Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Czexit opět ve hře: Babiš chce vládnout sám, je schopný riskovat i potíže v zahraničí, říká expert

Czexit opět ve hře: Babiš chce vládnout sám, je schopný riskovat i potíže v zahraničí, říká expert

Nebezpečná otázka o možném uzákonění referenda, které by umožňovalo Čechům hlasovat o vystoupení z Evropské unie, se opět dostává do hry. Po krachu jednání hnutí ANO s ČSSD se na české politické scéně rýsuje menšinová vláda s podporou komunistů a krajně pravicové strany SPD, pro kterou je možnost vypsání referenda o czexitu naprosto zásadní. Přestože Babiš tvrdí, že umožnění takového hlasování nechce, stále hrozí to, že referendum za podporu Tomia Okamury vymění. Podle politologa Ladislava Mrklase je totiž jediným cílem Babiše neomezeně vládnout. „Podle mě je pro to schopen udělat leccos, včetně toho riskovat základní problémy v zahraničně politické orientaci země,“ říká pro INFO.CZ s tím, že v Bruselu budou šéfovi ANO spolupráci s dvěma extrémními subjekty často připomínat.

Nervozita kolem czexitu začala nabírat na obrátkách poté, co jednání mezi hnutím ANO a sociálními demokraty skončilo nezdarem a prezident Miloš Zeman na úterní schůzce Babišovi doporučil, aby se pokusil dohodnout vládu s KSČM a SPD. Krajně pravicové hnutí Tomia Okamury však jakoukoliv spolupráci od počátku podmiňuje právě referendem o vystoupení Česka z EU.

„Co se týče programu, jsme s ANO téměř domluveni až na jednu pro nás poměrně zásadní věc, a to je referendum o zahraničněpolitických smlouvách. Bez něho bychom do podpory jakékoliv vlády nešli,“ potvrdil pro Českou televizi místopředseda SPD Radim Fiala.

„Pro SPD je to pravděpodobně podmínka, bez níž bude jen těžko tolerovat nějakou vládu vedenou Andrejem Babišem. To je základní věc, kterou slíbila svým voličům – jednak prosazení referenda jako takového a jednak referendum o široké škále otázek včetně tak zásadních rozhodnutí, jako je vystoupení země z Evropské unie. Takže to pro ně může být skutečně ta nejzásadnější podmínka pro vyjednávání vůbec,“ říká pro INFO.CZ politolog CEVRO Institut Ladislav Mrklas.

Případný vznik menšinové vlády za podpory dvou extrémních subjektů pravolevého spektra tak pro Česko ukrývá obrovské nebezpečí – hrozí, že Babiš zahnaný do kouta může na podmínku SPD kývnout. „Jsem dlouhodobě přesvědčen o tom, že hlavním a jediným cílem Andreje Babiše je vládnout – sám a neomezeně. Chce vládnout jednobarevné vládě, ve které bude premiérem, veškeré personální záležitosti budou spadat do jeho kompetencí a všechny zásadní kroky vlády budou výhradně jeho rozhodnutím,“ tvrdí odborník.

„Podle mě je pro to schopen udělat leccos, včetně toho riskovat základní problémy v zahraničně politické orientaci země. Je samozřejmě otázka, jestli má uvnitř hnutí ANO Babiš takovou pozici, že si dokáže úplně všechno zajistit. To neumím vyhodnotit. Zatím se objevovaly signály, že se to možná některým členům hnutí nelíbí, je ale otázka, jestli je jejich síla taková, aby Andreje Babiše alespoň přibrzdili. Já si ale myslím, že taková síla spíš není,“ dodává Mrklas.

Zatímco například ministryně financí v demisi Alena Schillerová nebo pro místní rozvoj Klára Dostálová nemají s vládou podpořenou Okamurou problém, hnutí SPD kritizoval například bývalý ministr financí Ivan Pilný, ministr spravedlnosti Robert Pelikán ale i česká eurokomisařka Věra Jourová. „Pořád doufám, že to nenastane, a opravdu velice přemýšlím nad tím, co to bude znamenat pro mne,“ řekla České televizi Jourová s tím, že by takový krok měl dopad na obrázek Česka v Evropě.

To, že by kabinet opřený o hlasy komunistů a především krajně pravicové strany SPD vyslal do Bruselu velmi špatný signál, je bez debat. Česko by se tak mohlo přiblížit Maďarsku nebo Polsku, které jsou kvůli ohrožení vlády práva s Bruselem v otevřeném střetu. Proti Polsku Evropská komise dokonce spustila postup podle článku sedm lisabonské smlouvy, na jehož konci může zemi hrozit i pozastavení hlasovacích práv. Babiše, který se snaží v Bruselu působit jako proevropský politik, tak bude v případě vlády s podporou KSČM a SPD čekat těžké lavírování mezi dvěma stranami – Bruselem a partnery, o jejichž hlasy bude mít opřenou vládu.

„Andrej Babiš se bude nepochybně tvářit stále jako proevropský politik – koneckonců je to něco, co se mu hodí do krámu. Je potřeba si uvědomit pozadí jeho byznysu, jeho navázanost na evropské finance a podobně. To znamená, že nějakou velkou roztržku a problémy v komunikaci s Evropskou unií a unijními partnery riskovat nebude a naopak se bude snažit všechny uchlácholit, že se nic neděje, že je to vláda, kde má on jedinou mocenskou pozici, která je neohrozitelná,“ míní politolog.

„Na druhou stranu v zahraničí budou dobře vidět, jakým způsobem vláda vznikala, kdo jí vyjádřil důvěru nebo jí umožnil vyjádření důvěry, takže Babiš může něco říkat, ale na druhou stranu mu to budou velmi často připomínat. Nehledě na to, že v okamžiku, kdy by pak došlo na lámání chleba třeba právě v otázce referenda o vystoupení z EU, tak už není žádná úhybná cesta. Tam už by se dostal do pozice toho, kdo referendum způsobil,“ dodává Mrklas.

Spoluprací s SPD a KSČM se tak Babiš dostává na tenký led, a pokud se stranami na okraji pravolevého spektra skutečně domluví, může mít podle některých expertů potíže i při rozhodování o zahraniční politice – zatímco SPD tlačí na referendum o vystoupení z EU, komunisté jsou známí pro své dalekosáhlé výhrady vůči NATO. Podle Mrklase však Babiš bude mít při tvorbě zahraniční politiky volnou cestu.

„Zahraniční politika není pro voliče ani jedné z těchto dvou stran něco, co by je zajímalo a strany by to musely s nimi nějak zásadně řešit. Navíc oni v té vládě nebudou, to bude vláda Andreje Babiše, takže se ten problém podle mě přeceňuje,“ říká Mrklas s tím, že to, zda bude Babišova vláda víc nebo míň proevropská, nebo proruská, je jejich voličům víceméně jedno. „Myslím si, že Andrej Babiš to bude hrát na všechny strany a velmi šikovně,“ tvrdí politolog.

Pokud se tak Okamurovi podaří referendum o mezinárodních otázkách prosadit, má podle Mrklase vyhráno a o další vývoj zahraniční politiky se už tolik zajímat nebude. „Pokud Tomio Okamura prosadí obecné referendum, už podle mě nemusí prosadit vůbec nic. Jeho voliči jsou tak nastavení, že je to pro ně zásadní bod, a s tím si Okamura vystačí do konce volebního období. U komunistů to může být složitější – tam přeci jen není pouze jedno takto dominantní téma,“ dodává.

 

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1