Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Do brexitu zbývá 365 dní: Británie táhne za kratší provaz, termín se ještě může posunout, říká expert

„Měli bychom spolu jednat konstruktivně, s respektem a v duchu upřímné spolupráce,“ řekla přesně před rokem britská premiérka Theresa Mayová, když v parlamentu oznamovala aktivaci článku 50 Smlouvy o EU. Tento den tak oficiálně odstartoval proces vystoupení Velké Británie z Evropské unie, o kterém voliči Spojeného království rozhodli o devět měsíců dříve v referendu. I když rozhovory někdy těžce drhly a z obou stran se čas od času ozývala ostrá prohlášení, během posledního roku dosáhly Brusel s Londýnem významného pokroku, který posunul vyjednávání o velký kus dál. Oproti původním očekáváním ale dochází ke zpoždění a plné ruce práce budou mít britští a unijní vyjednavači ještě v dalším roce, který bude uzavřen oficiálním vystoupením historicky prvního člena z Evropské unie. Co se za uplynulých 365 dní v jednáních brexitu odehrálo a co čekat v roce následujícím?

29. březen je pro odchod Velké Británie z Evropské unie symbolickým datem – v tento den byl proces jednání o brexitu oficiálně spuštěn a v tento den roku 2019 má Spojené království z Evropské unie vystoupit. Od loňského 29. března, kdy Mayová v parlamentu pronášela větu, že „Británie opouští Evropskou unii“, se toho odehrálo hodně. První zádrhel, který ovlivnil celé jednání o brexitu, však nastal velmi brzy. Byly jím červnové předčasné volby, kterými si Mayová chtěla upevnit pozici a zajistit silnější mandát pro jednání o podmínkách brexitu. Výsledek ale přinesl pravý opak.

„Theresa Mayová vyhlásila volby a v té době se čekalo, že si upevní vlastní pozici v pohledu na brexit. Výsledek voleb byl ale takový, že mohla sestavit vládu pouze s podporou severoriských unionistů. Závislá je však nejen na unionistech, ale na všech členech Konzervativní strany, která je v této otázce velmi rozdělená. Od toho se pak odvíjel zádrhel ve vyjednávání – Británie velmi špatně utváří pozice toho, co by chtěla brexitem dosáhnout a jak,“ říká pro INFO.CZ analytik Asociace pro mezinárodní otázky Kryštof Kruliš s tím, že Londýn v rozhovorech s Bruselem tahá z kratší konec provazu.

Evropská strana si je tak během rozhovorů mnohem jistější, což je podle Kruliše dáno tím, že k jednání přistoupila velmi profesionálně. „Ze strany Evropské komise a jejího hlavního vyjednavače Michela Barniera byla provedena důkladná příprava. Evropská unie tak svým způsobem opanovala vyjednávání ve smyslu nalajnování hřiště včetně vymezení podmínky, že se nejdřív bude jednat o třech otázkách – o právech občanů EU v Británii, finančním vyrovnání a severoirské hranici – a další věci přijdou na řadu až poté, co se v těchto otázkách dosáhne dostatečného pokroku,“ míní odborník na vztah EU s anglofonními zeměmi.

720p 480p 360p 240p
brexit

„Vedle toho ta profesionalita unie spočívá v tom, že sedmadvacítka po celou dobu dosavadního jednání udržela soudržnost. Británie se tak stala článkem, který se snažil jednání dohánět a formovat pozici za pochodu. Zároveň se z Británie ozývaly nejrůznější hlasy, které volaly všemi směry,“ dodává Kruliš s tím, že ve volbách navíc mírně posílili také labouristi vedení Jeremym Corbynem, kteří od brexitu očekávají něco zcela jiného než konzervativci, což opět ztěžuje ucelenost britského postoje. Začátkem roku Corbyn například uvedl, že by Británie měla po odchodu zůstat v celní unii, což Mayová od počátku odmítá.

