Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Městské čtvrti na odpis. No-go zón přibývá, politici jimi ale hlavně jen nezodpovědně straší

Městské čtvrti na odpis. No-go zón přibývá, politici jimi ale hlavně jen nezodpovědně straší

Zákoutí, kam se policie neodváží vstoupit ani ve dne. Semeniště islámského radikalismu. Tak jsou často vykreslované takzvané no-go zóny, části evropských měst s převážně muslimskou komunitou, jež si žijí vlastním životem. Asi nejznámější je Molenbeek v Belgii či Rosengard ve švédském Malmö. A jestli o takových místech něco platí bezezbytku, je to skutečnost, že udělat si objektivní obrázek je velmi složité. I proto téma ve veřejné debatě zhusta přitahuje nepřesnosti, dezinterpretace i otevřené lži. Třeba americká Fox News mezi no-go zóny zařadila i britský Birmingham.

„To je ale idiot,“ reagoval tehdejší britský premiér David Cameron na zařazení Birminghamu mezi místa, kam se policie neodváží a kde vláda práva neplatí. Expert na terorismus Steven Emerson, který celý Birmingham zaškatulkoval jako vyloučenou oblast, i televize Fox News se za falešnou zprávu sice omluvili, mezitím se však sdělení rozšířilo a začalo žít vlastním životem. 

Absurdita zprávy nicméně ilustruje, jak obtížné je získat objektivní data o evropských no-go zónach, tím spíše o jejich vývoji v čase. Každý stát totiž definuje no-go zóny trochu jinak, což komplikuje porovnávání dat; hlavní potíž ale je, že u no-go zón si každý rád „hřeje svou polívčičku“.

Maďarský premiér Viktor Orbán tak no-go zóny využil při své politické agitaci, televize Fox News zase  v honbě za zvýšením sledovanosti. Zaujatost ale panuje i na druhé straně. To když si suverénní státy zkrátka nedovolí nahlas říct, že nějakou část svého území nekontrolují na sto procent a že se jim tam situace zkrátka vymkla z rukou. 

„Jestliže no-go zónami myslíme oblasti, do kterých se policie bojí vstoupit a kde neexistuje vymahatelnost práva, tak takové území není v Evropě ani jedno,“ říká pro INFO.CZ bezpečnostní analytik z Masarykovy univerzity Josef Kraus, který se tématu věnuje.

Nejenže tak Birmingham pochopitelně mezi no-go zóny nepatří, ve skutečnosti v celé Velké Británii není jediná muslimská no-go zóna, tvrdí odborná práce, která na toto téma před dvěma lety vznikla. „U některých oblastí v Anglii je však tento závěr sporný a je zapotřebí provést další studie, které by poskytly potřebná data,“ dodává pro pořádek autor práce Šimon Levíček.

Že téma no-go zón není tak horké, jak občas politici nebo odpůrci migrace tvrdí, připouští i poslanec Evropského parlamentu Luděk Niedermayer. „Nedostatek dobrých zpráv vede k vytváření podvědomých map strachu, do kterých konspirační zprávy o no-go zónách zapadají jako dílky do skládačky,“ tvrdí. „Například (bruselský) Molenbeek má své problémy a několik osob, které mají na svědomí útoky napříč Evropou, touto čtvrtí prošlo. Není to ale no-go zóna, nevládne tam šaría. Lidé si žijí své životy a na ulici se na vás lidi nemračí víc než v jiných čtvrtích,“ tvrdí Niedermayer, který do Molenbeeku chodíval jednou týdně na oběd a díky své práci v europarlamentu má osobní zkušenost s velkoměsty západní Evropy.

Europoslanec není sám, kdo se snaží bruselskou čtvrť destigmatizovat. „I přes špatnou reputaci této čtvrti to tady mám ráda,“ říká pro server Vice News Caroline, obyvatelka Molenbeeku. „Většina lidí je opravdu přátelská a od chvíle, kdy jsem se sem přistěhovala, jsem se cítila být vítaná.“

Bezpečnostní expert Kraus však v rozhovoru pro INFO.CZ upozorňuje, že pokud se definice no-go zóny uvolní, pak je možné takové oblasti na Starém kontinentě najít. Jen je třeba začít no-go zóny vnímat jako městské čtvrti, kde policie nemá absolutní autoritu a kde paralelně s vymahatelností práva existují i lokální systémy vymahatelnosti. Ať již jde o islámské právo či kodex, na základě kterého se o moc dělí gangy. Do těchto oblastí policisté chodí raději ve dvojitých hlídkách a v případě, že tam k nějakému zločinu skutečně dojde, místní s úředními orgány zkrátka nespolupracují.

„Když budeme chápat no-go zóny takto, tak ty v Evropě existují. Jsou jich řádově desítky,“ tvrdí Kraus s tím, že jejich počet v posledních deseti letech mírně vzrostl. Získat přesná data je však obtížné. 

Zřejmé je nicméně to, že politici jako Viktor Orbán, kteří no-go zónami straší, chtějí spíše než popsat realitu získat politické body. Ostatně, i Daniel Pipes, který s termínem no-go zóna před jedenácti lety přišel, musel význam termínu během let zmírnit. „My, kdo známe Bronx a Detroit, očekáváme městské peklo i v Evropě. Podmínky jsou zde ale nesrovnatelné. Čtvrti s imigranty jsou sice jen stěží krásné, ale budovy nejsou rozpadlé, sem tam je vidět zeleň a je tam pořádek,“ uvedl Pipes.

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1