Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Macron s Merkelovou reformují EU: Tragédie, nebo příležitost pro východní Evropu?

Macron s Merkelovou reformují EU: Tragédie, nebo příležitost pro východní Evropu?

Středeční schůzka Angely Merkelové s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem sice v otázce reformy Evropské unie přinesla jen první obecné proklamace, už dnes je ale podle odborníků jasné, že při nadcházejících debatách o budoucím směřování a změnách uvnitř unie bude Česko čekat složitý úkol. „Jelikož Česko nemá směřování v rámci EU příliš ukotvené, je tato iniciativa nebezpečná v tom, že vytvoří prostředí, v němž se česká diplomacie a zahraniční politika bude muset nově zorientovat,“ říká pro INFO.CZ expert Michal Vít. Ujasnění české pozice je nezbytné také podle Vladimíra Handla, který upozorňuje, že problémy v Evropě po ekonomické krizi řešily velké státy a právě to má nová reforma změnit.

Eurozóna, migrace, energetika, digitalizace i společná zahraniční a obranná politika – všech těchto oblastí by se měl dotknout návrh na reformu Evropské unie, kterou před červnovým summitem unijních lídrů plánuje představit francouzský prezident Emmanuel Macron a německá kancléřka Angela Merkelová. „Ve všech těchto oblastech musíme najít společné odpovědi,“ podotknul ve středu Macron.

Země východní a střední Evropy, kde se v posledních letech se stále větší silou objevují euroskeptické nálady, by se měly mít v následujících měsících na pozoru – některé reformní návrhy by se jim totiž nemusely líbit. Podle odborníka z Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM Michala Víta může ve francouzsko-německých reformách pro Česko tkvít určité nebezpečí, kdy si země bude muset ujasnit vlastní pozici v rámci Evropské unie.

„Pokud se podíváme na země našeho regionu, nejsem si úplně jistý, jestli si dokážeme představit, co tyto změny budou v budoucnu znamenat a zda mohou ohrozit naší pozici v rámci Evropské unie. Obzvlášť pro Českou republiku, která neví, jakým směrem se v procesu integrace vydat, je tato otázka klíčová. Jelikož Česko nemá směřování v rámci EU příliš ukotvené, je tato iniciativa nebezpečná v tom, že vytvoří prostředí, v němž se česká diplomacie a zahraniční politika bude muset nově zorientovat. Pro země jako Maďarsko nebo Polsko se v zásadě nic nemění, protože ty využijí těchto plánů k potvrzení jejich černopasažérského přístupu k evropské integraci,“ tvrdí Vít.

Expert na země střední Evropy však upozorňuje, že to, jak budou východoevropské země k reformám přistupovat, závisí především na tom, jakou pozici chtějí v unii hrát. „Musíme si položit otázku, kde se země střední a východní Evropy v Evropské unii ocitají – jestli to je pouhé členství, pak je to pro ně špatně. Ale jestli se chtějí snažit o nastolování agendy, pak je to pro ně příležitost, která ovšem znamená, že země našeho regionu budou muset vynaložit opravdu velké diplomatické a politické úsilí, aby mohly tyto reformní snahy adekvátně ovlivnit,“ varuje Vít.

Že by země Visegrádské skupiny měly reformní snahy Paříže a Berlína brát jako příležitost, si myslí také odborník na německou politiku z Ústavu mezinárodních vztahů Vladimír Handl. Záměrem reforem je totiž posílit funkčnost EU v souvislosti krizemi a výzvami, jako je problematický vztah se Spojenými státy a Ruskem nebo uprchlická krize. „Druhá věc je pak rostoucí populismus uvnitř Evropy, který se živí právě tím, že EU není dostatečně akceschopná, aby ty problémy řešila,“ tvrdí Handl s tím, že díky reformám by se unie měla lidem „představit jako funkční instrument řešení problémů“.

Německo-francouzská klasika

V centru plánovaných reforem stojí především změny v rámci eurozóny, které jsou podle ekonomů nezbytné a často upozorňují na to, že další ekonomická krize podobná té z roku 2008 může být brzy za rohem. Posílená spolupráce zemí platících eurem by však pro Česko mohla znamenat, že zůstane stát mimo, takzvaná vícerychlostní Evropa nahání českým politikům strach.