Dohoda mezi Mayovou a Junckerem je nedostatečná

Pojďme se tedy podívat, co se za poslední rok – respektive posledních devět měsíců – podařilo dohodnout. Jednání vedená na unijní straně Michelem Barnierem a za Británii Davidem Davisem odstartovala 19. června 2017, tedy rok po britském referendu. Od té doby dostaly podmínky odchodu Velké Británie z EU jasnější obrysy, a to navzdory tomu, že se rozhovory často zadrhávaly a celkově vlekly.  

Jak již bylo řečeno, úkolem prvního kola rozhovorů bylo nastínit řešení tří hlavních okruhů: budoucího nastavení práv občanů EU v Británii, finančního vyrovnání britských závazků vůči unii a nastavení režimu na hranici mezi Irskem a Severním Irskem. „Dostatečného pokroku“ potřebného k tomu, aby se mohlo postoupit do další fáze, se podařilo dosáhnout koncem loňského roku, kdy Mayová a předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker vydali společné prohlášení. Nyní se obě strany snaží politickou dohodu přetavit v právní text, který by mohly předložit unijním institucím a britskému parlamentu ke schválení.

Ne ve všech třech oblastech je ale vše dohodnuto na sto procent. „U dvou otázek se zdá, že už je téměř vše dořešeno – to znamená finanční vyrovnání a práva občanů. Sice zatím neznáme konečnou částku, kterou by měli Britové platit, ale proces už je v těchto oblastech vzájemně odsouhlasený,“ říká Kruliš. Přestože „účet za brexit“ obě strany ještě oficiálně nijak nevyjádřily, média hovoří o částce 35 až 39 miliardami liber, což odpovídá až 1,1 bilionu korun.

Právní text dohody o brexitu koncem února schválila a zveřejnila Evropská komise, britská premiérka se však proti jeho znění ostře ohradila s tím, že je pro Británii nepřijatelný. Kamenem úrazu se stala pasáž o budoucím režimu na hranici mezi Irskem a Severním Irskem, které je součástí Velké Británie. Komise zde navrhuje, že pokud Londýn nepřijde s jiným řešením, měla by zde platit unijní pravidla.

„Britové to odmítli s tím, že by to považovali za anexi Severního Irska Evropskou unií. Tento případ ale ukázal nedokončenost politických jednání z prosince, kdy byla otázka Severního Irska skrytá ve třech větách jednoho odstavce dohody mezi Junckerem a Mayovou. Teď to jen vyplulo na povrch a ukázalo se, že u této otázky stále neexistuje finální způsob, jak to vyřešit,“ vysvětluje Kruliš.

Právě budoucí pohraniční režim mezi Severním Irskem a Irskem je nejpalčivější problém celého vyjednávání. Zakopaný pes je přitom především v tom, že na tento problém nemá britská strana ucelený pohled a Londýn se zatím marně snaží vymyslet, jak zabránit vybudování pevné hranice, ale na druhou stranu nedopustit, aby došlo na scénář, který navrhuje Brusel. Podle analytika AMO navíc vyřešení sporné otázky závisí na tom, jak bude vypadat nastavení obchodních vztahů celé Británie vůči EU. Nad touto otázkou však zatím stále visí otazníky a Mayová si neustále stojí za tím, že Británie nezůstane součástí celní unie ani vnitřního trhu EU.

„Spekuluje se nad tím, jestli většina v britském parlamentu vůbec pro tyto podmínky zvedne ruku, nebo bude prosazovat nějaké další možnosti. Část Konzervativní strany totiž hrozí tím, že požadavky Mayové nechtějí. Je tam několik desítek členů Konzervativní strany, kteří by byli ochotní hlasovat s labouristy o jiné variantě brexitu, která by zahrnovala například setrvání v celní unii. To by z části přispělo k vyřešení severoirské otázky a bylo by to vítané také britským byznysem, ale zároveň by to pro těch pár desítek poslanců znamenalo rebelovat proti vlastní straně. Proto je to pořád velký otazník,“ popisuje vnitropolitickou situaci Británie Kruliš.

Co čekat od vyjednávání v následujících měsících?

