Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Brusel si láme hlavu, jak na „diktátora“ Orbána. Vede cesta přes evropské peníze?

Brusel si láme hlavu, jak na „diktátora“ Orbána. Vede cesta přes evropské peníze?

Maďarského premiéra Viktora Orbána čeká s největší pravděpodobností již třetí vítězství v řadě. Předvolební průzkumy ho pasovaly do role jednoznačného vítěze parlamentních voleb v Maďarsku, které v zemi probíhají dnes. Pokud se jejich předpovědi naplní, do Bruselu bude další čtyři roky jezdit politik, který si sice v kritice EU nebere servítky, ale zároveň dobře ví, jak moc unii potřebuje.

„Zdravím, diktátore!“ Tak v roce 2015 na unijním summitu v lotyšské Rize vítal šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker přicházejícího maďarského premiéra Viktora Orbána. K potřesení ruky přidal ještě symbolické poplácání po tváři. Oba muži se gestu smáli a tvářili se, že jde o žert, větší vypovídající hodnotu však měly rozpačité reakce státníků stojících okolo. Od té chvíle utekly bezmála tři roky a nic se nezměnilo – nesmělé tanečky Komise kolem Orbána pokračují dodnes a stejně tak přetrvávají rozpaky.

Pokud se předvolební průzkumy v Maďarsku nepletou, Viktor Orbán je na nejlepší cestě již potřetí v řadě zvítězit v místních parlamentních volbách. Jeho konzervativci si drží před opozicí dvaceti až třicetiprocentní náskok, a prakticky se tak hraje pouze o to, zda se podaří u voličů zabodovat natolik, aby se spolu s křesťanskými demokraty podařilo udržet v parlamentu ústavní většinu. Jen díky ní byl Orbán v minulosti schopen prosadit klíčové zákony, které mu pomohly v zemi upevnit moc.

Podobné kroky ale neprošly bez povšimnutí a staly se předmětem kritiky nejen domácí opozice, ale i zahraničních institucí v čele s Bruselem. Maďarsko má na krku hned několik žalob, které na něj u Soudního dvora EU podala Evropská komise. Kromě odmítání programu přerozdělování žadatelů o azyl podle stanovených kvót, za které čelí soudním tahanicím také Česko a Polsko, jde ještě o kontroverzní zákony o vysokých školách a o nevládních organizací.

Vztahům s unijními institucemi neprospívá ani rétorika, která na jejich adresu zaznívá z Budapešti. Orbán často mluví o „diktátu z Bruselu“, je vidět v souvislosti s ostrou kritikou migrační politiky Evropské komise, neváhá se stavět na stranu ruského prezidenta Vladimira Putina, když je potřeba, a notuje si s protiislámskými populisty, například s nizozemským Geertem Wildersem, se nímž se nedávno osobně sešel.

I přesto, že unijní diplomaty ohýbání ústavy, ovládnutí soudnictví a kontrola médií v Maďarsku zneklidňuje, moc toho dělat nemohou. Unijní pravidla nedovolují vměšovat se do vnitřních záležitostí členských států a tam, kde instituce zasahovat v omezeném měřítku můžou (ohrožení právního státu a základních hodnot EU), se Orbánovi daří šikovně manévrovat a na rozdíl od polské vlády úspěšně odvracet hrozbu unijních sankcí (tj. odebrání některých hlasovacích práv v Radě EU). „Existující nástroje, které má EU k dispozici, se v případě Maďarska ukázaly být naprosto neefektivními,“ říká pro Deutsche Welle Martin Michelot z českého think-tanku Europeum.

Zahraniční servery, které se v posledních dnech ve velké míře věnují analýzám Orbánovy politické kariéry a jeho vztahu k Bruselu, upozorňují ještě na jednu cestu, kterou by se instituce mohly vydat. Jsou jím evropské peníze, které se podle některých nebezpečně kumulují v blízkosti premiéra a jeho rodiny a staví Orbána do střetu zájmů.

Evropský Úřad pro boj proti podvodům (OLAF) nedávno shledal „závažná pochybení“ v projektech, které jsou spojeny s Orbánovým zeťem. „Odhalení by mohla vést EU k tomu, aby požadovala od Maďarska vrátit více než 40 milionů eur (více než miliardu korun),“ napsal v polovině ledna The Wall Street Journal. OLAF, který má pravomoc vyšetřovat, ale ne stíhat, doporučil, aby maďarská prokuratura vznesla v případu obvinění. Zprávu OLAFu studuje i Evropská komise. „Komise má nulovou toleranci k podvodům na úkor unijních fondů a naléhá na povinnost všech členských států zabránit podvodům,“ uvedla její mluvčí.

Peníze z evropských kohezních a strukturálních fondů jsou pro Maďarsko důležité. Země patří (podobně jako Česko) k jejich největším příjemcům. Jen za posledních deset let sem ze společného rozpočtu EU přiteklo více než 35 miliard eur. A bude se o ně hrát i v budoucnu.

V EU se nyní začínají naplno rozbíhat debaty o podobě příštího víceletého rozpočtu EU pro období po roce 2020. Jak redakci INFO.CZ v nedávném rozhovoru potvrdil komisař pro rozpočet EU Günther Oettinger, v unii se vážně zvažují návrhy, které propojí financování projektů v členských zemích z unijního rozpočtu s plněním zásad právního státu a základních hodnot EU.

Ve hře je také možné napojení unijních fondů na evropské programy přerozdělování uprchlíků mezi státy podle kvót. „Za sebe mohu říct, že kohezní politika by se neměla používat jako bič, kterým by se tyto země trestaly. Spíš bychom měli uvažovat opačně - tedy, zda nedávat peníze navíc těm zemím, které se starají o migranty a investují do nich nad rámec dohodnutých programů,“ řekl v rozhovoru Oettinger.

 

  
 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek