Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Kvóty, Dublin a reforma azylového systému. O čem se v EU jedná a kdy bude jasno?

Debata o reformě azylové politiky Evropské unie a s tím související plánovaná změna dublinského systému označovaná jako Dublin IV se především před parlamentními i prezidentskými volbami stala extrémně výbušným tématem, kterého některé politické strany – především hnutí SPD Tomia Okamury – hojně využívají. Diskuze je však plná polopravd a lží, a lidé tak mohou nabývat dojmu, že po přijetí reformy nám „Brusel kvóty prostě nadiktuje“. Situace je ale mnohem komplikovanější a některé návrhy ani nemají šanci přes evropské země projít. Plánovaná změna azylového systému navíc není jen o přerozdělování uprchlíků, ale o desítkách dalších opatření, která mají Evropu na případnou další migrační krizi připravit a ideálně jí i předejít.

K plánům na reformu azylového systému EU je třeba v první řadě říct, že nic není rozhodnuto a o její budoucí podobě se ještě povedou dalekosáhlé diskuze. Návrh na změnu vykopla Evropská komise už na jaře roku 2016 jako reakci na migrační krizi, která Evropu zachvátila o rok dříve. Představila celkem sedm návrhů nařízení, podle kterých by mělo mimo jiné dojít ke zrychlení systému a stanovení tvrdších pravidel pro země prvního příjmu a nestávalo se tak, že nikdo neví, kdo do Evropy přichází. Třetí a nejdiskutovanější součástí balíčku je však i stanovení pravidel pro rozložení zátěže – tedy takzvaný přerozdělovací mechanismus.

Tyto návrhy pak Komise zaslala do Evropského parlamentu a Rady Evropské unie, které mají před začátkem vyjednání mezi institucemi – takzvaným trialogem – vypracovat vlastní pozice. Evropský parlament už tu svoji má. Schválil ji v listopadu loňského roku, u českých politiků i europoslanců však sklidil spíš kritiku než nadšení.

Kamenem úrazu je především pohled europarlamentu na ožehavé téma přerozdělování běženců mezi zeměmi unie. Evropský parlament totiž požaduje, aby všechny členské státy přijaly „spravedlivý podíl odpovědnosti“ za přijímání žadatelů o azyl a v některých ohledech jde ještě dál než původní návrh Komise.

720p 360p
PROČ: Migrace z Afriky. Problém, který jen tak neskončí

Mandát Evropského parlamentu se však bude muset utkat ještě v bitvě s Radou EU, kde jsou zastoupeny členské státy. A je víc než jasné, že boj to bude velmi tvrdý. Pro Českou republiku je totiž parlamentní návrh na reformu dublinského systému v mnoha ohledech nepřijatelný. Česko nesouhlasí s tím, aby byl přerozdělovací mechanismus povinný a automatický. A pokud by na něj přeci jen mělo dojít, měl by být evropskými zeměmi schvalován jednomyslně. V tom ale česká vláda není sama. Podobný postoj totiž kromě ostatních zemí Visegrádské skupiny zastávají i některé další země unie.

Dublin IV a největší mýty

Zatímco Evropský parlament už vlastní pozici k reformě azylového systému má, členské státy na takzvaném obecném přístupu, se kterým pak půjdou do vyjednávání s europarlamentem a Komisí, teprve ladí. Rozdíly v pohledu na to, jak systém změnit, se totiž mezi jednotlivými zeměmi výrazně liší, hledat shodu proto ještě nějakou dobu zabere. Už dnes je ale jasné, pozice Evropského parlamentu je zcela odlišná od toho, o čem se v Radě baví členské státy.

„Když bylo diskutováno, co schválil Evropský parlament, řekla bych, že došlo k určitému nepochopení – i mediálnímu. Evropský parlament schválil pouze stanovisko k tomuto návrhu a rovnou mohu říct, že se diametrálně liší od toho, co je zatím projednáváno na Radě,“ zdůraznila během včerejší debaty think-tanku Evropské hodnoty s názvem „Dublin IV: O čem je aktuální návrh uprchlických kvót?“ ředitelka Odboru azylové a migrační politiky ministerstva vnitra Pavla Novotná, která zároveň upozornila na řadu mýtů, které se v současnosti kolem reformy dublinského systému objevují.

Jedním z nich je například to, že se Brusel plánovanými změnami snaží převést rozhodování o udělování azylu na Evropskou unii. To má ale s pravdou jen pramálo společného – jestli někdo dostane azyl, nebo ne, je totiž v kompetenci jednotlivých zemí. „Dublin neříká, jak máme rozhodovat nebo kdo k nám má přijít a má dostat nějaký typ ochrany. Pouze rozděluje to břemeno v souvislosti se správním řízením,“ říká Novotná s tím, že následné správní řízení proběhnout musí a jak dopadne, je jen na členském státu.

Další z polopravd, které se šíří českou společností, je také to, že mají být přerozdělování všichni migranti, kteří přicházejí do Evropské unie. Podle Novotné to je ale jen pozice Evropského parlamentu. Rada naopak prosazuje to, aby byli přerozdělováni pouze ti, kteří mají vysokou pravděpodobnost získání ochrany podle mezinárodních předpisů. Mělo by se to tedy týkat občanů zemí, kde je míra uznání práva na azyl vyšší než 75 procent, což se v současnosti týká dvou zemí – Sýrie a Eritrey. „Tento postoj je tak jasný, že postoj Evropského parlamentu nemá v Radě vůbec žádnou šanci,“ vysvětluje Novotná.

Podle ředitelky není možné přijmout ani další stanovisko Evropského parlamentu, podle kterého by systém přerozdělování měl být aktivován ihned a měl by být automatickou součástí celého systému. Ani to podle ředitelky odboru v Radě neprojde. „Rada už se víceméně baví pouze o tom, že by systém měl být aktivovaný pouze v případě závažné uprchlické krize,“ říká s tím, že v tuto chvíli už v krizi není žádná země unie. Osoby, které v posledních dvou letech přijíždějí například do Itálie, totiž mají šanci na udělení azylu minimální. „Na středomořské trase dnes najdete poměrně netypicky Bangladéšany a lidi ze severní a subsaharské Afriky, jako je Tunisko, Maroko, Senegal, Guinea, Ghana, Nigérie,“ dodává.

Ředitelka odboru zároveň varuje před mýtem, podle kterého by bylo pro Česko lepší, pokud bychom z unie vystoupili a byli bychom na tom stejně jako Švýcarsko nebo Norsko. O tom se dá silně pochybovat – obě země včetně Lichtenštejnska nebo Islandu jsou součástí dublinského systému, na rozdíl od ostatních členských států EU však nemohou o dublinském systému hlasovat a musejí přijmout to, o čem se rozhodlo bez nich. „Neexistuje varianta volnému přístupu na evropský trh bez toho, aby země byla součástí dublinského systému. Je to buď, anebo,“ vysvětluje další z dezinformací šířících se o Dublinu IV Novotná.

V souvislosti s přerozdělováním běženců se někteří politici a dezinformační weby snaží vyvolávat v lidech strach, že s cizinci přijdou do Evropy i infekční nemoci a nákazy. „Dovolím si upozornit, že společný evropský azylový systém je v podstatě jediný migrační systém, který v sobě má lékařské prohlídky všech, kteří žádají o mezinárodní ochranu,“ vysvětluje Novotná.  

Kvóty, nebo jiné řešení? Čas se krátí

Názory na to, jak by měl nový azylový systém vypadat, se napříč Evropskou unií v mnohém liší, shoda však panuje nad tím, že jsou změny nutné. Ukázala to krize, která naplno propukla v roce 2015, kdy do Evropy přišly statisíce lidí.

„To, co se odehrálo v roce 2015, považuji za velkou chybu a selhání,“ řekla během debaty o Dublinu IV poslankyně za TOP09 Helena Langšádlová s tím, že se nikdy nemělo stát to, aby Evropa ztratila kontrolu nad vnější hranicí. Zároveň připomněla, že od té doby se pro zlepšení situace mnohé udělalo – byla vytvořena Společná pohraniční a pobřežní stráž EU a začaly se například i snímat otisky prstů nově příchozích.  

S novými plány na zajištění bezpečnosti navíc počítají i návrhy Komise na reformu azylového systému, které rozhodně nejsou jen o přerozdělování žadatelů o azyl mezi zeměmi EU. Právě sem se ale stočila veškerá debata o změnách azylového systému, který pro řadu unijních zemí nyní působí jako jakýsi strašák. Ukázal to i summit evropských lídrů z konce prosince, před kterou i předseda Evropské rady připomněl, jak je systém kvót nefunkční. V rámci mimořádného dvouletého programu, který byl v září 2015 schválen navzdory nevoli Česka, Slovenska, Maďarska a Rumunska, bylo totiž z celkových 160 000 lidí přebývajících v Řecku a Itálii relokováno jen lehce přes 30 000 osob.

Unijní lídři se tak v prosinci shodli, že je klíčové soustředit se na ochranu vnějších hranic, důsledně vracet neúspěšné žadatele o azyl a zlepšit spolupráci s třetími zeměmi, odkud migranti přicházejí. Achillovou patou změny migrační a azylové politiky EU tak zůstává otázka přerozdělování, Tusk přesto doufá, že se jednání v nejbližších týdnech a měsících posune dál. „Pokrok zhodnotíme v březnu, konečné rozhodnutí chtějí lídři udělat v červnu,“ řekl v prosinci šéf unijních summitů.

Zatím to ale na shodu v Radě EU rozhodně nevypadá. Podle Novotné sice státy u některých návrhů už k obecnému přístupu došly, další ale na uzavření kompromisu teprve čekají. „Osobně se domnívám, že k obecnému přístupu u Dublinu IV do června nedospějeme. Názory tam jsou poměrně rozdílné, a to nejen na kvótový mechanismus,“ říká ředitelka odboru azylové a migrační politiky s tím, že text je stále plný závorek a výhrad. Příští setkání unijních lídrů, které je naplánováno na březen, by však mohlo ukázat cestu, jak postupovat dál a uvolnit některé sporné body.

Velké finále zakončené schválením kompromisu v Parlamentu i Radě je však stále v nedohlednu. Dokud nebude mít Rada vyjednanou pozici, nemůže začít jednání v rámci trialogu mezi těmito dvěma institucemi a Evropskou komisí. A právě až tam se odehraje ten největší boj. Všem se tedy uleví, pokud bude reforma azylového systému přijata alespoň do příštích voleb do Evropského parlamentu naplánovaných na rok 2019.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1