Bez peněz to nejde. A do rozpočtu EU může mluvit i Česko. Komentář europoslance Pavla Svobody | info.cz

Články odjinud

Bez peněz to nejde. A do rozpočtu EU může mluvit i Česko. Komentář europoslance Pavla Svobody

Evropská komise zveřejnila návrh víceletého finančního rámce EU („VFR“) pro roky 2021-2028 o objemu cca 1,135 bilionu eur (cca 28,5 bilionů Kč). Z toho vyplývá, že na roční rozpočet EU připadne cca 140 miliard eur, tedy o něco méně než dosud, ale víc, než by odpovídalo výpadku příjmu po brexitu. Regionální fondy (1/3 výdajů EU) mají být kráceny o 7 %, zemědělské dotace (40 % výdajů EU) o 5 %. Česko bylo a nadále bude tzv. čistým příjemcem. V přepočtu za uplynulých sedm let dostával každý obyvatel Česka „dárek“ od EU ve výši 5 tisíc korun čistého ročně (350 miliard korun za sedm let). Detailnější čísla pro Česko se dozvíme později, ale již nyní lze něco vypozorovat.

Předně to, co Komise předložila, je jen návrh. Rozhodovat o něm budou Evropský parlament prostou většinou a Rada – ministři členských států – jednomyslně. To znamená, že je prostor pro jednání, dokonce v nejzazším případě pro vetování v Radě. I to ukazuje, jak nesmírnou moc má každý členský stát v rámci unijní spolupráce. Ani menší stát jako Česko nelze v těchto záležitost obejít. Jinak viděno, spolurozhodujeme s právem veta o tom, jak bude v dalších sedmi letech vypadat unijní spolupráce, protože bez peněz to prostě nejde. 

Už vidím, jak eurofobové budou naříkat, že ze zlého Bruselu dostaneme méně než dosud. K tomu z mé strany tři komentáře:

Zaprvé, Česko bohatne a to je dobrá zpráva, ne? Tomu odpovídá nižší přísun peněz z těch fondů, jejichž čerpání závisí na bohatství konkrétního státu a jeho regionů. Stěžovat si na opak mi připadá stejně smysluplné jako například nářek dospělého nad tím, že od jistého věku není očkován proti dětským spalničkám. Prostě vyrostl a očkování, v našem případě určité peníze určené pro jeho růst, už nepotřebuje.

Druhým důvodem kromě našeho bohatnutí je ovšem i návrh na celkové zmenšení peněz na politiku soudržnosti – na ony fondy, z nichž chudší regiony čerpají pomoc, a to kvůli odchodu Velké Británie z EU. Navíc, v EU nejsme kvůli eurofondům.

A zatřetí, máme zásadní potíže eurofondy čerpat, takže v reálu ten rozdíl patrně vůbec nepoznáme. V těchto dnech Česká televize mluví o tom, že například pro vysokorychlostní internet máme k dispozici 11 miliard eur, ale konkrétní projekty se sešly jen tři a v hodnotě několika milionů – kvůli špatným podmínkám nastaveným naším ministerstvem a jeho nekomunikaci s operátory. Ano, už je líp. 

Jen nepatrné snížení unijního rozpočtu oproti novým prioritám a výpadku příjmů od Velké Británie Komise navrhuje dorovnat novými vlastními příjmy EU: 20 % příjmů z obchodů s emisemi, 3 % z nově zaváděného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob a státní příspěvek vypočtený podle množství nerecyklovaných plastů 0,80 €/kg. Tyto nové zdroje mají podle Komise činit 12 % rozpočtu EU (cca 22 miliard eur, tedy 550 miliard korun), což by britský výpadek nahradilo. Zajímá mě zejména reakce členských států. Premiér v demisi Andrej Babiš je připraven přispívat více (tedy ne on sám, ale z našich daní), pokud budou zohledněny české zájmy (což se stalo). 

Z VFR totiž vyplývají i určité priority, jimiž jsou bezpečnost (lepší správa hranic, obrana) a investice do výzkumu a inovací, vzdělávání či digitální ekonomiky, což nám vyhovuje. Premiér v demisi však žádá, aby Praha měla větší vliv na určení těchto peněz s tím, že „my víme lépe, kde potřebujeme peníze“.

Z úst osoby, kterou evropský úřad proti rozpočtovým podvodům OLAF spojil s kauzou pravděpodobného podvodu proti rozpočtu EU, to zní opravdu věrohodně. Je ale sympatické, že Babišovi nevadí navrhovaná podmínka čerpání fondů „dodržování právního státu“. To je u premiéra, který tvrdí, že si u nás lze objednat trestní stíhání, opravdu paradox.

Poněkud mimo je v této souvislosti jeden komentář od Daniela Kaisera, že údajně jde o stav, kdy „platby z unijních fondů závisí na domácí politice, na tom, jak se domácí politika bude líbit někomu v centrále“. O tom, zda v některém státě je porušován princip právního státu, nebude rozhodovat nějaký úředník Komise, ale samy členské státy: čl. 7 Smlouvy o EU je v tomto směru velmi jasný.

Pavel Svoboda

Autor komentáře je europoslanec KDU-ČSL/ELS a předseda Výboru pro právní záležitosti Evropského parlamentu. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud