Články odjinud

Češi zapomněli na emoce. Chybí politici, kteří by je probudili, říká jeden z vlivných Čechů v Bruselu

Češi zapomněli na emoce. Chybí politici, kteří by je probudili, říká jeden z vlivných Čechů v Bruselu

Češi jsou v Evropě vnímaní jako pragmatický národ, který však umí dát najevo emoce, pokud o něco jde. V poslední době se tak ale příliš často neděje. „Jsou v nás i emoce, ale možná na čas usnuly a potřebujeme je znovu probudit. Třeba nám chybí politici, kteří by dokázali k lidem mluvit jejich řečí, aby jim rozuměli,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ šéf Výboru regionů Jiří Buriánek, kterého redakce nedávno zařadila mezi 50 nejvlivnějších Čechů v Bruselu. Proč jsou Češi vůči evropské integraci stále skeptičtí, i když otevřeně přiznávají, že mnohem více důvěřují institucím EU než české vládě a parlamentu? Proč je u nás debata o EU zjednodušená? A proč je EU jako perfektně seřízený stroj, kterému ale chybí lidská duše? I o tom se vedl rozhovor.

Od roku 2014 působíte v čele Výboru regionů a máte pod sebou administrativu čítající 600 úředníků. V čem spočívá vaše práce?

Máme jeden velký úkol a tím je starost o občana. Evropská integrace probíhá od druhé poloviny devadesátých let rychlým tempem. Neustále se prohlubuje vnitřní trh, ale tak trochu se pozapomíná na běžné lidi. Naše práce proto spočívá v tom, že se snažíme vést s lidmi dialog, aby neměli pocit, že je EU od nich odtrhnutá. Nepředstavujte si to ale tak, že mluvíme s celou Evropou, to by ani nebylo možné. Jsme ve styku s místními a regionálními politiky, jakou jsou starostové, hejtmani nebo třeba primátoři. A institucím EU vysvětlujeme, že právě tito lidé zastupují naše občany. Mají jejich důvěru, protože jsou jim jednoduše nejblíž.

Takže jste takoví prostředníci?

Ano i ne. Víte, Evropa nyní prochází krizí důvěry, a i proto náš úkol bereme jako poslání. V podstatě děláme konzultanty institucím EU, například Evropskému parlamentu nebo Evropské komisi, a snažíme se neustále připomínat regionální rozměr každé politiky. Měl by být zohledněn ve všech krocích, které instituce dělají.

Co je Výbor regionů?
Výbor regionů byl založen v roce 1994 a představuje poradní orgán EU. Skládá se ze zástupců evropských regionálních a místních orgánů a vyjadřuje stanoviska regionálních a místních samospráv k rozhodnutím, která se jich týkají. Jedná se např. o regionální politiku, životní prostředí, kulturu, vzdělávání a dopravu atd.

Dříve byly naše konzultace omezeny, dnes už ale platí, že závazné konzultace probíhají v podstatě až u 80 % připravované legislativy, která v EU vzniká. A naše stanoviska nedáváme jen v průběhu legislativního procesu, ale v podstatě jsme s institucemi EU v kontaktu neustále a probíhá mezi námi permanentní dialog. Dalo by se říct, že ještě dříve, než se na stole objeví konkrétní návrhy, my už o něm s institucemi mluvíme.

Zmiňoval jste krizi důvěry v Evropě. Co to znamená?

Ano, situace není jednoduchá a krize důvěry tu skutečně je. Pravidelně se scházíme s generálními řediteli pro komunikaci institucí EU a snažíme se vymyslet strategii, jak zvýšit důvěru lidí v EU a taky vyvolat jejich zájem o evropské volby (volby do Evropského parlamentu proběhnou v květnu 2019; pozn. redakce)

To se ale zatím moc nedaří…

Musíme se na to dívat z toho pohledu, že jednotlivé národy v Evropě jsou rozdílné a jinak to vnímají. Je pravda, že Češi patří v průměru ke skeptičtějším národům, ale pokud to podrobně prozkoumáme, tak zjistíme, že věříme mnohem více institucím EU než národním orgánům, jako je třeba parlament nebo vláda. To je přece strašně zajímavé.

