Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

50 nejvlivnějších Čechů v Bruselu, díl 4: Podívejte se, kdo v srdci Evropské unie tahá za nitky

50 nejvlivnějších Čechů v Bruselu, díl 4: Podívejte se, kdo v srdci Evropské unie tahá za nitky

Kterým Čechům se podařilo prosadit v centru evropských institucí? Ve čtvrtém díle seriálu „Češi v Bruselu“ vám redakce INFO.CZ představuje dalších deset českých rodáků, kteří jsou v srdci Evropské unie slyšet.

Věra Jourová

Bývalá ministryně pro místní rozvoj za hnutí ANO Věra Jourová nastoupila do funkce eurokomisařky v listopadu 2014, a stala se tak jednou z nejvlivnějších českých představitelů v institucích EU. V rámci Evropské komise dostala na starost portfolio zaměřené na spravedlnost, ochranu spotřebitele a rovnost žen a mužů. Během svého působení v Bruselu se věnovala například přípravě strategie pro jednotný digitální trh, reformě ochrany osobních údajů, boji proti diskriminaci, zřízení úřadu evropského veřejného žalobce nebo vytvoření nového systému pro předávání osobních dat Evropanů do USA, který má jejich soukromí lépe chránit.

Pavel Svoboda

Pavel Svoboda z KDU-ČSL je jediným českým europoslancem ve funkci předsedy výboru – konkrétně Výboru pro právní záležitost (JURI). Jako náhradník pak působí ve výboru pro dopravu (TRAN). Mezi jeho priority v Evropském parlamentu patří budování digitální ekonomiky a s tím související reforma autorského práva, která má reagovat na rychlý rozvoj moderních komunikačních technologií. Kromě toho se zabývá také ochranou lidských práv a podporou svobody vyznání v EU.

Jana Hybášková

Česká diplomatka Jana Hybášková je velvyslankyní Evropské unie v Namibii. V minulosti pracovala jako česká velvyslankyně ve Slovinsku, Kataru a Kuvajtu a v letech 2004-2009 byla také evropskou poslankyní. V roce 2011 byla zvolená do funkce velvyslankyně Evropské unie v Iráku, kde působila až do roku 2015. V červenci téhož roku pak Federica Mogheriniová oznámila, že Hybášková nově povede diplomatické zastoupení v Namibii.

David Zelinger

David Zelinger působí na pozici vedoucího oddělení na Generálním sekretariátu Rady EU, kde vede německé jazykové oddělení. Je tedy odpovědný za zajištění překladů pro Evropskou radu a z části také pro Evropskou službu pro vnější činnost. Před tím vedl také české jazykové oddělení. Do Rady EU přišel z Evropského parlamentu, kde byl tiskovým atašé pro česká média. Jako bývalý novinář BBC nebo rakouské stanice ORF si tak vyzkoušel práci i z druhé strany.

Kateřina Konečná

Europoslankyně za KSČM Kateřina Konečná v Evropském parlamentu působí jako členka Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI) a jako náhradnice ve Výboru pro dopravu a cestovní ruch (TRAN). Její hlavní parketou na půdě Evropského parlamentu je ochrana životního prostředí, problematika geneticky modifikovaných potravin, energetika nebo obchodní dohoda EU se Spojenými státy (TTIP).

Jiří Buriánek

Jiří Buriánek působí jako generální tajemník Evropského výboru regionů – poradní instituce, která sdružuje regionální a místní zástupce 28 zemí EU tak, aby byly více zapojeny do rozhodovacího procesu unie. Jako generální tajemník Výboru regionů, kam přišel v roce 2014, je Buriánek vedoucím administrativy víc než 600 úředníků. Předtím působil v sekretariátu Evropské rady, kde vedl Generálního ředitelství pro průmyslovou inovaci, výzkum a energetickou politiku. V Bruselu se však pohybuje už od roku 1993, kdy ho česká vláda vyslala do Evropské komise jako národního experta pro oblast soutěže a liberalizace poštovních a telekomunikačních služeb.

Tomáš Szunyog

Velvyslanec Tomáš Szunyog je od srpna 2017 stálým představitelem České republiky v Politickém a bezpečnostním výboru Evropské unie v Bruselu (COPS) a zároveň zástupcem velvyslance Martina Povejšila ve funkci stálého představitele ČR při EU. Předtím zastával post ředitele Odboru bezpečnostní politiky na Ministerstvu zahraničních věcí v Praze, kde působil od roku 2014.

Eva Palátová

Eva Palátová je poradkyní pro oblast zahraniční politiky frakce ALDE (Aliance liberálů a demokratů pro Evropu) v Evropském parlamentu. Zároveň působí také v Delegaci ve Výboru pro parlamentní spolupráci EU-Rusko a EU-Ukrajina. Ze své pozice má velmi blízko k šéfovi evropských liberálů Guyi Verhofstadtovi, který je zároveň jedním z unijních vyjednavačů pro brexit. Palátová v minulosti působila jako poradkyně Zahraničního výboru Evropského parlamentu se zaměřením na transatlantické vztahy, východní partnerství a Turecko. V roce 2009 neúspěšně kandidovala do Evropského parlamentu.

Tomáš Zdechovský

Europoslanec Tomáš Zdechovský z KDU-ČSL je členem Výboru pro rozpočtovou kontrolu (CONT) a pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE). Kromě toho působí také v Delegaci pro vztahy s Čínou a v Rozpočtovém výboru, kde je náhradníkem. V Evropském parlamentu se zabývá především problematikou migrace a otázkami spojenými s bezpečností EU, jako je boj proti terorismu. 

Karel Kovanda

Významný český diplomat Karel Kovanda byl do roku 2010 zástupcem generálního ředitele pro zahraniční vztahy Evropské komise, kdy byl zodpovědný za vztahy EU s organizacemi jako OECD, OSN či OBSE. Ani po odchodu do důchodu Kovanda vliv v Bruselu neztratil a působí zde jako konzultant.

 

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1