Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Klíčový summit pro Německo a Itálii. Podaří se jim krizi zažehnat i na domácí scéně?

Klíčový summit pro Německo a Itálii. Podaří se jim krizi zažehnat i na domácí scéně?

Včerejší summit evropských lídrů znamená pro země visegrádské čtyřky velké vítězství. Dohoda totiž smetla ze stolu povinný mechanismus pro přerozdělování žadatelů o azyl – alespoň prozatím. Co ale jednání, které se protáhlo do ranních hodin, znamená pro Německo a Itálii, které v Bruselu hrály o největší sázky? A podaří se teď německé kancléřce Angele Merkelové zažehnat krizi, která může skončit rozpadem partnerství dvou sesterských stran CDU a CSU i celé vlády, kterou půl roku těžce sestavovala?

Jestli byl včerejší summit lídrů Evropské unie pro někoho „životně důležitý“, bylo to Německo – respektive kancléřka Angela Merkelová, která se poslední dva týdny snaží hasit vážnou krizi rozpoutanou sesterskou stranou CSU v čele s ministrem vnitra Horstem Seehoferem. Ten před dvěma týdny navrhl „Masterplan“ nové migrační politiky v Německu, který sice vidělo zatím minimum lidí, jeho součástí je ale požadavek, aby migranti přicházející z jiných zemí EU, kde už byli registrováni, byli od německých hranic okamžitě vraceni zpět.

Berlín by tak obnovil hraniční kontroly, což by podle Merkelové vedlo k dominovému efektu v celé Evropě a hrozilo by, že se volný pohyb osob po Schengenu stane minulostí. Kancléřka proto od počátku trvala na celoevropském řešení a vyžádala si u Seehofera 14 dní, aby se na něm s ostatními evropskými lídry domluvila. Vrcholem její mise měl být právě summit EU, ze kterého se Merkelové nevrací s prázdnýma rukama, jak kvůli rozdílným pozicím jednotlivých zemí EU původně hrozilo.

„Po intenzivní debatě o tématu, které je asi největší výzvou pro Evropskou unii, je dobrá zpráva, že jsme se dohodli na společném textu,“ řekla po jednání Merkelová novinářům. Závěry summitu mimo jiné počítají se zřízením center na území států EU, do kterých by byli na principu dobrovolnosti přijímáni migranti z Itálie a kde by se rozhodlo, zda mají nárok na to získat mezinárodní ochranu.

Vedle toho by se pak měla podobná centra vytvořit na severu Afriky, čímž by se počet lidí přicházejících do Evropy snížil. A co je pro Merkelovou nejdůležitější, závěrečný dokument také hovoří o nebezpečí druhotných přesunů migrantů mezi členskými zeměmi, které „ohrožují integritu společného evropského azylového systému a schengenského prostoru“. Státy by proto měly učinit nezbytné „legislativní kroky, aby takovým přesunům zabránily“.

Navzdory veškerému úsilí kancléřky, kterou v posledních dvou týdnech projevila, ale zůstává otázka: bude to k zažehnání krize mezi CDU a CSU stačit? Ve hře je totiž mnoho. Horst Seehofer o víkendu zopakoval, že pokud čtvrteční summit nepřinese účinné řešení, zavede dočasné kontroly na hranicích navzdory vůli kancléřky.

Pokud by tak ale ze své pozice ministra vnitra učinil, nebude mít Merkelová jinou možnost, než ho z vlády vyhodit. To by mohlo vést k rozpadu mnohaleté spolupráce CDU/CSU a připravit vládu o parlamentní většinu. V čele země by pak mohla stanout menšinová vláda v čele s Merkelovou, vyloučeny by však nebyly ani předčasné volby.

To, zda závěry summitu Merkelové při střetu s CSU pomohou, je však podle odborníka na německou politiku z Katedry německých a rakouských studií FSV UK Vladimíra Handla zatím ve hvězdách. Z CSU se totiž včera ozývaly hlasy, že dohoda zemí EU musí být stejně „účinná“ jako případné odmítání migrantů registrovaných v jiné zemi EU, které Seehoferova strana požaduje.

„Výsledek, se kterým Merkelová domů přijede, má mít stejnou účinnost jako by mělo jednostranné opatření, které požaduje CSU. To je ale nesplnitelná podmínka. Teď je tedy na CSU, aby se dohodli na tom, do jaké míry jim bude stačit evropská dohoda tohoto charakteru, která směřuje k dlouhodobému řešení, nebo zda budou skutečně trvat na tom, že ten účinek má mít okamžitou platnost,“ říká Handl pro INFO.CZ.

Verdikt CSU by měl být známý začátkem července, kdy má o zavedení kontrol Seehoferova strana rozhodovat. Někteří vysoce postavení členové CSU už závěry summitu přivítali – včetně předsedy Evropské lidové strany v Evropském parlamentu Manfreda Webera. „Summit EU udělal velký krok směrem k lepší migrační politice,“ napsal dnes ráno na twitteru. 

MigraceMigraceautor: Info.cz

Mezi vysokými činiteli CSU jsou však i radikálnější síly, včetně bavorského premiéra Markuse Sädera, který jde proti Merkelové velmi tvrdě a jediné, na čem mu záleží, jsou nadcházející volby v Bavorsku. Podle Handla proto vše závisí na tom, které síly ve straně nyní převáží a rozhodnou tak, zda jít proti kancléřce, nebo ne.   

 „Teď je míč na straně CSU. Je ale otázka, jaký je ve straně vlastně poměr sil. Mně se zdá, že přece jenom v poslední době v CSU převažuje vnitřní debata, na základě které si členové CSU hodnotu sedmdesátiletého svazku s CDU více uvědomují, a to i ve vedení CSU. Velký otazník je teď Markus Säder a to, jestli mu taková dohoda bude stačit. Protože on pracuje v první řadě na bavorské politice, spíš než na německé a už vůbec ne na evropské,“ říká Handl.

„Je tedy na CSU, aby se vnitřně dohodli na dalším postupu. Myslím, že Seehofer by určitě rád hledal nějakou kompromisní variantu, protože chce, aby federální vláda u moci zůstala. Ale co si myslí Markus Säder, to v současnosti neví nikdo,“ dodává odborník.

Itálie donutila ostatní poslouchat

Vedle Německa byla druhým klíčovým hráčem včerejšího summitu Itálie, kam v současnosti připlouvá největší migrantů a kde nová vláda složená z Hnutí pěti hvězd a protiimigrační Ligy Mattea Salviniho rozhodla, že už „nebude uprchlickým táborem Evropy“. S ostrou rétorikou na včerejší summit vstoupil i nováček u jednacího stolu a nový italský premiér Giuseppe Conte, který pohrozil vetem závěrů vrcholné schůzky, pokud se všechny země unie nepřihlásí ke sdílení odpovědnosti za migranty, kteří jsou zachraňováni ve Středozemním moři.

Po devíti hodinách jednání však bylo jasné, že Itálie musela ze svého požadavku ustoupit. Premiér přesto výsledek summitu pochvaloval – do závěrů se mu totiž podařilo vtlačit aspoň to, že státy budou moct na svém území zřídit střediska, kam by umisťovaly migranty, které by dobrovolně převzaly od Itálie. Zde by se pak mělo rozhodnout, zda má daná osoba nárok na azyl, nebo jde o ekonomického migranta, který by se měl vrátit do domovské země.

„Itálie už není sama,“ prohlásil Conte na závěr devítihodinového jednání. To, co se mu podařilo do finálního dokumentu prosadit, je však v porovnání s původními požadavky Itálie poměrně velký ústupek.

„Byť to teď může vypadat, že museli ze svých tvrdých pozic kolem přerozdělování žadatelů o azyl a nějakého celoevropské řešení výrazně ustoupit, doma svými ostrými prohlášeními vzbuzují určité naděje. Na druhou stranu si také musíme uvědomit, že Italové šli na summit s cílem, který nešlo splnit,“ komentuje ústupek Conteho odborník na italskou politiku Martin Mejstřík.

„Bylo jasné, že to jednání buď celé spadne pod stůl, protože to Italové zablokují, což by bylo špatné pro všechny strany, nebo se domluví na nějakém kompromisu. Na evropské úrovni to je podle mě posun kupředu i z hlediska toho, že to stabilizuje i pozici ostatních zemí – Německa. Na druhou stranu to ale samozřejmě může vzbudit otazníky u italské společnosti, která je nyní v uvozovkách zmlsaná tím, že dostává ta silná prohlášení a sliby o tom, co tato vláda všechno vyřeší,“ dodává analytik.

Podle Mejstříka je zatím otázka, zda a jak budou nová střediska na území členských zemí fungovat – to ukáže teprve čas. Summit se však podle něj dá pro Itálii hodnotit jako úspěšný. „Itálie donutila ostatní země, aby usedly k jednacímu stolu, vyslechly její připomínky a kompromisem na to reagovaly. Situace se alespoň posunula tím směrem, že ostatní evropské státy musely poslouchat to, co jim chce Itálie sdělit. Bylo to samozřejmě za tu cenu, že vyhrožovali zablokováním závěrečného dokumentu, ale takhle holt probíhá vyjednávání,“ říká Mejstřík.  

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744