Dobře, ale pořád jsme skeptici. Jak si to vysvětlujete?

Na to se ptám sám sebe poměrně často, protože jako Češi se máme prokazatelně dobře. Naše ekonomika šlape, daří se nám, ale skepse pořád přetrvává. Dokonce je to až tak daleko, že 70 % Čechů v nedávném průzkumu Eurobarometru prohlásilo, že se vůbec nechystá jít k evropským volbám.

Našemu hospodářství se daří i díky strukturálním fondům EU. To považuji za úspěch, ale mrzí mě, že se debata kolem fondů někdy příliš zjednodušuje. Nejde přece jen o peníze.

Na druhou stranu, když se mluví o rozpočtu EU na příštích sedm let, tak to Češi často zužují právě jen na tu kohezní politiku, takže z toho logicky plyne, že o peníze bohužel jde.

Do značné míry to souvisí s tím, jak se komunikuje celý rozpočet, a to nejen v ČR. Rozumím nicméně tomu, že pro média je snazší psát o rozpočtu tak, že v příštích letech z něj ČR dostane méně. Už se nezmiňuje to, že je to vlastně pozitivní, protože ČR ušla za poslední roky úspěšnou cestu a ekonomicky se jí daří právě i díky penězům z EU.

Čím to je?

Podívejte se na diskusi o tom, jaké země do rozpočtu nejvíce přispívají a které z něho nejvíce čerpají. Vůbec k tomu nepřispívá anglický výraz „net-payer“ neboli čistý plátce. To už od začátku dává špatnou perspektivu a je to strašně relativní. Ve skutečnosti to tak není a z rozpočtu EU profitujeme všichni. K tomu existuje moc zajímavá studie ze zemí Visegrádské čtyřky, která říká, že každé investované euro v těchto státech generuje přidanou hodnotu i pro jiné země EU, třeba Německo. Tohle je logika EU a ne aritmetika, kde platí, že jedna a jedna jsou dvě.

Těžko se to vysvětluje, a někdy je proto snazší to zjednodušit nebo omezit. Je lehčí říct, že jsme v minulosti peníze nevyčerpali, než se pouštět do hlubších debat, proč tomu tak bylo. Je jednodušší říct, že jsme dostali o 24 % méně a nevysvětlovat dál, že je to kvůli tomu, že se naše ekonomická úroveň zvedla.

Ale není pak pohled Čechů na EU kvůli tomu až příliš zjednodušený? Co dalšího podle vás hraje roli?

Nejsem psychoanalytik průměrného českého občana a ani bych si na to netroufal. Myslím si ale, že Češi obecně jsou hodně pragmatičtí. A jak už jsem říkal, vypadá to, že Češi věří více unijním institucím než národním orgánům. Tohle já beru velmi pozitivně.

Na tomto místě se hodí ocitovat Václava Havla, který ve Štrasburku na plenárním zasedání Evropského parlamentu prohlásil, že EU sice šlape jako perfektně promazané hodinky, ale chybí jí duše jako těm hodinkám. Když se mladých lidí nedávno v nějakém průzkumu ptali, co je největší přínos EU, tak odpověděli, že roaming.

To je špatně?

Ne, vůbec ne. Mne samotného by to mělo těšit, protože jsem byl u vyjednávání, ale popravdě řečeno mi to velkou radost neudělalo. Uvědomil jsem si, že mladé lidi zajímají konkrétní věci. Já jako kluk zažil rok 1968 a dobu před ním i po něm. Doufal bych proto, že někdo z oslovených bude za největší přínos počítat svobodu slova nebo pohybu. Bojím se ale, že to už je bráno jako samozřejmost, proto to už to nikdo ani nezmiňuje. Bohužel riziko, že bychom o tom mohli přijít, není malé.

Co dělat proto, aby si mladí lidé více uvědomovali sounáležitost s Evropou a nezajímali se jen o praktické věci, které mají reálný dopad na jejich životy?

Myslím, že by pomohlo, kdyby mladí lidé viděli hmatatelné důkazy. Tomu by mohla pomoct databáze, kterou EU má a která obsahuje seznam konkrétních projektů vzniklých díky EU. Každý člověk, ať je v Praze, ve Zlíně nebo Plzni si na jedno kliknutí může tento seznam vyjet a hned vidí, kde vyrostla třeba nemocnice. Evropský parlament odstartuje takovou databázi koncem tohoto ruku.

