Hrozba chudoby nebrání v deportaci migrantů, rozhodl Evropský soudní dvůr | info.cz

Články odjinud

Hrozba chudoby nebrání v deportaci migrantů, rozhodl Evropský soudní dvůr

Evropský soudní dvůr došel k závěru, který může mít citelný dopad na situaci migrantů v bohatých zemích unie. Rozhodl, že nižší sociální standard v určitých státech nemůže být důvodem k tomu, aby do nich běženci nemohli být vraceni. Stanovisko může snížit počet migrantů v Německu a naopak přidělat starosti Itálii, Řecku, Polsku a dalším zemím na hranicích unie.

Podle soudního dvora už žadatel o azyl nemůže argumentovat pouze tím, že by mu při vystěhování do jiné země EU hrozila chudoba nebo dokonce bezdomovectví. Právě takovými tvrzeními se totiž často hájí migranti, které chce Německo vracet do zemí EU, do nichž vkročili jako do prvních. Na základě takzvané Dublinské úmluvy by běženci právě tam měli žádat o azyl a čekat na výsledek.

Mnoho migrantů i zástupců neziskových organizací tvrdí, že kdyby byly z Německa vráceni do Řecka, Bulharska nebo Itálie, jejich životní standard by se oproti německým poměrům snížil až na hranici ohrožení života. Podmínky pro migranty v těchto zemích jsou totiž podle nich kritické. A proto prý musejí zůstat během azylového řízení v Německu.

To byl mimo jiné i případ jednoho gambijského uprchlíka, které se před Středozemní moře dostal do Itálie, kde požádal o azyl. Když později přešel do Německa a podal tam stejnou žádost, německé úřady ji odmítly jako neoprávněnou, uprchlík se ale obrátil soud. A uvedl přitom, že by mu po návratu do Itálie hrozilo „bezdomovectví a život na okraji společnosti“. Podobně argumentovali i další migranti, který měli být vráceni do Polska a Bulharska. Z toho důvodu se Nejvyšší správní soud v německé spolkové zemi Bádensko-Württembersko obrátil na Evropský soudní dvůr se žádostí o právní výklad toho, jak by se měly tyto obavy migrantů posuzovat.

Evropský soudní dvůr ve svém rozhodnutí poukázal na platnou „zásadu vzájemné důvěry“ v EU. Státy unie by si měly v rámci této zásady důvěřovat, že žádný z nich neporušuje lidská práva uprchlíků. Samotný fakt, že uprchlík „touží po německých sociálních standardech“ ale nemůže být důvodem, aby se bránil vrácení do té země EU, kde byl poprvé registrován. A to dokonce ani tehdy, pokud by mu hrozila „velká chudoba“, jak soud konstatuje.

Právo odmítnout deportaci by mohl mít pouze na základě soudy potvrzeného „nelidského či ponižujícího zacházení“ s migranty v konkrétní zemi. Podobně by stěžovatel musel prokázat, že stát, do kterého má být vrácen, není schopen uspokojit jeho „nejzákladnější potřeby, jakými jsou jídlo, hygiena a hledání útočiště“. Obecný materiální nedostatek k odmítnutí deportace nestačí.

Verdikt může mít dalekosáhlé důsledky, jejich konkrétní podoba ale ještě známá není. Pravidlo, že migrant musí požádat o azyl v první zemi EU, do které přijde, a ta se o něj také musí postarat, se prakticky od počátku migrační krize v roce 2015 nedodržovalo. A snaha Evropské komise o stanovení uprchlických kvót pro překonání odporu zemí jako Česko nebo Maďarsko zkrachovala. Největší nápor migrantů nese Německo, které by se díky rozhodnutí soudního dvora mohlo velké části migrantů zbavit snadněji než dříve. Naproti tomu by mohlo vracení tisíců lidí do zemí jako Řecko či Bulharsko zkomplikovat už tak složitou situaci v tamních uprchlických táborech.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud