Mluví několika jazyky, v Evropské komisi, kde pracuje v kabinetu české eurokomisařky, má na starosti otázky genderu, ochrany menšin nebo občanská práva a v poslední době se věnuje profesnímu propojování Češek, které pracují v unijních institucích. „Je to způsob, jak přispět k tomu, aby byly Češky v Bruselu, a tím pádem všude v Evropě, víc vidět. Myslím, že se tahle forma kolegyním líbí, přichází jich stále víc,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ poradkyně Věry Jourové Monika Ladmanová.
Co se vám honilo hlavou, když jste dostala nabídku jít pracovat do kabinetu české komisařky Věry Jourové?
Bylo to pro mě překvapení, nikdy před tím jsem nepracovala ve státní instituci a paní Jourovou jsem neznala. Řekla jsem si ale, že takovou nabídku nemohu odmítnout, byla přeci rovnou do nejvyššího patra evropské politiky. Cítila jsem se poctěna, že jsou lidé, kteří vnímají, co jsem léta dělala a že to má smysl: lidská práva, lidská důstojnost, rovnost žen a mužů, společenská zodpovědnost firem. A doufala jsem, že na takovém místě budu moci tato témata prosazovat ještě daleko intenzivněji. Už nejen v českém, ale přímo v evropském kontextu. Protože nabídka se týkala přímo té agendy, kterou se celý život zabývám. Takže jsem cítila radost, zároveň jsem měla trochu malou dušičku, zda to zvládnu. Vlastně jsem se ani příliš dlouho nerozhodovala.
Napadlo vás někdy dříve, že byste jednou mohla pracovat v evropských institucích?
Ne, nikdy. Brala jsem to ale jako výzvu a dnes jsem moc ráda, že jsem se rozhodla, jak jsem se rozhodla. Pozice, kterou v kabinetu mám, je hodně o politice, o celoevropském kontextu. Musím brát v úvahu tradice, cítění a nálady ve 28 státech, což není vůbec snadné, ale zároveň velmi inspirativní a poučné.
Pracovat v kabinetu komisařky je tedy pro vás práce snů?
Dá se říct, že ano. V tomhle nejužším týmu, kde několikrát denně spolu probíráme nejrůznější témata, pracují lidé z Německa, Francie, Belgie, Slovenska, Rumunska, máme tu Brita, který si už požádal o občanství jednoho státu EU, aby mohl v Bruselu dál zůstat pracovat. Pak jsme tu čtyři kolegové z Česka. To vám dá perspektivu, kterou člověk jenom doma mít nemůže. Každý z nich má jinou profesní minulost a jiný způsob nahlížení na věci. Před tím jsem pracovala šest let v soukromém sektoru a deset let v neziskovém, nyní jsem ve státní správě.
