Muž s jedním písmenem a Paní vím všechno. Koho si vzal Macron do vlády? | info.cz

Články odjinud

Muž s jedním písmenem a Paní vím všechno. Koho si vzal Macron do vlády?

Květnové evropské a francouzské obecní volby v příštím roce donutily prezidenta Emmanuela Macrona k vládní rošádě. Zatímco ministryně pro evropské záležitosti Nathalie Loiseauová povede kandidátku vládního hnutí Republika vpřed! do evropských voleb, mluvčí Benjamin Griveaux se chce ucházet o křeslo pařížského starosty. Na kandidátce ho doprovodí i státní tajemník pro digitalizaci Mounir Mahjoubi. Kdo je ve vládě nahradí?

Když jmenoval tento týden prezident Emmanuel Macron tři nové členy vlády, řada novinářů i jejich čtenářů se zarazila. „Cédric kdo?“ ptali se někteří po zveřejnění jména nového státního tajemníka pro digitalizaci Cédrika O.

Šestatřicetiletého muže veřejnost až dosud neznala, v Macronově hnutí Republika vpřed! je to ale jinak – mimo jiné i proto, že v parlamentu zasedá jeho mladší sestra Delphine. I ona nosí stejné příjmení, které mají sourozenci po jihokorejském otci.

Jednopísmenné příjmení není výjimkou

Jak ale napsal server televize BFM, příjmení s pouhým jedním písmenem není ve Francii až taková výjimka. Podle Marie Odile Mergnakové, autorky knihy Atlas příjmení, žije jen na severu země s příjmením O asi stovka lidí.

Jednopísmenná příjmení se prý navíc neomezují jen na O, ve Francii žijí i lidé, kteří se jmenují M, A nebo X. 

Cédric O sice nikdy nebyl zvolen, v politice ale přesto není žádným nováčkem. „Je to svět, který dobře znám,“ citoval ho deník Le Parisien. Už v roce připravoval spolu s Benjaminem Griveauxem (dalším odcházejícím členem vlády) kampaň do socialistických primárek pro Dominika Strausse-Kahna, pozdějšího šéfa MMF. Říkali mu tehdy „Bůh“, po vypuknutí sexuální aféry o pět let později ale jejich nadšení pro charismatického politika vyprchalo.

Cédric O se později stal parlamentním poradcem dalšího vlivného socialisty a pozdějšího ministra hospodářství a eurokomisaře Pierra Moscoviciho. Mezi socialisty patřil tehdy k mladým nadějím, ostatně podobně byl vnímán i Macron. Když se pak rozhodl nynější prezident kandidovat do Elysejského paláce, Griveaux i O se stali členy jeho nejbližšího týmu.

Cédric O je považovaný za „geeka“ macronovců. Právě on stál za schůzkou prezidenta se šéfem Facebooku Markem Zuckerbergem vloni na jaře, kdy sie oba muži bavili například o ochraně osobních dat na sociálních sítích.

Spekuluje se také, že O stál za takzvanými „Macron leaks“, tedy Macronovými účty zveřejněnými před prezidentskými volbami na internetu. O Macronovi tehdy jeho odpůrci šířili nejrůznější fámy, například o kontu na Bahamách, „náhodně uniklé“ finanční transakce ale nic takového nedokazovaly.

Cédric O, který je vášnivým fanouškem fotbalového týmu Olympique Lyon, se během kampaně, na jejíž finance dohlížel, hned několikrát snažil „umravnit“ bývalého šéfa Macronovy ochranky Alexandra Benallu. O tehdy upozorňoval na jeho vysoké výdaje, ty byly ale nakonec jen drobností v rámci Benallových hříchů – kvůli aféře s mlácením demonstrantů na prvomájových oslavách musel později Benalla skončit a jeho aktivity značně poškodily prezidentovo renomé u veřejnosti.

Mluvčí z význačné senegalské rodiny

Končícího mluvčího Benjamina Griveauxe nahradí 39letá Sibeth Ndiayeová, která byla během Macronovy prezidentské kampaně pověřena komunikací s novináři. Rodačka z Dakaru měla k politice blízko už od dětství, oba její rodiče se pohybovali ve vysokých partech senegalské politiky. Ndiayeová ale odešla za vzděláním do Francie, kde zůstala a později dostala občanství.

I ona se stejně jako Cédric O dlouho pohybovala v socialistických kruzích a k Macronovu táboru se přidala hned od počátku. Zatímco veřejnost ji příliš nezná, političtí novináři jsou s ní každý den ve styku a ne všichni mají z jejího jmenování do vlády radost. Někteří z nich ho odmítli komentovat kvůli napjatým vztahům, které s ní mají, jiní naopak oceňují její komunikativnost a fakt, že je vždy k dispozici. 

Satirický týdeník Le Canard Enchiné citoval z sms zprávy, kterou Ndiayeová poslala po smrti političky Simone Veilové jednomu z novinářů: "Yes, la mouef is dead (Ano, ženská je mrtvá)," měla napsat. To vyvolalo vlnu kritiku kvůli nedostatku úcty vůči slavné francouzské osobnosti, Ndiayeová se ale hájila tím, že ji týdeník necitoval přesně a že šlo jen o soukromou konverzaci.

Budu lhát, abych uchánila prezidenta

Nelibost následovala i po dalším jejím dva roky starém výroku, v němž prohlásila, že je plně připravená lhát, aby ochránila prezidenta. Ndiayeová tvrdí, že ho novináři vytrhli z kontextu a že tehdy mluvila pouze o soukromém životě hlavy státu. Zastal se jí i premiér Édouard Philippe, který tuto aféru označil za "blbost". Někteří opoziční politici nicméně výrok použili k tomu, aby označili lež za oficiální politiku vlády.

Konečně třetí nováčkem Philippova kabinetu je 33letá poslankyně Amélie de Montchalinová, která se ujala ministertva pro evropské záležitosti. Jak napsal server televize BFM, není de Montchalinová mezi některými poslaneckými kolegy příliš oblíbená. Označují ji za uatoritářskou a přezdívají ji "Paní vím všechno". De Montchalinová se od dvou zbylých nováčků ve vládě liší tím, že se až dosud prezentovala spíše jako pravicová politička - patří k táboru bývalého premiéra Alaina Juppého.

Kritiku za svůj výběr nových tváří ostatně sklidil i Macron. Opozice mu vyčítá, žer dosazováním svých věrných oslabuje postavení ministrů jako odborníků a místo toho je vybírá hlavně podle loajality. Sám prezident označil vládní rošádu za "technickou".

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud