Před pár týdny ji znal málokdo. Pak ji ale odmítly přístavy v Itálii a na Maltě a záchranná loď Aquarius se prodrala na přední strany světových médií. Nyní si ve francouzské Marseille dává čas na rozmyšlenou. Organizace SOS Méditerranée a Lékaři bez hranic vymýšlejí novou strategii, jak znovu bezpečně vyplout na moře. A hlavně kam případně dopravit další uprchlíky, kteří riskují životy ve Středozemním moři. INFO.CZ při té příležitosti mluvilo s americkým lékařem Davidem Beversluisem, který na lodi ošetřuje v rámci mise Lékařů bez hranic.
S Lékaři bez hranic už jste pár misí absolvoval, je tato v něčem jiná?
Na mise jezdím poslední tři roky pravidelně, půl roku pracuji na domovské klinice v Los Angeles a půl roku jsem na misi. Ošetřoval jsem třeba v Bangladéši nebo Čadu. Většinou na venkově, kde jste součástí početného mezinárodního týmu lékařů a sester, práce je tak nejen doktorská, ale i manažerská, musíte řídit a školit lidi. Zkušenost na lodi je úplně jiná a naprosto unikátní. Pracujete i bydlíte se stejnými lidmi ve stejném prostředí nonstop. V menším týmu jsou velmi úzké vazby, trávíme spolu veškerý čas. To samé se týká pacientů, asi nikdy jsem neměl tolik času s nimi mluvit.
Jak vypadá běžný den na lodi?
Vypadá úplně jinak, když vezete lidi a když ne. Když vyplouváme, děláme spíš administrativu, různá školení pro posádku o první pomoci a podobně. Musíme se nějak zabavit, posledně jsme třeba trénovali šití rány… na pomerančích. Snažíme se co nejvíc odpočívat, protože záchranné dny pak bývají hodně náročné.