Články odjinud

„Bylo by lepší, kdybych umřela na moři.“ Uprchlické tábory v Řecku jsou pro ženy peklo na zemi

„Bylo by lepší, kdybych umřela na moři.“ Uprchlické tábory v Řecku jsou pro ženy peklo na zemi

Špatné hygienické podmínky, nekonečná azylová řízení a všudypřítomný strach ze sexuálního násilí. Podmínky v řeckých uprchlických táborech jsou pro ženy a děti katastrofální, varují dlouhodobě neziskové organizace. Jako skutečné utrpení popisují uprchlice život v nechvalně známém táboře Moria na ostrově Lesbos, kde přežívá více než dvojnásobnásobek lidí, než je kapacita. Osudy některých žen z tábora zmapovala německá televize Deutsche Welle.

Dvacetiletá Amal uprchla s rodinou z válkou zasaženého Jemenu, kde mají ženy jen velmi omezené příležitosti. Svobody se ale v Evropě zatím nedočkala. Poté, co přežila nebezpečnou cestu přes Egejské moře, se ocitla v Morii – obávaném uprchlickém táboře, kde ženy podle jejího svědectví zažívají peklo na zemi.

Tábor, který byl původně vystavěn pro 3 100 lidí, dnes poskytuje útočiště více než sedmi tisícům uprchlíků. Ještě v září to bylo dokonce necelých devět tisíc. Snížení počtu obyvatel přeplněného tábora se však promítá do zlepšení podmínek jen velmi málo.

Každodenní rutinou je zde neustálé čekání na jídlo, které trvá i celé hodiny. Fronty nebo nedostatek pitné vody a elektřiny však nejsou to jediné, co uprchlíky v táboře trápí. Vzhledem k přeplněnosti tábora jsou obrovským problémem hygienické podmínky, a to nejen na toaletách a v umývárnách. Voda z kanalizace totiž teče skrz tábor na silnici před ním.

Právě umývárny se přitom pro ženy stávají nejčastějším místem teroru. Přestože se muži nemají podle pravidel kolem ženských toalet a sprch vůbec zdržovat, jsou tam vždy, říká Amal. Terčem napadení se před nedávnem stala i její kamarádka, kterou začal na toaletách obtěžovat starší muž. Naštěstí dokázala utéct dřív, než se stalo něco horšího.

INFOGRAFIKA DNE: Migrace do EU v prvním pololetí roku 2018INFOGRAFIKA DNE: Migrace do EU v prvním pololetí roku 2018autor: INFO.CZ

„Někdy si myslím, že by bylo lepší, kdybych zemřela na moři, než být na tomto místě,“ říká pro DW Amal, která má strach, že tábor nikdy neopustí. To je také důvod, proč s německou televizí hovořila pod podmínkou anonymity – v táboře totiž panují obavy, že pokud se budou o Morii vyjadřovat negativně, bude to mít dopad na jejich azylové řízení.

„Během rozhovorů o udělení azylu toho máme tolik co říct, ale musíme mlčet, protože se odsud chceme dostat,“ říká mladá žena z Jemenu, která pro DW popsala také jednu z hrozivých událostí, kterým byla v Morii svědkem – muž před jejími zraky zbil ženu tak, že vykrvácela. Útok podle ní sledovala i řecká policie, která ale nijak nezakročila.

Deutsche Welle není jediné zahraniční médium, které zdokumentovalo případy násilí na ženách v táboře. Strach z napadení v září popsaly obyvatelky tábora také pro kanadskou televizi CTV News. „Necítíme se bezpečně. Opilí tu jsou vpravo i vlevo,“ říká pro CTV uprchlice ze Sýrie, která z rodné země utekla spolu s tetou a dalšími pěti příbuznými.

Podmínky v táboře se před měsícem staly terčem kritiky také ze strany organizace Lékaři bez hranic, která vyzvala, aby byly z přeplněných táborů okamžitě odvezeny děti a nejzranitelnější dospělé osoby – tristní podmínky v táborech jsou totiž častým důvodem pokusů o sebevraždy mezi mladými migranty. Další děti pak podle Lékařů bez hranic trpí také panickými stavy a úzkostmi. Řecké úřady po vlně kritiky nakonec přislíbily, že 2000 žadatelů o azyl přesunou na pevninu.

Z podmínek v táboře byl podle svých slov šokovaný také světově známý aktivista Kumi Naidoo z Amesty International, který Morii navštívil začátkem měsíce. Jak říká pro DW, byl překvapený, jak jsou ženy v těchto otřesných podmínkách silné.

„Ženy jsou mnohem více zranitelné – už jenom vzhledem k míře sexuálního obtěžování a násilí, kterému ženy hlavně z chudých komunit čelí,“ říká lidskoprávní aktivista. Jednou z těchto silných žen je i Amal, která na cestě přišla o všechny doklady potvrzující její identitu. „Můj život je na dně jezera v Íránu, kde jsem ztratila všechny mé dokumenty,“ říká pro DW. Zastavit se ale nenechá – po udělení azylu má v plánu se do Morii vrátit, aby mohla pomáhat ostatním uprchlickým ženám.

720p 360p
„Nesmí nás prozradit pláč.“ Pašeráci krmí i nejmenší děti sedativy, jejich síť se profesionalizuje