Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Fondy EU nesmí být bičem na země odmítající uprchlíky, říká pro INFO.CZ vlivný eurokomisař

Fondy EU nesmí být bičem na země odmítající uprchlíky, říká pro INFO.CZ vlivný eurokomisař

Země, které nechtějí přijmout uprchlíky, by neměly být trestány tím, že se jim omezí přístup k penězům z evropských fondů. Naopak státy, které se o migranty starají nad rámec dohodnutých programů, by měly získat více prostředků. V rozhovoru pro INFO.CZ to řekl evropský komisař Günther Oettinger, který má v Evropské komisi na starosti vyjednávání o podobě příštího víceletého rozpočtu EU. Co říká na návrhy vlády Andreje Babiše, aby země měly větši pravomoci v určování, kam potečou peníze z fondů EU? Jak vůbec bude rozpočet po roce 2020, s jehož prvním návrhem Komise přijde na začátku května, vypadat? Odkud získat zdroje, o které EU přijde po odchodu jednoho z největších plátců Spojeného království? A jak se Komise staví k aktuální kauze Selmayrgate, která otřasá Bruselem? Více se dozvíte v rozhovoru.

Přípravu víceletého rozpočtu EU pro období 2021-2027 ovlivní několik faktorů. V první řadě to, že z EU příští rok odejde jeden z největších plátců - Spojené království, a pak také to, že EU chce vydávat více peněz na migraci, bezpečnost nebo třeba na boj proti terorismu. Evropská komise chce vypadlé příjmy nahradit vyššími příspěvky ze strany členských států a pak také seškrtáním výdajů v některých rozpočtových kapitolách. Mají se Češi obávat, že to zasáhne i kohezní politiku, tedy evropské fondy, ze které v minulosti získali velké množství finančních prostředků?

Máte pravdu, že odchod Spojeného království z EU představuje velkou změnu, která mění celou situaci. Nikdo nemůže čekat, že vše zůstane při starém. Spojené království je třetí největší stát EU a je to čistý plátce (do rozpočtu EU odvádí více peněz, než z něj získává zpět; pozn. red.). Některé členské země počítají s tím, že pokud Británie odejde, tak v rámci rozpočtu EU přijdeme o hodně peněz. Jiné tvrdí, že je potřeba tento výpadek nahradit. Komise chce proto přijít s vyváženým návrhem rozpočtu. Víme už, že z poloviny půjde o nové peníze a zbytek budou představovat škrty v současné struktuře rozpočtu.

Co se týče výdajů, tak i tady máme velkou mezeru. Je třeba dávat více peněz na nové priority, jako je obrana, výzkum, ochrana hranice, migrace a také rozvojová pomoc. Jsou to investice, které jsou v zájmu všech členských států a mají přidanou evropskou hodnotu. Počítáme s tím, že sem půjde 80 % peněz. 20 % budou představovat škrty.

Tomu rozumím, ale pořád jste mi neřekl, v jakých oblastech chce Komise škrtat. Pocítí to i evropské strukturální fondy? Dotkne se to Čechů?

Ne. Podívejte se na ty poměry, o kterých mluvím – 50:50 na příjmové straně a 80:20 na výdajové straně rozpočtu. Reálně to bude znamenat, že objem prostředků na kohezi a společnou zemědělskou politiku se ve srovnání s tímto rozpočtovým obdobím sníží o 5, maximálně 10 %. V žádném případě to tedy tyto politiky nezničí. Já navíc opravdu věřím, že se nám podaří přijít s vyváženým návrhem. Uvědomujeme si, jak jsou tyto politiky důležité pro země, jako je Česká republika.

V materiálech, které Evropská komise už vydala k příštímu víceletému rozpočtu, se často objevuje pojem „evropská přidaná hodnota“. Říkáte, že peníze z unijního rozpočtu mají podporovat projekty, které tuto hodnotu mají. Co si pod tím představit?

Je to o subsidiaritě, tedy o tom, co má a co nemá smysl financovat členskými státy na evropské úrovni.

Co to znamená v praxi?

Musíme procházet program po programu, projekt po projektu a investici po investici a říct si, jestli má smysl to financovat společně, tedy zda získáme něco navíc tím, že peníze na to půjdou ze společné kasy. Zjednodušeně řečeno si musíme vždy říct, zda by takový projekt vznikl, kdyby nebylo evropských peněz. Pokud ano, a tím pádem by ho tedy financoval jednotlivý stát, tak tady žádná evropská přidaná hodnota není.

Evropská komise chce, aby v příštím období šly peníze na nové priority, jako je zmiňovaná migrace nebo bezpečnost. Jak o tom chcete členské státy přesvědčit? V minulosti se vždy diskuse o rozpočtu EU zúžily na prosazování národních zájmů, tedy na to, kdo z rozpočtu získá nejvíc peněz pro sebe. Proč by to nyní mělo být jiné?

Nikdy dříve jsme podporu do těchto oblastí nechtěli. Zpětná vazba, kterou nyní na tento požadavek máme, je pozitivní – vidíme, že členské státy tomu rozumí. Chápou, že tyto nové výzvy a problémy půjde řešit mnohem lépe, když budeme spolupracovat a když je budeme také společně financovat. Musíme se ale vyvarovat toho, aby tu nevznikl konflikt třeba právě mezi migrací a kohezí. I z tohoto důvodu potřebujeme nové zdroje, abychom tomu zabránili nebo to co nejvíce zmírnili.

Objevují se názory, že kohezní fondy by měly být propojeny s přerozdělováním uprchlíků. Jinými slovy, země, která by nespolupracovala a nechtěla by přijímat uprchlíky, by mohla mít k dispozici méně peněz na podporu jejích projektů. Jak se k tomu staví Evropská komise? Promítne se to do jejího návrhu?

Je pravda, že tyhle názory z některých států EU skutečně zaznívají. Zmiňuje se v nich solidarita (se zeměmi, do kterých přicházely velké počty migrantů; pozn. red.) a také to, že kohezní země, které odmítají kvóty na přerozdělování uprchlíků, nemohou počítat s tím, že s nimi někdo bude solidární, když ony samy nejsou. Jiní říkají, že rozhodnutí o přerozdělování uprchlíků bylo přijato jednomyslně a to by měla být pro země včetně Česka červená čára.

A co na to říkáte vy?

Za sebe mohu říct, že kohezní politika by se neměla používat jako bič, kterým by se tyto země trestaly. Spíš bychom měli uvažovat opačně - tedy, zda nedávat peníze navíc těm zemím, které se starají o migranty a investují do nich nad rámec dohodnutých programů.

Mluví se o tom, že v příštím rozpočtovém období bude mnohem snadnější, aby země přišla o přístup k evropským prostředkům. Příkladem je navázání fondů EU na dodržování zásad právního státu a základních evropských hodnot. Tohle ale přece bič na země, které to nebudou plnit, je.

V Komisi jsme se na to dívali velmi podrobně a analyzovali jsme zakládající smlouvy. S hodnotami je to obtížné, ale zásady právního státu jsou s evropskými programy financování úzce propojeny. Máme odpovědnost vůči občanům a daňovým poplatníkům. Pokud tu je nějaký projekt nebo investice financovaná z evropských fondů a ukáže se, že je tu nějaký konflikt – právní, finanční nebo technický, potřebujeme nezávislé soudy, aby to posoudily. Právní stát je taková základní podmínka pro investování z unijního rozpočtu. Evropská komise s tímto návrhem určitě přijde.

Není žádným tajemství, že nejblíže tomu je Polsko.

Ale tohle není žádný „lex Polsko“, ani nemůže být. Je to obecné pravidlo. Jako Komise musíme reagovat. Je tu několik členských států, jako je Itálie, Nizozemsko, Německo, ale také řada europoslanců, kteří očekávají, že tu vazba na dodržování zásad právního státu bude. Já si myslím, že právní stát je základní povinností pro nás všechny.

Dnes jste jednal s premiérem v demisi Andrejem Babišem, takže vám určitě říkal o jeho představě, jak by se měly přerozdělovat peníze z evropských fondů. Premiér je přesvědčen, že spíše než Evropská komise by to měly být členské státy, protože ony nejlépe vědí, kde jsou evropské peníze nejvíce potřeba. Co jste mu na to odpověděl?

Slyšel jsem to od několika členů české vlády a také od samotného pana premiéra. Bereme to vážně a panu premiérovi jsem řekl, že Komise počítá s určitou flexibilitou mezi jednotlivými fondy. To proto, aby bylo možné určitý objem peněz v rámci kohezní politiky přesunout na jiné priority. Je dobře, že o tom diskutujeme nyní, protože to půjde lépe zohlednit v příštím víceletém rozpočtu.

Takže to podporujete?

Pro mě je to celkem přijatelné. Rozumím tomu, že třeba pro český pracovní trh nejsou některé investice tak důležité, jako je tomu v jižní Itálii, Španělsku nebo Řecku. Potřebujeme proto flexibilní pravidla, která budou spoléhat na regiony a státy. Pokud se podíváme na víceletý rozpočet, který je na více let, tak dnes netušíme, jak bude vypadat pracovní trh v roce 2026. Jsem tedy přesvědčený o tom, že potřebujeme flexibilitu, abychom byli schopni každý rok reagovat v regionech a státech na aktuální situaci.

Dejme Selmayrovi šanci

V Bruselu se v posledních týdnech řeší aféra bývalého šéfa kabinetu předsedy Komise Jean-Claude Junckera Martina Selmayra, který byl podle některých názorů jmenován na novou vlivnou pozici netransparentním způsobem. Evropská komise to odmítá a tvrdí, že vše proběhlo podle pravidel. Nehledě na to, kdo má pravdu a kdo ne, uvědomuje si Komise, že tento typ afér škodí její image v očích zemí, jako je Česká republika, kde je silná základna euroskepticismu? Je tu šance to nějak napravit?

Doufáme, že ano, ale dovolte mi to k tomu říct následující. Jsem přesvědčený, že je to předseda Evropské komise, kdo má právo a povinnost rozhodnout, kdo bude jeho generální tajemník. Každý premiér nebo hlava státu má právo určit, kdo bude jeho ministr. Myslím, že generální tajemník má být osoba, která pochází z okolí předsedy Komise.

Jsou tu dvě klíčové otázky. První zní: Je Martin Selmayr schopen naplnit všechna očekávání spojená s touto pozicí? Já si myslím, že ano. Vzkázal bych tady proto českým občanům - pokud ho neznáte, prosím, otestujte si ho. Ti, kdo ho znají, vám řeknou, že je pro tuto pozici ten nejlepší. Druhá otázka zní: Proběhlo jeho jmenování podle pravidel? My odpovídáme ano a řekli jsme to i Evropskému parlamentu, který nám k tomu poslal své dotazy.

Martina Selmayra znám už osm let a on je schopen, ochoten a správně motivován vykonávat pozici generálního tajemníka Evropské komise. Kdokoliv v Česku bude mít možnost to po nějaké době posoudit.

Takže vy nemáte pocit, že už jen ta diskuse, která se v Bruselu kolem Martina Selmayra a jeho jmenování vede, poškozuje obrázek Komise?

My tuto diskusi nezačali. Pan Italianer (Alexander Italianer je předchůdce Martina Selmayra na pozici generálního tajemníka Evropské komise; pozn. red.) byl také překvapen. Možná je to tím, že Martin Selmayr má schopnost rozdělovat – někdo ho má rád, někdo ne. Je také možné, že je to počínající kampaň před volbami, které budou příští rok (volby do Evropského parlamentu proběhnou na jaře 2019; pozn. red.). Ale znovu se ptám, je Selmayr schopen tuto pozici vykonávat? Já si myslím, že ano. Dejme mu proto šanci.

 

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1

', perex: '

Prezident Miloš Zeman se na Žofínském fóru zase rozpovídal. Nikoho sice tentokrát neposlal do tepláků jako vloni Zdeňka Bakalu, ani v Česku nehledal novičok, díky jeho moudrosti ale zase máme spoustu nových „idiotů“. Kromě komentátorů nově do hrdého klubu mentálů přibyli i sportovní komentátoři, ti kvůli komentování olympijské jízdy Ester Ledecké. Je škoda, že Zeman mezi idioty skromně nezahrnul i sebe, ve skutečnosti by jim totiž měl dělat předsedu.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4986174-img-milos-zeman-zofinske-forum-prezident-v0.jpg?v=0', views: 5029, title: 'Zoufalec týdne: Miloš Zeman. Komentář Petra Holce', imgCount: 7, type: 'wide gallery', url: 'https://www.info.cz/nazory/zoufalec-tydne-milos-zeman-komentar-petra-holce-30871.html' }, { id: 30000, date: '2018-05-12 14:19:00', body: '

Podle webu Daily Mail se 20 stop dlouhá stvůra objevila u města San Antonio v pátek 11. května. Okamžitě se k ní začali stahovat místní obyvatelé a zatímco někteří se s pozůstatky fotili, jiní neskrývali obavy, že se blíží velká katastrofa. „Na provincii se řítí zemětřesení,“ cituje britský bulvár slova jednoho z místních.

HTML box

Matka dvou dětí Imelda říká, že sama nechtěla věřit tomu, co vidí. „Nikdy jsem nic podobného nepozorovala, Bože, byla jsem šokovaná a děti byly vyděšené.“ 

Experti na mořský život odebrali vzorky, které teď budou analyzovat. Předběžně se domnívají, že se jedná o velrybu, ale její druh zatím neurčili. Nebylo by to poprvé, kdy se beztvará hmota vyvržená mořem ukáže být velrybou v rozkladu. Takřka vždy to vzbudí podobně velké pozdvižení.

Link

Jisté je jedno: ať už přihlížející mají celou událost za zajímavé zpestření nebo za předzvěst něčeho špatného, musejí bez výjimky snášet příšerný puch, který i sami zoologové v nadsázce popisují „jako z jiného světa“.

„Když jsem si dal sprchu, začalo to být lepší, ale stále ten zápach cítím,“ dodává k tomu jeden z pracovníků, který osobně odebíral vzorky. Útěchou jemu i místním může být, že vláda by v průběhu dneška měla nechat mršinu odstranit.

', perex: '

Pozdvižení na jedné z filipínských pláži vzbudil nález pozůstatků neidentifikovaného zvířete, které tam vyplavilo moře. Nevábná organická masa pokrytá jakýmsi „vlasy“ láká vědce. Místní se mezitím bojí, že je to znamená blížící se pohromu. Informují o tom dnes britské bulvární deníky.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4967749-img-filipiny-v0.jpg?v=0', views: 4756, title: 'Moře na Filipínách vyplavilo záhadnou stvůru. Místní se v panice báli, že nastal soudný den', imgCount: 1, type: 'wide image', url: 'https://www.info.cz/magazin/more-na-filipinach-vyplavilo-zahadnou-stvuru-mistni-se-v-panice-bali-ze-nastal-soudny-den-30000.html' }, { id: 30343, date: '2018-05-19 06:00:00', body: '

-1

Link

Link

Link

Online reportáž se svatby můžete sledovat zde>>>

', perex: '

V sobotu čeká Velkou Británii další královská svatba. Ženit se bude druhorozený syn princezny Diany a prince Charlese Harry. Jeho vyvolenou je americká herečka Meghan Markleová a všichni napjatě očekávají, jak budou oslavy vypadat. Inspiruje se dvojice tradicí, nebo bude jejich sňatek naopak netradiční? Jisté ovšem je, že událost přítáhne velkou pozornost stejně jako se to povedlo u předchozích svateb členů britské královské rodiny.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4976045-img-svatba-velka-britanie-kralovna-kralovska-rodina-v0.jpg?v=0', views: 4399, title: 'GALERIE: Století královských svateb. Podívejte se na svatební dort Alžběty II. a zákulisí sňatku princezny Diany', imgCount: 32, type: 'normal', url: 'https://www.info.cz/magazin/galerie-stoleti-kralovskych-svateb-podivejte-se-na-svatebni-dort-alzbety-ii-a-zakulisi-snatku-princezny-diany-30343.html' }, ]; // Spust controller $('.main-article.next-article').nextArticleController({ articles: articles, mainArticleId: mainArticleId, nextArticleRenderer: { element: '.main-article.next-article', options: { renderCallbacks: [function(selectedArticle) { if (selectedArticle.type.indexOf('normal') < 0) $('.four-col.left.second').css({marginTop: 776}); }] } }, nextArticleLoader: { element: loaderSelector, options: { duration: 10 } }, scrollTarget: { element: loaderSelector, options: { tolerance: 200 } } }); }); })(jQuery);