KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Evropská unie má za sebou další mimořádně rušný a nepříliš radostný rok. Evropu dál sužovala pandemie covidu-19 a unie se s ní utkávala hned v několika rovinách. Právě z Bruselu přicházely zprávy o schvalování nových vakcín, o jejich nákupu a distribuci, o vývoji a zavádění jednotného covid pasu pro občany všech zemí, o měnících se barvách na cestovatelském semaforu. Aniž si to mnohdy uvědomujeme, Evropa hrála a hraje v našich pandemických starostech daleko větší roli, než jsme si původně připouštěli – už proto, že zdravotnictví nadále formálně nepatří mezi evropské kompetence. Neformálně však už jednoznačně ano a buďme za to rádi.
Vlastně jsme si zvykli čekat na schválení nových vakcín Evropskou lékovou agenturou (EMA) a následně Evropskou komisí – naposledy to byl přípravek Novavax a varianta látky Pfizer/Biontech pro děti od 5 do 11 let. Málokoho napadne, že by to mohlo být jinak. Konsensus panuje také kolem používání a uznávání covid pasů, i když si je jednotlivé země rády sem tam opentlí nějakými dodatečnými příkazy, naposled omezeními pro neočkované v Rakousku či Německu nebo povinností mít PCR test při příjezdu i pro plně očkované cestovatele, třeba ve Francii či Itálii.
Evropská komise po celý rok pravidelně připomínala, že nesmí být zásadním způsobem porušována svoboda volného pohybu uvnitř schengenského prostoru, a pravidelně konstatovala, že se to děje a nedá se s tím nic dělat, maximálně nabádat národní úřady, aby o svých záměrech a krocích informovaly ostatní včas a přesně. Takže tento ad hoc mix unijního a národního nakonec fungoval, i když skřípavě. Do budoucna možná dobrý příklad, jak unii využít při řešení nečekaného problému, aniž by se musely měnit smlouvy či dohadovat nová pravidla.
Obnova narážející na nečekané oživení
Po průlomu roku 2020, kdy členské státy dovolily komisi půjčovat si peníze a pak je rozdělovat podle toho, kolik kdo potřebuje na postpandemickou obnovu ekonomiky, došlo letos už na konkrétní činy – do Bruselu směřovaly obsáhlé národní plány obnovy, které pak komise vyhodnocovala a na tomto základě doporučovala Radě EU jejich schválení. Kdo prošel, dostal dopředu 11 procent celkové sumy a bude se nyní muset snažit, aby přesvědčivě naplnil cíle a milníky, ke kterým se v plánu zavázal. Po nemalých potížích s přípravou národního plánu nakonec uspěla i Česká republika – komise i rada její plán schválily a uvolnily zálohy. Už příští měsíce ukážou, nakolik budeme schopni podle narychlo spíchnutého programu smysluplně využít nabízených 172 miliard korun do roku 2026 – jsou to peníze navíc k běžným evropským dotacím, s jejichž čerpáním bylo Česko vždy na štíru.
Ačkoli pandemie zdaleka neskončila, evropská ekonomika se během roku 2021 opět rozeběhla, i pod vlivem, ekonomickým a psychologickým, zmíněného fondu obnovy (750 miliard eur). A na podzim narazila na nečekanou překážku – globální oživení způsobilo rychlý růst cen energií, prvotně zejména zemního plynu. Masové zdražování fosilních paliv a také elektřiny sice zatím zásadně nepodvázalo tempo a výkonnost ekonomik, ale s nastupující zimou mělo a má významné sociální dopady a také silně přispělo k nečekanému rozběhu inflace, v eurozóně i mimo ni. Cena emisních povolenek vzrostla trojnásobně.
Posunula se tudíž také nekonečná debata o tom, které energetické zdroje bude EU do budoucna považovat za perspektivní a udržitelné a které nikoli. Ještě nedávno protěžovaný plyn se najednou stal obtížným, protože se zcela jasně ukázalo, že Evropa nemá žádný vliv na jeho dostupnost ani cenu, se všemi hospodářskými a politickými důsledky. Na prosincové schůzi Evropské rady se český premiér Andrej Babiš neúspěšně pokusil prosadit usnesení ve prospěch jaderné energie, protože takový krok nebyl předjednán a nepředcházelo mu dlouho očekávané a stále odkládané dobrozdání Evropské komise. Pro kontext budiž řečeno, že EU nadále respektuje národní „energetický mix“ každého členského státu, není zde tedy žádný diktát. Jde však o to, které zdroje – kromě těch obnovitelných – dosáhnou na budoucí evropské dotace a státní podpory regulované evropským právem.
