání a dopouští se přitom několika přinejmenším nepřesných či neúplných vyjádření. Rozhodující slovo pak přísluší šéfce Evropské komise Ursule von de Leyenové, která ovšem několik dní vyčkává; omezuje se na opatrné konstatování, že by „komisaři měli dodržovat stejná pravidla, jaká platí pro občany“. Když tlak naroste natolik, že Hogan hodí ručník do ringu, šéfka komise suše prohlásí, že jeho rozhodnutí respektuje.

The K Club, místo, kde skončila Hoganova kariéra eurokomisaře

Celá tato kauza má několik rovin. V Hoganovi ztrácí Evropská komise jednoho ze svých nejzkušenějších a nejváženějších členů, který bude citelně chybět při blížících se těžkých obchodních jednáních s USA, s Čínou i v rámci WTO. Irsko může přijít o prestižní obchodní portfolio a bude se muset spokojit s něčím menším. A von de Leyenová bude muset hýbat s obsazením resortů, což je v čase koronavirové krize jednoznačně nevítaná starost.

Donedávna by se takový přehmat zametl pod koberec a jelo by se dál. Vždyť se v podstatě nic nestalo a bůhví, kolik politiků se v zemích napříč Evropou zúčastnilo té či oné podobné akce. Hoganův příklad tak svědčí o rostoucí nervozitě a citlivosti veřejnosti na opatření související s pandemií, o únavě po půl roce jejich zpřísňování a uvolňování a o rostoucí skepsi. Zkrátka pokud se lidé mají „trápit“, reagují velmi podrážděně na to, když „ti nahoře“ stejná úskalí nepodstupují. Ohledy na veřejné mínění se nakonec evidentně řídila i von der Leyenová – ačkoli jí Hoganův odchod zkomplikoval život, dala mu přednost před obviněním, že nedbá na názory a nálady „běžných“ lidí. 

EU se snaží sjednotit výpočty. Po půl roce pandemie...

Jakkoli se zdálo, že se na konci jara Evropská unie vzchopila a udala tón, rychlejší šíření koronavirové nákazy v řadě zemí napříč Evropou v posledních týdnech a dnech vedlo – a vede – k sérii nekoordinovaných národních opatření, podobně jako v polovině března. Poslední krok, uzavření maďarských hranic pro všechny cizince od 1. září, je dokonalou ukázkou pohrdání součinností a koordinací na evropské úrovni. Maďaři byli nejradikálnější, ale zdaleka nebyli sami – například Dánsko zakázalo vstup Belgičanům, Belgičané zase obyvatelům Paříže, a pokud do Berlína přijedou Bruselané, a to včetně komisařů a jejich personálu, musí se prokázat negativním testem na koronavirus, nebo nastoupit do karantény; dalo by se pokračovat.

Tato situace nijak neusnadňuje Německu jeho momentální fungování v čele EU, prohlubuje chaos a nejistotu a otravuje život milionům lidí. Ne že by se nevědělo, jak se věci momentálně mají, ale nic se nedá ani předvídat, ani plánovat. Evropská komise se omezuje na monitorování – na jejích stránkách se lze dovědět, jaká opatření momentálně platí v té které zemi a vůči komu. To však zdaleka neznamená, že není opět veta po „integritě schengenského prostoru“, kterou chtějí evropské instituce neustále zachraňovat. Zase jsme v situaci, kdy si členské státy mohou dělat, co chtějí, a některé tak radostně činí – ačkoli už všechny řekly, že se z jarního zmatku poučily a budou nadále postupovat ruku v ruce. 

Předsedající Německo předkládá tento týden velvyslancům „sedmadvacítky“ první neformální návrh obsahující několik způsobů, jak sladit režim na vnitřních hranicích EU. Základním předpokladem je údajně harmonizace výchozích dat, které státy používají pro své domácí „semafory“. Jinými slovy výpočet množství nakažených, počtu testů či počtu hospitalizovaných by se měl dělat stejně ve všech zemích nebo regionech. Podle toho by se mělo stanovit, co znamená červená, oranžová, temně oranžová či zelená barva na národních semaforech a nakolik se tyto barvy shodují se škálou používanou Evropským centrem pro prevenci a kontrole nemocí (ECDC). Také by se mělo sladit vyhodnocování rizik spojených s cestováním, stejně jako charakteristika těchto rizik a jejich přesný popis. Pozornost bude věnována délce karantény – deset nebo 14 dní – či uznávané platnosti negativního testu – 48 nebo 72 hodin? 

Za současného stavu nelze prostě vzít národní údaje a přenést je na úroveň EU, protože nejsou kompatibilní. Bude se tedy jednat o společné metodologii pro stanovení počtu případů, a to v závislosti na počtu provedených testů, a také pro zacházení s lidmi, kteří se vrátí z rizikových oblastí mimo EU. Je s podivem, že se o formulaci společných pravidel pokouší unie až nyní, ale lépe pozdě než nikdy. Na první schůzi na toto téma se má údajně jednat právě a hlavně o tom, zda existuje „politická vůle“ pravidla sladit a dát lidem aspoň trochu jistoty, že existují informace, na které se při cestování v rámci schengenu mohou spolehnout. Pokud se taková vůle nenajde, bude Hoganova „oběť“ jen bezvýznamnou epizodou.

SDÍLET