V Bruselu chybí stovky českých úředníků. Nabídky na místa budu dávat i na twitteru, říká Chmelař | info.cz

Články odjinud

V Bruselu chybí stovky českých úředníků. Nabídky na místa budu dávat i na twitteru, říká Chmelař

Unijním institucím se nedostává českých úředníků a diplomatů. „Jen v Evropské komisi by mělo být přinejmenším o sto lidí více,“ říká v rozhovoru státní tajemník pro evropské záležitosti na Úřadu vlády Aleš Chmelař. Odpověď na to, co se s tím dá dělat, hledá nová strategie Koncepce podpory Čechů v institucích EU, kterou dnes schvaluje vláda v demisi. Kdo za podreprezentovaný stav Čechů v Bruselu může? Jak to, že se jiným zemím daří své lidi prosazovat, zatímco Česko pořád hledá recept, jak na to? A mají vůbec Češi zájem odcházet za prací do institucí EU? I o tom se vedl rozhovor.

Proč je potřeba prosazovat Čechy v institucích EU?

Naše diplomacie nebude úspěšná, pokud nebudeme mít na klíčových a dostatečně vysokých pozicích v institucích EU odpovídající zastoupení. Můžete namítnout, že jde o evropské úředníky, kteří pracují pro všech 28 členských států EU. To je pravda, ale i tak má země původu úředníka a jeho znalost té země značný vliv na to, jak se zpracovávají technické podklady třeba pro návrhy Evropské komise. Proto sama Evropská komise usiluje o vyrovnané zastoupení.

Chápu to správně, že Česko nemá dostatečné zastoupení svých lidí v Bruselu?

Před rokem 2010 sice nastoupilo do evropských institucí více Čechů, ale jsme stále podreprezentováni. Jen v Evropské komisi by mělo být přinejmenším o sto lidí více, abychom dosáhli průměru podle počtu obyvatel. Reálně by tam ale Čechů mělo být ještě více, protože u menších států, jako je ČR, by zastoupení mělo být větší, než odpovídá tomuto poměru. Obecně pak platí, že nemáme dostatečné zastoupení na vyšších pozicích a ani tam, kde by to odpovídalo našim sektorovým prioritám.

Podíl počtu občanů zemí EU na celkové populaci EU v roce 2017Podíl počtu občanů zemí EU na celkové populaci EU v roce 2017autor: Úřad vlády ČR

O jaké priority jde?

Jedná se především o vnitřní trh, víceletý finanční rámec nebo záležitosti kolem justice a vnitra. Dalším důležitým aspektem, se kterým jsme v minulosti nepočítali, jsou zcela nové inciativy, k nimž patří třeba podpora evropského obranného průmyslu nebo kosmické aktivity EU.

Nejde tedy pouze o instituce, ale i o unijní agentury. Na druhou stranu do vládní strategie nejsou začleněny zahraničně politické a bezpečnostní organizace, jako je Evropská služba pro vnější činnost nebo Europol. U nich dává smysl, aby na tom pracovala přímo konkrétní ministerstva.

V jaké instituci chybí nejvíce Čechů?

To se obtížně určuje. I přesto, že práce na pozicích ředitelů a generálních ředitelů v Evropské komisi není v kompetenci členských států, ale samotné instituce, tak i zde Komise uznala, že počet zastoupených Čechů je nižší, než by měl být. Dává to smysl i z toho pohledu, že je v zájmu samotné instituce, aby v ní byla udržována zeměpisná rovnováha.

Oddělenou, ale neméně důležitou kapitolou, jsou určitě kabinety komisařů. Od vstupu do EU v roce 2004 jsme neměli žádného šéfa kabinetu a měli jsme pouze omezený počet zástupců v kabinetech, které jsou klíčové pro ČR.

Co může Česko udělat pro to, aby se to zlepšilo?

Základem je zvýšit zájem nadaných úředníků o místa v Bruselu. Pokud se budeme cíleně soustředit na jejich přípravu, podaří se nám navýšit i jejich počet v institucích. Toho dosáhneme tím, že budeme pracovat na jejich systematické přípravě ještě před vstupem. Konkrétně to znamená, že jim budeme pomáhat s přípravou na EPSO testy, a budeme se zajímat o ty, kteří projdou jejich prvním kolem.

Zatímco pomáhat s přípravou na první kolo, což jsou písemné testy, se nám daří, rezervy jsou právě u kola druhého. Lidé totiž nevědí, že tu možnost naší pomoci existuje. Chceme s těmito lidmi komunikovat skrze úřad EPSO, který by úspěšným kandidátům dal kontakt na nás. Musíme pak obecně pracovat na komunikaci a propagaci.

S tím souvisí jeden důležitý trend. Unijní instituce v posledních letech dbají na úspory, a počet míst pro kmenové zaměstnance se proto nenavyšuje. Na druhou stranu díky tomu přibývá počet tzv. kontraktních agentů, jejichž výběr už není tak přísný a více zde hraje roli informovanost o otevřených pozicích. Musíme se postarat o to, aby lidé věděli, že se otevírají tyto zajímavé pozice, proto revidujeme náš web na euroskop.cz, aby tyto nabídky byly dobře přístupné a dohledatelné. Nabídky budou zveřejňovány i na mém twitterovém účtu. Také potřebujeme, aby se o těchto nabídkách navzájem informovali ti, kteří v institucích již pracují. Víme, že lidé z jiných členských států to dělají velice intenzivně.

Podíl národních zaměstnanců v EKPodíl národních zaměstnanců v EKautor: Úřad vlády ČR

S čím dalším ve strategii počítáte?

Musíme více zapracovat na sdílení zkušeností mezi unijními institucemi a státní správou. Tady se můžeme vydat cestou sekondovaných národních expertů nebo využít možnosti stáží pro národní odborníky z ČR v institucích (pozn. National expert professional training – NEPT). Zatímco v minulých letech se nám to moc nedařilo a zvládali jsme využívat asi třetinu nabízené kapacity, letos je to už výrazně lepší. V rozpočtu jsou na to dokonce vyčleněny prostředky v objemu 35 milionů korun a až se nám je povede vyčerpat, chtěli bychom je navýšit.

Proč se to v minulosti nedařilo?

Bylo na jednotlivých rezortech, aby se jejich lidé dobrovolně hlásili. Bohužel o tom nebylo velké povědomí a navíc administrace takových vyslání je složitá. Pokud už se někdo přihlásil, tak často do těch generálních ředitelství Komise, které nebyly pro Česko z pohledu sektorových priorit klíčové.

Určitě bychom tedy chtěli, aby se dařilo tenhle program naplňovat a aby se mohl časem i navýšit. Důvodem je pomalu se blížící předsednictví Česka v Radě EU, které proběhne v roce 2022. V tu dobu budeme potřebovat více lidí se zkušenostmi z Bruselu.

Co dalšího se musí udělat?

Budeme muset dát lidem perspektivu, že zkušenosti, které v EU získají, budou moct i dále využívat v české státní správě. Až donedávna tady ta jistota nepanovala a my plýtvali cenným potenciálem.

V jakém smyslu?

Často se stávalo, že lidé po návratu z institucí EU pracovali v jiné oblasti, než ve které získali zkušenosti a mnohdy odcházeli pro údajnou přebytečnost i ze státní správy. Často také v Bruselu prostě zůstali a domů se nevraceli.

Mají Češi o práci v unijních institucích vůbec zájem?

Zájem bohužel není tak velký, jak bychom si představovali a přáli. Problém je i v tom, že jednotlivá ministerstva neumí s těmi možnosti, co mají, pracovat. Proto jsme na jednotlivých rezortech určili kontaktní osoby, které budou zodpovědné za pomoc konkrétním lidem. Za pár dní se také uskuteční semináře pro personální oddělení úřadů a budeme s rezorty zpětně komunikovat.

Pokud se budeme bavit o možnosti práce Čechů na vyšších pozicích v institucích, ať už v kabinetech komisařů, tak třeba na generálních ředitelstvích Komise, do jaké míry v tom hraje roli neformální podpora ze strany státu?

Je veřejným tajemstvím, že když se otevírají klíčové pozice od ředitelů výše, tak neformální lobbing za konkrétní talenty probíhá. Česko to samozřejmě vždycky vědělo, ale dělali jsme to omezeně, protože se to bralo tak, že evropští úředníci mají být neutrální a žádnou podporu z domova nepotřebují. To je v principu správné, ale v tomto jsme byli bohužel papežštější než papež, protože jiné země toho obratně využívaly, zatímco my ne. A pokud ano, tak naše podpora probíhala ad hoc, mnohdy i příliš pozdě.

Existuje nějaká země, kterou by se Česko mohlo inspirovat?

Určitě Portugalsko, které má velmi profesionální státní správu a dobrý systém prosazování lidí do unijních institucí i agentur a to zvláště na vysoké posty. Jedná se navíc o zemi, která se s námi dá, co se týče velikosti, srovnávat. Potom jsou tady jižní státy, jako je Řecko, Španělsko a Itálie, které mají vypracovaný šikovný systém, a hned vědí o tom, že se objevila nějaká nová pozice. Jsou schopny rychle zareagovat a i neformálně podpořit své krajany. Jejich tzv. měkký vliv je proto srovnatelný, ne-li vyšší než u těch největších států unie.

Prosazování Čechů do institucí EU se začala systematicky věnovat až předchozí vlády Bohuslava Sobotky, která k tomu připravila strategický dokument. Vláda premiéra Babiše v demisi na tento dokument navazuje? V čem?

V první řadě v dokumentu vyhodnocujeme, co se předchozí strategii podařilo a nepodařilo naplnit a snažíme se to vylepšit.

Co je cílem této strategie?

Cílem, který se nemění, je prosazovat Čechy v unijních institucích a propojovat je mezi sebou, vytvářet takovou „úřednickou komunitu“. Co je jiné, je metoda. Jsou tu tři pilíře - prvním je vstup nových lidí do institucí, druhým je vysílání státních úředníků do institucí a třetím je práce s Čechy na místě. Zároveň vytváříme systém, který by měl průběžně hlídat plnění cílů.

Zmiňoval jste české předsednictví v Radě EU, které proběhne v roce 2022. Jak s ním strategie pracuje?

Je jasné, že největší personální potřeby budou spojeny právě s českým předsednictvím ve druhé polovině roku 2022. Už nyní je ale potřeba začít připravovat mladé absolventy a také mít přehled o lidech, kteří budou končit jako kontraktní agenti nebo jim vyprší jiné druhy smluv. Musíme znásobit počet stáží a jazykových kurzů. S tím potom souvisí i to, co se podcenilo po prvním českém předsednictví v roce 2009 – tedy práce s lidmi, kteří se na něm podíleli. O velkou část těchto lidí česká státní správa přišla, přestože šlo o výborné profesionály a talenty. To je plýtvání lidským potenciálem se to opakovat.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud