Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Merkelová zachránila vlastní kůži, EU bez bariér ne. Rakousko i Itálie dál chtějí přivřít své hranice

Merkelová zachránila vlastní kůži, EU bez bariér ne. Rakousko i Itálie dál chtějí přivřít své hranice

Pondělní dohoda německých koaličních stran dala do pohybu nebezpečný trend. Kancléřka Angela Merkelová kompromisem ohledně toho, jak bude spolková republika nakládat s nelegálními migranty, nejspíš zachránila vlastní koalici i politickou kariéru. Současně – a poměrně paradoxně – se ale může stát tou, která stála u začátku konce Evropy bez hraničních kontrol. Německý plán na vracení migrantů od hranic i s odstupem dní obestírají nejasnosti a Rakousko s Itálií, na které by kompromis vytvářel tlak, nadále vzkazují, že se nebudou zdráhat udělat to samé. Jinými slovy: na obzoru je dominový efekt, kterého se Merkelová tak obávala, a čas běží.

Hodnoceno zpětně, bude to nejspíš draze vykoupený kompromis. Kancléřka Merkelová si tentokrát se svoji pověstnou taktikou vysedět a vyvzdorovat si kýžený výsledek nevystačila. Tlak a politikaření ministra vnitra Seehofera ji donutily k nechtěné dohodě založené na ústupcích. Výsledkem je cosi, co oba tábory podávají jako svoji výhru, ale to je zatím velmi odvážná interpretace.

Merkelová přistoupila na to, že na hranicích s Rakouskem vzniknou centra, kde budou migranti zadrženi, než se rozhodne o jejich dalším osudu. Ti, kteří se registrovali v jiné zemi EU, mají rovnou odsud být vraceni. Merkelová věří, že by lidé v centrech nebyli zavření déle než dva dny. A zatímco se na ní na domácí scéně snaší další kritika, dodává, že postup v řešení otázky migrace rozhodne o trvání EU.

Faktem je ale zatím jediné: ani s odstupem dní není jasné, jak se má dohoda uplatnit v praxi. Respektive jak se má uplatnit v praxi tak, aby to snesli i sousedé Německa, na které kompromis z logiky věci klade nové požadavky. „Zatím ani já ani jiní členové vlády nemáme přesnější informace. Nevíme, co přesně se věcí míní, jaký přístup k tomu bude mít německá vláda,“ říká rakouská ministryně zahraničí Karin Kneisslová. Ani hrubé obrysy se ale žádné ze zúčastněných zemí vůbec nelíbí. Ozvalo se Česko i Rakousko, výhrady má i Itálie a shodně zní, že pokud hranice přiškrtí Německo, udělají tyto státy to samé.

Migrace

„Pokud se z té dohody stane postoj německé vlády (kompromis ještě musí odsouhlasit SPD - pozn. redakce), budeme nuceni k akci. Vláda je připravena podniknout mimořádná opatření k ochraně naší jižní hranice,“ stojí například ve společném prohlášení špiček rakouského kabinetu.

Stanovisko Vídně má o to větší váhu, že země čerstvě předsedá evropské osmadvacítce a z této pozice bude její konzervativní vláda aktivněji prosazovat ostřejší politiku vůči migrantům. Nebude se tedy zdráhat opatření skutečně učinit. „Ochrana Evropanů musí být naší nejvyšší prioritou,“ nenechává nikoho na pochybách mladá superstar evropské politiky, rakouský kancléř Sebastian Kurz razící pomyslnou antiuprchlickou politiku se slušnou tváří.

Obdobná slova zní i z Itálie, kde nová populistická protiimigrační vláda na krocích proti migrantům vysloveně staví. Není těžké si představit, že koordinace na ose Vídeň-Řím teď bude snadnější než ve spolupráci s Německem. Berlín pondělní dohodou o migraci podobné spojenectví jen utužuje, když Rakousko staví do role země, která by měla být podobně jako Itálie vystavena enormní zátěži při zvládání migračních toků. Nelze se pak divit, když třeba rakouský ministr dopravy Norbert Höfer říká, že přivření hranic bude „logickým krokem,“ pokud tak Němci učiní. „Jinak se staneme zemí, která se bude muset postarat o všechny, kdo tady uvíznou,“ dodává.

Rakousko přesto naznačuje, že chce být ve věci migrace konstruktivní. Jako předsednická země unie hodlá pokračovat v hledání kompromisu ohledně reformy evropského azylového systému. Chce se přitom ještě víc zaměřit na ostrahu vnějších hranic EU, což jde ruku v ruce s hrubým plánem dojednaným minulý týden na unijním summitu, podle kterého by měla centra pro prověřování migrantů vznikat už v severoafrických zemích. „Moc jsme se soustředili na to, jak rozdělíme lidi do pokojů, ale nikdo neřešil, že je třeba hlídat vstupní dveře od domu. Když se tohle změní, možná se pak domluvíme i na celkovém řešení,“ podotkl jeden z rakouských diplomatů.

Výsledek je ale důležitý nejen ve vztahu k migrantům mířícím za novým životem do západní Evropy. „Opatření bude mít každopádně dopad na lidi, kteří hranici často překračují, ať už jde o ty, jezdící nakupovat za hranice, nebo obchodníky. Komplikací bude už jen ta neustálá hrozba několikahodinových kontrol,“ řekl k plánu v nedávném rozhovoru pro INFO.CZ odborník na německou politiku z Ústavu mezinárodních vztahů a Fakulty sociálních věd Jakub Eberle. Upozornil také na zásadní úskalí celé věci: „Aby plány fungovaly, bude třeba dojednat souhlas také dalších zemí EU. Navíc bude probíhat bitva, co dohoda vlastně znamená. Momentálně je to 15 řádek, které neobsahují konkrétní detaily.“

Infografika - uprchlíci ve světě

Další vývoj má zítra v poledne ve Vídni rakouský kancléř Kurz prodiskutovat s německým ministrem vnitra Seehoferem. Pokud nenajdou společnou řeč, snadno se může stát, že jednotlivé evropské země budou v reakci na kroky Německa narychlo zpřísňovat na vlastní pěst režim na vlastních hranicích. Aneb uzavřít na základě jednostranného rozhodnutí vlastní hranice je nepochybně rychlejší než hledat celoevropské řešení, které by bylo v souladu s právem a zásadami volného pohybu osob a zboží po EU, které jsou jejími základními výsadami. Jako základ pro novou evropskou krizi to dost možná stačí.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744