Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

50 nejvlivnějších Čechů v Bruselu, díl 3: Podívejte se, kdo v srdci Evropské unie tahá za nitky

50 nejvlivnějších Čechů v Bruselu, díl 3: Podívejte se, kdo v srdci Evropské unie tahá za nitky

V Bruselu pracují stovky Čechů, o kterých ale není mnohdy slyšet. Často přitom zastávají významné posty a mají na dění v evropských institucích velký vliv. Redakce INFO.CZ vám postupně představuje padesátku Čechů, kteří svou prací v Bruselu zanechávají nesmazatelnou stopu.  V prvním a druhém dílu jste se mohli dozvědět více o prvních dvaceti z nich. Podívejte se, kdo figuruje v další desítce.

Pavel Telička

Europoslanec Pavel Telička je od ledna 2017 místopředsedou Evropského parlamentu a je tak nejvýše postaveným Čechem v europarlamentu. Je také členem Výboru pro dopravu a cestovní ruch (TRAN) a náhradníkem Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE). V Evropském parlamentu se věnuje například digitální ekonomice, strategii pro evropské letectví nebo ochraně lidských práv v Latinské Americe nebo východní Evropě.

Daniel Braun

Daniel Braun pracuje od roku 2014 na pozici zástupce ředitelky kabinetu eurokomisařky Věry Jourové, kde řídí oblast lidských práv, nových digitálních technologií a hospodářské politiky. Dříve působil na Ministerstvu pro místní rozvoj ČR na pozici 1. náměstka. Úspěšně vedl vyjednávání o prostředcích z evropských fondů a dosáhl schválení strategického dokumentu mezi vládou ČR a Evropskou komisí podmiňujícího jejich čerpání.

Jaroslav Zajíček

Velvyslanec Jaroslav Zajíček je zástupcem Martina Povejšila ve funkci vedoucího Stálého zastoupení ČR při EU v Bruselu. Funkce se ujal v srpnu 2016, předtím působil jako zástupce velvyslance ČR v USA, člen kabinetu českého komisaře nebo vedoucí oddělení sektorových politik na Stálém zastoupení ČR při EU. Zajíček je zároveň stálým představitelem ve výboru COREPER I, který se věnuje hlavně hospodářským a sociálním otázkám.

Irena Moozová

Irena Moozová působí na Generálním ředitelství pro spravedlnost a spotřebitele (DG JUST) Evropské komise, kde má na starost politiky EU v oblasti rovnosti a občanství. V Evropské komisi začala pracovat už v roce 2006. Do roku 2010 působila jako vedoucí Zastoupení Evropské komise v ČR a do jara 2017 koordinovala práci všech zastupitelských úřadů Komise v Evropě.

Luděk Niedermayer

Europoslanec Luděk Niedermayer zvolený za TOP 09 je místopředsedou Hospodářského a měnového výboru (ECON) a působí také ve Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE), kde je náhradníkem. Kromě toho je také členem výboru pro vyšetření kauzy Panama Papers a v Evropském parlamentu se věnuje také problematice elektromobility nebo daní z příjmů právnických osob.  V minulosti byl členem Bankovní rady České národní banky.

Petr Zahradník

Mezi „vlivné v Čechy v Bruselu“ se řadí také ekonomický expert Petr Zahradník, který se problematice EU dlouhodobě věnuje. V 90. letech působil v Ústavu pro evropská a mezinárodní studia při Úřadu lucemburské vlády, v Mezinárodním ústavu pro analýzu aplikovaných systémů v rakouském Laxenburgu a po návratu do Česka také jako analytik v soukromých společnostech Patria Finance, Conseq Finance a Česká spořitelna. Stal se také členem EuroTeamu při Generálním ředitelství pro hospodářské a finanční záležitosti nebo Národní ekonomické rady vlády. V letech 2015-2016 byl ředitelem kanceláře ČEZ v Bruselu.

Michal Bobek

Právník Michal Bobek je jedním z devíti generálních advokátů Soudního dvora EU. Stal se jím v říjnu 2015 poté, co ho do funkce nominovala česká vláda. Prestižní post tak obsadil jako první Čech v historii. Bobek je spoluzakladatelem České společnosti pro evropské a srovnávací právo a v minulosti působil také jako ad hoc soudce Evropského soudu pro lidská práva.

Václav Mls

Velmi zajímavá postava a také jeden z nejvlivnějších sociálních demokratů v Bruselu je Václav Mls. V současnosti působí jako poradce socialistické frakce S&D v Evropském parlamentu, kde má starosti evropskou digitální agendu. V Evropském parlamentu se pohybuje už od roku 2005. Působil mimo jiné jako mluvčí socialistické frakce nebo jako poradce několika europoslanců za ČSSD.

Oldřich Martinů

Bývalý policejní prezident Oldřich Martinů je nejvýše postaveným Čechem v Evropském policejním úřadu, který pomáhá členským státům v boji proti mezinárodní trestné činnosti a terorismu.  V Europolu působí od roku 2011 jako náměstek ředitele. V loňském roce se ucházel také o křeslo šéfa Europolu, přednost ale dostala generální komisařka belgické federální policie Catherine De Bolleová.

Jakub Dospiva

Novinář Jakub Dospiva je už od roku 2013 zahraničním zpravodajem České tiskové kanceláře v Bruselu, čímž se řadí mezi opravdové bruselské „stálice“. Pro ČTK pracuje od roku 1998. V letech 2003-2008 působil také jako stálý zpravodaj v Moskvě.

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1