Brzké ranní porady v Evropské komisi mi zachránily život, říká poradkyně komisařky Jourové | info.cz

Články odjinud

Brzké ranní porady v Evropské komisi mi zachránily život, říká poradkyně komisařky Jourové

Mluví několika jazyky, v Evropské komisi, kde pracuje v kabinetu české eurokomisařky, má na starosti otázky genderu, ochrany menšin nebo občanská práva a v poslední době se věnuje profesnímu propojování Češek, které pracují v unijních institucích. „Je to způsob, jak přispět k tomu, aby byly Češky v Bruselu, a tím pádem všude v Evropě, víc vidět. Myslím, že se tahle forma kolegyním líbí, přichází jich stále víc,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ poradkyně Věry Jourové Monika Ladmanová.

Co se vám honilo hlavou, když jste dostala nabídku jít pracovat do kabinetu české komisařky Věry Jourové?

Bylo to pro mě překvapení, nikdy před tím jsem nepracovala ve státní instituci a paní Jourovou jsem neznala. Řekla jsem si ale, že takovou nabídku nemohu odmítnout, byla přeci rovnou do nejvyššího patra evropské politiky. Cítila jsem se poctěna, že jsou lidé, kteří vnímají, co jsem léta dělala a že to má smysl: lidská práva, lidská důstojnost, rovnost žen a mužů, společenská zodpovědnost firem. A doufala jsem, že na takovém místě budu moci tato témata prosazovat ještě daleko intenzivněji. Už nejen v českém, ale přímo v evropském kontextu. Protože nabídka se týkala přímo té agendy, kterou se celý život zabývám. Takže jsem cítila radost, zároveň jsem měla trochu malou dušičku, zda to zvládnu. Vlastně jsem se ani příliš dlouho nerozhodovala.

Napadlo vás někdy dříve, že byste jednou mohla pracovat v evropských institucích?

Ne, nikdy. Brala jsem to ale jako výzvu a dnes jsem moc ráda, že jsem se rozhodla, jak jsem se rozhodla. Pozice, kterou v kabinetu mám, je hodně o politice, o celoevropském kontextu. Musím brát v úvahu tradice, cítění a nálady ve 28 státech, což není vůbec snadné, ale zároveň velmi inspirativní a poučné.

Pracovat v kabinetu komisařky je tedy pro vás práce snů?

Dá se říct, že ano. V tomhle nejužším týmu, kde několikrát denně spolu probíráme nejrůznější témata, pracují lidé z Německa, Francie, Belgie, Slovenska, Rumunska, máme tu Brita, který si už požádal o občanství jednoho státu EU, aby mohl v Bruselu dál zůstat pracovat. Pak jsme tu čtyři kolegové z Česka. To vám dá perspektivu, kterou člověk jenom doma mít nemůže. Každý z nich má jinou profesní minulost a jiný způsob nahlížení na věci. Před tím jsem pracovala šest let v soukromém sektoru a deset let v neziskovém, nyní jsem ve státní správě.

Jak vypadá váš den v Evropské komisi?

Každý den začínáme brzy ráno poradou kabinetu, tedy úzkého týmu paní komisařky. Ta ranní hodina mě naštěstí zachránila 22. března 2016, kdy se tu odehrál teroristický útok. Bydlím totiž přímo na trase metra, kde se odehrál. Kvůli poradě jsem jela metrem těsně před tím, než došlo k tomu neštěstí… (Série teroristických útoků v březnu 2016, jejichž cílem bylo mezinárodní bruselské letiště Zaventem a stanice metra Maelbek v centru města, si vyžádaly 35 mrtvých a asi 340 zraněných; pozn. red.). Takže díky bohu za porady.

Ale zpátky k věci. Na poradě se vzájemně informujeme a probíráme strategické věci. Vzhledem k tomu, že paní komisařka Jourová má velmi široké portfolio, je potřeba ze všech stran hlídat všechny možné legislativní i nelegislativní návrhy, kam se posouvají, zda je chceme měnit a zda navazují na něco jiného, co třeba dělají jiní komisaři. Samozřejmě musíme sledovat také globální kontext, tedy to, co se děje ve světě a jak na to máme reagovat.

Řešíme kalendář paní komisařky, jednotlivé schůzky, jednání, konference, cesty, které má před sebou. Musíme hlídat, aby měla připravené podklady na každou jednu schůzku, kterou má. Na každé setkání ji doprovází jeden z členů kabinetu, v průběhu dne máme i své další schůzky. Řešíme vztahy s dalšími institucemi EU, jako je Evropský parlament nebo Evropská rada, a členskými státy. Do toho přichází desítky až stovky mailů.

Kdo je Monika Ladmanová?
Monika Ladmanová vystudovala právnickou fakultu a poté pracovala v Českém Helsinském Výboru. Následně strávila deset let ve vedení nadace Open Society Fund Praha, kde se zabývala projekty na posílení demokracie, odstranění diskriminace a na boj s korupcí. Poté pracovala v IBM, pro jejíž českou pobočku vytvořila strategii na podporu diverzity a společensky odpovědných projektů. Ladmanová působila také ve správních radách řady neziskových organizací v ČR i v zahraničí, včetně zastupování v institucích OSN. Od roku 2014 je poradkyní evropské komisařky pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a rovnost žen a mužů v Bruselu.

