Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Tlumočení v Evropském parlamentu je naprostá špička. V Bruselu mi ale chybí tatranky, říká šéfka českých tlumočníků

Tlumočení v Evropském parlamentu je naprostá špička. V Bruselu mi ale chybí tatranky, říká šéfka českých tlumočníků

Prací v Evropském parlamentu si splnila sen. Překládá z několika jazyků a každý den se setkává s pozoruhodnými lidmi, mezi nimiž nechybí bývalí prezidenti či premiéři, soudci, nositelé nejrůznějších světových ocenění a cen nebo jinak uznávané osobnosti. „Někdy jsou to lidé natolik zajímaví, že se musím nutit, abych nezapomněla tlumočit. Nejraději bych řečníka jenom poslouchala a třeba se ho na něco zeptala,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ Češka Ivana Hlaváčová, která od roku 2010 vede české tlumočnické oddělení v Evropském parlamentu. Jak vypadá její každodenní práce v překladatelské kabině instituce, v níž zasedá více než sedm set poslanců z 28 členských zemí unie, kteří se mezi sebou dorozumívají 24 úředními jazyky EU? Co se jí líbí na životě v Bruselu, kam odešla s rodinou? A co jí v centru institucí EU naopak chybí?

Jak jste se k tlumočení dostala? Byl to vždycky váš sen?

Už jako malou mne udivovalo, že spolu mluví dva cizí lidé a rozumějí si, ale já nedokážu zachytit ani slovo. Pochopila jsem, že mluví cizí řečí, kterou se ale také museli nějak naučit. A pokud to zvládli oni, tak proč ne já? Začala jsem se proto učit jazyky, nejdříve ve škole ruštinu a na přání mých rodičů i němčinu. Sama jsem pak začala s angličtinou, protože se mi líbila, a pokračovala jsem v tom i na střední škole. Italštinu jsem taky začala na vlastní pěst, ale později jsem začala chodit do jazykové školy.

Když tak nad tím přemýšlím, nemohlo to skončit nijak jinak, než že jsem se rozhodla studovat překladatelství a tlumočnictví.

Souhlasíte tedy s tím, že čím více jazyků člověk umí, tím se mu lépe učí další?

Nevím, jestli to tak opravdu je. Možná má člověk díky tomu otevřenější mysl, protože se naučí vyjadřovat jinými způsoby. Když jsem se učila svůj první jazyk, přišlo mi divné, proč má němčina čtyři pády a neřeší to nějak jinak. Nyní mi to ale už tak zvláštní nepřijde, protože vidím, že každý jazyk je rozvinutý jiným způsobem a je možné vyjádřit stejnou věc jinak. Každý jazyk má svou vnitřní logiku, za kterou se skrývají dlouhá staletí tradic a kultury. Dá se říct, že v jazyce je vám naservírováno vše, co dané jazykové prostředí vytvořilo v průběhu staletí či dokonce tisíciletí.

Kdo je Ivana Hlaváčová?
Ivana Hlaváčová vede od května 2010 české tlumočnické oddělení v rámci Generálního ředitelství pro tlumočení a konference Evropského parlamentu. V roce 1992 absolvovala Katedru překladatelství a tlumočnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a následně pracovala jako konferenční tlumočnice a překladatelka. V letech 2001-2003 působila jako lektorka programu European Master in Conference Interpreting v Praze a od roku 2003 pracovala jako konferenční tlumočnice v Evropském parlamentu. K pracovním jazykům Ivany Hlaváčové patří italština, angličtina, francouzština a slovenština.

Pojďme se věnovat vaší práci v institucích EU. Jak jste se k tlumočení v Bruselu dostala?

Začala jsem s tlumočením na volné noze a mezitím se věnovala i dalším věcem. Třeba jsem z Itálie do Česka přenesla projekt „Adopce na dálku“, který se věnuje sponzorování dětí v chudých oblastech světa. O tom, že se dá tlumočit v institucích EU, jsem samozřejmě věděla a znala jsem i několik kolegů, kteří to dělali.

A ti vás nalákali?

Ne tak docela. Abych pravdu řekla, nejprve mne to do Bruselu netáhlo, protože jsem měla spoustu vlastní práce. Navíc Česko tehdy ještě nebylo členem EU, a nejednalo by se tedy o stálé zaměstnání. Zároveň jsem si ale uvědomovala, že práce tlumočnice v institucích EU představuje pomyslný vrchol konferenčního tlumočení.

Co tedy rozhodlo?

Má bývalá profesorka mi jednoho dne nabídla, abych šla učit konferenční tlumočení v postgraduálním kurzu modulu Euro Master, jehož účelem je připravovat konferenční tlumočníky na akreditaci pro práci v evropských institucích. Řekla jsem si tehdy, že když už učím tlumočníky, kteří budou pracovat v unijních institucích, tak bych se tam také měla akreditovat. To jsem udělala hned v prvním školním roce a tak to vlastně začalo. Nejdříve jsem pracovala jako tlumočnice pro české pozorovatele a po vstupu Česka do EU v roce 2004 jsem v Bruselu už zůstala.

Které jazyky v institucích EU tlumočíte?

Mými pracovními jazyky jsou italština, angličtina, francouzština a slovenština. V institucích EU obecně se většinou tlumočí do mateřského jazyka. Tlumočit do cizího jazyka je také možné, pokud jej tlumočník ovládá téměř na úrovni mateřského jazyka. V mém případě se jedná o italštinu, a tlumočím tedy z italštiny i do ní.

Jak vypadá váš pracovní režim?

Zkusím vám popsat práci běžného tlumočníka a ne práci jejich vedoucí, která sice také tlumočí, ale méně. Na druhou stranu je pravda, že pokud se připravujeme na zasedání Evropského parlamentu, tak jsme na tom všichni stejně. Tady bych chtěla říct, že práce v kabině je pro mě i po letech velkým potěšením.

Jak tedy vypadá tlumočníkův běžný den?

Ráno, většinou v 9 hodin, začínají schůze v Evropském parlamentu, které trvají přibližně tři a půl hodiny. Tlumočníci mají k dispozici několik nástrojů, podle kterých poznají, na jakou schůzi mají jít tlumočit. V počítačích máme třeba aplikaci s osobním pracovním programem, který musíme průběžně sledovat. Dále tam najdeme informace o složení našich týmů a vůbec všechny potřebné dokumenty. V telefonech nám funguje hlasová služba, která je velmi důležitá, protože nám dává okamžité a hlavně potvrzené informace. Program se totiž může v průběhu dne měnit. Odpoledne pak pokračujeme dalšími několikahodinovými schůzemi.

Jak se na tlumočení připravujete?

Využíváme podkladové materiály, které máme k dispozici elektronicky. Studujeme je o polední pauze nebo večer po skončení tlumočení. V pondělí a v pátek bývá volněji, oba dny proto také využíváme k přípravě. Snažíme se také chodit na jazykové kurzy, abychom si neustále rozšiřovali znalosti. Kromě toho často vedeme virtuální výuku pro studenty konferenčního tlumočení, třeba z Karlovy Univerzity v Praze.

Tlumočení v Evropském parlamentu je vrchol

Evropský parlament se věnuje širokému spektru témat od oběhového hospodářství přes uzavírání obchodní dohody s Japonskem až po posilování pohraniční a pobřežní stráže EU. Máte nějaké své oblíbené téma a výbor Evropského parlamentu, kam se na tlumočení vyloženě těšíte?

Samozřejmě, že každý má svůj preferované výbor a téma, někdy i více, ale obecně lze říct, že člověka baví nejvíce to, co mu jde nejlépe. Před každým tlumočením se nicméně musíme naučit obsah projednávaného. Vtip je v tom, že při tlumočení nepřekládáme slova, ale význam. Klíčové je tedy, abychom znali význam toho, co řečník přednáší. Vždycky musíme při tlumočení počkat, dokud neuslyšíme tolik slov, aby nám to dávalo smysl. Teprve potom můžeme začít tvořit větu v cílovém jazyce.