„Aby eurozóna stála na silnějších základech, musí proběhnout zásadní reforma, ale naše státy nemají v tomto ohledu jasnou pozici. Slovensko jako člen eurozóny určitě, ale pokud jde třeba o českou politiku, ta má sice zájem na stabilní eurozóně, ale zároveň má oprávněné obavy, že pokud se bude spolupráce eurozóny prohlubovat, může dojít k rozdělení EU na centrum a periferii,“ říká Handl.

Francouzsko-německé reformy Evropské unie by tak mohly ještě víc prohloubit příkopy mezi starými a novými členskými zeměmi, důležité proto je, aby spolu oba „tábory“ mluvily. „Bude záležet na tom, jakým způsobem budou země jako Francie a Německo ochotny trpělivě vysvětlovat tyto návrhy všem členům EU, což by měly, aby si tak státy především Visegrádské skupiny přiklonily na svou stranu,“ tvrdí Vít.

Ještě než se rozběhne vyjednávání v rámci celé unie, je potřeba, aby se na jedné pozici domluvila Paříž s Německem. Vývoj posledních týdnů však naznačuje, že to bude ještě velký oříšek. Jasnou pozici vůči reformám totiž nemá ani samotná německá koalice, která se ujala vedení teprve v polovině března. „Strany SPD a CDU/CSU si interpretují koaliční dohodu trochu odlišně, musí se proto nejdřív sjednotit uvnitř kabinetu a paralelně s tím hledat společný jmenovatel s Francií,“ říká odborník ÚMV.

Právě hledání společné francouzsko-německé pozice, které musí být hotové do června, však nebude nic snadného. Naznačují to i středeční slova Merkelové, která upozornila, že tu „jsou francouzské návrhy, ale také německé návrhy“ a ve formování společného postoje bude zapotřebí především „odhodlání ke kompromisu“. Právě na něm bude konečný návrh předložený na červnovém summitu založen – Německo má totiž k několika plánům Macrona silné výhrady, a to například ke vzniku Evropského měnového fondu, společného pojištění vkladů ale i vytvoření společného rozpočtu eurozóny.

Handl navíc upozorňuje, že manželství Německa s Francií není tak harmonické, jak se na první pohled může zdát. „V médiích i vyjádření politiků se často objevuje, že Francie a Německo je důležitý evropský tandem, protože jsou si velmi blízko a tím, jak jsou kompatibilní, mohou táhnout Evropskou unii. Skutečnost je ale úplně opačná – Francie a Německo jsou ve spoustě otázek o přístupu budování Evropské unie a fungování ekonomiky velmi odlišné,“ popisuje Handl, který včerejší optimistické proklamace lídrů Německa a Francie považuje za tradiční začátek všech vzájemných jednání.

„To, co bylo slyšet včera, je německo-francouzská klasika: ‚Máme poněkud odlišné pozice, ale těšíme se na spolupráci.‘ Tak to vždy začíná, změna je ale v tom, že lídrem je tentokrát Emmanuel Macron. On dodává celému procesu energii a německá politika je tou, která hledá řešení, aby se nepřetížily rozpočtové otázky a ve vzájemném vztahu je spíš konzervativnějším partnerem. Ale jinak je to německo-francouzská klasika,“ poznamenává odborník ÚMV.

Reforma EU bude i o migraci

Přestože se hovoří především o reformě eurozóny, Merkelová s Macronem ve středu potvrdili, že se jejich červnový návrh dotkne také migrační a azylové politiky, která má být založená na principu solidarity. „Nemůžeme nechat tu, nebo onu zemi, aby sama nesla břemeno při přijímání a integraci,“ řekl včera Macron. Oba se přitom shodli na tom, že města a obce, které budou přijímat běžence, by měly získat z evropského rozpočtu více peněz. Právě tyto plány přitom v zemích střední a východní Evropy silně rezonují.

„Je logické, že finanční podpora směřuje především těm městům, která se o nově příchozí starají. Takže z tohoto čistě logického pohledu si nemyslím, že by v tom měl být nějaký zásadní zádrhel. Ale z politického hlediska explicitně propojovat přijímaní migrantů s prospěchem z evropských fondů je dle mého názoru chyba a povede to jen k tomu, že bude politický diskurz například v České republice nebo Maďarsku, že je třeba Bruselu za každou cenu odporovat, dostávat své opodstatnění,“ tvrdí Vít s tím, že tyto návrhy na změnu azylové politiky přinesou těžkosti hlavně proevropským politikům.  

„Nejsem si vůbec jistý tím, jestli vyjednávání o relokačním mechanismu z roku 2015 přineslo pro současnou dobu nějaké poučení, jak citlivě reformovat EU. Politický odpor je v současné době tak velký, že jakákoliv snaha o přehlasování, i když je legitimním a legálním mechanismem kvalifikované většiny, bude pro evropský tábor v Česku, ale i Polsku nebo Maďarsku smrtícím polibkem. Takže z tohoto pohledu je to dost bezvýchodná situace,“ tvrdí expert Institut EUROPEUM.

Návrh na reformu azylového systému z pera Francie a Německa navíc přichází v době, kdy se o změnách migrační politiky v evropských institucích jedná už poslední dva roky. Rozdíly v pohledu jednotlivých členských států na nový azylový systém EU – především na otázku přerozdělování uprchlíků – je tak markantní, že se kompromis hledá těžko a nekonečné rozhovory zatím zůstávají bez výsledku. Je však otázka, zda německo-francouzský návrh do jednání nevnese ještě větší chaos.

Expert Ústavu mezinárodních vztahů přitom upozorňuje, že právě velké aktivní státy, jako je Francie a Německo, získávají při řešení závažných celoevropských problémů stále větší slovo. „Evropská unie byla v posledních letech – a to je také jedna z otázek reformy – vedená spíš těmi aktivními státy a mezinárodní spoluprací než institucemi EU. Nakonec to tedy vždy byly aktivní státy, které nějaké řešení ve spolupráci s institucemi realizovaly,“ říká s tím, že právě role národních států zesílila hlavně během ekonomické krize.

Právě reforma EU by podle něj měla vytvořit mechanismy, které by posílily instituce a řešení tak nebylo závislé na aktivismu velkých členských zemí. „Role velkých států vzrostla a to, že to není ideální řešení, si všichni uvědomují, ale zatím nikdo s reformou nepřišel,“ uzavírá Handl.

 

 

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1

', perex: '

Prezident Miloš Zeman se na Žofínském fóru zase rozpovídal. Nikoho sice tentokrát neposlal do tepláků jako vloni Zdeňka Bakalu, ani v Česku nehledal novičok, díky jeho moudrosti ale zase máme spoustu nových „idiotů“. Kromě komentátorů nově do hrdého klubu mentálů přibyli i sportovní komentátoři, ti kvůli komentování olympijské jízdy Ester Ledecké. Je škoda, že Zeman mezi idioty skromně nezahrnul i sebe, ve skutečnosti by jim totiž měl dělat předsedu.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4986174-img-milos-zeman-zofinske-forum-prezident-v0.jpg?v=0', views: 4503, title: 'Zoufalec týdne: Miloš Zeman. Komentář Petra Holce', imgCount: 7, type: 'wide gallery', url: 'https://www.info.cz/nazory/zoufalec-tydne-milos-zeman-komentar-petra-holce-30871.html' }, { id: 30343, date: '2018-05-19 06:00:00', body: '

-1

Link

Link

Link

Online reportáž se svatby můžete sledovat zde>>>

', perex: '

V sobotu čeká Velkou Británii další královská svatba. Ženit se bude druhorozený syn princezny Diany a prince Charlese Harry. Jeho vyvolenou je americká herečka Meghan Markleová a všichni napjatě očekávají, jak budou oslavy vypadat. Inspiruje se dvojice tradicí, nebo bude jejich sňatek naopak netradiční? Jisté ovšem je, že událost přítáhne velkou pozornost stejně jako se to povedlo u předchozích svateb členů britské královské rodiny.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4976045-img-svatba-velka-britanie-kralovna-kralovska-rodina-v0.jpg?v=0', views: 4390, title: 'GALERIE: Století královských svateb. Podívejte se na svatební dort Alžběty II. a zákulisí sňatku princezny Diany', imgCount: 32, type: 'normal', url: 'https://www.info.cz/magazin/galerie-stoleti-kralovskych-svateb-podivejte-se-na-svatebni-dort-alzbety-ii-a-zakulisi-snatku-princezny-diany-30343.html' }, ]; // Spust controller $('.main-article.next-article').nextArticleController({ articles: articles, mainArticleId: mainArticleId, nextArticleRenderer: { element: '.main-article.next-article', options: { renderCallbacks: [function(selectedArticle) { if (selectedArticle.type.indexOf('normal') < 0) $('.four-col.left.second').css({marginTop: 776}); }] } }, nextArticleLoader: { element: loaderSelector, options: { duration: 10 } }, scrollTarget: { element: loaderSelector, options: { tolerance: 200 } } }); }); })(jQuery);