Předpokládám, že hodně cestujete…

Docela ano, ale jsou to krátké, jedno nebo dvoudenní cesty, žádná turistika. Příjezd, jedno jednání za druhým, ta je třeba zapsat, večer do postele a hned zase zpět do kanceláře. Nepamatuji se, kdy bych si někde našla chvilku zajít do nějakého muzea. V bruselské kanceláři se na mě denně sesype nějakých sto dvacet mailů a čeká mě spousta pracovních schůzek. Na cestách většinou doprovázím paní komisařku, to se pak ze mě stávají její oči i uši. Spolu s kolegy jí připravíme podklady k jednání, a já musím přesně vědět nejen kam se jde, ale hlavně co se tam bude řešit, jaká je pozice EU, nejnovější vývoj v jednotlivých zemích, mezinárodní kontext, vědět něco o každém z partnerů, s nimiž tam jedná.

Jak se mezi vámi vytvořila důvěra?

Paní komisařka je velmi lidská a myslím, že lidem důvěřuje od přírody a nechá je dýchat. Moc dobře se s ní pracuje a to je velká výhoda. A já se snažím ze sebe vydat, co nejlepšího jsem schopna. Jsem tu jako expertka, nepřišla jsem z žádné politické strany a nejsem s žádnou spojena. Nedovedu si představit, že bych svou práci měla dělat pro někoho, kdo je nepříjemný nebo kdo vytváří atmosféru, kdy se vy sama cítíte jako páté kolo u vozu.

Co je na vaší práci nejobtížnější? Byly momenty, kdy jste s ní chtěla seknout?

Upřímně můžu říct, že takový moment jsem zatím neměla. Je to také dáno tím, že náš mandát je časově omezený a víme přesně, kdy skončí (směje se). Ale únava a pochybnosti, zda to, co dělám, je to nejlepší, se občas dostaví, to je jasné. Prostředí v kabinetu je hodně dynamické, musíte souběžně sledovat, co se děje v EU a v jednotlivých státech, u nás doma i v kabinetech ostatních sedmadvaceti komisařů, umět reagovat na nové situace, vybírat priority, plánovat další kroky tak aby byly smysluplné. A navíc reprezentujete svoji zemi, to mezinárodní společenství, jaké v Evropské komisi pracuje, samozřejmě vnímá, jak Češi vystupují, jak jednají s kolegy, jak jsou kulturní či nekulturní, nakolik se zajímají o Evropu.

Kde jste doma? V Česku, nebo v Bruselu, kde nyní žijete?

Tam i tam, do Česka jezdím za partnerem a za rodiči, partner zase sem za mnou. Jelikož teď žiji na pár let v Bruselu, snažíme se co nejvíc poznat Belgii a Brusel. Je to fascinující země, plná historie, památek, kultury.

Jak jste si na život v cizině zvykla?

Neměla jsem problémy s tím se sbalit a odjet, ale prvního půl roku jsem nemohla v Bruselu najít na kratší dobu byt, který by mi vyhovoval. Objem práce, se kterou jsem začínala, byl obrovský a já neměla prostor nějaký hledat. Brusel je mezinárodní město, byty si tu pronajímají nebo je zase opouštějí tisíce lidí. Pronájem bytů tu má určitá pravidla, která chrání obě strany, daleko přesněji definovaná, než u nás. Například donedávna jste musela uzavřít smlouvu na tři roky, jinak jste platila penále ve výši měsíčního nájmu. To se teď změnilo.

Jak jste to vyřešila?

Ze začátku jsem, tak jako mnoho kolegů v podobné situaci, několik měsíců bydlela v hotýlku, kde pronajímají pokoje na měsíc i na týden. Vzpomínám, jak jsem tam byla nešťastná, že v té čtvrti zavíraly všechny supermarkety v osm hodin večer a já měla problém si nakoupit na druhý den na snídani, protože jsem tu čtvrť ještě dobře neznala a nevěděla, kde byly malé večerky. Pracovala jsem opravdu často až do pozdních večerních hodin. Ve čtvrti, kde teď bydlím, je velká samoobsluha do jedenácti večer, a už taky vím, u kterého Pákistánce nebo Inda si nakoupit i pozdě večer.

Kde jste nakonec ten byt vybrala?

Nechtěla jsem bydlet v rezidenční čtvrti, tak jsem nakonec našla byt v historickém centru, kde se cítím moc dobře. Mými sousedy jsou místní lidé a je tu živo do půlnoci. Obvykle se vracím domů z práce až večer a užívám si ten ruch na ulici, kolem mě je spoustu lidí. A desítky restaurací všech, opravdu všech kuchyní světa, od belgických, italských a francouzských až po madagaskarskou, a samozřejmě nejrůznější čínské, vietnamské a japonské. Občas některou s přáteli o víkendu zkoušíme.