Vzhledem k tomu, jak moc se severoirská otázka jeví jako nepřekonatelný problém, je předem jasné, že vyjednávání nebudou snadná ani v následujících měsících a vyjednavači brexitu budou mít plné ruce práce.

„Budou řešit zejména věci, které si vlečou z předchozí fáze – to znamená hlavně severoirskou hranici. Zadruhé si musí ujasnit, jak dlouhé bude přechodné období, kdy už Británie nebude členem EU, ale bude mít všechny parametry členské země, jako je členství na vnitřním trhu, v celní unii a bude nadále platit do rozpočtu. Jediný rozdíl bude to, že nebude moct hlasovat v orgánech EU, protože nebude členem,“ říká Kruliš s tím, že v přechodném období bude Británie moct konečně vyjednávat dohody se třetími státy, jako je USA, Indie, Austrálie nebo Nový Zéland.  

Přechodné období má podle představ Bruselu trvat do konce roku 2020 – těchto 21 měsíců má dát britským úřadům a podnikům čas, aby se novým podmínkám přizpůsobily, část britských poslanců by však hlasovalo pro to, aby byla tato lhůta prodloužena. „Když si pak poslechnete vyjednavače za Evropský parlament Guye Verhofstadta, tomu by také nevadilo, kdyby se to prodloužilo, a říká, že lhůta 21 měsíců není nepřekročitelná. Tento termín je dán proto, aby období skončilo s rozpočtem EU na daný rok a do dalšího rozpočtového období už to nezasahovalo, protože by to bylo náročné pro přepočítávání britského příspěvku. Ale to není věc, na které by se nedala najít dohoda,“ míní Kruliš.

Kromě toho se v současnosti jedná také o nastavení vztahů mezi Británií a Evropskou unií po přechodném období. Rozhovory točí kolem jakési rámcové podoby, která zatím dostává obrysy dohody o volném obchodu, finální parametry však budou stoprocentně dojednány až během přechodného období.

Ve hře je i posunutí termínu brexitu

Práce je ještě dost a obě strany navíc velmi tlačí čas, aby se do 29. března příštího roku všechno stihlo a právní text dohody stihl projít ratifikačním procesem, kdy ho musí schválit britský parlament, Evropský parlament i členské státy.  

„Na vyjednávání jim zbývá půlrok, aby se tak vytvořil čas pro schvalovací procesy. To Barnier na téměř každé tiskové konferenci dokola připomíná – říká, že hodiny tikají a není to chyba unie. Tím vytváří tlak na protistranu, aby postupovala kupředu. Pokud by se ale jednání na něčem zasekla, je možné, že by se termín odchodu z EU musel prodlužovat, i když se zatím nikdo nesnaží o tom ani uvažovat a stále se upíná pozornost na to, aby se dvouletá lhůta stihla,“ říká Kruliš s tím, že obě strany dělají vše pro to, aby na nějakou krizovou variantu vůbec nedošlo. Stále totiž visí ve vzduchu slova britské premiérky o tom, že radši než špatnou dohodu Británie nechce dohodu žádnou.

„Vyloučit se to zcela nedá, ale všichni věří v soudnost všech zúčastněných hráčů, že pokud by mělo dojít k odchodu bez jakékoliv dohody, tratili by na tom všichni. Varianta nekonsenzuálního odchodu, kdy by všechny dohody, o kterých se dnes jedná, padly pod stůl, je pro všechny nejhorší scénář. Pořád je tam ale možnost toho, že pokud by se jednání na něčem zadrhla, je možné termín prodloužit. To se týká zejména otázky severoirské hranice, a pokud by na to došlo, umím si představit, že by se všechny země EU spolu s Británií shodly, že se termín 29. března 2019 posune a bude se o tom ještě rok jednat. Nikdo to nechce, ale institucionálně to vyloučit nelze. A určitě to je lepší, než odejít bez dohody,“ uzavírá odborník.

