Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Chtěl bych normálně žít, domů se už vrátit nemůžu,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ migrant čekající na azyl v Itálii

„Chtěl bych normálně žít, domů se už vrátit nemůžu,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ migrant čekající na azyl v Itálii

Velké tmavé oči a nesmělý úsměv. To je něco, co na Samuelovi upoutá snad každého. A pak také plynná italština, kterou se mladý Nigerijec pohodlně domluví. Už několik měsíců žije v provizorním bydlení v severoitalském městě Udine, které spravuje Červený kříž, a čeká, jak dopadne jeho odvolání. Italské úřady totiž jeho první žádost o azyl zamítly a Samuel nyní doufá, že jejich druhé rozhodnutí bude jiné. Podle pracovníků v objektu, kde žije spolu s dalšími asi čtyřmi desítkami žadateli o azyl převážně z Afriky, je zářným příkladem migranta, který je bezproblémový a který je ochoten se přizpůsobit. „Můžu dělat cokoliv, chci pouze slušně žít,“ říká Nigerijec, který se dostal do rukou obchodníků s bílým masem a utekl před nimi do Evropy. O tom, co se stalo, jaké jsou jeho šance na to, aby mohl v Evropě zůstat, a také o tom, jak tráví nekonečné dni v provizorním uprchlickém táboře v Itálii, se otevřeně rozpovídal v rozhovoru pro INFO.CZ.

Jak dlouho jsi v Udine?

Nyní to jsou čtyři měsíce.

Odkud jsi sem přišel?

Z Nigérie.

Jaký jsi měl k tomu důvod?

Nebylo mi tam dobře. Žilo se mi tam moc špatně.

Přišel jsi sám?

Ano, sám.

Můžeš nám popsat, proč ses rozhodl, že odejdeš?

Nebylo to mé rozhodnutí, že odejdu. V Nigérii jsem na místě, kde jsem pracoval, potkal dívku a chtěl jsem se s ní oženit. Řekla mi, že její rodiče žijí v Libyi a ona je v Nigérii sama. Jezdila je navštěvovat a pak se vracela za mnou. Jednou jsme se domluvili, že pojedu s ní, aby mne s nimi seznámila a začali jsme připravovat svatbu. Sedli jsme do auta a jeli. Když jsme dojeli na místo, kde jsme se měli potkat s jejími rodiči, tak mi řekla, že ten muž není její otec, ale strýc. Do toho přišli vojáci a řekli mi, ať jsem v klidu, že mají pro mne práci. Vůbec jsem nechápal, co se děje a proč mě tam chtějí držet. Já jsem navíc křesťan, zatímco oni byli muslimové. Na to mi pověděli, že mi časem narostou vousy a že změním náboženství.

Jak ses v ten moment cítil?

Dostal jsem obrovský strach z toho, co po mě chtěli. Bylo mi to všechno strašně divné a po nějaké době jsem začal přemýšlet, jestli to není nějaká léčka.

Kdy jsi pochopil, že šlo o past?

Když mě dovedli na trh a snažili se mě donutit, abych se oblékl do dlouhých šatů, které nosili oni. Viděl jsem tam několik lidí se stejnou barvou pleti, jako mám já. Zjistil jsem, že jsou to Ghaňané. Dal jsem se s nimi do řeči a ptal jsem se jich, co mám dělat. Oni mi řekli, že pokud nezměním náboženství, tak mě ti lidé mohou klidně zabít. Samozřejmě mi sebrali pas. Nemohl jsem nic dělat.

Měl jsi u sebe nějaké peníze? Co jsi chtěl dělat?

Měl jsem asi tři tisíce dolarů, které jsem měl připravené na svatbu. Ty jsem použil na útěk, když jsem je dal lidem, které jsem poprosil o pomoc. Ti mě odvezli ze Sabhá do Tripolisu, kde jsem zůstal tři týdny. Přemýšlel jsem, co budu dělat, jestli se mám vrátit do své země, nebo jet někam jinam. Nakonec jsem utekl a rozhodl se, že pojedu do Itálie. Převládl u mě strach, protože jsem věděl, že ti lidé, co mě chytili, vědí, kdo jsem a kde bydlím. To byl důvod, proč jsem odešel sem.

Jak ses dostal do Evropy?

Jel jsem na lodi, která přistála na Sicílii. Po vystoupení jsem požádal o azyl, ale nedostal jsem ho, protože mi bylo řečeno, že na něj nemám nárok. Zůstal jsem v Itálii rok a dva měsíce.

Co jsi po tu dobu dělal?

Byl jsem na několika místech v zemi a různě jsem chodil po ulicích. Nevěděl jsem, co mám dělat. Chtěl jsem si najít nějaké místo, kde bych se mohl uchytit a normálně žít.

Jak jsi přežíval bez práce?

Prosil jsem lidi, co chodili kolem, o peníze. Žebral jsem, abych měl vůbec něco k jídlu. Potkal jsem lidi, kteří chtěli, abych jim zaplatil za cestu do Německa. Loni v říjnu mne ale už na cestě kousek odtud zastavila policie a poslala mne sem do Udine. Nyní čekám, až mne přijme komise a rozhodne, co se mnou bude dál (Pokud italské úřady zamítnou první podanou žádost o azyl, migrant se může odvolat a požádat o něj znovu; pozn. red.).

Mluvíš velmi dobře italsky. Kde ses to naučil?

Už jsem tu byl v roce 2000 a pracoval jsem jako soustružník.

Pokud bys dostal mezinárodní ochranu v Itálii, chtěl bys v ní zůstat?

Ano, určitě.

A co bys dělal?

Chtěl bych dělat cokoliv, jakoukoliv užitečnou práci. Vím, že v dnešní době už to není tak jednoduché jako v roce 2000, protože se změnily podmínky. Ale můžu dělat opravdu cokoliv.

Nyní bydlíš spolu s dalšími žadateli o azyl v ubikacích, o které se v Udine stará Červený kříž. Jak trávíš den?

Mám postel, mám všechno, nestěžuju si.

A co děláš přes den?

Snažím se hledat nějakou práci a mluvím o tom s lidmi tady ve městě. Abych pořád neseděl doma, tak se snažím chodit někam ven. Dokud mne nezavolají na komisi, tak musím vydržet a být trpělivý.

 

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1