Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Chceme-li porazit Orbána, musíme vydávat samizdat, říká pro INFO.CZ maďarská politička

Chceme-li porazit Orbána, musíme vydávat samizdat, říká pro INFO.CZ maďarská politička

Během jednoho roku se jim podařilo vybudovat slušnou základnu a se svým programem oslovit tisíce především mladých Maďarů. V nedávných volbách do maďarského parlamentu ale neuspěli a zůstali tak přešlapovat před jeho branami. „Nelitujeme toho, více toho dokážeme v ulicích a mezi lidmi,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ maďarská politička a místopředsedkyně hnutí Momentum, které se hlásí k liberálním hodnotám a má silnou proevropskou orientaci, Anna Orosz. Jak je těžké vzbudit zájem o politiku v zemi, kterou už několik let pevně v otěžích svírá premiér Viktor Orbán, jehož západ kritizuje za autokratické tendence, podkopávání demokracie a utlačování opozice a médií? Co musí udělat opozice, aby se prosadila? Proč se hnutí Momentum inspirovalo u francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a proč jeho členové věří v obnovu visegrádské spolupráce, která zahrnuje i politické strany z Česka? Čtěte rozhovor.

Liberální a proevropské politické hnutí Momentum, jehož jste místopředsedkyní, získalo v nedávných parlamentních volbách v Maďarsku 3 % hlasů a nepřekročilo povinný práh pro vstup do maďarského parlamentu. Jak velké je to zklamání a jaké jste vůbec měli ambice?

V první řadě musím říct, že to pro nás není zklamání. Po volbách k nám dorazily tisícovky nových přihlášek od lidí, kteří se k nám chtějí přidat. Strana Fidesz (premiéra Viktora Orbána; pozn. red.) získala dvě třetiny křesel v parlamentu a pro spoustu lidí to byl šok. V ten moment si řekli: Ok, pokud něco neudělám teď, tak si to nikdy neodpustím. Musím se připojit ke straně, která se snaží nějak vypořádat se systémem vlády Fidesz, který tu vznikal posledních osm let.

Jestliže se mám ale vyjádřit k tomu, jak jsme ve volbách dopadli, tak je pravda, že jsme získali 3,07 % hlasů a do parlamentu jsme se nedostali. Na druhou stranu to znamená, že nás volilo asi 200 tisíc lidí. Myslím, že na to, že v politice existujeme jen jeden rok, to je dobrý výsledek.

Ano, ale do parlamentu jste se dostat chtěli…

Ano, to je pravda. Ale když uvážíte, že Fidesz má v parlamentu ústavní většinu, tak to znamená, že nepřipustí žádnou diskusi k žádnému z dodatků k navrženým zákonům a regulacím. Opravdu nás nemrzí, že jsme se nakonec do parlamentu za takovéto situace nedostali. Myslím, že opoziční strany nyní čelí obrovskému dilematu, protože sice budou v parlamentu, ale zároveň se stanou „loutkami“ a nebudou mít šanci zabránit straně Fidesz v tom, co dělají. Je to ošemetná situace a pro mladé strany, jako je Momentum, je lepší nebýt v parlamentu a pokračovat v aktivitách mimo něj a v ulicích.

Kdo je Anna Orosz?
Anna Orosz je členka představenstva hnutí Momentum, nového maďarského politického hnutí s otevřenými, pro-evropskými a progresivními hodnotami. Vystudovala ekonomii na univerzitách v Budapešti a Berlíně. V současné době pracuje pro politický analytický institut. Mluví anglicky, německy a francouzsky.

Proč myslíte, že se vám nepodařilo dostat do parlamentu? Existuje něco, co se dalo před volbami udělat lépe?

Upřímně si myslím, že jsme toho mohli udělat lépe poměrně hodně, ale zároveň jsem přesvědčená o tom, že jeden rok nestačí k tomu, abychom se dostali do povědomí lidí v celé zemi a vybudovali si širokou síť spolupracovníků. Nyní musíme pokračovat v tom, co jsme začali dříve a musíme se snažit ještě profesionálněji oslovovat lidi.

Když jste v Maďarsku v opozici, tak je pro vás strašně těžké se dostat do státních médií. Jediný čas, který tam získáte, je pět minut před volbami. Státní média jsou plná propagandy Fidesz a jako opoziční strana se jen obtížně dostanete do blízkosti lidí na venkově, protože lidé tady sledují pouze státní televize a čtou noviny, které vlastní stát. Jediné, co se v nich během posledních osm let dočetli, byly zprávy o Sorosovi a uprchlících.

Georgi Sorosovi a migrantům je třeba se vyhýbat

Věnovali jste se těmto tématům ve volební kampani i vy? Jak jste je uchopili?

Ne, naopak jsme se jim snažili vyhýbat. V posledních osmi letech je do celonárodní diskuse dostal Fidesz a pro hodně lidí se z toho stalo něco jako náboženství. Lidé se opravdu bojí migrantů a věří, že George Soros natolik ovlivňuje maďarskou politiku, že je to nebezpečné. Pokud se chcete o těchto tématech bavit, tak u nich žádné racionální argumenty nefungují. Jedinou efektivní strategií může být to, že budete mluvit o jiných tématech a to následujícím způsobem: Kromě migrantů a Sorose, co si myslíte o zdravotním systému nebo o tom, že mladí a vysokoškolsky vzdělaní lidé odcházejí z Maďarska? Musíte zaměřit jejich pozornost na jiné věci, které ovlivňují jejich životy, a ne na to, co tlačí propaganda Fidesz.

Když jsme spolu mluvily naposledy, což bylo loni na podzim, tak jste říkala, že mezi Maďary panuje silná apatie vůči politice. Nakonec ale k volebním urnám dorazil velký počet lidí. Jak si to vysvětlujete? Co lidi motivovalo k tomu, aby šli volit?

Ano, účast ve volbách byla vysoká a podle všeho to nebyla opozice, která zmobilizovala své voliče, ale vláda a Fidesz. Nevím, jestli jste to věděli, ale dva měsíce před parlamentními volbami proběhly místní volby ve městě Hódmezővásárhely v jižním Maďarsku. Jejich vítězem byl člen opoziční strany, který získal drtivou většinu hlasů. Pozoruhodné na tom je, že se to událo ve městě, kde tradičně vítězil Fidesz. Myslím si proto, že Orbána vyděsila představa, že by mohl teoreticky v národních volbách prohrát a udělal vše pro to, aby zmobilizoval své voliče hlavně v malých městech a vesnicích na venkově, starší lidi, kteří jsou závislí na státní pomoci, a lidi, kteří pracují ve veřejné správě a kteří nechtějí přijít o svou práci.

Souhlasím s tím, že opozici se něco takového nepovedlo. Měla se více zkoordinovat a nejlepší strategií by bývalo bylo, kdyby se v každém volebním okrsku postavil jeden společný kandidát. To se nezvládlo, protože v mnoha okrscích proti sobě stálo i více opozičních kandidátů. Bylo to tedy jednoznačné selhání opozice, včetně nás samozřejmě.

Říkala jste, že Momentum musí nyní pokračovat v tom, co začalo, a být aktivní hlavně v ulicích. Jaké máte další plány?

Myslím si, že Maďaři stále nevěří v politiku a nejsou zvyklí na to, že by mohli ovlivňovat, jak bude vypadat jejich okolí nebo třeba ulice, v nichž žijí. Neumí si představit, že by mohli mít vliv na rozdělování fondů v jejich vesnici a to vůbec nemluvím o národní úrovni. Nyní musíme oslovit lidi, zorganizovat je do komunit a sítí a dát jim pocit, že skutečně mohou něco ovlivnit. Propaganda Fidesz jim neustále namlouvá, že je vláda chrání před hrozbami z vnějšku, jako jsou migranti a Soros. Problém je ten, že lidé, kteří volili Fidesz, nečtou mezinárodní média, a neví proto, že by i v Maďarsku mohli žít lépe. Je to jednoduché, musíme lidem vnuknout naději.

Máte konkrétní představu, jak to udělat?

Musíme mluvit více prakticky a používat konkrétní příklady. Musíme také vytvořit naše vlastní média. Vím, jak to asi zní, ale pokud chcete bojovat s propagandou, je to to jediné, co můžete udělat. Myslím, že bychom měli začít distribuovat samizdat, jako jsme to dělávali v minulosti. Budeme se muset vrátit k těmto starým praktikám.

Budou Maďaři ochotni něco takového poslouchat? Že tu existuje také něco jiného, než co jim již roky opakuje Viktor Orbán a jeho propaganda?

Některým lidem už vadí způsob komunikace vlády, ale pořád většina je s tím v pohodě. Hodně lidí je ale opravdu zoufalých. Všichni mí přátelé uvažují, že odejdou do zahraničí. Jsou to lidé, kteří vidí, co se tady děje a že Fidesz kontroluje všechna média, ničí demokratické instituce a zákony. Jsou zoufalí a nic jiného jim nezbývá. Protesty, které proběhly po volbách, v Budapešti a dalších větších městech, jsou na poměry Maďarska velkým úspěchem.

S Macronem chceme spolupracovat i nadále, kontakty máme i s Čechy

I přesto, že bylo založeno dříve, tak se Momentum netají tím, že se ideově inspirovalo u hnutí En Marche! (nyní politická strana La République En Marche!) francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. V minulosti jste s ním také udržovali kontakty. Jak vypadá spolupráce nyní? Pokračujete v ní?

S lidmi z En Marche! jsme se několikrát potkali a pomohli nám ve vytváření naší strategie, jak oslovit co nejvíce lidí. Chceme v tom pokračovat, protože tu není jediný důvod, proč bychom to měli rušit. Pořád jsem přesvědčená, že způsob, jakým En Marche! oslovilo voliče ve Francii, stojí za to ho následovat. Samozřejmě ale sledujeme i další evropské politické strany a hnutí, které mají podobné cíle a které vznikly v posledních dvou letech. Zkušenosti navzájem sdílíme přes internet.

Momentum má také své místní kanceláře po Evropě – jsme v Londýně, Amsterdamu, Berlíně nebo Bruselu. Hodně z pěti tisíc lidí, kteří v posledních letech odešli z Maďarska, jsou našimi sympatizanty a my s nimi chceme udržet kontakty. Chceme ukázat všem Maďarům, kteří žijí v cizině, že s nimi počítáme, protože jsou to pořád Maďaři. Doufáme, že se brzy vrátí domů, protože jsou součástí našeho národa. To je něco, co naše vláda neříká a nedělá. Dokonce ani o těchto lidech nemluví. Je to opravdu velká tragédie, protože je tady běžnou praxí, že studenti, kteří skončí střední školu, si nepodávají přihlášky na maďarské vysoké školy, ale jdou studovat raději do zahraničí – například do Vídně, Berlína, Amsterdamu nebo Londýna.

Udržujete kontakty s nějakou českou stranou? V minulosti jsme spolu mluvily o možných vazbách na nové české hnutí Tak Jo!, které se hlásí k liberálním hodnotám a má proevropské postoje.

Potkali jsme se s jeho zástupci a také jsme se snažili oživit koncept spolupráce v rámci Visegrádské čtyřky. Jsem si jistá, že to bude důležitá strategie do budoucna.

Co si mohou z výsledků maďarských parlamentních voleb, v nichž drtivě zvítězil Viktor Orbán, odnést podobné strany jako vy ve střední Evropě?

Myslím si, že nejdůležitější poučení z naší zkušenosti v Maďarsku je to, že je tu opravdu potřeba a poptávka po stranách, které komunikují a dělají politiku jinak. Strany mimo Maďarsko nyní vidí, že musí být vysoce kreativní a musí uvažovat mimo zavedené praxe a standardy. Musí přijít s něčím naprosto odlišným, než co nabízejí mainstreamové strany, protože chodit třikrát v týdnu do televize z vás neudělá úspěšnou stranu jako to, když budete součástí každodenního života lidí. Musíte jít do ulic.

Většina našich voličů jsou mladí lidé. V Evropě je v těchto dnech běžné, že se mladí lidé stále více vzdalují politice, takže my jsme příkladem toho, že je možné oslovit mladé lidi a přesvědčit je, aby se zapojili do politiky. To je něco velmi pozitivního a slibného pro naši budoucnost.

Máte v Momentum nějaké jasné a konkrétní plány do budoucna? Příští rok na jaře proběhnou v Evropě volby do Evropského parlamentu. Máte v úmyslu v nich kandidovat?

Ve skutečnosti nás příští rok čekají hned dvoje volby. V Maďarsku budou místní volby a pak proběhnou volby do Evropského parlamentu, o kterých mluvíte. Našim cílem je postavit co nejvíce úspěšných kandidátů, protože si uvědomujeme, že pokud získáme postavení v místních zastupitelstvech, tak je to velmi důležité a dokážeme tím, že na to máme.

Evropské volby jsou obrovskou příležitostí, protože většina voličů Momentum jsou lidé s vazbami na Evropu – třeba byli na Erasmu nebo jejich děti jsou zrovna nyní na Erasmu. O evropskou politiku se velmi zajímají. Pokud se nám v těchto volbách povede uspět, tak můžeme pracovat na prohlubování spolupráce s dalšími stranami v Evropě. Podíl na silnější evropské integraci může být klíčové pro náš boj na národní úrovni.

 

 

Krach německé cesty k obnovitelné energii. „Největší selhání od války,“ píší experti

Před 18 lety Německu ochránci klimatu tleskali. Podle čerstvě představených plánů měla do roku 2050 snížit jeho energetika produkci skleníkových plynů o 95 procent a podíl obnovitelných zdrojů na produkci tepla a elektřiny se měl zvýšit o 60 procent. Německá jaderná energetika poznamenaná havárií ve Fukušimě dostala stopku pro rok 2022 a už o dva roky dříve by měly emise CO2 poklesnout o 40 procent. „V celosvětovém měřítku výjimečné!“ glosoval tehdy toto rozhodnutí berlínský institut Agora Energiewende.

A jaká je po 18 letech realita? Němci platí za elektřinu dvakrát tolik co Češi a třikrát tolik co Maďaři (297 eur za MWh v porovnání se 142 u nás a 111 v Maďarsku), ročně vydávají na výzkum energetického přechodu na obnovitelné zdroje 1,5 miliardy euro a přitom výsledky jsou více než tristní. „Jde o největší selhání poválečné německé politiky,“ napsal ve svém komentáři významný německý deník Handelsblatt.

Jak se totiž ukazuje, německý průběžný cíl snížit emise oxidu uhličitého o 40 procent do roku 2020 je nesplnitelné přání. Navíc se situace zásadně zhorší po zmíněném roce 2022, kdy mají být z německé sítě odstaveny poslední jaderné elektrárny. Paradoxem bude, že kvůli udržení stability sítě budou Němci muset kupovat elektřinu vyrobenou v jaderných reaktorech ve Francii. A když nefouká vítr pohánějící vrtule elektráren v Severním moři a nesvítí slunce na jihoněmecké solární panely, německá energetika je závislá především na elektrárnách spalující nenáviděné hnědé a černé uhlí. I v klimaticky příznivějších dnech jde průměrně o 42 procent.

Link

Svou roli v neschopnosti snížit emise skleníkových plynů sehrává jejich zvýšený podíl zejména v dopravě. Zatímco loni omezila energetika produkci CO2 o 13,7 milionu tun, v dopravě meziročně stoupla o 3,9 milionu tun a v průmyslu o 4,8 milionu tun. Snížit emise do roku 2020 o plánovaných 40 % je tedy prakticky nemožné. „Když si člověk čte vyjádření německé ministryně životního prostředí ke klimatické politice, hanebném přístupu Německa, nemůže se nikdo divit tomu, co ohledně Pařížské klimatické dohody udělal Trump… …být v tomto směru s Němci na jedné lodi je ostuda … čistý podvod,“ uvedl k tomu minulý týden na Twitteru známý český odborník na energetiku Michal Šnobr.

Přestože nová německá vláda vyhlásila více realismu v rámci klimatické politiky a ambiciózní cíl snížit emise o 40 % do roku 2020 už oficiálně „odpískala“, o to důrazněji prosazuje ještě ambicióznější cíl snížit emise o 55 % do roku 2030. „Chtěli bychom zcela určitě splnit cíle do roku 2030,“ řekla ve středu 25. dubna v Bundestagu ministryně životního prostředí Svenja Schulze, jejíž mandát v tomto volebním období skončí nejpozději v roce 2022.

„Němci jsou přesnou ukázkou toho, jak by se to dělat nemělo. Jako Němec mohu říci: jsme nejen mistři světa ve fotbale, ale rovněž šampioni ve špatném přístupu k ochraně klimatu. Za transformaci energetiky utrácí Německo ročně pětadvacet miliard eur, aniž by to přineslo adekvátní snížení emisí skleníkových plynů. Záměrem bylo více využívat obnovitelné zdroje energie, ovšem ve výsledku se zvýšil podíl uhelných elektráren a emise skleníkových plynů zůstaly na téměř stejných úrovních,“ řekl v nedávném rozhovoru ředitel středoevropské divize německé energetické společnosti Wingas Hamead Ahrary.

Link

Přitom právě dodavatelé plynu by se mohli radovat – ruský podnik Gazprom loni zvýšil dodávky plynu do Evropy na 180 miliard metrů krychlových, tedy o 20 procent oproti roku 2011. A závislost Německa na Rusku ještě zvýší plynovod Nord Stream, jehož výstavbě dalo Německo zelenou letos koncem března.

Podle zprávy poradenské firmy McKinsey & Co pro Světové ekonomické fórum je Německo v celosvětové kategorii „životní prostředí a ochrana klimatu“ až na 61.místě ze 114 zkoumaných zemí. Místo potlesku pro lídra nové čisté energetiky si tak Německo vysloužilo posměšné poznámky o zpackané revoluci. Na druhou stranu na sebe Němci vzali nepopulární, ale důležitou úlohu průkopníka slepé uličky, aby vyslali do celé Evropy srozumitelný vzkaz, že tudy cesta nevede.

-1

 

', perex: '

Prezident Miloš Zeman se na Žofínském fóru zase rozpovídal. Nikoho sice tentokrát neposlal do tepláků jako vloni Zdeňka Bakalu, ani v Česku nehledal novičok, díky jeho moudrosti ale zase máme spoustu nových „idiotů“. Kromě komentátorů nově do hrdého klubu mentálů přibyli i sportovní komentátoři, ti kvůli komentování olympijské jízdy Ester Ledecké. Je škoda, že Zeman mezi idioty skromně nezahrnul i sebe, ve skutečnosti by jim totiž měl dělat předsedu.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4986174-img-milos-zeman-zofinske-forum-prezident-v0.jpg?v=0', views: 5373, title: 'Zoufalec týdne: Miloš Zeman. Komentář Petra Holce', imgCount: 7, type: 'wide gallery', url: 'https://www.info.cz/nazory/zoufalec-tydne-milos-zeman-komentar-petra-holce-30871.html' }, { id: 29682, date: '2018-05-08 17:15:00', body: '

Situace z loňského březnového sjezdu sociálních demokratů v Brně: rozmlouváme v kuloárech s Jiřím Dienstbierem, tu se k nám blíží současný místopředseda sociálních demokratů Jaroslav Foldyna. „Zdravím národní socialisty,“ obrací se k němu Dienstbier a podává mu ruku. „Vítám tady odcházející sluníčkáře,“ reaguje Foldyna. Máloco odráží proměnu sociální demokracie za poslední rok tak, jako tato stručná replika, jíž jsme byli svědky.

Zasvěceného pozorovatele politické scény ale překvapit nemůže, sociální demokracie patří konstantně mezi nejheterogennější politické formace polistopadových dějin. Dílem to souvisí s její předlistopadovou historií, svůj díl odpovědnosti na tom má ale také Miloš Zeman, který stranu vedl od roku 1993 a dovedl ji až do Strakovy akademie. Právě někdy v polovině 90. let minulého století proslul mimo jiné výrokem na adresu krajně pravicových republikánů Miroslava Sládka, dle kterého šlo jen o zdivočelé sociální demokraty, které je třeba nalákat zpět k ČSSD. 

Za zmínku stojí, že Foldynovi emisaři před hradeckým sjezdem obcházeli vlivné osoby a tvrdili, že pokud převáží vliv "sobotkovského," proevropského křídla ČSSD, Foldyna z ní odejde a založí ve Sněmovně frakci "národoveckých socialistů." 

Jakkoli se to nezdá, Jaroslav Foldyna ale tento případ není. Tak, jako obnovoval činnost ČSSD po listopadu 1989 v jižních Čechách Vladimír Špidla, v Praze Jiří Paroubek, nebo na jižní Moravě Bohuslav Sobotka, totéž činil na drsném severu Čech Jaroslav Foldyna. Je to vlastně pozoruhodný příběh. Sedmapadesátiletý Foldyna je mimořádně houževnatý člověk. Vyučil se lodním mechanikem, složil státní kapitánskou zkoušku. V Československé plavbě labsko–oderské prošel všemi funkcemi palubních posádek až po kapitána.

Link

Pracovně se dostal až do Hamburku, kde byl přístavním kormidelníkem. Udělat takovou kariéru v drsném a mimořádně konkurenčním prostředí plavby vyžaduje odolnost, tvrdost, schopnost stát si za svým. To jsou schopnosti, které je třeba kultivovat, jinak svého nositele svádějí na nekontrolovatelnou trajektorii. A právě kultivace přirozených charakterových schopností je to, čeho se Foldynovi patrně nedostalo buď vůbec, nebo v nedostatečné míře.

Ve velké politice

Maturitu si Foldyna dodělával ve čtyřiceti, a to v poněkud záhadném oboru „veřejnoprávní ochrana.“ Potřeboval ji, aby mohl pokračovat v politické kariéře, kterou zahájil poměrně pozdě, až roku 1996. Tehdy se stal poslaneckým asistentem Vladimíra Laštůvky a senátora Egona Lánského. Právě práce pro Lánského, který měl v jednobarevné vládě Miloše Zemana na starosti koordinaci zahraniční politiky, Foldynu nasměrovala k zájmu o zahraniční politiku.

Pohříchu vliv nepopiratelného Evropana nebyl dost silný na to, aby ve Foldynovi přehlušil to, čemu se dá s jistou mírou licence říkat „divoká balkánská krev.“ Foldyna je totiž po matce Srb a vyhrocené události kolem zásahu NATO v Kosovu ho postavily na tu stranu pomyslné barikády, která je k přístupu mezinárodního společenství k srbské straně značně kritická.

Nadějný sociální demokrat Foldyna se začal objevovat po boku lidí jako byl Rajko Doleček, či šiřitel konspiračních teorií Daniel Solis. Tím se v podstatě postavil proti tehdejšímu vedení sociální demokracie. Dokud byl šéfem Lidového domu některý z jasně proevropských politiků jako Vladimír Špidla či Stanislav Gross, nebylo pro Foldynu ve velké politice místo.

Link

V roce 2002 kandidoval do Sněmovny v Ústeckém kraji z beznadějného čtrnáctého místa, přesto byl v počtu preferenčních hlasů sedmý. Podstatně blíže k zisku poslaneckého křesla byl o čtyři roky později, kdy skončil první pod čarou. Tehdy získal 5543 preferenčních hlasů. Mezitím byl ale v roce 2004 zvolen krajským zastupitelem, o čtyři roky později dokonce jako lídr krajské volby vyhrál. Přesto tehdy nebyl zvolen hejtmanem, v čele kraje ho nahradila Jana Vaňhová.

Politolog Michal Klíma v této souvislosti ve své poslední knize připomíná, že zatímco nejdřív Foldyna hájil nechvalně proslulé naháněče černých duší podnikatele Tomáše Horáčka za to, že mu sháněl straníky, jakmile začal Horáček sloužit jiným krajským politikům, Foldyna otočil a stal se velkým kritikem tohoto fenoménu. Foldyna býval také v této době označován za spojence jednoho z nejbohatších Čechů Pavla Tykače, jehož Czech Coal patřil mezi oligopolní hráče na energetickém trhu.

Nejspíš proto není náhodou, že se pyšní také několika úspěchy v antianketě o Ropáka roku. Poprvé ji ale vyhrál až letos. A podle Jiřího Paroubka, který šéfoval sociálním demokratům v letech 2005 až 2010, byl Foldyna ze všeho nejvíc především věrným spojencem Miloše Zemana. Ve svých pamětech ho expředseda ČSSD dokonce označuje za nekritického obdivovatele současného prezidenta.

Poslancem byl Foldyna poprvé zvolen roku 2010. V těchto letech se už současný místopředseda sociálních demokratů zcela jasně ukazoval jako zastánce „velkosrbské myšlenky.“ Zařadil se do skupiny lidí, která je charakterizovaná příklonem k Rusku coby srbskému spojenci, kritičnost k Evropské unii i členství ČR v Severoatlantické společnosti.

Sudetské šero

Doba, kdy Špidlova proevropská politika Foldynovi zabouchla dveře do nejvyšších pater společenského života, současného místopředsedu ČSSD přiměla věnovat se lokální politice v Ústeckém kraji. Jak jsme už naznačili, právě tady přišel do styku s tamním podnikatelským světem, který vykazuje značnou míru neprůhlednosti.

Ostatně Foldyna je podnikatelsky velmi aktivní. Jeho jméno figuruje v množství firem. Najdeme ho v orgánech společnosti Paramo, zajímavější ale je jeho angažmá ve společnosti Hores. Ta se zapletla do daňových podvodů, Foldyna byl v době, kdy se daňový únik odehrál, jedním z jednatelů a majitelů. Čtyři firmy si podle verdiktu soudu z roku 2009 mezi sebou prodávaly staré výherní automaty a Hores ČR je měl fiktivně vyvézt do Arménie.

Link

Stát pak této firmě vrátil více než pět milionů na DPH. Celou věc chtěli podnikatelé pro úspěch opakovat a na druhý pokus po státu požadovali dokonce sedm milionů korun. To se jim však nepodařilo. Společně s Miroslavem Čermákem, který také figuroval v Hores, měl Foldyna i další firmu, Asconia. Její podnikání provázel zejména mimořádný zájem exekutorů, kteří proti lidem z jejího vedení vedli celou řadu řízení a která nakonec skončila v likvidaci. Neexistuje rozsudek, který by říkal, že se Foldyna svými podnikatelskými aktivitami prohřešil proti zákonu.

Pokud bychom nicméně chtěli najít politika bez stínu pochybnosti, místopředseda sociální demokracie Foldyna by jím nejspíš nebyl. Spousta událostí z Ústecka zůstává zahalená tajemstvím. Není například jasné, jaká byla přesná povaha Foldynových vztahů s někdejší hejtmankou Janou Vaňhovou a zejména pak zavražděnou šedou eminencí tamního podnikatelského šera, politickým podnikatelem Romanem Houskou. Oficiální verze hovoří o značné nevraživosti, způsobené politickými rozepřemi.

Pravoslavný boxer

Na Ústecku se pro ránu nechodí daleko. Už zmíněný Houska u sebe koneckonců běžně nosil pistoli. Fascinace zbraněmi a vulgárními projevy násilí je vlastní i Foldynovi. Věnoval se boxu a z tohoto specifického prostředí si dodnes podržel množství užitečných kontaktů. Ty mu pomáhají proplouvat spletenci pražských obchodních, politických a mediálních zájmů.

Specifické prostředí boxu s sebou nese mimo jiné pro člověka zvenčí těžko pochopitelnou v podstatě kmenovou identifikaci s blízkými lidmi. Zdá se, že právě odtud v kontextu Foldynova velkosrbského, proruského zakotvení vychází příslušnost k další skupině – a tou je ruská pátá kolona v Česku.

Foldyna se pravidelně objevuje ve společnosti lidí ze skupin, jako je sdružení Hej občané, kteří patří mezi organizátory rasistických demonstrací v severních Čechách. Na demonstracích se Foldyna přátelsky setkává také s lidmi, jako je třeba extremista Jan Kopal nebo organizátor koncertů skupiny Ortel Jan Dolenský. Sám Foldyna má na ruce vytetovaný znak srbských Četniků, jednotek, které za 2. světové války kolaborovaly s nacistickým Německem a fašistickou Itálií a aktivně bojovaly proti antifašistickému odboji.

Link

Zajímavé je také Foldynovo členství v řádu svatého Konstantina a Heleny. Tento řád podle věrohodných informací „sdružuje bývalé komunistické rozvědčíky, členy KGB, stalinisty, ruský organizovaný zločin a oligarchy, ale také kuplíře a lidi odsouzené za opakované dlouholeté sexuální zneužívání, znásilňování a plánování vražd.“

V Řádu se Foldyna potkával či potkává s lidmi, jako je „doktor prasák“ Jaroslav Barták. Jiným členem je podle krajně levicového hnutí Antifa Sergej Onyskiv, obviněný z členství ve skupině, která unášela a prostituovala ženy na severu Čech. V řádu byl také exministr dopravy za ODS Aleš Řebíček.

-1

', perex: '

Děčín, Hřensko a Ústí nad Labem vytvářejí v severní výspě Česka podivuhodný trojúhelník. Formuje ho svérázná plavecká tradice, vysoká nezaměstnanost, sudetský komplex, latentní rasový střet a extrémní propojení politiky s podnikatelskou šedou zónou. Z tohoto tavicího kotle vzešel místopředseda ČSSD Jaroslav Foldyna, muž, v jehož osobě se ve vyhraněné podobě ukazuje odvrácená tvář české politiky i současnosti.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4959020-img-nocni-vlci-jizda-praha-protestujici-foldyna-v0.jpg?v=0', views: 5313, title: 'Kdo je Jaroslav Foldyna? Muž z Mordoru nad Labem miluje Zemana a paktuje se s nácky', imgCount: 13, type: 'wide video', url: 'https://www.info.cz/cesko/kdo-je-jaroslav-foldyna-muz-z-mordoru-nad-labem-miluje-zemana-a-paktuje-se-s-nacky-29682.html' }, { id: 29250, date: '2018-05-02 10:44:00', body: '

Jejím důsledkem je fakt, že staré obchodní principy už neplatí a funkční nové ještě nejsou. Tradiční aerolinky krachují, zatímco víc než upřímný šéf nízkonákladového Ryanairu Michael O´Leary mluví o laciném létání vestoje a extra příplatku za WC. Brzy možná přijde i řada malých sedadel na křídle, i ta si určitě najde své výhody. Přinejmenším vám zde nezteplá voda, kterou vám předtím prodají za víc, než vás stála letenka. A taky úplně nebudete potřebovat WC, protože…

Link

Létat kdysi bývalo výsadou, jak pochopíte nejen ze starších filmů. V letadlech cestovali slušně oblečení lidé, kteří měli na plnohodnotnou letenku, za což jim letušky (ano, genderové rovnost naruby!) rozlévaly whisky a šampaňské a nikdy by si netroufly nabídnout vám gumovou bagetu. Sám jsem to nakrátko zažil ještě v raných devadesátých letech, kdy letenky nestály korunu, ani ekonomická třída nepřipomínala dobytčák a jen v Americe vás při vstupu do země vítali jako potenciálního zločince.

Sešup kvality létání na úroveň cestování indickou železnicí samozřejmě není jen ekonomický, ale i bezpečnostní. Permanentní strach z terorismu dělá potenciální teroristy ze všech cestujících a zaměstnanci bezpečnostních agentur se tomu rádi přizpůsobili. Při cestě do Bruselu jsem zažil nejen to, jak řvou na starou paní, která jim hned nerozumí, aby si sundala sako, a pak ji za to nechají sundat i letní boty. Co mně prošlo v příručním zavazadle pražskou prohlídkou, to mi bez jediného slova při zpátečním letu automaticky vyhodil sympaťák v Bruselu.

A nejen to. Jestli se vždycky po příletu divíte, proč vaše ne úplně levné zavazadlo vypadá, jako by prošlo šrotem, pak se někdy z okénka letadla zkuste podívat na nakládku zavazadel. Já to celkem náhodou udělal v Bruselu a nestačil se divit. Dva machři z firmy Swissport, což mi znělo tak nějak prémiově švýcarsky, si dali hodně práce s tím, aby každé zavazadlo během přeložení na pás co nejvíc zničili. Skoro Swissport podezřívám, že zavazadla i vyrábí, protože tohle už není žádná kreativní destrukce. To už je obyčejná destruktivní destrukce.

Link

Ano, čekat automaticky v ceně letenky do nedalekého města i hostinu bylo vždycky zbytečné - jen TV celebrity obludné obezity musejí jíst každou hodinu. I během kratšího letu ale bodne, když se i dospělý člověk normálních fyzických parametrů vejde do své řady i sedadla. Nejen to ale přestává poslední dobou stále víc platit. Jako bychom všichni létali na diskontní balíčkovou dovolenou do Egypta.

Nedávno o tom ve svém sloupku Business travel ve Financial Times psal i Michael Skapinker. Ani jemu neuniklo, že i dlouho tak renomované aerolinky jako British Airways cpou stále víc sedadel i do business class, takže i cestující platící nejvyšší cenu musí překračovat nohy ostatních. Nejen proto by podle něj měly BA změnit své motto „To fly. To serve“ na „To fly. To shave (costs)“. A aerolinky jako by ho skutečně vyslyšely, když do své ekonomické třídy plánují nacpat ještě další sedadla. A taky prodávat i na delší lety lacinější letenky bez zavazadel nebo možnosti výběru sedadla.

Ze stále tvrdšího světa aerolinek v posledních letech zmizela i velká jména. Pořád více zákazníků si taky stěžuje, že nejsou dobytek. Úroveň leteckého cestování se ale nejspíš hned tak nezlepší. Zaprvé letecký byznysem pořád otřásá revoluce spuštěná nízkonákladovými firmami, jejichž nízkonákladovým standardům se musí přizpůsobovat i nenízkonákladoví přepravci.

A zadruhé musí v globalizovaném světě stále více lidí létat kvůli zaměstnání. A ti bohužel nemůžou létat jako kdysi Lubomír Zaorálek, který z Ostravy létal do práce (jestli tak lze říkat práci ve Sněmovně) do Prahy armádním vrtulníkem MI 8. A jak se na politika sluší, byl v něm samozřejmě jediným pasažérem, aby se v kabině nemačkal. Bývaly to ale letecké časy i v politice!

 

', perex: '

Po třech letech jsem měl zase štěstí letět letadlem. Tentokrát sice jen z Prahy do Bruselu, i tak jsem ale rychle pochopil, že se celý letecký byznys definitivně otočil: z kdysi vážených zákazníků je v podstatě dobytek. I leteckou dopravu postihla kreativní destrukce kapitalismu, jaká před časem díky internetu vtrhla i do médií, kde kvůli tomu nikdo taky už nechce platit plnou cenu.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4904084-img-letadlo-cestovani-dovolena-misto-v0.jpg?v=0', views: 5313, title: 'Vocaď pocaď: Užijte si let, jste pro nás dobytek. Komentář Petra Holce', imgCount: 6, type: 'wide gallery', url: 'https://www.info.cz/nazory/vocad-pocad-uzijte-si-let-jste-pro-nas-dobytek-komentar-petra-holce-29250.html' }, { id: 29154, date: '2018-04-30 11:35:00', body: '

Pracovník univerzity Edith Cowanové v Perthu podle serveru SBS tvrdí, že jeho stav se v poslední době zhoršil a s tím i kvalita jeho života.

„Hluboce lituji, že jsem dosáhl takového věku. Nejsem šťastný. Chtěl bych už zemřít. Není to nijak zvlášť smutné,“ řekl televizi ABC začátkem dubna o svých posledních narozeninách Goodall, který je odborníkem na ekologii. „Je smutné, že se tomu (eutanazii) brání. Mám pocit, že tak starý člověk jako já by měl mít možnost využít všech svých občanských práv, včetně práva na asistovanou sebevraždu,“ dodal.

Link

Eutanazie je ve většině zemí světa nezákonná. Byla zakázaná i v celé Austrálii, dokud ji loni nepovolil jeden ze šesti australských států, a to Viktorie. Příslušný zákon však začne platit až od června příštího roku a vztahovat se bude jen na nevyléčitelně nemocné pacienty, kterým zbývá méně než šest měsíců života.

O eutanazii se debatuje i v dalších australských státech, ale diskuse nedospěla k návrhům na legalizaci.

Link

„Je nespravedlivé, aby jeden z nejstarších a nejdůležitějších občanů Austrálie byl nucen letět na druhou stranu světa kvůli tomu, aby směl důstojně zemřít,“ uvedlo na svém webu sdružení Exit International, které začalo sbírat peníze, aby David Goodall spolu s doprovázející osobou mohli letět první třídou. Spolek dosud vysbíral více než 17.000 australských dolarů (270.000 Kč).

Profesor Goodall, který působí jako honorární vědecký pracovník na univerzitě v Perthu, se v roce 2016 ocitl na titulních stranách, když jej univerzita požádala, aby se vzdal svého místa. Argumentovala přitom riziky při dojíždění do školy. Tváří v tvář pobouření vědecké komunity, a to i ve světě, své rozhodnutí změnila.

Link

V Evropě umožňuje asistovanou sebevraždu Německo, Švýcarsko nebo Albánie. Eutanazie, kdy na rozdíl od asistované sebevraždy smí lékař pacienta na jeho žádost přímo usmrtit, je povolená v Nizozemsku, Belgii a Lucembursku. V Česku se eutanazie trestá jako vražda a asistovaná sebevražda je trestná pro asistujícího jako účast na sebevraždě.

Eutanazii mezi prvními na světě povolilo v červenci 1996 na krátkou dobu australské Severní území. V březnu 1997 ale australský federální parlament příslušný zákon zrušil.

29154

', perex: '

David Goodall je nejstarším aktivním vědcem v Austrálii, je mu totiž 104 let. Příští týden si ale naplánoval cestu z Perthu do Švýcarska, kde chce dobrovolně podstoupit eutanazii a ukončit tak svůj život.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4947887-img-david-goodall-v0.jpg?v=0', views: 5236, title: '„Lituji, že jsem dosáhl takového věku,“ prohlásil 104letý vědec. Za pár dní letí do Švýcarska na eutanazii', imgCount: 6, type: 'wide gallery', url: 'https://www.info.cz/magazin/lituji-ze-jsem-dosahl-takoveho-veku-prohlasil-104lety-vedec-za-par-dni-leti-do-svycarska-na-eutanazii-29154.html' }, { id: 30000, date: '2018-05-12 14:19:00', body: '

Podle webu Daily Mail se 20 stop dlouhá stvůra objevila u města San Antonio v pátek 11. května. Okamžitě se k ní začali stahovat místní obyvatelé a zatímco někteří se s pozůstatky fotili, jiní neskrývali obavy, že se blíží velká katastrofa. „Na provincii se řítí zemětřesení,“ cituje britský bulvár slova jednoho z místních.

HTML box

Matka dvou dětí Imelda říká, že sama nechtěla věřit tomu, co vidí. „Nikdy jsem nic podobného nepozorovala, Bože, byla jsem šokovaná a děti byly vyděšené.“ 

Experti na mořský život odebrali vzorky, které teď budou analyzovat. Předběžně se domnívají, že se jedná o velrybu, ale její druh zatím neurčili. Nebylo by to poprvé, kdy se beztvará hmota vyvržená mořem ukáže být velrybou v rozkladu. Takřka vždy to vzbudí podobně velké pozdvižení.

Link

Jisté je jedno: ať už přihlížející mají celou událost za zajímavé zpestření nebo za předzvěst něčeho špatného, musejí bez výjimky snášet příšerný puch, který i sami zoologové v nadsázce popisují „jako z jiného světa“.

„Když jsem si dal sprchu, začalo to být lepší, ale stále ten zápach cítím,“ dodává k tomu jeden z pracovníků, který osobně odebíral vzorky. Útěchou jemu i místním může být, že vláda by v průběhu dneška měla nechat mršinu odstranit.

', perex: '

Pozdvižení na jedné z filipínských pláži vzbudil nález pozůstatků neidentifikovaného zvířete, které tam vyplavilo moře. Nevábná organická masa pokrytá jakýmsi „vlasy“ láká vědce. Místní se mezitím bojí, že je to znamená blížící se pohromu. Informují o tom dnes britské bulvární deníky.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4967749-img-filipiny-v0.jpg?v=0', views: 4756, title: 'Moře na Filipínách vyplavilo záhadnou stvůru. Místní se v panice báli, že nastal soudný den', imgCount: 1, type: 'wide image', url: 'https://www.info.cz/magazin/more-na-filipinach-vyplavilo-zahadnou-stvuru-mistni-se-v-panice-bali-ze-nastal-soudny-den-30000.html' }, { id: 30343, date: '2018-05-19 06:00:00', body: '

-1

Link

Link

Link

Online reportáž se svatby můžete sledovat zde>>>

', perex: '

V sobotu čeká Velkou Británii další královská svatba. Ženit se bude druhorozený syn princezny Diany a prince Charlese Harry. Jeho vyvolenou je americká herečka Meghan Markleová a všichni napjatě očekávají, jak budou oslavy vypadat. Inspiruje se dvojice tradicí, nebo bude jejich sňatek naopak netradiční? Jisté ovšem je, že událost přítáhne velkou pozornost stejně jako se to povedlo u předchozích svateb členů britské královské rodiny.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4976045-img-svatba-velka-britanie-kralovna-kralovska-rodina-v0.jpg?v=0', views: 4426, title: 'GALERIE: Století královských svateb. Podívejte se na svatební dort Alžběty II. a zákulisí sňatku princezny Diany', imgCount: 32, type: 'normal', url: 'https://www.info.cz/magazin/galerie-stoleti-kralovskych-svateb-podivejte-se-na-svatebni-dort-alzbety-ii-a-zakulisi-snatku-princezny-diany-30343.html' }, { id: 29480, date: '2018-05-05 13:00:00', body: '

Říká si Khaled, skutečné jméno ale vyslovit nechce, se jednoho dne neprobudil a neřekl si „půjdu a stanu vrahem“. Jeho cesta k nelítostnému zabijákovi byla složitější.

Před tím, než v roce 2011 vypukly protivládní protesty, byl Khaled dle svých slov mírumilovný člověk. Účast na protirežimních protestech ho však změnila. „Byl to pro mě úžasný pocit svobody, smíšený ale se strachem z režimu,“ vzpomíná na den, kdy se připojil k protivládnímu boji.

„Cítili jsme, že děláme něco, co naší zemi pomůže. Něco, co přinese svobodu a jiného prezidenta. Bylo nás málo, ne více než 30.“ V té době nepřemýšleli prý ani nad tím, že by potřebovali zbraně, „na to jsme neměli odvahu.“ Jednoho dne byl ale Khaled zatčen.

4942925:article:true:true:true

Prošel nejrůznějšími zařízeními, nakonec skončil v ústřední věznici. „Když mě do věznice převezli, nemohl jsem kvůli boleti zad spát ani chodit.“ Při výsleších musel totiž snášet i mučení. „Řetězy mě přivázali za ruce ke stropu a bičovali mi záda a jeden z dozorců na mě řval, že mě nenávidí a chtěl by, abych zemřel. V té chvíli jsem se rozhodl, že když mě Bůh zachrání, zabiju ho.“

Když Khaled vyšel z vězení, opravdu si dozorce našel. „Vzal jsem ho na farmu nedaleko věznice, vytáhl jsem mu jazyk a pomocí nůžek ho rozstříhal. To mi ale nestačilo. Když začal prosit, abych ho zabil, udělal jsem to.“

„Přes všechno co jsem udělal, necítím lítost ani smutek. Naopak, kdybych se rozhodoval znovu, udělám to také. Kdyby byla nějaká naděje na spravedlnost, že za ponižování vězňů bude pykat, neudělal bych to. Stát se ale o takové věci nestaral.“

Link

V polovině roku 2013, krátce poté, co se syrská armáda stáhla z Rakká, se Khaled přidal k protiasadovské skupině Ahrar aš-Šám a pomáhal likvidovat její konkurenty.

Přerod v zabijáka dokonal výcvik v Allepu, kde Khaleda spolu s dalšími naučil francouzský trenér zacházet s odstřelovací puškou. Naučil se metodicky vraždit, hlavně na zajatcích – vojácích Asadova režimu. „Umístili je na nějaké nepřístupné místo, aby byl k jejich zastřelení potřeba sniper. Nebo poslali skupinu zajatců a přikázali zabít jen jednoho z nich tak, aby ostatní nepřišli k újmě,“ říká pro BBC.

Khaleda naučili i další dovednosti, například jak odvést pozornost, aby mohl další sniper odstřelit svoji oběť. Bylo to krvavé a nelidské vzdělání. 

Link

Zrady, hádky o taktice a nerovnováha sil, to všechno vedlo k tomu, že syrští rebelové se začali mezi jednotlivými frakcemi mísit. Khaled také opustil islamisty ze skupiny Ahrar -Šám a připojil se k organizaci An-Nusrá napojenou na Al-Káidu.

V roce 2014 ale Islámský stát obsadil město Rakká, které se v podstatě stalo chalífátem. Bojovníci terorizovali civilní obyvatelstvo. „Islámský stát si přivlastnil jejich majetek, zabíjel, věznil a mučil je z nejrůznějších důvodů. Tresty hrozily za používání mobilních telefonů, fotografování nebo kouření.“

Khaled se najednou dostal do svízelné situace, podobně jako jiní představitelé rebelů totiž dostal finanční pobídku od tzv. Islámského státu, aby se připojil do jeho řad. Odmítnutí by pro něj znamenalo rozsudek smrti. S posvěcením od An-Nusrá se tak stal jakýmsi dvojitým agentem. „Tvářil jsem se mile, ale potají jsem členy Islámského státu unášel, vyslýchal a zabíjel.“

Link

Nakonec ale utekl. Nejdříve na východ Sýrie a pak do Turecka. „Nedopustil jsem se žádného zločinu. Když vidíte někoho, kdo by obrátil zbraň proti vašemu otci nebo chtěl zabít vašeho bratra, nemůžete mlčet. Zabil jsem více než 100 lidí v bojích proti režimu a z Islámského státu, ničeho nelituji. Bůh ví, že jsem nikdy nezabil civilistu nebo nevinného člověka.

29480

', perex: '

Sýrie se potýká s válkou už dlouhých sedm let. Tamní prezident Bašár Asad je v konfliktu nejen s takzvaným Islámským státem, ale také se skupinami povstalců. Jedním z klíčových bojišť, na kterém se vedlo mnoho bitev, je i město Rakká. O tom, jak se jeden z mnoha nekonfliktních demonstrantů ocitl v řadách Islámského státu a zabil na celou stovku lidí, nyní vypráví dokument BBC.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/3674672-img-islamsky-stat-islam-syrie-irak-isis-v0.jpg?v=0', views: 4372, title: 'Dvojitý agent v řadách Islámského státu: Tvářil jsem se mile, ale potají jsem je zabíjel', imgCount: 21, type: 'wide gallery', url: 'https://www.info.cz/magazin/dvojity-agent-v-radach-islamskeho-statu-tvaril-jsem-se-mile-ale-potaji-jsem-je-zabijel-29480.html' }, { id: 30112, date: '2018-05-15 12:00:00', body: '

Proč je dobré si v EU ukazovat příklady dobré praxe?

Je to určitě dobrý nápad a ne jen pro nás europoslance, ale i pro lidi z Komise. Je to dobré proto, abychom zůstali v kontaktu s realitou, s čímž mají někteří politici problém. Vezměte si oblast sociální politiky, to není nic akademického. Tady je potřeba vidět, jaký dopad má schválená legislativa. To je naše zodpovědnost.

Kvůli tomuto jste přijeli do Česka?

Smyslem naší cesty po Česku bylo jednak na vlastní oči vidět, jak fungují některé projekty v praxi, a pak mluvit s vysoce postavenými politiky. Osobně mně tolik nezajímaly technické detaily konkrétních legislativ, ale spíše politické trendy, které udává vaše politická reprezentace. Důležitý je v tomto ohledu postoj k tomu, jak by měl v budoucnosti vypadat pracovní trh v Evropě. Nesmíme zapomínat na to, že v Evropě jsou mezi jednotlivými zeměmi rozdíly, které lze vysvětlit národními specifiky, ekonomickou realitou nebo dokonce klimatickými podmínkami. To musíme respektovat.

Link

Tohle všechno je důležité i v kontextu toho, že Evropa se neustále vzdaluje svým občanům. Posledních několik desítek let vývoje bylo hlavně o ekonomice, což přineslo spoustu benefitů, například můžeme volně cestovat po celém kontinentu. Na co se ale musíme soustředit nyní, je to, aby Evropa neztratila se svými občany kontakt.

Co se pro to dá udělat?

Jednou z cest, jak tohle zlepšit, byly celonárodní kandidátky při volbách do Evropského parlamentu (Voliči by mohli kromě národních kandidátů vybírat i z celoevropských. Návrh ale neprošel na jaře přes Evropský parlament; pozn. red.). Tuhle bitvu jsme prohráli, a to hlavně kvůli Němcům, kteří jsou ostře proti.