Jak vycházíte s místními?

Dobře. Nemůžu si vůbec stěžovat. Belgická společnost, a zvlášť v Bruselu, je tak promíchaná, že tu jsou všichni navzájem tolerantní. Zprávy o atentátech a terorismu u nás úplně přehlušily, jak tu vypadá normální život devadesáti devíti procent obyvatel. Jsou k sobě slušní, každou chvíli nějaký úsměv, prodavačky ochotné.

Já jsem se záměrně vyhýbala tomu, abych bydlela ve čtvrti, kde sídlí evropské instituce. Ty jsou totiž o víkendech mrtvé, nic zvláštního se tam neděje. Já mám rada lidi a ráda se s nimi dávám do řeči.

Jakými jazyky mluvíte?

Mluvím anglicky a domluvím se francouzsky a německy. V práci komunikujeme všichni anglicky, s Francouzkou a s Belgičankou ráda zkouším svoje pokroky ve francouzštině. Ve městě je každodenním jazykem francouzština. Neumím bohužel vlámsky, což by se mi v Belgii, ve vlámské části, určitě hodilo. Nicméně s angličtinou si tu všude vystačíte, většina lidí jí tady ovládá moc dobře.

Jak se vám v Bruselu žije?

Moc příjemně. Líbí se mi, jak je to prostředí nastavené a jak se k sobě lidi chovají. Je tu velmi dobrá veřejná doprava, město neustále renovuje stanice metra do velmi moderního vzhledu, každý víkend se konají desítky nejrůznějších kulturních akci, člověk by je nestíhal ani kdyby nechodil do práce.

Mandát paní komisařky v Evropské komisi se pomalu chýlí ke konci, protože nová Komise se bude sestavovat přes léto a měla by začít úřadovat na podzim. Už víte, co byste chtěla dělat dál?

To se uvidí. Nejde mi o židli, ale o to, pracovat na něčem, co lidé potřebují. Mám v kabinetu na starosti především témata rovnosti žen a mužů, a ochrany těch, kdo to potřebují. Pracuji ale také na tématech, která souvisejí se spravedlností a s otázkami občanských práv, jako jsou například volby. Zároveň mi leží na srdci budoucnost Evropské unie. Intuitivně cítím, že tomu by bylo potřeba se věnovat a napnout k tomu všechny síly.

Chcete zůstat pracovat v institucích?

Chtěla bych se přičinit o to, aby Česká republika setrvala v Evropské unii a upevnila v ní svou pozici. Zeptáte-li se mne proč, tak proto, že to považuji za jedinou možnou cestu, jakou země naší velikosti a s naší historií má. A naší zemi se daří dobře ekonomicky, máme spoustu chytrých lidí a spolupráce, na které je Evropská unie založená, je ideální pro Českou republiku a její další demokratické fungování.

Co vidíte jako největší problém?

Jako velký problém vidím to, že na vysokých pozicích v institucích EU chybí Češi. Česká administrativa to bohužel léta podceňovala. Je to obrovská škoda, protože není pravda, že bychom neměli šikovné lidi. Začala jsem se tomu věnovat a ráda bych, aby tu po mě něco v tomto ohledu zůstalo.

Můžeme se někde a v něčem inspirovat?

Líbí se mi, jak v tomto postupují třeba Francouzi, Němci nebo Nizozemci, kteří hodně podporují své lidi, aby byli ve vedoucích pozicích evropských institucí a sází na networking. Výsledky jsou vidět, podpora ze strany těchto států jejich lidem, kteří pracují nebo chtějí pracovat v institucích, je do určité míry systematizovaná.

Ministerstva zahraničí těchto zemí o svých lidech vědí, pravidelně si je zvou a poskytují jim příležitosti se potkávat. Oni se pak dokáží propojit, když sami potřebují, protože mají přehled o tom, kdo z nich kde a na čem pracuje. Mohou společně posouvat věci a mají také pocit, že se společně podílejí na tvorbě politiky svého státu.

Stálé zastoupení ČR při EU dělá pro Čechy a Češky v institucích hodně a za poslední rok se podařilo hodně věcí posunout.

Můžete prozradit, co se vám osobně v tomto ohledu povedlo a co ještě plánujete?

Ráda zakládám a projektuji nové věci. V Bruselu jsem založila síť Češek, které pracují v evropských institucích. Často se v minulosti neznaly, teď se pravidelně scházíme, vždy kolem nějakého profesního tématu. Inspirovala jsem se podobnými sítěmi německých, francouzských, italských a holandských kolegyň a náš network je už stovka úžasných, chytrých, schopných žen, které se pravidelně setkávají při diskusích se zajímavými řečníky, vzájemně si vyměňují zkušenosti, spolupracují a věřím že i to je cesta, jak se podpořit při rozvoji osobní kariéry. A jak přispět k tomu, aby byly Češky v Bruselu a tím pádem všude v Evropě, víc vidět. Myslím, že se tahle forma kolegyním líbí, přichází jich stále víc. A máme v tom i podporu našeho velvyslance při EU, to je důležité.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud