Články odjinud

„Chci prostě jen být s mámou.“ Slučování rodin se pro uprchlíky v Německu mění v závod s časem

„Chci prostě jen být s mámou.“ Slučování rodin se pro uprchlíky v Německu mění v závod s časem

Běženci, kterým Německo udělilo takzvanou doplňkovou ochranu, se od tohoto týdne konečně dočkají – smějí za nimi dorazit i jejich rodiny. Na systém, který byl před víc než dvěma lety pozastaven, spoléhají desetitisíce běženců, pro mnohé ale rozhodnutí o opětovném slučování rodin přichází pozdě. Děti s rodiči v Německu, které během posledních dvou let dovršily plnoletosti, mají smůlu a hrozí, že budou muset za hranicemi zůstat samy.

To je případ 17leté Rihamy ze Sýrie. Její matce se podařilo dostat do Německa, Rihama spolu s otcem a dvěma sestrami ale zůstala v Libanonu, který jim poskytl dočasné útočiště. Žijí v potemnělém bytě o rozloze 30 metrů čtverečních, který opouštějí jen, pokud to je opravdu nezbytné. Venku jim totiž hrozí neustálé nebezpečí.

„Chci prostě jen být s mámou,“ říká pro německou televizi Deutsche Welle Rihama, jejíž matka žije na předměstí německého města Karlsruhe. Na to, aby se mohla s matkou vidět, čeká už déle než tři roky. Pokud se ale jejich žádost o sloučení v Německu nestihne vyřídit dříve, než jí bude 18 let, je velmi pravděpodobné, že se jen tak neuvidí.

Současná pravidla pro slučování rodin totiž platí pouze pro manžele a nezletilé děti. Snaha dostat se za matkou se tak pro Rihamu stává závod s časem. „Jsem vyděšená z toho, že tu zůstanu sama,“ říká dívka.

Možnost sjednocovat rodiny běženců v roce 2015 vyhlásila vláda CDU/CSU a SPD v čele s Angelou Merkelovou. Pro mnohé syrské uprchlíky, kteří utíkali před zuřící válkou, to byl jeden z důvodů, proč se rozhodli z uprchlických táborů v Libanonu, Turecku nebo Jordánsku na nebezpečnou cestu do Německa vydat. V roce 2016 byl ale systém pozastaven a rodiny zůstaly rozdělené.

INFOGRAFIKA DNE: Migrace do EU v prvním pololetí roku 2018

Podobně to probíhalo i v případu Rihamy. Její matka Ftejm byla učitelkou v Damašku, když jí začaly chodit výhrůžky smrtí. Na seznam nepohodlných se dostala poté, co se účastnila protestu proti ukončení fungování její školy. Rozhodla se proto utéct.

„Neměli jsme dost peněz na to, abychom mohli všichni odejít,“ vysvětluje Ftejm důvod, proč utekla před výhrůžkami bez zbytku rodiny. Doufala navíc, že za ní rodina bude moct po šesti měsících přijet a žít s ní v Německu. Mezitím se však v zemi změnila azylová pravidla a slučování rodin bylo pozastaveno.

Otec Rihamy tak zůstal se třemi dětmi sám. „Žijeme v jednom ze zdravotně nejnebezpečnějších míst na světě,“ říká Ahad, který v Sýrii pracoval jako lékař. Jejich byt je obklopen množstvím odpadků, špinavou vodou a pochmurnou atmosféru zde umocňují stopy po kulkách ve zdech, které zde zbyly z minulých válek. Tohle není místo, kde by měly vyrůstat děti, stěžuje si Ahad.

„Jejich psychika trpí,“ říká při pohledu na vlastní děti Ahad. V nekonečném strachu žije hlavně nejstarší Rihama. „Mám strach jít ven,“ říká s tím, že obtěžování a sexuální násilí na dívkách tu je na denním pořádku.

„V naší kultuře žijeme pod dohledem rodičů i poté, co nám je 18,“ vysvětluje Rihama, která se podle mladší sestry už pokusila podřezat si zápěstí. Pokud bude muset v Libanonu zůstat sama bez sester a otce, pokusí se prý vzít si život znovu.

Pravidla pro slučování rodin, ze kterých jsou vyloučeny děti, které během zdlouhavých procesů dovršily plnoletosti, se i proto stávají terčem kritiky lidskoprávních organizací. V Německu se aktuálně chystají změny zákona, o těch se však bude hlasovat až poté, co Riham dovrší 18 let.

Podobně jako matka Rihamy čekají na sloučení tisíce dalších – podle německých zastupitelských úřadů v Jordánsku, Libanonu, Iráku a Turecku to je přes 30 tisíc lidí. Kompromis německé vlády však počet běženců, za kterými od 1. srpna mohou znovu přicházet jejich rodiny, omezuje na 1000 lidí měsíčně.

Vybrat tisícovku „šťastných“ je tak pro německé úřady vzhledem k počtu žádostí velmi komplikované. Mezi hlavní kritéria, která úřady berou v potaz, patří nejlepší zájem dětí, humanitární a zdravotní situace rodinných příslušníků nebo to, jak dlouho už žijí odděleni. Ve druhém sledu se hodnotí také integrační kritéria, jako je znalost němčiny nebo zaměstnatelnost žadatelů.

Matka Rihamy si je proto vědomá rizika, že se do síta nemusí její rodina vejít a může trvat další tři nebo čtyři roky, než se za ní její dcery s manželem dostanou. V takovém případě by však byla v ohrožení i její druhá nejstarší dcera, která dovrší 18 let za dva roky. Pokud se proto v nejbližší době nepřijmou nová pravidla, může se snaha dostat se do Německa stát závodem s časem i pro ni.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I techto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud