Články odjinud

Belgičané otevírají migrantům své domovy. „Starají se o mě jako o vlastního,“ říká jeden z nich

Belgičané otevírají migrantům své domovy. „Starají se o mě jako o vlastního,“ říká jeden z nich

Během migrační krize, která dosáhla svého vrcholu v roce 2015, se do Evropy dostaly stovky tisíc lidí toužících po novém životě v Evropě. Přestože se počty nově příchozích vrací na hodnoty před propuknutím krize, strach z migrantů – především mladých mužů – dodnes u velké části Evropanů stále převládá. To však neplatí pro dobrovolníky z Belgie, kteří se rozhodli migrantům podat pomocnou ruku a poskytnout jim přístřeší. Jejich příběhy přinesl americký deník The New York Times.

Roxane Hauzeurová pracuje jako módní návrhářka, rozhodnutí, které učinila před rokem, jí však změnilo život. „Proběhlo to mým životem jako tsunami,“ vzpomíná pro list NY Times. „Setkáte se s těmito lidmi a uvědomíte si, že jsou stejní jako vy,“ popisuje Roxane okamžik, kdy se rozhodla pomáhat migrantům pobývajícím v Belgii.

Většina z nich pochází z Afriky a Belgii vidí jako ideální přestupní stanici na cestě do Velké Británie. Jejich šance na to dostat se přes Lamanšský průliv jsou ale mizivé. Podle současných pravidel Evropské unie se migranti musí registrovat v první zemi vstupu na evropskou pevninu, která má pak proces žádosti o azyl na starost. V naději že se dostanou do Británie, proto registraci odmítají, někteří z nich jsou navíc už v Itálii, Řecku nebo Španělsku registrováni, mají proto strach, že budou vráceni zpět.

V Belgii tak migranti vlastně jen přežívají. Pomocnou ruku se jim rozhodla podat Občanská platforma pro pomoc uprchlíkům, kterou založil 35letý Belgičan marockého původu Mehdi Kassou. Ten podpoře migrantů našel nový smysl života a rozhodl se kvůli tomu opustit i práci v místní korejské firmě. Dodnes se k němu připojilo asi 7000 dobrovolníků.

Jednou z nich je i Roxane. Protiimigrační nálady, které zachvátily evropskou společnost po propuknutí uprchlické krize, nechápe. „Stydím se za svou zemi,“ přiznává pro americký list. „Slyšela jsem tolikrát, že Evropa je místo lidských práv, ale není to pravda,“ dodává Roxane, která migrantům nejprve pomáhala tím, že jim přinášela jídlo.

Časem se však odhodlala několika migrantům poskytnout přístřeší v jejím malém bruselském bytě. Není ale jediná – kvůli nedostatku místa si je začali brát domů i další dobrovolníci. „V současnosti poskytujeme přes noc přístřeší asi 650 lidem,“ říká Kassou. Přibližně tři stovky z nich nocují v budově, kterou skupina dostala do pronájmu v prosinci minulého roku. O zbytek se starají dobrovolníci.  

Podle belgických úřadů se v Belgii v současnosti nachází několik tisíců nelegálních migrantů, oficiální počet žadatelů o azyl se však loni vyšplhal téměř k 20 tisícům, což je ale v porovnání se 45 tisíci z roku 2015 už výrazně méně. Azyl je přitom udělen méně než polovině žadatelů – především lidem ze Sýrie, Eritrei a dalších zemí zmítaných válkou. Ostatní většinou končí v detenčních zařízeních, která jsou ale stále přeplněná.

Záchranářské lodě ve StředomoříZáchranářské lodě ve Středomoříautor: INFO.CZ

Nocleh migrantům poskytuje i 45letá Anne-Catherine de Neveová s manželem, kteří spolu vychovávají tři děti. Většinou u nich během jedné noci přespí čtyři až pět běženců. „Chci bojovat proti všemu tomu fašismu, který vidíme,“ říká dobrovolnice, která se rozhodla pomáhat migrantům asi před rokem.

K tomuto kroku se prý rozhodla i z výchovných účelů svých dětí. Její 16letý syn zprvu o ubytovávání migrantů nejprve nechtěl ani slyšet, jednoho dne se to ale zlomilo – sám matce zavolal, aby se jí zeptal, kolik postelí má na noc pro migranty připravit. Nervózní byl zpočátku i její manžel.

„Měl jsem strach o své děti a schovával jsem i laptop,“ vzpomíná. Dnes už prý žádné obavy nemá. „Jsou to dobří lidé,“ říká s tím, že jediné, co se mu za poslední rok ztratilo, bylo 20 eur a sluchátka. Peníze však dobrovolníci shánějí jen těžko a kvůli pomoci migrantům mají finanční potíže i Neveovi. „Jsme úplně bez peněz,“ říká Anne-Catherine se smíchem.

Jedním z těch, které rodina ubytovala, je 18letý Saíd z Dárfúru, který se nejprve dostal do Itálie – tehdy ještě nevěděl, kde Belgie leží, dnes ale doufá, že zde bude moct zůstat. To by si přál i Omar, kterému Neveovi také pomohli. Omar teprve před nedávnem dosáhl plnoletosti, zkušenosti z boje má už od 11 let, kdy se angažoval ve válce proti režimu Muammara Kaddáfího. „Dnes už tam není vůbec bezpečno. Jsou tam milice i Islámský stát,“ říká o situaci v zemi, ze které utekl.

Omar prý strávil na moři tři dny – než se dostal na italskou pevninu, byl na smrt vyděšený. V Itálii pak byl registrován, vydal se ale do Paříže a poté do Německa. Tam mu úřady nařídily, aby se vrátil do Francie, když ho ale policie přišla zatknout, utekl oknem a dostal se do Belgie. Doufal, že bude mít příležitost odejít do Británie, teď ale říká, že by rád zůstal.

Otevřená náruč, kterou mu dobrovolníci poskytli, ho zaskočila. „Starají se o mě jako o vlastního,“ říká v arabštině mladík, jehož šance na získání azylu jsou však minimální. „Je neuvěřitelné, že někdo otevře svůj domov někomu, koho vůbec nezná,“ dodává vděčně pro list NY Times.  

 

 

 

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I techto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud