S mýty o EU se těžko bojuje a vyvolat paniku je snadné, říká pro INFO.CZ šéfka zastoupení EK v ČR | info.cz

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

S mýty o EU se těžko bojuje a vyvolat paniku je snadné, říká pro INFO.CZ šéfka zastoupení EK v ČR

S mýty o EU se těžko bojuje a vyvolat paniku je snadné, říká pro INFO.CZ šéfka zastoupení EK v ČR

Zákaz pomazánkového másla, zakřivených okurek a banánů nebo povinně balené koblihy. Podobných mýtů o EU koluje v českém mediálním prostoru nespočet a v poslední době přibývají. „Pokud se tam jednou dostanou, jen těžko se s nimi něco dělá,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ šéfka zastoupení Evropské komise v ČR Dana Kovaříková. Jaké jsou osvědčené recepty a fungují vůbec? Proč se v Česku panikařilo kvůli zavádění nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR)? Může se něco podobného opakovat i u jiné legislativy a dá se tomu předejít? A proč Češi patří k nejvíce euroskeptickým národům v EU?

Od února letošního roku působíte jako vedoucí zastoupení Evropské komise v ČR. Co je náplní vaší práce?

Naše role spočívá ve zprostředkovávání toku informací mezi Evropskou komisí a Českem. Znamená to, že informujeme kolegy v Bruselu o tom, co se tady u nás děje, a zároveň se snažíme lidem, odborné veřejnosti a také médiím vysvětlovat, co dělá Evropská komise a na čem zrovna pracuje.

Co říkáte na debatu o EU, která se v Česku vede?

Znepokojuje mě, že tu o EU panuje spousta mýtů. V době, která nahrává dezinformacím, je docela oříšek s tím bojovat.

Co konkrétně se vám v této debatě nelíbí?

V první řadě bych chtěla říct, že jsem ráda, že se debata o EU docela intenzivně otevřela. Nevadí mi tolik její stav, jako spíše celkové povědomí o EU v české společnosti. Pokud se podíváme na čísla, tak není žádným tajemstvím, že Češi patří v Evropě k největším euroskeptikům. Je otázka, proč tomu tak je. Netroufala bych si tvrdit, že za kořeny české skepse jsou pouze a jenom iracionální důvody, ale jsou tu prvky, které jsou objektivně dané. Ve veřejném prostoru a v médiích se o EU vyskytuje právě spousta nepřesných informací a někdy i lží.

Čím je to způsobeno?

Souvisí to s historií a se stavem politické komunikace. Bylo tu období, kdy si vysoce postavení ústavní činitelé a řada politiků z protievropské rétoriky udělali vlastní politický projekt a agendu. Postupně to přijaly další politické kruhy a média. To se projevilo v tom, že se tu zakořenilo vnímání EU jako cizího elementu. A dodnes tady slyšíme „my versus oni“ a „Brusel zakázal to a Brusel nakázal tamto“. Podle mne je to jeden z vůbec největších mýtů, který tady panuje. Česko je součástí evropského rozhodovacího procesu ve všech jeho vrstvách a příští rok to bude už 15 let, co jsme do EU vstoupili. Velký problém také vidím v tom, že tady často řešíme jednotlivosti a zapomíná se na celek.

Kdo je Dana Kovaříková?
Vystudovala ekonomii a žurnalistiku. V Evropské komisi působí od roku 2002 a zastávala mnoho pozic – pracovala mj. na Generálním sekretariátu či Generálním ředitelství pro komunikační sítě, obsah a technologie. V roce 2009 působila v české státní správě v souvislosti s českým předsednictvím Radě EU. Na Zastoupení Evropské komise v České republice pracuje od ledna 2014 a od února letošního roku celou organizace vede.

Jak to myslíte?

Z Evropské komise přijde návrh nějaké evropské legislativy, a protože je třeba kontroverzní nebo nehraje do not některé zájmové skupině, tak je najednou špatně úplně všechno. Okamžitě se začne zpochybňovat celá myšlenka evropské integrace. To se u přijímání norem na národní úrovni nestává. Ano, mluví se o tom, ale určitě se nezpochybňují principy parlamentní demokracie.

Je tohle výsada pouze Čechů?

Některé rysy jsou ve všech zemích EU společné. V politickém diskursu je Brusel poměrně častá mediální, ale nejen mediální, zkratka, to není jen český problém. Na jednu stranu je to logické. Ale v případě Česka je to specifické v tom, že zejména v prvních letech našeho členství v EU se o unii komunikovalo tak, jak jsem říkala před chvílí. Nejen to, že se čeští politici s projektem evropské integrace neztotožnili, navíc bylo v módě jej očerňovat. Často se zmiňovala přebujelá byrokracie nebo se EU přirovnávala k organizacím typu RVHP. Problém pak nastává v momentě, kdy to přeberou média. Při debatách nám lidé občas říkají, že se o EU v médiích dosud dočítali jen negativní informace.

V poslední době se do vysvětlování evropských záležitostí pustilo více organizací. Nebojíte se, že to naopak bude mít kontraproduktivní dopad, protože lidé budou mít pocit, že je toho moc?

Je pravda, že v poslední době se občanská společnost na tomto poli začala více aktivizovat. Chodí za námi lidé a chtějí se sami nějak zapojit a přispět ke zkvalitnění debaty. A vůbec nejde o nějaké ideology. Jsou to lidé z byznysu, akademické sféry, neziskového sektoru. Společné mají to, že se dosud debaty nezúčastňovali, ale nyní cítí nespokojenost se stavem debaty o věcech evropských a chtějí něco udělat. Jsou přesvědčení, že je minimálně potřeba vyvážit to pokřivené, co tu o EU zaznívá.

Jak to vypadá u politiků? Zlepšila se situace od doby, kdy na EU házeli vše špatné a svalovali na ni své neúspěchy?

Nechci hodnotit chování politiků, ale řeknu to obecně. Lidé vnímají EU zejména skrze svou politickou reprezentaci. Koneckonců, politici jsou ti, kdo v Bruselu sedí kolem jednacího stolu a jsou součástí rozhodovacího procesu. Každá nezaujatá komunikace o EU, každé postavení se politiků za tento projekt je proto velmi přínosné.

Fake news a cílené dezinformace zaplavily česká média

Říkala jste, že je velmi těžké bojovat proti mýtům, které se objevují v médiích. Co podle vás způsobuje, že se aktuálně objevují v takovém množství?

Souvislost vidím v tom, že se proměnil mediální prostor. Vyrostla tu spousta internetových portálů, které se tváří jako zpravodajské servery, ale ve skutečnosti pracují s cílenými dezinformacemi o EU. Jejich nebezpečí spočívá v tom, že umí pracovat s negativními emocemi, jako jsou obavy a strach.

Další problém vidím v oblibě zkratkovité komunikace. Pokud někdo hodí do prostoru, že EU řeší hlouposti, jako jsou křivé okurky a velikost banánu, tak se to z něj velmi těžko dostává.

Co se s tím dá dělat? Jaká je vaše zkušenost?

Více zdůrazňovat, že EU je především o velkých věcech a maličkosti už tolik neřeší. Také je dobré opakovat věci, které nám přijdou jako automatické, tedy že prožíváme nejdelší období míru. EU také vděčíme za prosperitu, hodnotové ukotvení a geopolitický význam. To je něco, co bereme jako dané, ale ono je to velmi křehké. Historie ukázala, že tyto výhybky jde přehodit velmi rychle a snadno.

S mýty o EU se v českých médiích setkáváme poměrně často, protože jak sama říkáte – pokud se tam jednou dostanou, velmi těžko se jich zbavuje. Překvapilo vás v poslední době něco?

Nařízení GDPR a to, jaká panika až hysterie se kolem toho spustila. Pokud se na nařízení podíváte, tak ve skutečnosti nejde o žádnou revoluci. Většina z toho, co nařízení zavádí, tu už byla, ale nedodržovala se. S tím, jak se blížila doba, kdy mělo nařízení vstoupit v platnost, tak sílila panika, kterou do určité míry vyvolaly soukromé subjekty, pro něž to znamenalo příležitosti pro byznys. Měli jsme velké štěstí, že agenda ochrany osobních údajů spadá pod komisařku Věru Jourovou, která vše trpělivě vysvětlovala v médiích nebo na debatách s lidmi. To hodně pomohlo.

Příběh kolem GDPR mi ale v každém případě potvrdil, že pokud média nebo kdokoliv jiný chce vyvolat paniku, tak je to velmi jednoduché.

Neměla Evropská komise o zavádění nařízení o ochraně osobních dat GDPR komunikovat dříve? Nevidíte tady pochybení?

Nevidím. Když se podíváte na jiné země, tak tam taková reakce jako u nás nebyla. Příčinu bych viděla v tom, že na ochranu osobních údajů se tady dosud moc nehledělo. Pro Čechy to nebylo téma.

Kromě mýtů se v souvislosti s EU často v médiích objevují mylné informace. Jak se s fake news dá bojovat?

Je to běh na dlouhou trať. Je potřeba začít už ve vzdělávání a výchově, které povedou ke kritickému myšlení. Je nutné učit děti a mladé lidi ověřovat si informace. Tohle je ale na rodičích i na státu. My pomáháme tím, že nabízíme přednášky na tato témata na školách.

Češi si rádi rozšiřují obzory, zajímá je Erasmus a roaming

Která témata se vám směrem k Čechům komunikují naopak dobře?

Takových je poměrně dost. O Češích se ví, že si na EU cení individuálních svobod. Jde tedy o témata spojená s volným pohybem osob, ať už je to pro studentský program Erasmus nebo zrušení roamingu. V podstatě vše, co umožňuje lidem rozšiřovat si obzory. Pak také samozřejmě jednotný trh a možnost obchodovat napříč unií. Jako další příklad mě napadá strategie ohledně plastů nebo oběhové hospodářství.

Ale zrovna u té strategie pro používání plastů komunikace jednoduchá nebyla. Vybavuji si, že média to pojala jako poplašnou zprávu, že EU chystá zakázat brčka.

To byl přesně příklad, jak se rozšířila zavádějící zpráva. Nikdo žádná brčka ani vatové tyčinky nezakazuje. Jen se mají postupně nahrazovat takovými, která jsou vyrobena z ekologických materiálů.

Chtějí česká média psát o EU?

Ano, a i to dělají. Mám pocit, že se to v poslední době změnilo. Možná to souvisí s tím, co jsem říkala na začátku rozhovoru – tedy, že se začíná více ozývat občanská společnost, která je nespokojená s vedením debaty o EU v Česku. Média chtějí reagovat a spontánně publikují seriály o EU, které mají zvýšit informovanost lidí.

Myslím si ale také, že to souvisí s vývojem, kterým si nyní Evropa prochází. Máme za sebou poměrně náročné období – zhruba deset let, kdy se zdálo, že jedna krize stíhala druhou. Výzvy, které tu byly, měly globální charakter a bylo potřeba najít evropské řešení. Z logiky věci proto evropská tématika byla v médiích častěji. A když o tom mluvíme, musím zdůraznit, že Evropa si s těmi krizemi poradila a zvládla je.

Myslíte si, že jsou krize už za námi?

Pořád není úplně vyřešená migrace, ale odvedl se pořádný kus práce. Do Evropy přichází stále méně migrantů a připravují se další opatření, která mají pomoct. Evropská ekonomika je na tom také lépe a daří se i českému hospodářství. Trochu se zkomplikovaly obchodní vztahy se Spojenými státy, ale to není důvod zapomínat, že se nám daří sjednávat důležité obchodní dohody s ostatními partnery, jako je Kanada nebo Japonsko.

Na politické úrovni vnímám zřetelnou vůli táhnout za jeden provaz v oblastech, kde to ještě před lety bylo nemyslitelné, například ve společné obraně. Je vidět, že se více zohledňují přání a potřeby občanů jako jednotlivců – to může být třeba důraz na bezpečnost v návrhu dlouhodobého rozpočtu EU, který Komise představila v květnu, nebo ochrana osobních dat či boj o zamezení dvojí kvalitě potravin. To poslední téma velmi pozitivně rezonovalo i v České republice.

 

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Čekají nás teploty nad 40 stupňů, oteplování nejde zastavit, varuje klimatolog z Matfyzu

Vlna veder, která zasáhla v posledních dnech Českou republiku, je důkazem, že klimatická změna dorazila i k nám. Peter Huszár z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy tvrdí, že oteplování lze zastavit jen drastickým snížením emisí. I kdyby se to ale podařilo, nepůjde to hned. Huszár zároveň předpovídá, že pokud nastavený trend bude pokračovat, budeme se stále častěji setkávat s extrémními projevy počasí, a teploty nad 40 stupňů už ani v Česku nebudou výjimkou. Jak nebezpečné je sucho? Proč je ve střední Evropě aktuálně takové vedro? A proč mají lidé dojem, že přicházíme o jaro a podzim? Podívejte se na rozhovor.