Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Czexit je blbost. Jiná alternativa než EU není, říká pro INFO.CZ jeden z nejvlivnějších Čechů v Bruselu

Czexit je blbost. Jiná alternativa než EU není, říká pro INFO.CZ jeden z nejvlivnějších Čechů v Bruselu

Debatu o členství Česka v EU neustále ovlivňuje vlna nedůvěry v Evropu, kterou rozvířil Václav Klaus. „Je to úchylné,“ myslí si bývalý diplomat a jeden z nejvlivnějších Čechů v unijních institucích, který dnes pracuje jako konzultant, Karel Kovanda. Česko má podle něj v unii pověst nevyhraněné země, jejíž postavení navíc komplikuje velký škraloup v podobě odmítání uprchlíků z Řecka a Turecka. Může situaci zlepšit vláda v demisi premiéra Andreje Babiše, který se podle Kovandy snaží, ale přesto mu jeho kontroverznost nikdo neodpáře? Co konkrétního je potřeba udělat? A jak přesvědčit Čechy, aby měli větší zájem o práci v unijních institucích? 

INFO.CZ zařadilo Karla Kovandu mezi 50 nejvýznamnějších Čechů v institucích EU.

Kde se cítíte doma? V Česku, nebo v Bruselu?

Rodinné zázemí a domek mám v Bruselu, ale z politického hlediska je mým domovem pořád Praha. Belgickým politickým životem nežiji.

A českou politiku sledujete?

Ano, snažím se, pokud to vyjde. To ale neznamená, že bych se v ní vyznal.

Co říkáte na úroveň debaty o členství Česka v EU, která tu nyní probíhá?

Je to nesmysl. Jakou jinou alternativu než EU máme? Czexit je blbost. Je mi líto, že debatu o EU stále ještě ovlivňuje pokračující vlna nedůvěry vůči Evropě, kterou rozvířil Václav Klaus. Považuji to za úchylné. Lidé si neuvědomují, co všechno z EU dostávají – kdyby už nic jiného, tak aspoň finance. Neuvědomují si, co pro ně členství v EU znamená a za jakým účelem byla unie vytvořena. Základním důvodem bylo, aby se zabránilo další válce.

Je tento argument, který je pro současné generace, které nezažily válku na vlastní kůži, ještě vůbec pochopitelný? Slyší na něj?

To je bohužel ten problém. Mír v Evropě se bere jako naprostá samozřejmost. Lidé si neuvědomují, že ještě před dvaceti lety mír za hranicemi unie nebyl. Na Balkáně zuřila děsivá válka. Evropa toho byla uchráněna do značné míry proto, že existovala EU. Jakmile se EU začala rozšiřovat i na západní Balkán, tak nebezpečí dalšího krveprolití i tam pokleslo. Pořád se může ledacos stát, ale je to tak. Evropa je mírotvorce a udržovatel míru. A lidé na to zapomínají nebo to berou automaticky. A to je podle mne jeden z důvodů, proč je EU v Česku podceňována.

Co znamená EU pro mladé lidi, když si to, že žijeme v míru, neuvědomují, nebo jim to vůbec nedochází, protože to berou jako naprostou samozřejmost?

Mladí lidé jsou základ národa a EU pro ně zejména znamená možnost se pohybovat. Mladí lidé oceňují nízkorozpočtové letecké společnosti, Schengen, Erasmus, telefonování po celé Evropě za české tarify a také to, že budou zanedlouho moci cestovat vlakem po Evropě. Tohle všechno je výsledkem toho, že je tu EU.

Kdo je Karel Kovanda?
Karel Kovanda se narodil v roce 1944 ve Spojeném království. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou a v roce 1970 emigroval do USA, kde vystudoval politologii. Pracoval jako učitel, novinář a překladatel. Po návratu v roce 1990 nastoupil na Ministerstvo zahraničních věcí. V letech 1993–97 byl velvyslancem ČR u OSN. Jako náměstek ministra zahraničí (1997-1998) vedl přístupová jednání k NATO a v letech 1998–2005 působil jako velvyslanec ČR u NATO. Do konce roku 2010 byl zástupcem generálního ředitele pro zahraniční vztahy u Evropské komise (Generální ředitelství pro vnější vztahy). Od svého odchodu do důchodu působí jako konzultant v Bruselu.

Dá se v Evropě najít ještě nějaká další země, která by EU vnímala podobně jako Češi? Jak vy říkáte, že by ji podceňovala?

Určitě Británie. Pokud jde o brexit, který je jasným výrazem eurounijní skepse, tak je to generačně opačně. Výsledky referenda o brexitu byly poměrně jednoznačně věkově vyhraněné. Převážně starší lidé hlasovali pro brexit a mladší pro setrvání v EU. V Británii se starší generace postavila proti mladé generaci. A kdoví, jestli jí tím nepřipravila hořčejší budoucnost, než jakou by bývala měla.

Můžeme se z brexitu pro účely vedení debaty o EU poučit? Nebo je zatím brzy?

V čem by to poučení mělo spočívat? Debata o EU se posouvá tak jako tak. Že bychom chtěli mít jinou Evropu, jsme věděli i před brexitem. Někteří na tom pracují vehementně, zejména francouzský prezident Emmanuel Macron, jiní na tom pracují méně intenzivně, protože jsou vázáni povolebními svazky. To je příklad německé kancléřky Angely Merkelové.

Zajímavým momentem vývoje po brexitu je totální převálcování katalánského separatismu španělskou ústřední vládou. Evropský rozměr je tu ten, že EU velmi jasně dala najevo, že je to španělská domácí záležitost a také, že pokud by měl katalánský separatismus vést k nezávislosti regionu, nesetká se s červeným kobercem. Pokud by mělo dojít na lámání chleba, tak Brusel bude k regionu přistupovat jako ke každému jinému kandidátu na členství v unii. Celé to vedlo k tomu, že to odradilo odstředivé tendence v jiných evropských zemích. Mám na mysli třeba Skotsko, kde si řada politiků myslela, že by v důsledku brexitu mělo Skotsko větší šanci na nezávislost. Nemělo by.

Babišovi kontroverznost nikdo neodpáře, nikoho lepšího ale nemáme

Vraťme se zpátky k debatě o EU, která probíhá v Česku. Můžeme mít často pocit, že Češi se necítí být Evropany a příkop mezi námi a Evropou, chcete-li EU, je obrovský. Nebereme za své, že bychom byli účastníky celého systému. Pokud se mnou souhlasíte, co dělat proto, aby se to změnilo?

Souhlasím a musíme začít od hlavy. Hlavy máme dvě. Jedna z nich, která sedí na Hradě, je k EU poměrně skeptická, a ta druhá je vlažně proevropská. Co se první hlavy týče, s tou se nedá nic dělat. Zeman se nezmění. Pokud mluvíme o premiérovi v demisi, tak kromě toho, že on sám je vlažně proevropský, tak si bere do vlády sociální demokracii, která je proevropštější. To je dobře, ať už bude vládnutí s Babišem pro ČSSD znamenat cokoliv. Můžeme si také všimnout toho, že Andrej Babiš už nestaví své proevropanství exkluzivně na ekonomických argumentech, ale v jeho výrocích se objevuje i oceňování Evropy jakožto organismu s určitými morálními hodnotami. To je pozitivní.

Může Andrej Babiš pozitivně ovlivnit debatu o EU v ČR?

Politiku musíme vařit z takové vody, jakou máme. Babišovi jeho kontroverznost nikdo neodpáře, ale je-li premiérem v demisi, a kdoví, nebude-li i premiérem regulérním, tak ho musíme brát se vším všudy, včetně jeho přístupu k EU. Můžete namítnout, zda by nebylo lepší, kdyby tu byl nějaký evropsky orientovaný politik. Samozřejmě, že ano, bylo by to lepší. Ale kde je? Ukažte mi nějakého. Já nikoho nevidím.

Jak je český premiér Andrej Babiš vnímán v Bruselu?

V Bruselu hraje tu správnou notu, tedy proevropskou a spojeneckou. Ví například, kdy má vyhostit i čtvrtého ruského diplomata, protože tři nestačí. V Bruselu má ale jeden velký škraloup, a tím jsou migranti.

Česko patří v EU spolu s Polskem a Maďarskem k nejhlasitějším kritikům povinného přijímání žadatelů o azyl a dlouhodobě odmítá i systém kvót. Za tento postoj čelí žalobě ze strany Evropské komise, protože neplní povinnosti, které vyplývají z práva EU. Proč se Česko odmítá posunout ze své pozice a komplikuje si tím své postavení?