Citat

Co jiného tedy můžeme dělat? Myslím, že musíme postupovat krok za krokem. V médiích třeba chybí informace o tom, co EU dělá a co by měla dělat. To se musí změnit. Šéf Komise Juncker také správně mluvil o tom, že komisaři by měli cestovat po Evropě a potkávat se osobně s lidmi. A konečně, jako skvělý mi přijde nápad francouzského prezidenta Macrona, který chce pořádat konzultace s občany o tom, jak by měla vypadat naše budoucnost. Vím, že jedna z takových konzultací proběhla v těchto dnech i tady u vás. Je to dobře, protože vše se točí kolem národních problémů a lidé nevnímají evropskou dimenzi. Přispívají k tomu i samotní politici, kteří v momentě, kdy je něco špatně, tak řeknou, že za to může ta zatracená Evropa. V případě úspěchu se naopak kasají, že jsou to jejich zásluhy. Tak to ale není a nemůže to tak fungovat.

Kdo za to může? Do jaké míry je to chyba evropských institucí, které nedokáží komunikovat své úspěchy?

Je to chyba nás všech a hlavně politiků. Když si otevřete americké noviny, tak se tam píše o USA, a v evropském tisku? Kde je něco o Evropě? Myslím, že by pomohlo, kdyby bylo běžné, aby se na školách vyučoval předmět s názvem Evropa nebo evropská integrace, kde by se už děti seznamovaly s tím, co jsou to základní evropské hodnoty. O zavedení něčeho takového není ale mezi politiky zájem, protože by to mohlo vést ke ztrátě suverenity, což je něco, co oni nechtějí.

Link

Jak se na něco takového dívají ve vaší zemi, tedy ve Španělsku?

Tam je to podobné jako kdekoliv jinde v Evropě. Lidé tam křičí, že za finanční krizi, kterou jsme si prošli, může EU. To ale není pravda, vinu nese náš bankovní systém. Evropská unie se ve Španělsku za léta našeho členství zasloužila o řadu pozitivních věcí, máme opravené silnice a také památky. Bez evropských fondů by to nebylo možné. Naši politici to vědí, ale i tak si často připisují zásluhy oni a nemluví o tom, co EU dokázala.

Nedávejte politické pravomoci regionům, nebo dopadnete jako Katalánsko

Vraťme se k misi europoslanců v Česku. Měli jste možnost navštívit konkrétní místa a vidět, jak v praxi funguji některé projekty. Dozvěděl jste se něco o Česku, co jste před tím nevěděl?

Citat

Je toho spoustu, ale vyberu jen to nejzásadnější s tím, že pořadí nebude podle významu. Sice jsem měl nějakou představu, ale nyní jsem si potvrdil, jak silnou linku má vaše země na těžký průmysl. Příliš na to sázíte. Mám vaši zemi rád, ale vašim politikům bych doporučil, aby se začali soustředit také na nové sektory. Pokud to neuděláte, budete mít v budoucnu velké problémy.

Nevěděl jsem dále, že Česko má problémy s romskou menšinou. To je něco, co řešíme i ve Španělsku. Dokonce bych řekl, že jsme na tom hůře.

Jak to myslíte?

Ve Španělsku jsou romské komunity napojeny na obchod s drogami. U vás jsem nic takového nezaznamenal, ale samozřejmě jsem si nemohl nevšimnout problémů s integrací.

Co dalšího jste se o ČR dozvěděl?

Nelze nevidět, že máte problémy s nacionalismem a Evropou. Mohou za to některé politické strany a také to, že velmi silně interpretujete subsidiaritu (politická zásada, dle které se rozhodování a zodpovědnost ve veřejných záležitostech odehrává na nejnižším stupni veřejné správy, tedy co nejblíže občanům; pozn. red.). Tady budete muset najít rovnováhu. Být součástí Evropy znamená benefity, ale je nutné přinášet i oběti. Rozumím některým vašim obavám a také tomu, že chcete co nejrychleji dohnat západoevropské země. Nesouhlasíte s některými návrhy, protože se bojíte ztráty suverenity. Jako příklad mohu uvést ELA (European Labour Agency; Evropský orgán pro pracovní příležitosti, který má pomáhat vymáhat práva pracujících v EU nebo v řešení přeshraničních sporů; pozn. red.). Pokud ale chceme Evropu pro lidi, tak tohle je cestam, jak tomu pomoct.

Link

Zklamalo vás v ČR něco?

Ne, vaše země si vede dobře. Snad jen trochu s nadsázkou - jediné, co se mi ve vašem hlavním městě nelíbí, je, že nemáte v ulicích asfalt, ale dlaždice. To je nebezpečné i pro chodce. Měli byste to napravit (smích).

V čem může jít Česko příkladem jiným zemím v EU?

V mnoha ohledech určitě ve vzdělávání. Velmi dobře u vás funguje propojení mezi akademickou sférou a průmyslovým sektorem. Řekl bych, že je to jedno z tajemství vašeho úspěchu.

Pro Španělsko můžete jít příkladem také v řešení romské otázky. Jak už jsem říkal, i u nás žije romská menšina a vím, že lidé od nás se už byli v Česku dívat, jak to tady funguje.

Link

A v neposlední řadě je to také schopnost najít na politické úrovni vůli ke spolupráci mezi stranami z opačného politického spektra. To ve Španělsku neumíme.

V čem se můžeme poučit ze španělské zkušenosti?

V jedné věci určitě ano. Máme dobré zkušenosti s řízením cestovního ruchu. Jsme v tom opravdu specialisté. Hodně jsem tu také slýchal lidi mluvit o regionech. Prosím vás, nikdy nedávejte politickou moc regionům. Pokud to uděláte, budete čelit problémům, jaké má Španělsko.

-1 

', perex: '

Ve Španělsku žije druhá nejpočetnější romská komunita v Evropě a země má problémy s její integrací. „Potíže má i Česko, ale nezaznamenal jsem tu třeba napojení na obchod s drogami, jako je tomu u nás. Vaše země nám může jít příkladem,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ španělský europoslanec Enrique Calvet Chambon (ALDE). Do Česka přijel v čele mise zahraničních europoslanců z výboru pro zaměstnanost a sociální věci (EMPL), kteří tu v předchozích dnech hledali příklady dobré praxe. V čem dalším mohou Češi ostatní země EU inspirovat? A v čem by se naopak měli od jiných přiučit? 

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4970779-img-enrique-calvet-chambon-v0.jpg?v=0', views: 4165, title: 'Od Čechů se můžeme učit, jak zacházet s Romy, říká pro INFO.CZ španělský europoslanec', imgCount: 12, type: 'wide gallery', url: 'https://www.info.cz/evropska-unie/od-cechu-se-muzeme-ucit-jak-zachazet-s-romy-rika-pro-info-cz-spanelsky-europoslanec-30112.html' }, ]; // Spust controller $('.main-article.next-article').nextArticleController({ articles: articles, mainArticleId: mainArticleId, nextArticleRenderer: { element: '.main-article.next-article', options: { renderCallbacks: [function(selectedArticle) { if (selectedArticle.type.indexOf('normal') < 0) $('.four-col.left.second').css({marginTop: 776}); }] } }, nextArticleLoader: { element: loaderSelector, options: { duration: 10 } }, scrollTarget: { element: loaderSelector, options: { tolerance: 200 } } }); }); })(jQuery);