 

 

Vláda stopla utajovaný program, na kterém závisí životy českých vojáků v Afghánistánu

Ministr vnitra Milan Chovanec loni zastavil utajovaný program přesídlování místních tlumočníků, kteří pomáhají českým vojákům na misi v Afghánistánu. Podle zdrojů serveru INFO.cz toto rozhodnutí způsobilo nedostatek klíčových spolupracovníků české jednotky na neklidném bojišti. Vláda tak ohrozila nejen životy afghánských překladatelů a jejich rodin, ale zřejmě i bezpečnost českých vojáků, kteří se bez tlumočníků obejdou jen stěží. Konec programu podle všeho způsobil incident v pražské nemocnici na Bulovce, po kterém byl syn již přemístěného afghánského spolupracovníka obviněn ze znásilnění.

Čeští vojáci jsou zoufalí, tvrdí zdroje serveru INFO.cz. Nedaří se jim do svých služeb získat afghánské tlumočníky, které jsou pro fungování jednotky nepostradatelní. Ti se k Čechům nehrnou, Praha jim totiž počínaje loňskem odmítá po skončení nebezpečné služby pomoci na cestě do Evropy. Zahraniční armády působící v kulturně cizím prostředí místním spolupracovníkům i jejich rodinám běžně nabízejí přesídlení, a to z velmi dobrých důvodů. Tlumočníci i jejich blízcí jsou logickým cílem radikálů, kteří na jejich hlavy nezřídka vypisují i finanční odměny – jsou si totiž dobře vědomi jejich důležitosti.

Link

Kupříkladu Američané odvážejí lokální tlumočníky po skončení mise prý nejen z Afghánistánu, ale třeba i z Iráku. Autor tohoto textu pobýval v roce 2009 u české jednotky na základně v Lógaru, kde se s místními překladateli setkal. Na jejich výslovné přání je nefotografoval a dříve pořízené snímky z aparátu vymazal. Kvůli jejich utajení. Radikální povstalci z hnutí Tálibán totiž za jejich smrt nabídli slušný obnos.

Na tuto situaci ve své interpelaci ze dne 11. září upozornila poslankyně ODS a předsedkyně výboru pro obranu Jana Černochová. Místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček na její dotaz ohledně programu pro afghánské spolupracovníky odpověděl 8. října. „V současnosti žádný program pomáhající afghánským tlumočníkům a spolupracovníkům Armády ČR s přesídlením do České republiky neprobíhá,“ konstatuje předseda české sociální demokracie. „Pokud jde o aktivity realizované v nedávné minulosti, ty jsou předmětem utajení ve stupni vyhrazené,“ dodal Jan Hamáček.

5033675:article:true:true:true

Může za konec programu konflikt z pražské Bulovky? 

A proč byl program – v armádách jiných zemí zcela obvyklý – v Česku zastaven? Zdroje oslovené serverem INFO.cz se shodují v tom, že tehdejší sociálnědemokratický ministr vnitra Milan Chovanec tímto způsobem reagoval na kauzu údajného znásilnění v nemocnici na pražské Bulovce. Tam se syn již do Česka přesídleného afghánského tlumočníka dostal do nejasného konfliktu se zdravotní sestrou, která mladíka obvinila ze znásilnění. Soud nakonec rozhodl, že se dvacetiletý Afghánec Sabawoon Davizi trestného činu nedopustil.

Případu se ale chytla média, která v době uprchlické krize zveřejňovala nejen údajné podrobnosti nepotvrzeného útoku, ale i jména přesídlených Afghánců. Detaily utajovaného programu se dostaly na veřejnost a ministerstvo vnitra se tehdy zřejmě z politických důvodů rozhodlo v přesídlování tlumočníků nepokračovat, aby prý nebylo konkurenčními politiky obviněno z podpory migrace.

Čeští vojáci se v Afghánistánu dostávají do střetů s islamistickými povstalci stále častěji. Letos v srpnu zahynuli při sebevražedném útoku tři vojáci, tuto středu bylo na hlídce zraněno pět českých vojáků, jeden z nich těžce. Zvýšená aktivita Tálibánu zřejmě souvisí se snahou získat před možnými mírovými jednáními se Spojenými státy pod kontrolu co nejvíce území.

Link

37232