Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ANALÝZA: Proč nelze vozit zachráněné migranty do Libye? A co hrozí Itálii, pokud si postaví hlavu?

ANALÝZA: Proč nelze vozit zachráněné migranty do Libye? A co hrozí Itálii, pokud si postaví hlavu?

Přestože se migrační krize v porovnání s předchozími třemi lety výrazně zmírnila, titulní strany evropských médií příznivějšímu vývoji situace zrovna neodpovídají. Jedním z důvodů je i změna vlády v Itálii, která varuje, že už nebude „uprchlickým táborem Evropy“. Kabinet složený z protiimigrační Ligy a Hnutí pěti hvězd proto hrozí, že pokud se nezmění přístup ostatních unijních zemí, začne migranty zachráněné ve Středomoří odvážet do Libye, odkud tito lidé k evropským břehům vyplouvají. Takové řešení ale není tak jednoduché – to, že Libye není takzvanou bezpečnou zemí, totiž není jen „výmysl“ nevládních organizací, které migrantům ve Středomoří pomáhají.

Přijímání záchranných lodí s migranty leží Itálii na bedrech už řadu let. Není proto divu, že už jsou Italové unavení a volají o pomoc ostatní země Evropské unie, v protiimigračně naladěné Evropě ale výzvy nikdo příliš vyslyšet nechce. Nový ministr vnitra Matteo Salvini se proto v posledních měsících odhodlává ke stále radikálnějším řešením, jako je uzavírání italských přístavů lodím neziskových organizací. Italská vláda však hrozí také tím, že bude migranty zachráněné ve Středozemním moři rovnou posílat do Libye.

„To, co by bylo opravdu zásadní a nové, by byla situace, pokud by Itálie skutečně začala vracet lidi do Libye, čímž už italská vláda hrozí. V tomto ohledu je pak základní otázkou to, která země je podle mezinárodního práva bezpečná a která není. Často se objevuje argument, že pokud lidé do Libye sami přišli – ať už z Nigérie, ze Súdánu a dalších zemí – je iracionální říkat, že by se tam neměli vracet. Takový argument ale z právního hlediska neobstojí, protože je otázka, jestli o tamních podmínkách věděli,“ říká pro INFO.CZ projektový manažer Mezinárodní organizace pro migraci Jan Schroth.

Proti vyloďování migrantů u libyjských břehů ostře vystupují především humanitární a lidskoprávní nevládní organizace, které upozorňují na to, že Libyi nelze považovat za takzvanou „bezpečnou zemi“, kam je možné migranty vracet. Důkazem toho jsou otřesné podmínky ve státních detenčních centrech, zprávy o mučení, vydírání rodin migrantů, ale i nedávné odhalení CNN, podle kterého se migranti v Libyi prodávají jako otroci na místních aukcích. Zprávy z médií a drsné výpovědi jsou věc jedna, kdo ale rozhoduje o tom, zda Libye je, nebo není „bezpečná země“, kam lodě italské pobřežní stráže či nevládních organizací smí, nebo nesmí migranty vracet?

„To, zda se jedná o bezpečnou zemi, nestanovuje závazně nikdo. To je prostě praxe, kdy se vychází z informací o dané zemi. Do značné míry to určuje celá mezinárodní komunita, například na základě toho, zda v zemi platí nějaké lidskoprávní zákony, jaký je tam systém pro cizince a úplný základ je, jestli ratifikovala úmluvu o uprchlících – pokud ne, předpokládá se, že se lidmi, kteří tam jsou nelegálně, nebudou nijak zvlášť zabývat a zkrátka je navrátí třeba do země původu, odkud uprchli,“ vysvětluje pro INFO.CZ právnička z Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) Kristýna Andrlová.

Odborníci zároveň poukazují na jeden z hlavních důvodů, proč není možné zachráněné migranty vysazovat místo u italských, španělských nebo řeckých břehů u těch libyjských – Libye totiž není signatářem Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951, která je mantrou mezinárodního uprchlického práva a kromě definice uprchlíka také hovoří o principu nenavracení. Ten je pro běžence zárukou, že nebudou vráceni do země, kde jim hrozí nebezpečí – ať už v podobě mučení, trestu smrti, pronásledování a podobně. A právě na tento princip se lidskoprávní organizace odsuzující navracení migrantů do Libye často odvolávají.

„To je úplný základ, že nejsou signatářem ženevské úmluvy a nemají žádný azylový systém. Ale není to jediné hledisko. Libye je země, která nefunguje, a nedovedu si představit, aby se zde za současné situace procesovaly žádosti o azyl, jak požaduje Evropská unie. Je naprosto nereálné, aby to měla Libye na starost a vzhledem k tomu, že ani neratifikovali tu úmluvu, pro ně žádná definice uprchlíka neexistuje. Dnes tedy registraci uprchlíků delegují na nás – UNHCR. Tyto státy je nějakým způsobem tolerují, ale to je všechno,“ říká Andrlová.

MigraceMigraceautor: Info.cz

Poukazuje přitom na požadavek států EU, aby se na území třetích zemí – především na území Libye – vytvořily takzvané „vyloďovací platformy“, kde by se rozhodovalo o tom, kdo má nárok na získání azylu v Evropě a kdo nikoliv. Neúspěšní žadatelé pak mají být podle představ EU rychleji vráceni do země původu. „Myslím si, že v současné době by se mělo spíš hledat řešení, jehož součástí by byla Libye. Z hlediska pravidel, které pořád ještě platí, není možné s Libyí počítat,“ míní odbornice UNHCR.

„Libye není v žádném případě bezpečná třetí země. O tom není pochyb. A pokud by to chtěla politická úroveň změnit, přes soudy to neprojde,“ varuje Andrlová. Kromě Organizace spojených národů nepovažuje Libyi za „bezpečnou zemi“ ani Evropská unie, která má sestavený seznam bezpečných zemí a Libye na něm chybí.

Pokuta a to je všechno

Navzdory obavám z porušení mezinárodního práva Libye nezůstává pouze u výhrůžek a už několikrát migranty zachycené ve Středomoří do Libye skutečně odvezla. Naposledy se tak stalo koncem června, kdy loď italského námořnictva v mezinárodních vodách zachránila 108 migrantů a odvezla do Libye, popisuje situaci organizace Proactiva Open Arms, která byla svědkem celé události. Organizace UNHCR na twitteru následně uvedla, že případ může být porušením mezinárodního práva a zahájí vyšetřování, aby zjistila, kdo je za operaci zodpovědný. Salvini totiž účast italské pobřežní stráže na operaci popřel.

Kvůli navracení lidí do Libye čelí žalobě také dohoda o spolupráci v oblasti migrace, kterou loni uzavřel Řím s Tripolisem. U Evropského soudu pro lidská práva smlouvu napadla britská nevládní organizace Global Legal Action Network (GLAN), která se opírá o výpovědi 17 lidí vrácených zpět do Libye. U stejného soudu přitom narazila už dohoda, kterou uzavřela Itálie s Libyí ještě za diktátora Muammara Kaddáfího.

Infografika - uprchlíci ve světěInfografika - uprchlíci ve světěautor: Info.cz

Právnička UNHCR však upozorňuje, že stíhání Itálie za vracení migrantů do Libye je velmi komplikované. „Žalobu musí nějakým způsobem podat ta dotčená osoba, jejíž práva byla porušena. Teoreticky tedy jde to, že bude člověka zastupovat nějaký právník, pokud se k němu dostane, což je ale v těchto případech těžké. S tím politická reprezentace tak trochu počítá, proto je to spíš o diplomatickém vyjednávání a o nastavení těchto podmínek, které by zároveň tato práva neporušovala. Prevence je tedy mnohem účinnější, protože než to nějaký soud rozhodne, to je otázka několika let,“ vysvětluje pro INFO.CZ.

V případě soudního sporu u Evropského soudu pro lidská práva tak migrant může získat odškodnění, italské úřady pak naopak pokutu. „Může dojít na uvalení nějaké sankce, ale to je tak všechno, co se stane. A vzhledem k veřejnému mínění bude momentálně italská vláda klidně dělat i věci, které jdou proti mezinárodnímu právu,“ míní Schroth.

Výhrůžka systematického vracení migrantů na libyjské pobřeží ze strany Itálie přichází v době, kdy italská vláda už poněkolikáté vede spor s Maltou o to, která z těchto dvou zemí je odpovědná za migranty zachráněné v jejich vodách. Aktuální případ se týká lodi italské pobřežní stráže, která vzala minulý týden 177 migrantů na palubu v maltských vodách údajně poté, co jim Malta neposkytla pomoc a snažila se je vyprovodit do italských vod. Maltské úřady zase tvrdí, že loď s migranty nebyla v nouzi a migranti nebyli v ohrožení života. Ani ze stran ale nechce ustoupit. Podle odborníka IOM však nemají často jasno ani experti na mezinárodní právo.

„Existují debaty renomovaných právníků, většinou to ale není jednoznačné. Je důležité, co říká humanitární a námořní právo, ale záleží na mnoha aspektech – kde přesně se záchranná akce udála nebo čí je ta loď. Italové například argumentují tím, že pokud loď pluje pod německou vlajkou, mělo by si je vzít Německo. Ale většinový názor je takový, že pokud se jedná o oficiální italskou záchrannou akci a loď je italská, je za koordinaci záchranné operace zodpovědná Itálie, která by je měla podle humanitárního i námořního práva přijmout na své území,“ říká Schroth.

„Celkově si myslím, že současná situace ve Středomoří se dá efektivně řešit pouze vyjednáváním a solidárním řešením toho, co s těmito zachráněnými lidmi dělat. Itálie už je všechny přijímat nechce. Bohužel se z toho stává politické téma, protože některé státy v reakci na neochotu jiných států odmítají splňovat své poměrně jasné závazky, které také celou dobu dodržovaly. Naši politici to možná nevědí, ale Itálie přijímala lodě s migranty a uprchlíky, kteří byli v jejích vodách, protože to je její povinnost. Ale dělali to proto, že tu jsou takováto pravidla, od kterých se ale politici začínají odchylovat,“ uzavírá Andrlová.

 

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1