Články odjinud

Merkelová zachránila vlastní kůži, EU bez bariér ne. Rakousko i Itálie dál chtějí přivřít své hranice

Merkelová zachránila vlastní kůži, EU bez bariér ne. Rakousko i Itálie dál chtějí přivřít své hranice

Pondělní dohoda německých koaličních stran dala do pohybu nebezpečný trend. Kancléřka Angela Merkelová kompromisem ohledně toho, jak bude spolková republika nakládat s nelegálními migranty, nejspíš zachránila vlastní koalici i politickou kariéru. Současně – a poměrně paradoxně – se ale může stát tou, která stála u začátku konce Evropy bez hraničních kontrol. Německý plán na vracení migrantů od hranic i s odstupem dní obestírají nejasnosti a Rakousko s Itálií, na které by kompromis vytvářel tlak, nadále vzkazují, že se nebudou zdráhat udělat to samé. Jinými slovy: na obzoru je dominový efekt, kterého se Merkelová tak obávala, a čas běží.

Hodnoceno zpětně, bude to nejspíš draze vykoupený kompromis. Kancléřka Merkelová si tentokrát se svoji pověstnou taktikou vysedět a vyvzdorovat si kýžený výsledek nevystačila. Tlak a politikaření ministra vnitra Seehofera ji donutily k nechtěné dohodě založené na ústupcích. Výsledkem je cosi, co oba tábory podávají jako svoji výhru, ale to je zatím velmi odvážná interpretace.

Merkelová přistoupila na to, že na hranicích s Rakouskem vzniknou centra, kde budou migranti zadrženi, než se rozhodne o jejich dalším osudu. Ti, kteří se registrovali v jiné zemi EU, mají rovnou odsud být vraceni. Merkelová věří, že by lidé v centrech nebyli zavření déle než dva dny. A zatímco se na ní na domácí scéně snaší další kritika, dodává, že postup v řešení otázky migrace rozhodne o trvání EU.

Faktem je ale zatím jediné: ani s odstupem dní není jasné, jak se má dohoda uplatnit v praxi. Respektive jak se má uplatnit v praxi tak, aby to snesli i sousedé Německa, na které kompromis z logiky věci klade nové požadavky. „Zatím ani já ani jiní členové vlády nemáme přesnější informace. Nevíme, co přesně se věcí míní, jaký přístup k tomu bude mít německá vláda,“ říká rakouská ministryně zahraničí Karin Kneisslová. Ani hrubé obrysy se ale žádné ze zúčastněných zemí vůbec nelíbí. Ozvalo se Česko i Rakousko, výhrady má i Itálie a shodně zní, že pokud hranice přiškrtí Německo, udělají tyto státy to samé.

Migrace

„Pokud se z té dohody stane postoj německé vlády (kompromis ještě musí odsouhlasit SPD - pozn. redakce), budeme nuceni k akci. Vláda je připravena podniknout mimořádná opatření k ochraně naší jižní hranice,“ stojí například ve společném prohlášení špiček rakouského kabinetu.

Stanovisko Vídně má o to větší váhu, že země čerstvě předsedá evropské osmadvacítce a z této pozice bude její konzervativní vláda aktivněji prosazovat ostřejší politiku vůči migrantům. Nebude se tedy zdráhat opatření skutečně učinit. „Ochrana Evropanů musí být naší nejvyšší prioritou,“ nenechává nikoho na pochybách mladá superstar evropské politiky, rakouský kancléř Sebastian Kurz razící pomyslnou antiuprchlickou politiku se slušnou tváří.

Obdobná slova zní i z Itálie, kde nová populistická protiimigrační vláda na krocích proti migrantům vysloveně staví. Není těžké si představit, že koordinace na ose Vídeň-Řím teď bude snadnější než ve spolupráci s Německem. Berlín pondělní dohodou o migraci podobné spojenectví jen utužuje, když Rakousko staví do role země, která by měla být podobně jako Itálie vystavena enormní zátěži při zvládání migračních toků. Nelze se pak divit, když třeba rakouský ministr dopravy Norbert Höfer říká, že přivření hranic bude „logickým krokem,“ pokud tak Němci učiní. „Jinak se staneme zemí, která se bude muset postarat o všechny, kdo tady uvíznou,“ dodává.

Rakousko přesto naznačuje, že chce být ve věci migrace konstruktivní. Jako předsednická země unie hodlá pokračovat v hledání kompromisu ohledně reformy evropského azylového systému. Chce se přitom ještě víc zaměřit na ostrahu vnějších hranic EU, což jde ruku v ruce s hrubým plánem dojednaným minulý týden na unijním summitu, podle kterého by měla centra pro prověřování migrantů vznikat už v severoafrických zemích. „Moc jsme se soustředili na to, jak rozdělíme lidi do pokojů, ale nikdo neřešil, že je třeba hlídat vstupní dveře od domu. Když se tohle změní, možná se pak domluvíme i na celkovém řešení,“ podotkl jeden z rakouských diplomatů.

Výsledek je ale důležitý nejen ve vztahu k migrantům mířícím za novým životem do západní Evropy. „Opatření bude mít každopádně dopad na lidi, kteří hranici často překračují, ať už jde o ty, jezdící nakupovat za hranice, nebo obchodníky. Komplikací bude už jen ta neustálá hrozba několikahodinových kontrol,“ řekl k plánu v nedávném rozhovoru pro INFO.CZ odborník na německou politiku z Ústavu mezinárodních vztahů a Fakulty sociálních věd Jakub Eberle. Upozornil také na zásadní úskalí celé věci: „Aby plány fungovaly, bude třeba dojednat souhlas také dalších zemí EU. Navíc bude probíhat bitva, co dohoda vlastně znamená. Momentálně je to 15 řádek, které neobsahují konkrétní detaily.“

Infografika - uprchlíci ve světě

Další vývoj má zítra v poledne ve Vídni rakouský kancléř Kurz prodiskutovat s německým ministrem vnitra Seehoferem. Pokud nenajdou společnou řeč, snadno se může stát, že jednotlivé evropské země budou v reakci na kroky Německa narychlo zpřísňovat na vlastní pěst režim na vlastních hranicích. Aneb uzavřít na základě jednostranného rozhodnutí vlastní hranice je nepochybně rychlejší než hledat celoevropské řešení, které by bylo v souladu s právem a zásadami volného pohybu osob a zboží po EU, které jsou jejími základními výsadami. Jako základ pro novou evropskou krizi to dost možná stačí.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I techto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud