Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Macron chce velkou reformu eurozóny, narazil ale na německý odpor. Berlín se bojí, že bude jen platit

Macron chce velkou reformu eurozóny, narazil ale na německý odpor. Berlín se bojí, že bude jen platit

Francouzský prezident Emmanuel Marcron v úterý promluví před evropskými poslanci. Chce je získat pro své plány reformy Evropské unie a zejména eurozóny. Narazil už ale na odpor Německa. To se bojí, že francouzské reformní plány zaplatí.

Francouzský prezident Emmanuel Macron loni vyhrál prezidentské volby ve Francii mimo jiné svojí proevropskou rétorikou a sliby rozsáhlé reformy Evropské unie. Evropa podle něj má být soudržnější, bezpečnější, dynamičtější a ekonomicky výkonnější. S reformami se mělo začít hned a kdo se nechtěl připojit, na toho se nemělo čekat. Macron chtěl posílit zejména blok zemí platících eurem, vybudovat evropskou obdobu Mezinárodního měnového fondu, dokončit vytváření bankovní unie, aby se zabránilo příštím krizím, a vybudovat skutečně celoevropské politické strany. Po necelém roce to ale vypadá, že se mu zatím nepodařilo prosadit skoro nic.

Evropský měnový fond, který měl vzniknout ze záchranného fondu eurozóny ESM zřejmě nevznikne. Proti je Německo, které se obává, že by jen přispívalo a chudší jihoevropské země platící eurem by se vezly a těžily by z toho. Speciálně němečtí sociální demokraté – koaliční partner strany CDU-CSU německé kancléřky Angely Merkelové – mají o projektu Evropského měnového fondu velké pochybnosti. Navíc proti je i šéf německé centrální banky Jens Weidmann, který se patrně stane příštím šéfem Evropské centrální banky.

Weidmann tvrdí, že problémy je nutné řešit nejprve na národní úrovni a že založení Evropského měnového fondu je „třeba důkladně zvážit“ – tedy odsunout na neurčito. Současný fond ESM by měl podle něj být pod kontrolou Evropské centrální banky a měl by omezovat svoje současné aktivity. ESM půjčuje například Řecku. Přitom Evropský měnový fond měl sloužit i jako poslední záchrana pro banky zemí platících eurem v  případě, že budou vyčerpány všechny ostatní prostředky a bude hrozit opakování bankovní krize.

Nejde jen o ESM

Narazil i zdánlivě nekonfliktní projekt společného evropského pojištění vkladů plánovaný hlavně pro země eurozóny. O tom, že jde o nutnou součást takzvané bankovní unie, která má uchránit eurozónu před opakováním nedávné krize eura, přitom téměř nikdo nepochybuje.

Společné pojištění vkladů by posílilo důvěru klientů v banky v eurozóně, zabránilo chaotickému vybírání vkladů v případě krize a tím možnosti, že se některé státy platící eurem ve snaze zachránit své banky dostanou na hranu bankrotu. Jenže Němci tvrdí, že Italové napřed musí očistit své banky od špatných úvěrů – aby Berlín nakonec neplatil za vklady ve zkrachovalých italských bankách.

V německé vládní straně CDU-CSU není populární ani další Macronova myšlenka: vytvoření společného rozpočtu zemí eurozóny. Bylo by to sice logické, protože když mají nějaké země společnou měnu, potřebují i společnou fiskální politiku. Tedy společný rozpočet prostřednictvím kterého se přerozdělují peníze mezi bohatšími a chudšími oblastmi. Bez toho je celek se společnou měnou, tedy eurozóna, náchylný k ekonomickým krizím. Jenže jak se obává kancléřka Merkelová i nový německý sociálnědemokratický ministr financí Olaf Scholz, většinu rozpočtu by platili Němci. Macron zřejmě neplánuje, že by ten, kdo platí, měl také největší slovo při posuzování výdajů ze společného rozpočtu eurozóny.

Německý ministr financí Scholz taky zdá se nesouhlasí s Francouzi prosazovanou úlevou Řecku při splácení jeho půjček či zavádění ekonomických reforem. Ani s všeobecně laxním přístupem Francie k dodržování evropských limitů pro schodky rozpočtu a celkové zadlužení jednotlivých zemí eurozóny. Nemluvě o nápadech, jako jsou třeba společné evropské dluhopisy. Bez Německa je ale nemožné klíčové reformy eurozóny schválit.

Macron teď chce dát svým plánům nový impuls projevem před evropskými poslanci ve Štrasburku. Zřejmě doufá, že tím vytvoří tlak na jednotlivé národní vlády a získá na svou stranu evropskou veřejnost. Naděje na úspěch je ale vzhledem ke slabé pozici i zájmu veřejnosti o Evropský parlament malá. Navíc jak poznamenává deník The Financial Times, byl to právě Evropský parlament, který zamítl další Macronův nápad – vytvoření společných celoevropských kandidátek do příštích voleb do Evropského parlamentu. Minimálně z tohoto hlediska nevstupuje francouzský prezident na úplně přátelskou půdu.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744