Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Audiovizuální směrnice – důležitý, ale nedomyšlený návrh. Komentář Tomáše Zdechovského

Audiovizuální směrnice – důležitý, ale nedomyšlený návrh. Komentář Tomáše Zdechovského

V poslední době si téměř nejde nevšimnout kampaně Pirátů Zachraňte internet!, kdy stovky lidí denně (!) posílají europoslancům dopisy, podepisují se petice a dokonce organizují protesty. Vše kvůli návrhu audiovizuální směrnice, která je na začátku prvního čtení a čeká ji tak ještě dlouhý schvalovací proces.

Návrh zatím od Komise prošel jen přes Výbor pro právní záležitosti (JURI), tento čtvrtek (5. 7.) o něm budeme hlasovat na plénu, nicméně není to o nějakém konečném souhlasu, jak se řada lidí kvůli intenzivní kampani Pirátů domnívá, ale pouze o tom, jestli souhlasíme s tím, aby se návrh dále projednával standardním transparentním procesem na plénu, nebo se dovolí projednávání v trialogu (uzavřená jednání zpravodajů Parlamentu a zástupců Komise a Rady, více v tomto odkazu). Budu hlasovat pro plénum, tedy proti návrhu text projednávat v trialogu.

Zde zkráceně mé konkrétní důvody:

  • Téma je vysoce zpolitizované, ani při projednávání zbraňové směrnice jsme nebyli tak paralyzovaní od další práce odpovídáním na maily i telefonáty různých „lobbistů”, a v takových případech jsem vždy pro maximální transparentnost.
  • Návrh mi přijde šitý horkou jehlou a uvítal bych k němu objektivní veřejnou diskuzi. U článku 11 (práva vydavatelů) už sice došlo k určitým pozitivním úpravám tak, aby byli zvýhodnění čeští vydavatelé oproti gigantům jako facebook nebo google, ale pořád vidím rezervy.
  • U článku 13 (dle Pirátů „cenzura internetu”, podrobnosti dále) také jen velmi obtížně hledám nějaká pozitiva. Návrh je navíc zbytečně represivní.

Než začnu psát dále, chtěl bych ještě upozornit, že ono „hlasovat proti” opravdu neznamená, že se téma smete, jak podle e-mailů doufá řada lidí. Bude se vyjednávat dál a osobně s tím nemám problém. Facebook a Google z mého pohledu opravdu až zneužívají svého dominantního postavení na trhu, neúměrně snižují ceny za reklamu a na zpravodajských serverech tak inzeruje stále méně lidí. Ubývá i předplatitelů, protože přes vyhledávače lidé zdarma najdou vše, co potřebují. A co víc, nezřídka ani neprokliknou na článek, protože jim stačí zobrazený perex a nadpis článku. Pokud si chceme udržet kvalitní žurnalistiku, je potřeba se v tomto vydavatelů rozumně zastat, současná právní úprava nestačí.

Krok kupředu, opravdu ale správným směrem?

Podle parlamentního zpravodaje návrhu Axela Vosse směrnice znamená krok kupředu k tomu, aby se pravidla autorské ochrany v EU upravila tak, že budou lépe odpovídat "realitě a obchodním modelům 21. století". Prvotní jásot ale po předložení návrhu nahradil poprask a vše nasvědčuje tomu, že se nějaký kompromis bude hledat jen velmi obtížně. Jak už jsem naznačil výše, kamenem úrazu se staly především články 11 a 13. Rád bych zde proto zmínil trochu podrobněji, co je na obou článcích tak „toxické”.

Začněmě nejprve článkem 11. Ten zavádí nová práva vydavatelů a zjednodušeně požaduje, aby vydavatelé měli nárok na podíl za užití jimi vlastněného obsahu na internetu. Nyní totiž většina příjmů ze související reklamy putuje k velkým technologickým společnostem, jako jsou např. Google, Facebook nebo Twitter. Tyto vyhledávače vydělávají skrze využívání děl autorů, které užívají zdarma a s jejich pomocí dále vydělávají na inzerci. Ano, licence zdarma jsou problémem, nicméně placené licence nezajistí, že nově získané zdroje půjdou třeba přímo ke konkrétním novinářům.

Někteří také argumentují tím, že díky směrnici bude vyšší kvalita médií nebo že bude prostředkem boje proti fake news. Za mě zde ale argument boje proti fake news neobstojí, protože půjde o právo, které vydavatelé nemusí uplatnit, a tím může někdo zjednodušit přístup například i ke svým „alternativním” zprávám (princip za všechno seriózní se platí, zdarma to, co vlastně chceme, aby se nešířilo...). Navíc zavedení nových práv může snížit množství zdrojů informací, protože velké vyhledávače mohou uzavřít smlouvy jen s velkými vydavateli. Kvalita médií by tak tedy nejspíše nevzrostla.

Zcela pochopitelně se proto řada subjektů vyjádřila proti. V ČR jsou to například veřejné knihovny. Ty se obávají, že toto ustanovení, tím, že vytvoří nové vrstvy práv, a že omezí možnost užít krátké úryvky textu, může poškodit svobodný pohyb znalostí. Znamenat to může i útok na agregátory zpráv, jejichž činnost představuje vítaný prostředek konfrontace různých úhlů pohledu na obsahy sdělení, prostředek rozvoje informační gramotnosti a prevence dopadu zkreslených informací a dezinformací.

Proti se staví i Svaz průmyslu, podle jehož vyjádření německá zkušenost ukazuje, že tzv. neighboring rights - jako ta navrhovaná v článku 11, disproporčně a negativně dopadají na menší startupy a malé a střední podniky tím, že vytvářejí soutěžní výhody pro větší tržní subjekty s etablovanými obchodními značkami. V Německu mělo zavedení těchto pravidel za následek zánik velkého počtu společností a ztrátu mnoha pracovních míst.

Když to shrnu, jedná se sice o dobře míněný krok, ale zbytečně represivní. Způsob, jakým je návrh napsaný, je velmi nešťastný a nadělal by celkově více škody než užitku. Přesto všechno se ale stále jedná o tu méně problematickou část.

Nešťastná „cenzorní” třináctka

Opravdový problém nastává u článku 13, který už bohužel vešel ve známost jako tzv. „cenzorní“ článek. Dosud nejsou platformy umožňující sdílení (např. ulož.to, youtube...) v Evropě zodpovědné za obsah, který se na nich nachází. Platformy dnes řeší existenci obsahu porušujícího autorské právo až ve chvíli, kdy je na to upozorní držitel práva. To se má ale změnit a záměrem článku je snazší vymáhání autorského práva, protože autoři „tratí“ na internetu.

Bohužel v návrhu navrženou definici odpovědných subjektů lze vykládat velice široce. Nově by tak mohly být platformy přímo zodpovědné za obsah, který u sebe umožňují uložit/ sdílet. Panuje obrovská právní nejistota ohledně toho, na koho by se to reálně vztahovalo. Návrh definuje odpovědný subjekt následovně: „Online službou poskytující sdílení obsahu se míní poskytovatel služby informační společnosti, u níž je jedním z hlavních účelů veřejnosti zpřístupňovat práce chráněné copyrightem nebo jiná smluvně chráněná díla vložená uživateli.“ Definici tak lze celkem dobře vztáhnout i na sociální sítě Facebook nebo Twitter. Seznam.cz tvrdí, že zahrnuta bude v podstatě každá platforma.

Můžeme tedy mít co dočinění s problémem filtrace obsahu, tedy v podstatě „cenzurou”. Vážně hrozí, že bude docházet k filtraci všeho toho, co je na platformách, protože jinak nelze dosáhnout cíle neexistence copyright porušujícího obsahu. Obavy o ohrožení svobody projevu jsou proto z mého pohledu na místě. Stávající filtrační programy nejsou dokonalé a mohou "preventivně" smazat i něco, co autorská práva neomezuje. Návrh a priori staví na předpokladu, že všechno je nelegální, což je porušení principu presumce neviny a zásady dobré víry.

Větší smysl by dávalo hrát na úpravu tak, aby byl obsah nějak pravidelně kontrolován a stanovit pro to určité závazné podmínky, ale ne mít rovnou primární povinnost provozovatelů s presumpcí viny a přístupem „všichni podvádějí”. V praxi by ani nebylo úplně možné, aby např. Facebook kontroloval všechny příspěvky žádaným způsobem. Otázkou samozřejmě je, jestli vůbec judikatura zahrne pod tento výklad Facebook. Definice je ale nyní nastavená na široký výklad, takže pod to nyní lze opravdu zařadit prakticky vše a ostražitost je na místě.

Nic není ztraceno, návrh ještě čeká téměř celý přijímací proces

Jak už jsem psal v úvodu, návrh má i přes některé pozitivní změny stále problematické části a potřeboval by víc času na propracování, což platí předně pro článek 13. Směrnice v navrhované podobě znamená obrovský zásah do svobod a byla by jen vodou na mlýn euroskeptiků.