Je to zaslepenost Babišova voličstva. Jeho voliči zapomínají na řadu věcí – například na to, že po Říjnové revoluci jsme sem vzali tisíce a tisíce Rusů. Německo přijalo stovky tisíc utečenců a v loni, tedy dva roky po kritickém roce, kdy do Evropy přicházely obrovské vlny migrantů, jim proti očekávání zločinnost klesla. O tom se vůbec nemluví. Místo toho neustále slýcháme argumenty „noční můry“ Tomia Okamury. Zapomíná se také na to, že spousta emigrantů se tady dokáže během jedné generace zabydlet. Nevidíme, že v Praze je více volných pracovních míst, než je nezaměstnaných. Chci tím říct, že je tady velký rozpor mezi tím, co může republika objektivně udělat, a jak vypadá veřejné mínění. Ovšem póvl, který se najde na internetu, je všude a neustále. Proč se ale tímto póvlem má řídit národní politika, tomu vůbec nerozumím.

Jak je nyní Česko vnímáno v Bruselu v kontextu regionu, ve kterém se nachází?

Řekl bych, že nevyhraněně. Máme tu negativně vyhraněné Polsko i Maďarsko, a pak Slovensko, které snad nabírá charakter zkorumpovaného státu. Česko není ani ryba, ani rak. Dívá se na EU zdrženlivě, skrz prsty, přitom se premiér snaží. Neví se ale, s čím přijde, a neví se ani, s čím přijde prezident.

O práci v EU mají větší zájem Litevci než Češi

Česká vláda nedávno představila strategii na podporu Čechů v institucích EU. Jak tento krok hodnotíte? Nemyslíte si, že tu něco takového mělo fungovat už dříve?

To je naprosto nezbytné a mělo. Jedna z věcí, kterou se zabývám a která mě baví, je radit čerstvějším členským státům, jak propasírovat jejich lidi do institucí EU.

Jak něco takového probíhá?

Nabízel jsem hodinové konzultace s jejich kandidátem, kde jsem vysvětloval, jak přesně probíhají vstupní pohovory, co čekat od interview a jak by se při tom měl chovat. Samozřejmě jsem nikomu nemohl zaručit úspěch, ale zvyšoval jsem pravděpodobnost, že se kandidát dostane do užšího výběru. Můžu říct, že nejintenzivnější pracovní zkušenosti mám s Litevci, kteří o to měli obrovský zájem. Česká republika toho využila přesně pouze jednou a nakonec to bohužel nevyšlo. Nejsem všeuměl, ale myslím, že to o něčem vypovídá.

Proč o to nebyl u Čechů zájem?

Každý člověk, který pracuje v instituci, může minimálně do jisté malé míry ovlivnit, co se tam děje, ve prospěch své země. Zdá se mi, že v Česku není zájem o pozice v institucích EU nejen na ministerstvech, ale ani mezi lidmi. Nevím, jestli je ta práce vnímána jako příliš obtížná, ale prostě o ni zájem není, a to ani přesto, že bývá dobře placená. Pravdou ale je, že konkrétně Litevci se snažili dostat své lidi i na sekundovaná místa, která jsou placená státem.

Z vlastní zkušenosti vím, že když jsem v Evropské komisi pracoval jako náměstek generálního ředitele, což není nízká funkce, tak v Praze nikoho nezajímalo, co na té pozici dělám. Nikdo se mě oficiálně nikdy na nic nezeptal a nikdy mi nepřišel žádný podnět. Myslím, že od té doby se toho příliš nezměnilo. I proto je bohužel potřeba vybudovat podporu našich lidí v institucích od píky.

Co vidíte jako největší problém?

Určitě to, že když nám lidi odejdou za prací do Bruselu nebo do zahraničí obecně, tak pak netušíme, co s nimi. V Česku neexistuje žádný kariérní řád, který by umožňoval dopředu říct, že člověk, který jede do Bruselu, nebo třeba na ambasádu EU ve třetí zemi, že až se vrátí, tak se s ním bude počítat na místo takového a takového typu. To je podle mě jeden z hlavních důvodů, proč lidi o takovou práci nestojí. Na ministerském písečku si musí neustále hlídat svou bábovičku, aby jim ji nikdo nerozkopal.

