Co s migrací po červnovém summitu? Komentář europoslance Pavla Svobody | info.cz

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Co s migrací po červnovém summitu? Komentář europoslance Pavla Svobody

Co s migrací po červnovém summitu? Komentář europoslance Pavla Svobody

Závěry červnové Evropské rady uvádějí, že počet nelegálních překročení vnější hranice EU se snížil o 95 procent v porovnání s vrcholem migrační krize v říjnu 2015. Přesto byla migrační krize hlavním tématem této poslední Evropské rady, přesto téma migrace stále zásadním způsobem určuje agendu politických představitelů nejen v Česku, ale i v Německu, Rakousku nebo Itálii.

Co vlastně rozumíme pod označením „migrační krize“? A je to vůbec ještě migrační krize? 

Kdyby „migrační krize“ byla pouze krizí ochrany vnější hranice EU, tak by při naznačených klesajících počtech měla být považována za dávno vyřešenou. Nicméně z hlediska politického tato krize spíše eskaluje. Existují dvě možnosti. Buď díky vypjatým emocím řešíme problém daleko menších rozměrů, než jaký ve skutečnosti je, jednáme tedy iracionálně, nebo je pes zakopán jinde. Tak jako tak, omezovat diskusi jen na ochranu hranic není smysluplné. 

Naše současná krize totiž dnes není až tolik krizí ochrany hranic, viz uvedená čísla, ale krizí azylových systémů jednotlivých členských států, které jsou jen mírně harmonizovány, ale zdaleka ne natolik, abychom mohli hovořit o jednotném evropském azylovém systému. 

Základní spor se dnes vede o reformu tzv. dublinského nařízení, které určuje, který členský stát je odpovědný za vyřízení žádosti o azyl. Státy zejména na jihu Evropy jsou proti zachování současného principu, který říká, že žádost o azyl je povinna vyřídit země, která je zemí tzv. prvního vstupu migranta na území schengenského prostoru. Jiné členské státy, mezi nimi i Česko, žádají toto pravidlo zachovat. 

Tento spor je základem současné „migrační krize“ a blokuje projednávání i některých dalších legislativních návrhů Evropské komise v oblasti migrace. Nejde jen o odborný spor o to, jak nejefektivněji nastavit migrační a azylovou politiku EU, ale jde o spor, do kterého se promítají také rozdílné představy o budoucí podobě EU jako celku. Aktivní účast na této diskusi je bez pochyby v českém zájmu, protože implicitně se dotýká životního zájmu Česka, kterým je fungující schengenský prostor bez kontrol na vnitřních hranicích. Nejde jen o pohyb osob, ale i o pohyb zboží. Dnes například subdodavatelé dodávají své součástky výrobcům v reálném čase takřka rovnou na výrobní pás, často bez uložení do skladu na delší dobu. Takový systém není s hraničními kontrolami slučitelný. 

Souvislost mezi „Dublinem“ a „Schengenem“ vláda bohužel dosud občanům v České republice dostatečně nevysvětlila. Přitom jsme v posledních týdnech mohli zcela jasně sledovat, že nedohoda na nových dublinských pravidlech znamená znovuobnovení kontrol na vnitřních hranicích. Česká republika by v probíhající diskusi měla svůj životní zájem jasně artikulovat a aktivně napomáhat nalezení řešení, včetně ceny za kompromis, který to nutně bude znamenat. Schengen je podmínkou pokračující ekonomické prosperity Česka, a riziko konce Schengenu tak nelze přejít mlčením. 

Ve věci ochrany hranic u nás panuje de facto shoda, a to i přes občasné neobratné výroky premiéra Babiše o jeho představě takové společné ochrany. Je nutné neustále zlepšovat ochranu vnější hranice schengenského prostoru. A jak vyplývá ze statistik, tento cíl se daří naplňovat.

Vedle provázanosti Dublinu a Schengenu existuje provázanost Dublinu a ochrany vnější hranice a na ní je také třeba najít shodu. Závěry poslední Evropské rady ukazují, že členské státy kromě rozpočtových záležitostí zdůraznily zejména nutnost další spolupráce se zeměmi původu a zeměmi tranzitu, jakou je Afrika, a především se zavázaly rozpracovat myšlenku tzv. vyloďovacích platforem, které jsou zřejmě myšleny jako varianta „hotspotů“, tedy konceptu, který již známe z Itálie či Řecka. V textu samotných závěrů definici nenajdeme. 

Pomiňme teď to, že se myšlenka vyloďovacích platforem nesetkala s pozitivním přijetím v žádné ze zemí severní Afriky. Pokud se tyto platformy podaří vybudovat, k čemu přesně budou sloužit? 

Infografika - uprchlíci ve světěInfografika - uprchlíci ve světěautor: Info.cz

Má jít zřejmě o místa, která by migrantům poskytovala přístřeší a kde by docházelo k prvotnímu ověření jejich identity, posouzení způsobilosti k zařazení do programu přesídlení nebo zhodnocení pravděpodobnosti existence nároku na azyl. O azyl lze dnes formálně žádat pouze na území EU. Muselo by jít tedy pouze o úvodní zhodnocení zhruba toho typu, které probíhalo dosud v řeckých a italských hotspotech.

Pokud má být primárním účelem platforem zamezit ekonomickým migrantům vstoupit na území EU a naopak umožnit bezpečnou cestu těm, kteří splňují podmínky pro udělení azylu, bez rizika utonutí ve Středozemním moři, vyvstává zaprvé otázka, zda tyto platformy nebudou fungovat jako tzv. pull-factor, tedy zda nezpůsobí zvýšení počtu žadatelů o azyl nebo přesídlení, kteří budou nyní moci de facto požádat přímo na území Afriky a zadruhé otázka, do které země budou prověření žadatelé umístěni. 

Zde se dostáváme de facto znovu k tématu Dublinu, resp. způsobu určení země, ve které bude žadateli umožněn pobyt. Bez jasného stanovení postupu, který bude vůči „uživatelům“ vyloďovacích platforem používán, není idea platforem životaschopná. Tedy ani shoda na „externalizaci migrační krize“ neznamená vyřešení všech problémů. Funkční realizace myšlenky „externalizace“ je zde v podstatě závislá na vyřešení sporu o reformu Dublinu. 

MigraceMigraceautor: Info.cz

Stejná výhrada platí také pro „kontrolní centra“, která hodlají členské státy zřídit pro migranty přímo na území EU. V těchto centrech má být provedeno úvodní rozlišení migrantů na ekonomické migranty, kteří mají být vráceni zpět a na osoby, které splňují podmínku pro udělení azylu. V závěrech Rady totiž čteme, že všechny opatření související s těmito kontrolními centry, včetně přerozdělování a přesídlování migrantů budou prováděna na dobrovolné bázi. 

Je zcela na místě, že se členské státy a prezident Tusk snaží udržet jednotu a nalézt konsensuální řešení - proto potvrzení principu dobrovolnosti - je však třeba si přiznat, že vyloďovací platformy a kontrolní centra tak, jak jsou zatím definovány nyní, nelze považovat za řešení migrační krize chápané také jako krizi evropského azylového systému, která pramení v rozdílných prioritách států jihu a států severu. 

Někteří již dnes tvrdí, že EU přistoupila k realizaci tzv. australského modelu, protože stejně jako Austrálie hodlá zamezit vstupu migrantů na své území a status migrantů chce přezkoumávat na území třetích států. Domnívám se nicméně, že i přes důraz na externalizaci, který nacházíme v závěrech Rady, situaci EU a Austrálie nelze srovnávat. Sousedem EU v severní Africe není jeden stabilní stát, ale množství států, z nichž některé by zřejmě nesplnili definici bezpečné země. Navíc ani dohoda s jednou z těchto zemí na zřízení „vyloďovací platformy“ nemusí znamenat, že se neotevře nová migrační trasa v jiné ze sousedních zemí. 

Zásadním rozdílem je ovšem neexistence jednotného azylového systému EU. Unie totiž nyní především neví, kam by migranti splňující podmínky např. pro realizaci přesídlení, přesně zamířili. Členské státy se shodnou na nutnosti regulovat migraci již mimo území EU, nenašly ovšem dosud shodu na tom, kam budou migranti následně umístěni, do kterých členských států. Odtud důraz na externalizaci v závěrech Rady. Shoda na ostatním neexistuje. 

Znovu tedy spor o „Dublin“. Příčinou dnešní migrační krize nejsou rozdílné názory na ochranu vnější hranice EU. Příčinou dnešní migrační krize jsou rozdílné názory na reformu Dublinu. Kvůli reformě Dublinu míří Andrej Babiš do Říma, nikoli kvůli ochraně vnějších hranic. Jelikož Dublin je úzce propojen se Schengenem, měla by Česká vláda k tématu přistoupit skutečně odpovědně a analyzovat situaci ve všech souvislostech. Není v českém zájmu soustředit se pouze na „externalizaci“ migrační krize. V zájmu Česka je především úspěšné vyřešení reformy Dublinu. Diskuse na toto téma může mimo jiné představovat začátek skutečné diskuse o tom, jak chce ČR v EU působit a jak chce, aby EU v dalších desetiletích vypadala. 

Autor je poslanec Evropského parlamnentu (KDU/ČSL / EPP). 

Pavel SvobodaPavel Svobodaautor: Info.cz


 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Čekají nás teploty nad 40 stupňů, oteplování nejde zastavit, varuje klimatolog z Matfyzu

Vlna veder, která zasáhla v posledních dnech Českou republiku, je důkazem, že klimatická změna dorazila i k nám. Peter Huszár z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy tvrdí, že oteplování lze zastavit jen drastickým snížením emisí. I kdyby se to ale podařilo, nepůjde to hned. Huszár zároveň předpovídá, že pokud nastavený trend bude pokračovat, budeme se stále častěji setkávat s extrémními projevy počasí, a teploty nad 40 stupňů už ani v Česku nebudou výjimkou. Jak nebezpečné je sucho? Proč je ve střední Evropě aktuálně takové vedro? A proč mají lidé dojem, že přicházíme o jaro a podzim? Podívejte se na rozhovor.