Což je mateřština…

Ano, většinou. A je to logické, protože právě v mateřském jazyce znáte nejvíce obratů a jste schopni v něm přirozeně najít výraz, který zrovna potřebujete. Hodně lidí umí několik cizích jazyků a velmi dobře, ale v případě tohoto typu tlumočení, který využíváme v Evropském parlamentu, je nutné mít zaběhané automatismy, jak se přesně něco překládá. A nemusí jít jen o odborné výrazy, ale třeba o odlišení stylu, hovorové fráze nebo odkazy na kulturu nebo historii té dané země.

Jak tyto znalosti získáváte?

Vychází to přirozeně ze studia jazyka za účelem tlumočení a překladu. Tlumočníci a překladatelé se neučí pouze jazyk jako takový, tedy gramatiku, stylistiku nebo syntax, ale studují také zázemí, které za jazykem je. Učí se tedy třeba komparativní gramatiku nebo reálie zemí či jazykové oblasti. Pokud v tlumočené řeči zazní jméno nějakého krále, tak musíte vědět, že jde třeba o 16. století nebo že došlo k nějakému důležitému jevu v té době. V takovou chvíli najednou projev, který slyšíte v tlumočnických sluchátkách, dostane určitou barvu. Nepřenášíte pak jen holá fakta, ale zabarvení a cíl, který k tomu přidává samotný řečník. Naším úkolem je přenést obsah a úmysl řečníka.

Přihodila se vám někdy nějaká trapná situace, ze které jste chvíli nevěděla jak ven?

Někdy se stane, že v rychlosti nezachytnete nějaké slovo, nebo si přes veškerou přípravu nemůžete vzpomenout na nějaký výraz, ale právě proto pracujeme v týmu a navzájem si píšeme čísla nebo zkratky, abychom si pomáhali. Ale vzpomínám si třeba na situaci, kdy jsem se nedávno nechala nachytat.

Tlumočení v Evropském parlamentu
Evropský parlament pracuje ve 24 oficiálních jazycích a má jednu z největších tlumočnických služeb na světě. Vedle úředních jazyků se často používají také jazyky kandidátských zemí, ruština, čínština, arabština, japonština atd. Evropský parlament zaměstnává přibližně 300 tlumočníků a další si najímá.

Bylo to při konferenci k Mezinárodnímu dni žen a vystupovala na ní jedna operní pěvkyně. Na závěr projevu byla požádaná, aby také něco zazpívala. Nevšimla jsem si, jak blízko má mikrofon. Bylo to velké překvapení a pořádná pecka do uší. Sice máme ve sluchátkách omezovač decibelů, ale stejně jsem je instinktivně strhla. Pak jsem si ztlumila zvuk a zase je nasadila. Zpívala nádherně.

Splnil se vám v rámci tlumočení sen, že jste překládala nějakou osobnost, které jste si už před tím vážila?

Osobností bylo opravdu hodně a nerada bych se někoho dotkla, když bych na něj při vyjmenovávání zapomněla. Někdy jsou to osobnosti natolik zajímavé, že se musím nutit, abych nezapomněla tlumočit. Nejraději bych řečníka jenom poslouchala a třeba se ho na něco zeptala. To ale samozřejmě z profesionálního hlediska není možné.

Často uvíznou v paměti hodně emotivní zážitky a nemusí to být pokaždé příjemné emoce. Určitě nezapomenu na jezídské dívky, které v Evropském parlamentu líčily své dost drastické životní zážitky.

Stalo se vám někdy, že jste měla problém s tlumočením nějaké konkrétní osoby?

To nejde takto říct. Problém může ale třeba vzniknout ve chvíli, kdy vám řečník neposkytne dopředu svou prezentaci a pak ji při svém vystoupení rychle přečte. To není nic příjemného, ale i tak to musíme nějak zvládnout.

Na vás je vidět, že máte svou práci velmi ráda. Co si na ni vážíte nejvíce?

Tlumočení v Evropském parlamentu je opravdu naprostý vrchol tohoto typu tlumočení. Evropský parlament je také největším zaměstnavatelem tlumočníků.

V čem spočívá onen vrchol?

Je to v samotné podstatě toho tlumočení, protože jste přímo u toho. Jste svědkem projevů a řečí státníků nebo významných lidí. V Evropském parlamentu pracují lidé, kteří před tím, než byli zvolení, odvedli velký kus práce v důležitých oborech a mají konkrétní zásluhy. Najdeme tu bývalé premiéry nebo třeba soudce. To je opravdu nesmírně zajímavé.

Brusel představuje pro tlumočníky další pozitivní zkušenost v tom, že se tady mísí spoustu různých kultur a lidí, kteří jsou k sobě navzájem otevření. Vzpomínám si na svůj první rok tady, kdy moje rodina zůstala v Praze a já fungovala trochu jako předsunutá hlídka. Měla jsem zjistit, jaké to tady bude a jak se nám tu bude žít. Musím přiznat, že se mi stýskalo. Jednou ráno jsem šla do práce, a když jsem míjela jednoho místního staršího pána, tak ten, protože viděl, že jsem smutná, mi francouzsky popřál krásný dobrý den. Vůbec mě neznal, ale chtěl mi udělat radost.

V této souvislosti musím říct, že mě obohatilo také to, že jsem se v roce 2015 stala vedoucí slovinského tlumočnického oddělení. Nemyslím si, že by každý národ měl typickou povahu, která platí pro všechny. Je ale pravda, že každá společnost má svou určitou dynamiku.

V Bruselu mi chybí český chleba a pravé tatranky

V Bruselu žijete už několik let. Co se vám na životě tady nejvíce líbí? Pokud byste měla srovnávat s Českem, co je v tomto městě jiné?

Nikdy mě nenapadlo, že budu jednou žít v Bruselu. Belgie jako země mne nikdy nelákala, spíše jsem uvažovala o Itálii, ke které mám blízko. Přivedla mě sem práce a poté, co se za mnou přijela rodina, a zjistili jsme, že je to tu příjemné, tak jsme tady zůstali. Pravda, v létě tu není takové teplo jako v Česku, ale zase v zimě tu není taková zima. Je to tu hodinu od moře, kde se dá koupat nebo procházet po břehu.

Největší rozdíl tu ale vidím v zeměpisném povrchu. Zatímco Česko je hornaté, Belgie je až k Ardenám rovina. Díky tomu sem vane čerstvý vítr od moře a je tu příjemný vzduch.

Překvapilo vás v Bruselu něco?

Příjemně nás překvapily třeba belgické banky a teprve nyní se české banky dostávají na úroveň péče o klienty, kterou mají banky v Belgii. Dá se tady i chodit na houby. Musí se sice jet do Arden, ale i to je jen hodina cesty.

Co vám naopak v Belgii chybí?

Rozhodně český chleba a pravé tatranky, které si i necháváme vozit. Občas mi chybí Praha a zejména to, že je kopcovitá a má řeku. Tu v Bruselu nenajdete a je to hodně cítit.

Jak často se vracíte do Česka?

Různí se to. Některý rok se do Česka dostanu desetkrát, jindy třeba jen čtyřikrát. Záleží na situaci.

Funguje v Bruselu komunita Čechů?

Ano, funguje a byla tu už dávno před tím, než jsem sem přišla. Byl tu už tehdy spolek Čechů žijících v Belgii jménem Česká beseda. Vznikly i další kruhy a kroužky, v nichž se Češi sdružují. Dnes tu působí třeba i ochotnické divadlo. Češi a Slováci mají internetovou skupinu, kde si vyměňují různé služby. Je tu i Slovenská katolická mise, kde kněz pečuje jak o slovenskou, tak o českou komunitu. Možností, jak a kde se setkávat, je tu opravdu hodně.

 

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1