Znovu bych proto rád připomněl, že ještě není vůbec nic ztraceno. Většina českých europoslanců navíc bude dle mých informací hlasovat pro setrvání tématu na plénu a možnost tak podat další vlnu pozměňovacích a upřesňovacích návrhů. Spíš než posílat tisíce mailů na všechny europoslance nám tak zkuste držet pěsti, ať si dokážeme zachovat selský rozum, nepodléhat tlakům lobbistů a najít rozumné a společné řešení.

 

Vláda stopla utajovaný program, na kterém závisí životy českých vojáků v Afghánistánu

Ministr vnitra Milan Chovanec loni zastavil utajovaný program přesídlování místních tlumočníků, kteří pomáhají českým vojákům na misi v Afghánistánu. Podle zdrojů serveru INFO.cz toto rozhodnutí způsobilo nedostatek klíčových spolupracovníků české jednotky na neklidném bojišti. Vláda tak ohrozila nejen životy afghánských překladatelů a jejich rodin, ale zřejmě i bezpečnost českých vojáků, kteří se bez tlumočníků obejdou jen stěží. Konec programu podle všeho způsobil incident v pražské nemocnici na Bulovce, po kterém byl syn již přemístěného afghánského spolupracovníka obviněn ze znásilnění.

Čeští vojáci jsou zoufalí, tvrdí zdroje serveru INFO.cz. Nedaří se jim do svých služeb získat afghánské tlumočníky, které jsou pro fungování jednotky nepostradatelní. Ti se k Čechům nehrnou, Praha jim totiž počínaje loňskem odmítá po skončení nebezpečné služby pomoci na cestě do Evropy. Zahraniční armády působící v kulturně cizím prostředí místním spolupracovníkům i jejich rodinám běžně nabízejí přesídlení, a to z velmi dobrých důvodů. Tlumočníci i jejich blízcí jsou logickým cílem radikálů, kteří na jejich hlavy nezřídka vypisují i finanční odměny – jsou si totiž dobře vědomi jejich důležitosti.

Link

Kupříkladu Američané odvážejí lokální tlumočníky po skončení mise prý nejen z Afghánistánu, ale třeba i z Iráku. Autor tohoto textu pobýval v roce 2009 u české jednotky na základně v Lógaru, kde se s místními překladateli setkal. Na jejich výslovné přání je nefotografoval a dříve pořízené snímky z aparátu vymazal. Kvůli jejich utajení. Radikální povstalci z hnutí Tálibán totiž za jejich smrt nabídli slušný obnos.

Na tuto situaci ve své interpelaci ze dne 11. září upozornila poslankyně ODS a předsedkyně výboru pro obranu Jana Černochová. Místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček na její dotaz ohledně programu pro afghánské spolupracovníky odpověděl 8. října. „V současnosti žádný program pomáhající afghánským tlumočníkům a spolupracovníkům Armády ČR s přesídlením do České republiky neprobíhá,“ konstatuje předseda české sociální demokracie. „Pokud jde o aktivity realizované v nedávné minulosti, ty jsou předmětem utajení ve stupni vyhrazené,“ dodal Jan Hamáček.

5033675:article:true:true:true

Může za konec programu konflikt z pražské Bulovky? 

A proč byl program – v armádách jiných zemí zcela obvyklý – v Česku zastaven? Zdroje oslovené serverem INFO.cz se shodují v tom, že tehdejší sociálnědemokratický ministr vnitra Milan Chovanec tímto způsobem reagoval na kauzu údajného znásilnění v nemocnici na pražské Bulovce. Tam se syn již do Česka přesídleného afghánského tlumočníka dostal do nejasného konfliktu se zdravotní sestrou, která mladíka obvinila ze znásilnění. Soud nakonec rozhodl, že se dvacetiletý Afghánec Sabawoon Davizi trestného činu nedopustil.

Případu se ale chytla média, která v době uprchlické krize zveřejňovala nejen údajné podrobnosti nepotvrzeného útoku, ale i jména přesídlených Afghánců. Detaily utajovaného programu se dostaly na veřejnost a ministerstvo vnitra se tehdy zřejmě z politických důvodů rozhodlo v přesídlování tlumočníků nepokračovat, aby prý nebylo konkurenčními politiky obviněno z podpory migrace.

Čeští vojáci se v Afghánistánu dostávají do střetů s islamistickými povstalci stále častěji. Letos v srpnu zahynuli při sebevražedném útoku tři vojáci, tuto středu bylo na hlídce zraněno pět českých vojáků, jeden z nich těžce. Zvýšená aktivita Tálibánu zřejmě souvisí se snahou získat před možnými mírovými jednáními se Spojenými státy pod kontrolu co nejvíce území.

Link

37232