Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Cílová destinace Španělsko. Míří sem nejvíc migrantů, země se před nimi ale neuzavírá. Proč?

Cílová destinace Španělsko. Míří sem nejvíc migrantů, země se před nimi ale neuzavírá. Proč?

Podle nejnovějších dat Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) do Španělska v říjnu poprvé přišlo víc než 10 tisíc migrantů za měsíc. To je v porovnání s ostatními zeměmi na jihu Evropy obrovské číslo – zatímco Řecko zaznamenalo za uplynulých 30 dní lehce přes 3300 příchodů, v případě Itálie to byla dokonce pouhá tisícovka. Španělsko totiž zůstává v protiimigračně naladěné Evropě jedinou zemí, která zůstala vůči nově příchozím – především ze severní Afriky – velmi vstřícná. Čím to je, že je tamní společnost i po migrační krizi stále otevřená?

V porovnání s předchozími lety je migrantů přicházejících do Evropy stále méně – zatímco v roce 2016 k evropským břehům doplulo 335 tisíc lidí, loni jich bylo 150 tisíc a letos 100 tisíc. Země, jako Itálie, ale i Německo či Švédsko začaly dveře migrantům postupně uzavírat a proti nově příchozím se obrnily přísnější migrační politikou. Mezi evropskými státy, které čelí největšímu migračnímu tlaku, je však jedna výjimka, která se protiimigrační vlnou strhnout nenechala.

Touto nejvíce otevřenou zemí Evropy je Španělsko, kam také v současné době míří největší počet migrantů – z celkových 100 tisíc lidí, kteří přes Středozemní moře do Evropy v letošním roce dorazili, jich téměř polovina skončila právě ve Španělsku. Podle IOM tak do jihoevropské země, která se sama potýká s ekonomickými problémy či separatistickými tendencemi Katalánska, letos přišlo víc migrantů než v letech 2015, 2016 a 2017 dohromady.

„Má to souvislost se změnou politiky třeba v Itálii a také s deklarovaným uzavřením balkánské trasy na východě. Potvrzuje se nám tím to, že v případě represivních opatření bude lidí sice přicházet o něco méně, budou ale přicházet i nadále a budou hledat cesty, které jsou v tu chvíli nejprostupnější. To je pro migranty z Afriky dnes právě španělská trasa. Tamní vláda totiž neuplatňuje tak represivní politiku, jako například Itálie, a je to dáno také tím, že španělská společnost není tak výrazně protiimigračně naladěná,“ říká pro INFO.CZ odborník na migraci z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Tomáš Jungwirth.

Otevřenost španělské společnosti vůči migrantům dokazuje nedávný průzkum společnosti Pew Research Center – z šetření, které se uskutečnilo mezi 10 zeměmi Evropské unie, vyšlo Španělsko dokonce jako nejvstřícnější. Pro přijímání lidí, kteří prchají před válkou a násilím, se vyslovilo 86 procent Španělů, které následovali s 83 procenty Nizozemci a s 82 procenty Němci. Na opačném konci žebříčku se pak umístilo Maďarsko, kde je pro přijímání uprchlíků jen 32 procent obyvatel.

Záchranářské lodě ve Středomoří

Výstupy brojící proti běžencům však uslyšíme jen stěží také z úst španělských politiků. Bylo to právě Španělsko, které se v červnu rozhodlo otevřít přístav lodi Aquarius s 629 migranty na palubě, které předtím Itálie i Malta odmítly. Nová španělská vláda pak v létě neprotestovala ani proti soudnímu rozhodnutí, které kabinet nového premiéra Pedra Sáncheze vyzvalo ke splnění migrační kvóty. K ní se státy Evropské unie zavázaly v roce 2015, řada zemí včetně Česka ji ale nesplnila a naopak ji aktivně zpochybňovala.

„Sliby se mají plnit a naše vláda už od samého začátku ukázala empatii a vstřícnost s ohledem na dramatickou situaci, kterou zažívají tisíce lidí ve Středomoří,“ komentoval tehdejší soudní rozhodnutí nový španělský premiér Pedro Sánchez, který tak potvrdil, že jeho vláda závazek předchozí vlády Mariana Rajoye splní.

Čím to, že je Španělsko vůči migrantům tak vstřícné? „Určitě je to dáno do velké míry historií Španělska. Je to země, která má dlouhodobě na severoafrické státy úzké vazby a jejich společnosti byly v minulosti do určité míry provázané. Španělská veřejnost je navíc zvyklá na různost a diverzitu a nemá iracionální strach z islámu, jako tomu je třeba v České republice,“ podotýká Jungwirth.

Odborníkova slova dokresluje další průzkum Pew Research Center, podle kterého by bylo ochotno přijmout muslima za příbuzného jen 12 procent Čechů, v případě Španělska to je ale 74 procent. Největší poměr lidí, kteří by neměli s muslimem v rodině problém, se však nachází v Nizozemsku, kde se pro vyslovilo 88 procent obyvatel.

Přestože jsou spíš v menšině, protiimigrační postoje se na španělské politické scéně přeci jen objevují. Jedním z těch, kteří se otevřeně postavili proti příchodu lidí z Afriky, se stal lídr opoziční Lidové strany Pablo Casado. „Není možné přijmout každého a není to udržitelné ani pro náš sociální stát vzít k sobě miliony Afričanů, kteří chtějí přijít do Evropy,“ prohlásil Casado v červenci a dodal: „Musíme to říct, i když to je politicky nekorektní.“ Jeho výrok se však stal terčem kritiky ostatních politiků včetně barcelonské starostky Ady Colauové, podle které jsou takováto prohlášení krokem k „destrukci Evropy a demokracie samotné“.

Vedle historické provázanosti s Afrikou však může být důvodem otevřenosti španělské společnosti i to, že se země potýká s úplně jinými problémy, než je migrace. Podle průzkumu Sociologického výzkumného centra v Madridu je pro drtivou většinu Španělů hlavním zdrojem obav především vysoká nezaměstnanost, která se pohybuje kolem 15 procent a je druhou nejvyšší v Evropské unii. Migrace pak v žebříčku obav španělské společnosti skončila až na pátém místě za korupcí nebo za stagnující ekonomikou.

„Podle mě je obdivuhodné, že tváří v tvář takovým výzvám, jako je vysoká nezaměstnanost a ekonomické problémy, se kterými se Španělsko potýká již několik let, se tamní společnost neuzavřela a nedeklarovala, jako tomu je v jiných státech včetně České republiky, že si bude problémy řešit sama a nechce do svého společenství nikoho dalšího vpouštět,“ říká pro INFO.CZ Jungwirth.

„Myslím, že je za to Španělům potřeba vyjádřit uznání, ale je samozřejmě otevřená otázka, zda by v případě, kdy by žadatelů o azyl přicházelo do Španělska více dlouhou dobu, tam vstřícnější a otevřenější atmosféra zůstala nebo by se v dosud tolerantní společnosti etablovala nějaká represivní až extremistická politická síla. K tomu ale zatím nedošlo,“ uzavírá odborník AMO.

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1