 

 

Vláda stopla utajovaný program, na kterém závisí životy českých vojáků v Afghánistánu

Ministr vnitra Milan Chovanec loni zastavil utajovaný program přesídlování místních tlumočníků, kteří pomáhají českým vojákům na misi v Afghánistánu. Podle zdrojů serveru INFO.cz toto rozhodnutí způsobilo nedostatek klíčových spolupracovníků české jednotky na neklidném bojišti. Vláda tak ohrozila nejen životy afghánských překladatelů a jejich rodin, ale zřejmě i bezpečnost českých vojáků, kteří se bez tlumočníků obejdou jen stěží. Konec programu podle všeho způsobil incident v pražské nemocnici na Bulovce, po kterém byl syn již přemístěného afghánského spolupracovníka obviněn ze znásilnění.

Čeští vojáci jsou zoufalí, tvrdí zdroje serveru INFO.cz. Nedaří se jim do svých služeb získat afghánské tlumočníky, které jsou pro fungování jednotky nepostradatelní. Ti se k Čechům nehrnou, Praha jim totiž počínaje loňskem odmítá po skončení nebezpečné služby pomoci na cestě do Evropy. Zahraniční armády působící v kulturně cizím prostředí místním spolupracovníkům i jejich rodinám běžně nabízejí přesídlení, a to z velmi dobrých důvodů. Tlumočníci i jejich blízcí jsou logickým cílem radikálů, kteří na jejich hlavy nezřídka vypisují i finanční odměny – jsou si totiž dobře vědomi jejich důležitosti.

Link

Kupříkladu Američané odvážejí lokální tlumočníky po skončení mise prý nejen z Afghánistánu, ale třeba i z Iráku. Autor tohoto textu pobýval v roce 2009 u české jednotky na základně v Lógaru, kde se s místními překladateli setkal. Na jejich výslovné přání je nefotografoval a dříve pořízené snímky z aparátu vymazal. Kvůli jejich utajení. Radikální povstalci z hnutí Tálibán totiž za jejich smrt nabídli slušný obnos.

Na tuto situaci ve své interpelaci ze dne 11. září upozornila poslankyně ODS a předsedkyně výboru pro obranu Jana Černochová. Místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček na její dotaz ohledně programu pro afghánské spolupracovníky odpověděl 8. října. „V současnosti žádný program pomáhající afghánským tlumočníkům a spolupracovníkům Armády ČR s přesídlením do České republiky neprobíhá,“ konstatuje předseda české sociální demokracie. „Pokud jde o aktivity realizované v nedávné minulosti, ty jsou předmětem utajení ve stupni vyhrazené,“ dodal Jan Hamáček.

5033675:article:true:true:true

Může za konec programu konflikt z pražské Bulovky? 

A proč byl program – v armádách jiných zemí zcela obvyklý – v Česku zastaven? Zdroje oslovené serverem INFO.cz se shodují v tom, že tehdejší sociálnědemokratický ministr vnitra Milan Chovanec tímto způsobem reagoval na kauzu údajného znásilnění v nemocnici na pražské Bulovce. Tam se syn již do Česka přesídleného afghánského tlumočníka dostal do nejasného konfliktu se zdravotní sestrou, která mladíka obvinila ze znásilnění. Soud nakonec rozhodl, že se dvacetiletý Afghánec Sabawoon Davizi trestného činu nedopustil.

Případu se ale chytla média, která v době uprchlické krize zveřejňovala nejen údajné podrobnosti nepotvrzeného útoku, ale i jména přesídlených Afghánců. Detaily utajovaného programu se dostaly na veřejnost a ministerstvo vnitra se tehdy zřejmě z politických důvodů rozhodlo v přesídlování tlumočníků nepokračovat, aby prý nebylo konkurenčními politiky obviněno z podpory migrace.

Čeští vojáci se v Afghánistánu dostávají do střetů s islamistickými povstalci stále častěji. Letos v srpnu zahynuli při sebevražedném útoku tři vojáci, tuto středu bylo na hlídce zraněno pět českých vojáků, jeden z nich těžce. Zvýšená aktivita Tálibánu zřejmě souvisí se snahou získat před možnými mírovými jednáními se Spojenými státy pod kontrolu co nejvíce území.

Link

37232