Zároveň ale fakta musí doprovázet svědectví. A tady by měli přijít konkrétní lidé, třeba lékaři, a vysvětlovat, co jim EU přinesla a co pro ně členství ČR v EU znamená. Díky tomu se sem dostaneme emoce, o které přece také jde. Evropa má pro každého jiný význam a je to pochopitelné. Ale je dobré o tom mluvit a tyto představy sdílet. Emoce, které vyvolává pravda každého z nás, nás spojuje.

Řeknu vám jednu příhodu, která se mi stala nedávno, když jsem šel po Mnichově. Narazil jsem na starší muže, kteří ve slunečném odpoledni chodili po ulicích s evropskou vlajkou. Neměli u sebe žádné katalogy kohezních fondů, ale každý cítil, proč tam jsou. A to bychom potřebovali i v ČR. Ne vždy musíme mluvit o tvrdých faktech a statistikách, můžeme ale jen sdílet pozitivní emoce.

Co z toho vyplývá?

Musíme mít mnohem interaktivnější formu komunikace vůči občanům. To nyní probíhalo, EU vedla s lidmi tzv. občanské konzultace, které probíhaly i v ČR. Chtěli jsme jejich prostřednictvím zjistit, co se děje v duši evropských občanů. Dialogů proběhlo skoro 200. Připravujeme tedy takovou interaktivní platformu s mnoha evropskými partnery pro příští rok, která bude pokračovat i po evropských volbách. Nebude to ale jenom databáze, ale také prostředek sdílet pozitivní motivace a projekty pro Evropu s konkrétním dopadem.

Co jste zjistili?

Výsledky teprve budou, ale z toho, co jsem měl možnost pozorovat, lidé především žádají solidaritu - v některých zemích více, jinde méně. A pak také dialog, nikoliv informaci, ta jim už naštěstí nestačí.

Je podle vás EU v krizi?

Nemyslím, že by tu byla nějaká krize. Vše je přirozený vývoj. Lidé stále vzpomínají na finanční a hospodářskou krizi, kterou si Evropa nedávno prošla. Ale krize tu byly i předtím. A naopak to byla pro Evropu vždy příležitost, jak se více semknout a spolupracovat. Nikdo by se ještě pár let zpátky ani nepomyslel, že se tu dnes budeme vážně bavit o sbližování sociálních nebo daňových systémů.

V Bruselu působíte dlouhou dobu a můžete srovnávat. Jak jsou Češi v EU vnímaní?

Musím říct, že pozitivně. Dívají se tady na nás jako na pragmatickou zemi, která je inovační a má na vysoké úrovni hi-tech průmysl. Já si ještě vzpomínám, jak kdysi německý kancléř Helmut Kohl na otázku, kde podle něj leží srdce Evropy, odpověděl, že na Karlově mostě v Praze. S tím nelze než souhlasit.

A vedle pragmatismu jsou v nás i emoce, ale možná na čas usnuly. Pamatuji si, co s námi jako národem udělalo, když zemřel Václav Havel. Možná jen potřebujeme znovu probudit. Třeba nám chybí politici, kteří by dokázali k lidem mluvit jejich řečí, aby jim rozuměli. A pak by se v nás naše emoce probudily.

Kdo je Jiří Buriánek?
Jiří Buriánek působí jako generální tajemník Výboru regionů EU – poradní instituce, která sdružuje regionální a místní zástupce 28 zemí EU tak, aby byly více zapojeny do rozhodovacího procesu unie. Buriánek dříve působil v sekretariátu Evropské rady, kde vedl Generální ředitelství pro průmyslovou inovaci, výzkum a energetickou politiku. V Bruselu se pohybuje už od roku 1993, kdy ho česká vláda vyslala do Evropské komise jako národního experta pro oblast soutěže a liberalizace poštovních a telekomunikačních služeb. Redakce INFO.CZ ho zařadila mezi 50 nejvlivnějších Čechů působících v institucích EU v Bruselu.

 

 

Články odjinud