Články odjinud

Italská politika bude po volbách zablokovaná, nestabilita není dobrý signál Bruselu, říká expert

Italská politika bude po volbách zablokovaná, nestabilita není dobrý signál Bruselu, říká expert

Italské volby ovládly euroskeptické antisystémové strany, což není dobrá zpráva pro Brusel a Evropskou unii. Nejvíc hlasů podle očekávání obdržela středopravá koalice složená ze strany Vzhůru, Itálie bývalého premiéra Silvia Berlusconiho a protiimigrační Ligy severu, která ale Berlusconiho uskupení překvapivě přeskočila. Nejsilnější samostatnou stranou vůbec se stalo protestní Hnutí pěti hvězd, jehož koaliční potenciál se ale limitně blíží nule. „Výsledek podle mě značí především to, že jsou Italové velmi naštvaní na dlouhodobou situaci v zemi, která byla akcentována problémy, jako je migrace, bezvýchodné ekonomické podmínky v zemi a nezaměstnanost – to jsou problémy, které se v Itálii dlouhou dobu neřešily,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ odborník na italskou politiku Martin Mejstřík s tím, že kýženou politickou stabilitu, kterou si Italové přáli, volby nepřinesou. Co čekat a změní se vztah Itálie k EU?

Podle předběžných výsledků volby vyhrála středopravá koalice složená ze strany Vzhůru, Itálie expremiéra Silvia Berlusconiho, euroskeptické Ligy severu a protiimigrační strany Bratři Itálie, která získala kolem 37 procent hlasů. Nejsilnější jednotlivou stranou se stalo populistické protestní Hnutí pěti hvězd (M5S) s 33 procenty hlasů. Dal se tento výsledek očekávat?

Víceméně ano. Předvolební průzkumy se od celkového výsledku prakticky nelišily. Nečekalo se nicméně to, že Hnutí pěti hvězd dostane tolik procent. To je skutečně velmi dobrý výsledek, ale odhady počítaly s tím, že bude nejsilnější stranou a že budou ve velmi silné pozici. Takže zase tak velké překvapení to není.

Podle zahraničních médií výsledek voleb značí to, že se Italové odvrátili od tradičních stran a dali přednost antisystémovým, euroskeptickým a částečně i krajně pravicovým uskupením. Co podle Vás volby vypovídají o rozpoložení italské společnosti?

Výsledek podle mě značí především to, že jsou Italové velmi naštvaní na dlouhodobou situaci v zemi, která byla akcentována problémy, jako je migrace, bezvýchodné ekonomické podmínky v zemi a nezaměstnanost – to jsou problémy, které se v Itálii dlouhou dobu neřešily. Nezabývala se jimi středopravá, ale ani středolevá vláda, takže ten protest, který Italové nyní vyjádřili, je jen vyvrcholením dlouhodobé nespokojenosti.

Co s tím vlastně chce a může dělat vítězné Hnutí pěti hvězd?

Paradoxně jsou sice vítězi, sami ale deklarují, že s nikým nechtějí uzavírat koalice a nechtějí se účastnit nějakých zákulisních dohod (představitelé Hnutí pěti hvězd svá stanoviska ohledně koalice během pondělí mírnili - pozn. redakce). Jejich postoj se samozřejmě může postupně změnit, ale pokud by se nyní pustili do rozhovorů o vládě, velkou část jejich voličů by to zklamalo. Byli totiž nalákaní na protestní rétoriku, a pokud by začali vyjednávat s jednou z klasických stran, mohli by to voliči vnímat jako zradu.

Jeden z představitelů Hnutí pěti hvězd Riccardo Fraccaro nicméně po prvních odhadech volebních výsledků tvrdil, že jeho strana bude pro vytvoření příští italské vlády nepostradatelná a prohlásil, že „nikdo nebude schopen bez M5S vládnout“. Jak tedy jeho slova korespondují s tímto nekoaličním potenciálem Pěti hvězd, o kterém hovoříte? 

To teď bude právě zajímavé sledovat, do jaké míry budou nadále trvat na základních stavebních kamenech, na kterých založili svou devítiletou existenci – to znamená: „Nevyjednáváme s žádnou politickou silou.“ Nyní se dostali do situace, kdy jsou velmi silným prvkem, který už nemůže být ignorován. Mohou přijít s nějakým návrhem a pokusit se sestavit vládu, která by získala nějakou podporu v parlamentu, neumím si ale představit, že by ostatní politické strany na něco takového přistoupily. Situace bude skutečně velmi komplikovaná.

Jak tedy bude vypadat sestavování vlády? Hrozí politická nejistota, jak píší zahraniční tiskové agentury?

Může přijít, protože asi nejvíc překvapivý výsledek voleb je podle mě to, že uvnitř středopravé koalice, která také získala očekávaný výsledek, výrazným způsobem převládla Liga severu nad Berlusconiho stranou Vzhůru, Itálie. Koaliční strany se už před volbami neoficiálně domluvily, že kdo bude silnější, ten bude mít ve vyjednávání hlavní slovo. Předseda Ligy Matteo Salvini se navíc netají ambicí být premiér, což bude opět komplikovat sestavování vlády, protože on je mezi ostatními velmi kontroverzní figurou a podpora by se pro něj hledala jen velmi těžko. Bude tedy záležet na tom, jak se strany uvnitř středopravé koalice domluví a jestli se dokážou shodnout na třetím kompromisním kandidátovi. Mluvilo se na příklad o předsedovi Evropského parlamentu Antoniu Tajanim, je ale zatím brzy na to předjímat.

Už před volbami se hovořilo o tom, že i když bude mít Berlusconiho strana navrch, sám Bersluconi se kvůli zákazu vykonávat veřejné funkce premiérem stát nemůže. Co tedy čekat po volbách, když je Salvini pro ostatní strany jako kandidát na premiéra nepřijatelný?

Berlusconi před volbami deklaroval, že přišel v uvozovkách s tahem, kdy by se premiérem mohl stát předseda Evropského parlamentu, pokud by uspěl. On ale zas tak výrazně neuspěl, takže jeho vyjednávací pozice bude nyní slabší, než původně čekal. Politická situace v zemi tedy bude zablokovaná – něco jiného je uspět ve volbách a něco jiného pak sestavit vládu a skutečně vládnout se všemi těmi problémy, které Itálie má a které jen tak nezmizí. Je tedy otázka, jak se strany domluví.

Jak dlouho bude podle vás sestavování nové italské vlády trvat a jaký scénář tedy nyní považujete za nejpravděpodobnější?

Domlouvání mezi stranami bude trvat velmi dlouho. Během této doby bude snaha přijít s nějakým kompromisním kandidátem na premiéra. Může to být Tajani, v minulosti už se ale stalo také to, že strany zalovily v bankéřských vodách, aby našly člověka respektovaného všemi stranami. Scénář kandidáta Hnutí pěti hvězd je velice nepravděpodobný, takřka všechny ostatní strany proto mezi sebou budou hledat dohodu, což bude velmi komplikované, a ta vláda nebude příliš stabilní. Volby tedy nepřinesou tu kýženou politickou stabilitu, kterou si Italové přáli.

Evropa potřebuje stabilní Itálii

Volby s napětím sleduje především Brusel. Jak včera večer na twitteru napsala šéfka francouzské krajně pravicové Národní fronty Marine Le Penová, „Evropská unie bude mít krušný večer“. Čekají teď unii skutečně krušné časy, nebo je to jen zbožné přání protiunijních politiků?

Já bych řekl, že to je spíš zbožné přání, protože Italové moc dobře vědí, jaká je jejich pozice v Evropské unii. I Hnutí pěti hvězd a Liga severu před volbami umírňovaly svojí protievropskou rétoriku, protože si jsou postavení Itálie v unii vědomy. Mohou se ale objevit kritičtější hlasy vůči EU, nedovedu si však představit, že by to hrálo nějakou zásadní roli. Téma Evropy ve volbách ani nebylo tím hlavním a lidi bude spíš zajímat to, co se bude odehrávat uvnitř Itálie.

Negativním důsledkem italských voleb pro Evropu však může být to, že v zemi nastane období určité politické nejistoty a nestability. To samozřejmě není pozitivní signál do Bruselu, kde potřebují, aby třetí největší ekonomika Evropy byla stabilní.

V rozhovoru pro INFO.CZ, který proběhl pár dní před volbami, nicméně italský velvyslanec v Česku Aldo Amati řekl, že volby budou rozhodující mezník pro to, jestli Itálie zůstane v hlavním proudu evropské integrace a připojí se k francouzsko-německého tandemu, nebo se přidá ke státům, které o integraci smýšlejí skepticky. Přiklonila se tedy Itálie spíš k euroskeptickému táboru?  

Opět záleží na tom, jaká vláda z voleb vzejde. Může se stát, že kompromisní kabinet bude standardním způsobem dál působit v rámci Evropské unie tak, jako vlády předchozí. Zároveň se ale může stát to, že v případě převládnutí prvku Ligy severu převládne ten kritičtější proud. Určitě si dovedu představit to, že nastane větší tlak na lepší koordinaci migrační politiky na evropské úrovni. Itálie totiž dlouhodobě kritizuje státy, jako je Česká republika, že nejsou schopny spolupracovat a pomáhat s řešením problémů spojených s migrací.

Je v sázce například také italské setrvání v eurozóně, proti kterému se euroskeptické strany vyslovují?  

Vyslovují, nedovedu si ale představit, že by strany chtěly doopravdy vystoupit. Euro je v Itálii bráno jako fackovací panák a Italové často spojují svoje ekonomické problémy s přijetím eura, ale pokud by nakonec došlo na reálné uvažování, strany by si spočítaly, jakou finanční katastrofu by to způsobilo. Je totiž nemožné se vrátit ze současného nastavení a propojení italské ekonomiky s tou evropskou. Podle mě to tedy bylo jen jakýmsi předvolebním tahákem.

Zmiňoval jste, že se nová italská vláda bude muset zaměřit spíš na domácí problémy, než na Evropu. Co by podle vás tedy měly být první úkoly nového kabinetu?

Skutečně bude velmi dlouho trvat, než se vláda zformuje, ale první věcí by měla být určitě otázka migrace – ne migraci začít řešit, ale paradoxně pokračovat v té dosavadní migrační politice. Vláda Demokratické strany totiž v minulém roce a půl udělala na poli migrační politiky obrovský kus práce. Výrazným způsobem omezili příliv migrantů přijíždějících přes Středozemí moře, dalo by se proto říct, že by v tom měla vláda pokračovat plus přijít s dalšími řešeními, třeba ve spolupráci s ostatními evropskými zeměmi.

Pak se budou muset vrhnout na socioekonomické otázky. Tam je ale potřeba říct, že problémy, které se s Itálií táhnou už od ekonomické krize, jsou řešitelné pouze hlubokými ekonomickými reformami, které vyzkoušel například Matteo Renzi, lidé je ale odmítli. Je tedy otázkou, jestli protestní strany budou chtít jít do nepopulárních opatření, která mohou primárně naštvat jejich vlastní voliče.

Martin Mejstřík vystudoval západoevropská studia na Institutu mezinárodních studií FSV UK. Specializuje se na politický vývoj zemí v oblasti Středozemí, zejména na Itálii. Ve svém výzkumu se zabývá politickou vědou v Itálii a osobou Giovanniho Sartoriho.

 

Články odjinud